Čína je druhá nejmocnější země na světě. Poslední dekády ohromovala zběsilým hospodářským růstem. Nápis „Made in China“ již není znakem levného šuntu, Peking investuje do nejmodernějších technologií, dominuje v oblastech, jako jsou elektromobily či solární panely, ve vývoji umělé inteligence šlape Američanům na paty. Otázkou prý není, jestli Čína předežene USA, ale kdy. Vše nasvědčovalo tomu, že 21. století bude patřit Asii. Jenže to již tak úplně neplatí.
Pohyb zboží v Man-čou-li, hlavním hraničním přechodu mezi Ruskem a Čínou, dokonale ilustruje stále užší vztahy mezi oběma zeměmi. Komplikuje to ale vztahy Číny a Evropy
Čína buduje největší letiště světa na uměle vytvořeném ostrově u svého severovýchodního pobřeží. Mezinárodní letiště Ta-lien Čou-šuej-c’, jehož výstavba začala v posledních letech, se stane rekordmanem nejen ve velikosti, ale i co do počtu odbavených turistů. Dopravní uzel propojující Čínu s Japonskem či Jižní Koreou, plánuje odbavit až 80 milionů cestujících ročně.
Mordor. Čínské mrakodrapy pro chov prasat. Takové záběry člověka snad již opravdu donutí k přehodnocení jídelníčku a k zamyšlení nad sebou samým.
Která globální průmyslová společnost je pravděpodobně nejméně postradatelná pro světovou ekonomiku? Není to žádná automobilka, žádná strojírenská, chemická či farmaceutická firma. Je to slévárna. Ovšem slévárna zcela mimořádná.
Hollywood – továrna na sny – byl po desetiletí důležitou součástí americké „soft power“, schopnosti ovlivňovat veřejnost v zahraničí sebeprezentací, která je pro ni přitažlivá. Na základě amerických filmů si mnoho a mnoho lidí utvářelo obraz země, v níž vznikly, a také z nich vstřebávalo americké hodnoty – třeba individualismus, potřebu svobody a nezávislosti. Za studené války mohla tímto způsobem fungovat i díla vůči americké politice a vůbec systému kritická.
Prezident Miloš Zeman patří k hráčům politické scény, jejichž motivaci není pro většinu pozorovatelů veřejného prostoru snadné číst. Ze všech politiků umí nejvíc překvapovat nečekanými rozhodnutími a tahy.