Kontrast je ještě výraznější, protože Čína čelí obrovským výzvám a bude potřebovat zásadní ekonomické, politické a sociální reformy, pokud se chce vyhnout "pasti průměrnosti", jež zabrzdila již tolik dříve prudce rostoucích ekonomik. Spojené státy na druhé straně zůstávají nejinovativnější světovou ekonomikou s dynamickou a rostoucí společností. Země jednoduše potřebuje několik rozumných reforem v celé řadě oblastí, především infrastruktuře, sociálním zabezpečení nebo přistěhovalectví. Přesto je velmi obtížné si vůbec představit, že by nastal v kterékoli z těchto oblastí v následujících několika letech ve Washingtonu posun k lepšímu.
A teď reformy
Yeo a já jsme byli součástí skupiny návštěvníků, kterou do Číny na setkání s tamními nejvyššími představiteli včetně prezidenta Si Ťin-pchinga pozval globální think tank Berggruen Institute. Čínští politici byli sebevědomější a uvolněnější než kdykoli za posledních dvacet let, během nichž do Číny jezdím. Dříve vždy hovořili o čínských problémech a slabinách a vždy si stěžovali, jak zaostávají za Spojenými státy. Tentokrát jsem podobných nářků slyšel velmi málo. Země přesto dál hledá nápady a zkušenosti, kde to jde. "Jedním z důvodů, proč se Číně zatím daří," řekl nám prezident Si, "je naše ochota učit se od jiných, dokonce i od malých států, jako je Singapur."
Dnešní překážky jsou obrovské, nejsou ale větší než v minulosti. Původní čínské protržní reformy představil čínský vůdce Teng Siao-pching v roce 1978. Další vlnu reforem, jež otevřela jednu z nejizolovanějších světových ekonomik, vyhlásil v roce 1993 prezident Ťiang Ce-min. Plenární zasedání komunistické strany, které začíná tento týden, bude zahajovat třetí významnou sérii reforem v moderní čínské historii.
Peking v posledních letech váhal. Věděl, co je potřeba udělat, rozhodl se ale politicky obtížné reformy odkládat. Místo toho při zpomalení růstu stimuloval ekonomiku pomocí laciných půjček. Nyní čínští představitelé slíbili "bezprecedentní" protržní reformy, jež budou "vyčerpávající" - "ekonomické, sociální i politické". Na to, co přesně mají na mysli, si budeme ještě muset počkat, zcela jistě ale neplánují posun směrem k demokracii. Pravděpodobně se bude jednat o administrativní změny, díky nimž bude čínská byrokracie výkonnější a méně zkorumpovaná. Zjednodušení se zřejmě například systém místních soudů, dlouho ovládaný lokálními politiky, možná dokonce vznikne federální soudní okruh v americkém stylu.
Blinkr doleva
Pokud jde o demokracii, Čína zatím ve skutečnosti míří opačným směrem a snaží se jako součást maoistické kampaně proti disentu například omezovat internet. Jeden z účastníků to popsal jako strategii, jež "politicky míří doleva, aby ekonomicky mohla vybočit doprava". Prohlásil, že se jedná o kopii postupu Teng Siao-pchinga, jenž bývá shrnut ve vtipu, podle nějž vůdce prý kdysi přikázal svému řidiči, aby před odbočením doprava vždy hodil levý blinkr.
V naší skupině návštěvníků si mnozí byli jisti, že Čína všechno úspěšně zvládne. "Čínská vládnoucí elita si je plně vědoma stoupajícího politického a sociálního napětí v zemi," ujišťoval Yeo, "budou na něj reagovat a umožní částečnou otevřenost ve společnosti a na internetu. Zároveň si ale budou dávat pozor, aby se napětí nevymklo kontrole. Jsou to technicky vzdělaní lidé a v každém systému je zapotřebí určitá míra odporu, aby se zpomalil. Příliš velký odpor stroj zastaví, příliš malý ale způsobí nestabilitu systému."
To je silná metafora. Člověk ale může mít pochyby o tom, zda je možné politický systém řídit jako stroj sestávající z mechanických součástek. Země je nakonec plná lidí, a ty někdy pohánějí vášně, očekávání, strach a hněv. Uřídit něco takového může být těžký úkol i pro ty nejlepší inženýry.
Maoistické metody
Částečně je to důsledkem nově nabyté čínské moci. S rostoucí důležitostí Číny se zvětšuje také zájem sousedních zemí o to, co se v říši středu děje. Dříve jim kromě domácí scény stačilo sledovat pouze události ve Washingtonu. Dnes mají pocit, že musí stejně dobře rozumět i Pekingu.
A k pochopení toho není právě málo. Čína prochází velkou politickou proměnou. Před měsícem celá země ve státní televizi sledovala, jak prezident Si Ťin-pching předsedá v provincii Che-pej zasedání, na němž vysoce postavení představitelé strany veřejně provádějí "kritiku a sebekritiku". Rituál je součástí masové kampaně komunistické strany s cílem vyrovnat se s obviněním, že strana ztratila kontakt s lidmi, je elitářská a zkorumpovaná. Součástí kampaně je silný proud boje s korupcí, jehož nejviditelnější kapitolou je ponížení Po Si-laje, dřívějšího komunistického bosse v Čchung-čchingu. V Číně se teď ale mnozí obávají, že boj s korupcí je způsobem, jak se zbavit politických protivníků. "V Číně je tak vysoká míra korupce, že rozhodnutí o tom, kdo bude stíhán, je v podstatě politickým rozhodnutím," řekl mi v Pekingu jistý podnikatel, který si přál zůstat v anonymitě.
Pro hodně lidí je ještě překvapivější, že nové vedení zjevně zahájilo tvrdé tažení proti disentu. Čínská média a lidskoprávní skupiny hlásí od konce srpna stovky zatčených novinářů, blogerů a aktivistů obviněných ze zločinů "šíření poplašné zprávy". Do této skupiny se nedávno zařadili i významní podnikatelé včetně Wang Kung-kuana, jednoho z nejznámějších čínských miliardářů, který žádal politické reformy a byl formálně zadržen předminulou neděli.
V září čínská televize vysílala sebekritiku Charlese Süe-a, blogera a podnikatele, jenž se přiznal ke svým zločinům a chválil nová omezení přístupu k internetu. Tento měsíc Pekingská univerzita propustila ekonoma Si Jie-lianga, který pomáhal při sestavování Charty 08, petice požadující demokracii, jež svému hlavnímu tvůrci Liou Siao-poovi vynesla Nobelovu cenu míru.
Experti studující Čínu si v posledních letech všímají, jak hluboké obavy má komunistická strana o to, zda je vnímaná širokými vrstvami jako legitimní. Mnozí předpokládali, že se s nejistotou vyrovná otevřením politického systému, přičemž politické reformy budou doprovázet reformy ekonomické. Místo toho se zdá, že se strana kloní ke starým maoistickým metodám zátahů, veřejných přiznání a čistek.
Rozpaky nad plnou linkou
Čínská komunistická strana si v posledních třiceti letech může připsat na konto výjimečné úspěchy. Jenom za posledních deset let se příjem průměrného Číňana zvýšil téměř pětinásobně a Čína je dnes druhou největší světovou ekonomikou. Možná ale právě kvůli takovému úspěchu země čelí mnoha problémům, při nichž není možné oddělit ekonomiku od politiky.
Vyrovnat se se znečištěním atmosféry například znamená snížit tempo růstu průmyslu.
Zvolit udržitelnější model rozvoje předpokládá přiškrtit finanční zdroje státním firmám s dobrými politickými kontakty.
Lidé, s nimiž jsem v jihovýchodní Asii hovořil, se k těmto otázkám nestavěli z pozice bojovníků za lidská práva. Vlastně jim šlo pouze o to pochopit, co přesně se v říši středu děje. Ze všeho nejvíce je zajímalo, co změny uvnitř země znamenají pro čínskou zahraniční politiku. "Čína k nám přistupuje v poslední době přátelsky, mnohem více než ještě před pár lety," sdělil mi jeden asijský lídr, "své zájmy však prosazuje stále velmi silně." Diplomaté cítili úzkost z toho, že Čína nyní vydává mapy, na nichž dříve tečkovanou čáru vytyčující čínské nároky v Jihočínském moři nahradila plná linka. Když se na to čínského ministra zahraničí minulý měsíc na fóru pořádaném Brookings Institution zeptal bývalý americký ministr obrany William Cohen, čínský představitel jakoukoli změnu postoje vyloučil. Obavy přesto dobře odrážejí stoupající nervozitu v regionu.
Spojené státy své špinavé prádlo propírají se zaujetím a veřejně. Když se Washington rozhádá, dělá to v hlavním vysílacím čase a politici, novináři i komentátoři popisují sebemenší detail s gustem. Čína má naopak neprůhledný politický systém, v jehož důsledku je celý proces mnohem nepochopitelnější. Čína ale také prochází krizemi, kontroverzemi a změnou. A vzhledem k jejímu nově nalezenému vlivu teď celý svět přihlíží a snaží se pochopit, co si má o černé skříňce jménem Peking vlastně myslet.