Čínský humbuk - úspěch na podmínku

V posledních týdnech se množí příznivé zprávy, které naznačují, že světová krize slábne. Podle makroekonomických dat se americká ekonomika možná vrátí k růstu už koncem roku a lepší výkonnost německého průmyslu dává šanci i českým podnikům. Největší překvapení však přinesl červencový údaj o vývoji ekonomiky Číny. Růst o téměř 8 % (přesněji 7,9 %) ve druhém čtvrtletí čekal jen málokdo, zejména když už celé dva roky ekonomika zpomalovala a v prvním čtvrtletí byl růst „jen“ 6,1 %, tedy polovina tempa z roku 2007. Ekonomové Světové banky dokonce nedávno z toho důvodu snížili Číně výhled růstu pro letošní rok z více než 7 % na 6,5 %.Při přehlídce u příležitosti oslav 60. výročí Čínské lidové republiky se kolem Zakázaného města a po pekingské třídě Čchangan valily tanky a rakety. Prapory vojáků mašírovaly v dokonalé souhře. Nahoře v těsné formaci létaly tryskové stíhačky. Avšak bezprostředně po tomto vojenském spektáklu jely alegorické vozy zdůrazňující méně bojovnou stránku Číny, to, čemu vedení říká "domácí inovace". Na jednom voze je značily tři metry vysoký mikroskop, obrovité zkumavky plné modré kapaliny a bílý teleskop vědecko- technické úspěchy Číny. Na dalším byla umístěna replika rychlovlaku a proudového dopravního letadla jako znázornění ambic Číny v dopravě. Alegorický vůz ekologické energie byl ozdoben větrnými generátory a lemován stovkami pracovníků z energetiky v červených helmách, z nichž každý nesl solární panel. Z tribuny posazené nad obrovský portrét Mao Ce- tunga u Brány Nebeského klidu dohlížel na průběh dění prezident Chu Ťin- - tchao. "Čínský lid povstal," prohlásil Chu, přičemž citoval slova, která Mao pronesl na stejném místě před 60 lety. Země, dodal Chu, je "plna důvěry v zářivé vyhlídky velkého omlazení národa".

Dnes se tedy zdá, že čínské hospodářství, řízené komunistickou stranou, bude první, které překoná světovou recesi, a bude jedinou zemí z desítky největších ekonomik světa, kde nedojde k poklesu HDP. Pro čínské komunisty, kteří oslavují 60. výročí vzniku lidové republiky, to je jistě příjemný dárek. Čínská ekonomika – pokud překoná rizika, o kterých ještě bude řeč – však také notně pomůže hospodářství mnoha dalších zemí. Její objem dovozů a vývozů zboží a služeb za rok dělá více než dva biliony USD a je jasné, že čím lepší je kondice čínské ekonomiky, tím větší možnosti otevírá jiným, včetně té evropské. Navzdory silným datům z Pekingu a slibným náznakům z dalších zemí je však namístě opatrnost. Na jedné straně existují obavy, zda poměrně měkké indikátory (založené hlavně na průzkumu důvěry v budoucnost) třeba v USA nevěstí „falešné oživení“, na druhé straně mají mnozí ekonomové strach z toho, že vlády to s podporou ekonomiky přehnaly a navíc nedokážou toto „konání dobra“ včas ukončit. V případě Číny jsou obavy dokonce ještě hlubší. Není totiž pochyb, že silný růst zakrývá také rostoucí potíže této země a její lídři ve skutečnosti čelí větším problémům než politici západních zemí, jakkoli zle postižených ekonomickým poklesem.

POTVRZENÍ SPRÁVNOSTI, ZATÍM

Tímto triumfálním pocitem je dnes prostoupena celá Čína. Rychlé vzpamatování se pevninské Číny po celosvětovém finančním kolapsu zjevně potvrdilo správnost jejího druhu kapitalismu řízeného státem. Zatímco se Západ usilovně snaží o oživení, Čína je na dobré cestě, aby letos dosáhla osmiprocentního růstu, a chystá se předstihnout Japonsko jako druhou nejsilnější ekonomiku na světě a Německo jako prvního světového exportéra. Pevninská Čína teď vyráží vpřed v nových průmyslových odvětvích, předvádí domácí dopravní letadla, elektromobily a vysokorychlostní vlaky. Když se však začne pátrat pod povrchem svalnatých statistik a humbuku o pokroku ve strategických odvětvích, ukáže se, že Čína není natolik připravena, aby se vyšvihla do role vůdčí globální ekonomiky. Odborníci obeznámení s halasně propagovanými čínskými úspěchy, jako jsou komerční proudová letadla a vysokorychlostní vlaky, uvádějí, že technologie, které je podporují, byly z velké části vyvinuty jinde. Na obzoru není žádná čínská obdoba firem Sony, Toyota nebo Samsung. Ačkoli stimulační balík Pekingu ve výši 586 miliard dolarů a zvýšení poskytování bankovních úvěrů o 150 procent podnítily impozantní růst, "otázkou," prohlašuje předseda banky Morgan Stanley pro Asii Stephen S. Roach, "je kvalita toho růstu". Jak připouští sám Peking, už nelze počítat s tím, že ekonomický model, který Čínu poháněl po tři desítky let, by ji dál posouval kupředu. Pevninská Čína prosperovala do značné míry díky výstavbě a vývozu nejrůznějšího spotřebního zboží, které chrlily továrny vyplácející nízké mzdy; dělníci si ukládali úspory do státních bank, které pak tyto peníze půjčovaly firmám, aby vyráběly další zboží. Avšak technologie a manažerské znalosti pocházely většinou od nadnárodních společností a náklady - znečištění, upadající sociální služby a propast zející mezi městskými boháči a venkovskou chudinou - se velkou měrou ignorovaly. Třebaže tento model poháněl mimořádný růst, Chu a další o něm teď mluví jako o "nevyváženém" a "neudržitelném". Proto v posledních letech Peking ohlašoval novou ekonomickou vizi. Toto jsou její klíčové prvky: špinavé továrny budou nahrazeny odvětvími obnovitelné energie a rostoucím sektorem služeb; poptávku budou posilovat spíše čínští spotřebitelé než vyčerpaní Američané a Evropané; a předpokládá se, že místo toho, aby čínské firmy chrlily napodobené zboží za malý zisk, budou vytvářet inovační výrobky založené na domácích technologiích. Zatímco se americký prezident Barack Obama připravuje na svou první státní návštěvu pevninské Číny 15. listopadu, někteří ekonomové se na vývoj Číny dívají skepticky. Ačkoli Peking splnil mnohé povinnosti k otevření trhu, k nimž se zavázal, aby se v roce 2001 stal členem Světové obchodní organizace, slíbené reformy, jako je umožnění větších zahraničních investic do telekomunikací a finančních služeb, se zastavily. V posledních třech letech posílil kontrolu státu nad ekonomikou neustálý tok směrnic proudící z řady ministerstev a z Národní komise pro rozvoj a reformu - nástupkyně starého ústředního plánovacího úřadu. Například v červnu komise nařídila, aby všude tam, kde je to možné, bylo v každém projektu financovaném vládou používáno pouze zboží vyráběné firmami v čínském vlastnictví. Návrat státu je snadno pozorovatelný. Například obrovská většina nových půjček teď směřuje do podniků kontrolovaných vládou, kdežto méně než 20 procent končí v malých a středních firmách, které mají tendenci být soukromé, jak odhaduje Standard Chartered Bank. A ve strategických odvětvích, od větrných turbín až po generátory pro jaderné elektrárny, Peking upřednostňuje své národní přeborníky a snaží se omezovat roli zahraničních společností. "Svinují červený koberec," říká Joerg Wuttke, prezident Evropské komory v Číně, která nedávno zveřejnila na 584 stránkách oficiální zprávu, v níž se tvrdí, že Čína při otevírání své ekonomiky přibrzdila. Jeden obchodní představitel USA říká: "Zdá se, že se zaměření Číny přesunulo z urychlení tržních reforem k modelu pod větší státní kontrolou. To je velmi znepokojivé." Kromě zhoršování obchodních třenic by obnovený sklon komunistické strany ke kontrole mohl oslabit konkurenceschopnost Číny v zámoří. Ostré zásahy proti tomu, aby cizinci mohli v Číně podnikat, by usnadnily život čínským firmám doma. Nevýhodou je, že by jim to umožňovalo, aby nemusely zdokonalovat dovednosti potřebné k úspěchu mimo pevninu. A proud financí státním firmám a s nimi spjatým zasvěcencům způsobuje, že tvůrčí podnikatelé trpí nedostatkem kapitálu. "Vláda chce podněcovat inovaci a tvorbu pracovních míst, ale dělá pravý opak," prohlašuje ekonom Sü Siao-nien z China Europe International Business School v Šanghaji. Už existují známky toho, že politika Pekingu podkopává přechod k vyváženější ekonomice, která by mohla pohánět růst na celém světě. Spotřebitelské výdaje, jež by měly být hlavní oporou nové čínské ekonomiky, se v posledním desetiletí propadly z 45 procent HDP a v současnosti činí asi polovinu úrovně USA. Roach z banky Morgan Stanley odhaduje, že plných 88 procent letošního růstu HDP bude pocházet z obvyklého zdroje: investic do vázaných aktiv v infrastruktuře, nemovitostí a ještě většího množství výrobních linek. V posledních dvou letech se čínská ocelářská kapacita zvýšila o třetinu a nevyužitá kapacita na pevnině se letos bude téměř rovnat objemu výroby USA a Japonska dohromady. "Jsme spíše svědky ústupu ke starému programu podpory výroby a vývozu ve velkém," říká David Hoffman, ředitel pro Čínu v obchodní skupině Conference Board. K získání představy o tom, co může nastat, když Čína nebude transformovat svou ekonomiku, stačí zajet do jihočínského města Tung-kuan. Tisíce továren v průmyslovém centru v deltě Perlové řeky chrlí televizory, nábytek, hračky a zdánlivě nekonečný počet dalších výrobků pro spotřebitele na celém světě. Avšak protože čínský vývoz byl v září - jedenáctý měsíc nepřetržitého poklesu - nižší o patnáct procent, Tung-kuan je šokován. V okrese Čchang-pching, jemuž se kdysi říkalo "malý Hongkong", jsou uzavřené továrny zarostlé plevelem. Karaoke bary a restaurace, jež kdysi hostily tisíce hongkongských a tchajwanských manažerů, kteří utekli, jsou tiché. Jistě, ekonomika provincie Kuang-tung je na dobré cestě, aby letos dosáhla devítiprocentního růstu, ale vděčí za to hlavně obrovským vládním výdajům na veřejné práce, jako jsou rozšíření letiště a jaderná elektrárna. "Tomu, čemu čelí Kuang-tung, čelí celá Čína," říká Wang I-jang, náměstek ředitele vývojového a výzkumného centra provincie Kuang-tung, odboru tamní vlády. "Musíme najít nové zdroje konkurenceschopnosti." V reakci na to Kuang-tung zahajuje razantní restrukturalizaci, o níž provinční stranický šéf mluví jako o "vyprázdnění klece a výměně ptáků". Tung-kuan a osm dalších měst v deltě Perlové řeky stěhují továrny, kde dělníci pobírají nízké mzdy, do nových průmyslových zón 80 a více kilometrů dále na sever, do chudších částí provincie. Mají je nahradit ekologičtější odvětví, například biofarmaceutický průmysl, obnovitelná energie a informační technologie. Avšak naděje na prudký nárůst zahraničních investic zmařila globální recese. Proto Kuang-tung láká státem vlastněné společnosti odjinud z Číny a vyvíjí tlak na místní podniky, aby se staly novátorštějšími. Daleko blíže k nové ekonomické vizi pokročili činitelé v jednotlivých oblastech po celé zemi. Čína průbojně prosazuje větrnou energii, ekologičtější polovodičové osvětlení a vysokorychlostní vlaky. Šanghaj, Peking a desítky dalších měst budují rozsáhlé sítě metra na doplnění už existujících dálnic. Aby Peking přesvědčil občany více utrácet a méně šetřit, rozšiřuje veřejnou zdravotní péči a dotuje malé automobily a elektrospotřebiče. Objevily se miliony malých soukromých firem a utlumila se mohutná státní průmyslová odvětví, jež poskytovala příspěvky a přídavky od narození až do smrti. Města a provincie podporují výdaje na výzkum, přeškolují dělníky a ucházejí se o investice v nových odvětvích jako biotechnologie, což přitahuje špičkové čínské vědce z USA. "Růst Číny se zdá být nezadržitelný," prohlašuje Žao I, vědec, který se na Northwestern University zabýval nervovým systémem a v současnosti je děkanem fakulty věd o živých organismech na Pekingské univerzitě.

ŽÁDNÝ INKUBÁTOR INOVACÍ

Čínu však čeká v zavádění inovací dlouhá cesta. Na pevnině se podstatně zvýšily výdaje na výzkum a je tam největší zásobárna absolventů vědecko- technických oborů na světě. Ovšem kromě internetových her země vytváří málo průlomových výrobků, což je v nemalé míře způsobeno věčným problémem rozbujelého padělání. Loni Čína vyvezla špičkové technologické zboží za 416 miliard dolarů. Když se ale odečtou pevninské podniky tchajwanských smluvních výrobců a takových firem jako Nokia, Samsung a Hewlett-Packard, Čína je v elektronice lehká váha. Až na pivo Tsingtao a chladničky Haier nižší cenové kategorie "čínské značky se v USA nevyskytují", říká Kenneth J. DeWoskin, ředitel střediska China Research & Insight Center ve firmě Deloitte & Touche. Většina firem z pevninské Číny místo toho těží z existujících technologií a konkuruje vysokým objemem a nízkými náklady komodit. Vezměte si automobily. Desítky let se Peking snažil toto odvětví posilovat. Jenže Volkswagen, Toyota, Buick a další zahraniční značky dominují v sedanech střední velikosti a v SUV. Domácí automobilky jako BYD Auto, Geely a Chery měly úspěch ve vývoji subkompaktů, jež se prodávají za pouhých 4400 dolarů. V současnosti jsou velkou nadějí Číny elektromobily a hybridy. Peking mezitím zvyšuje podporu. Aby se dosáhlo cíle vyrobit 500 tisíc takových vozidel do roku 2011, ministerstvo vědy a techniky plánuje, že zařadí do provozu 60 tisíc elektrických autobusů a taxi a nabídne dotace kupujícím v třinácti městech. Největší vzrušení vyvolala automobilka BYD Auto. Tato firma z Šen-čenu očekává, že letos prodá 400 tisíc aut, a její mateřská společnost je jedním z největších světových výrobců lithium- iontových baterií do mobilních telefonů, osobních počítačů a dalších přístrojů. V příštím roce plánuje, že v USA uvede na trh e6, pětimístný elektromobil napájený ze zásuvky s údajným dojezdem 400 kilometrů. Cena akcií BYD vyskočila tak vysoko, že desetiprocentní podíl legendárního investora Warrena E. Buffetta mu už vydělal papírový zisk přesahující miliardu dolarů. BYD slibuje, že do roku 2015 bude největší čínskou automobilkou a do roku 2025 předstihne Toyotu jako čelnou světovou značku, protože bude vyrábět deset milionů vozidel ročně - polovinu z nich na vývoz. BYD má před sebou dlouhou cestu. Letos bude mít štěstí, když vyrovná svůj vývozní rekord 8000 vozidel z roku 2008, jež se všechny prodaly v Rusku a rozvojových zemích od Afriky po Latinskou Ameriku. Automobilka uvádí, že letos dodala na čínský trh jen asi sto svých hybridů F3DM za 22 tisíc dolarů napájených ze zásuvky - což je hodně vzdálené jejímu odbytovému cíli 4000 vozů. Co je největší předností automobilky BYD? Není to design, špičková technologie nebo nejmodernější způsob výroby. Místo toho je to celkem konvenční baterie, kterou BYD umí vyrábět lacino. "Výroba cenově dostupných výrobků je klíčová pro rozvoj odvětví elektromobilů," prohlašuje Henry Z. Li, generální ředitel firmy BYD pro mezinárodní prodeje. Automobilka BYD odmítla žádost o prohlídku svých továren, ale návštěvníci firemních závodů říkají, že baterie a elektromotory jsou tam montovány ručně dlouhými řadami dělníků v modrých uniformách, a nikoli roboty, které se ve většině tohoto odvětví staly běžnými. Jinou otázkou je, zda BYD nebo jiné čínské automobilky mají blízko k tomu, aby splňovaly evropské a americké bezpečnostní směrnice. "Na zralých trzích jsou bariéry velmi jasné a normy velmi vysoké," říká Ja-le Čang, ředitel pro Čínu v poradenské firmě CSM Worldwide z oboru automobilového průmyslu.

ZÁPADNÍ TECHNOLOGIE UVNITŘ

Když se rozeberou další velmi vychvalované úspěchy zavádění inovací v tuzemsku, zjistí se, že je na nich málo čínského. Peking dlouho toužil po vlastním odvětví výroby komerčních letadel a příští rok má přijít na trh jeho první nabídka - devadesátisedadlové proudové letadlo na kratší vzdálenosti zvané ARJ21. Po něm přijde C919, letadlo na střední vzdálenosti až se 190 místy, které 9. září představila státem vlastněná Čínská korporace pro komerční letadla (Comac). Tento stroj, jenž má být zařazen do provozu v roce 2016, by měl přímo konkurovat boeingům a airbusům. Západní experti obeznámení s letadly korporace Comac uvádějí, že jejich základem jsou starší proudová letadla vyprojektovaná před dvaceti lety firmou McDonnell Douglas ještě předtím, než ji získal Boeing. Na druhé straně avionika, motor a další klíčové systémy stroje ARJ21 pocházejí od takových západních dodavatelů jako Honeywell, General Electric a Rockwell Collins. "Čína chce být soběstačná a všechno vyrábět sama," říká Nathan K. Smith, letecký analytik firmy Frost & Sullivan zabývající se průzkumem trhu. "Ale nemá prostě schopnosti tato letadla vyvíjet bez západní technologie." Vyhlídka na to, že Comac bude konkurovat Boeingu a Airbusu mimo Čínu dokonce i od nynějška za dvacet let, je podle Smithe "nejistá sázka". Korporace Comac odmítla žádosti o rozhovor. Některé záměry čínské průmyslové politiky skončily nezdarem. Peking například dlouho považoval za klíčové odvětví výrobu polovodičů a od roku 2005 bylo postaveno osm nových závodů na výrobu křemíkových desek - některé vydatně dotované. Cílem bylo začít konkurovat v nízkonákladové smluvní výrobě pro zahraniční firmy v oboru konstruování čipů. Avšak čínské továrny na výrobu křemíkových desek spoléhají na technologie, které jsou nejméně dvě generace pozadu za technologiemi používanými na Tchaj-wanu, v USA, Japonsku a Jižní Koreji a z nichž jen malý počet někdy dosahoval zisku. V nejhorší fázi recese minulou zimu bylo nevyužito 60 procent čínské kapacity. Avšak vzhledem k tomu, že závody na výrobu desek další generace stojí od tří miliard dolarů výše, rýsuje se velké zemětřesení, míní Len Jelinek, analytik z oboru polovodičů v průzkumné firmě iSuppli. "Většina čínských společností nemá technologii a peníze na investice do výzkumu a vývoje, aby zůstaly ve hře," prohlašuje. Čína má samozřejmě spousty bystrých podnikatelů, kteří zaměřují své společnosti novými směry. Začínají využívat technické talenty na pevnině, kladou důraz na design a přeorientovávají zastaralé výrobní závody, aby objevovali nové příležitosti. Typickým příkladem této změny je skupina Devotion z Kuang-čou. Hlavní obor podnikání společnosti založené před 17 lety - výrobu obrovských naftových kotlů pro továrny a velké budovy - postihlo zpomalení, vzrůstající ceny paliv a stupňující se úsilí vlády snižovat znečištění ovzduší. Odbyt jí v první polovině roku prudce klesl o 45 procent a její akcie kótované v Singapuru se obchodují pod úrovní nabídkové ceny z roku 2003. Společnost Devotion proto přesunula svou pozornost na biopaliva a kotle, které je spalují. U jejího sídla jsou hromady rozbitých dřevěných palet, kontejnery plné kukuřičných a rýžových plev, políčko s orobincem (zdrojem paliva, který během několika týdnů může vyrůst do třímetrové výšky) a mohutná rafinerie, která takové materiály mění v bioplyn, olej a hořlavé pelety. Devotion nabízí instalování kotlů zdarma a tvrdí, že si peníze vydělává dlouhodobými kontrakty na prodej biopaliv. Uvádí, že v současnosti má 30 zákazníků na biopaliva a klade si za cíl ztrojnásobení odbytu na 600 milionů dolarů během pěti let, přičemž zvýšení bude pocházet z výrobků a služeb z oblasti nových energií. Jelikož ale naftové kotle tvoří 90 procent odbytu, bude muset překonat těžké časy. Biopalivový byznys "je stále ještě malý", připouští Ma Ke, prezident společnosti Devotion. Vzhledem k mnoha signálům pokroku v Číně se snadno zapomíná, že zůstává nerozvinutou ekonomikou, kterou čekají nezměrné úkoly. Ano, má obrovskou mladou populaci, nadané podnikatele a vědce, ctižádostivé vedoucí činitele - a spoustu peněz. Je tedy pravděpodobné, že jednoho dne Peking zvolí správný program. Čínské ekonomické reformy se však rodí už tři desítky let. To je o několik let déle, než Mao Ce-tung a jeho stoupenci zaváděli svůj extrémní druh socialismu. "Japonsku a Jižní Koreji to trvalo 30 let, než provedly podobnou transformaci na ekonomiku poháněnou zaváděním inovací, spotřebitelskými výdaji a službami," prohlašuje ekonom Ting Li z Akademie společenských věd v Kuang-tungu. "Naše očekávání nemohou být příliš velká." Ovšem předpoklady, že se z Číny stane supervelmoc, jsou velké doma i v cizině. Čím déle bude Peking čekat na aktualizaci svého omšelého růstového programu, tím déle to bude Číně trvat, než tento osud naplní.

Velká a nečitelná

V zemi, kde žije více než 1,3 miliardy lidí a jež zabírá téměř čtvrtinu Asie, lze přirozeně očekávat značnou míru diverzity. Jenže překotný vývoj čínské ekonomiky posledních desetiletí ji dohnal do takových rozměrů, které jsou pro nás těžko představitelné. V centru čínské ekonomiky, v níž se bizarně prolíná systém komunistického plánování s kapitalismem nejtvrdšího ražení (a všudypřítomnou korupcí), stojí čínské banky, které jsou po krizi západních finančních institucí nejvíce kapitalizovanými ústavy na světě. Odborníci však vědí, že vysoký podíl kapitálu vyvažují obrovské ztráty na úvěrech, které největší banky dokonce soustřeďují do „svých“ špatných bank. Namístě je tedy otázka, zda tyto banky, které často poskytují úvěry i na politický příkaz, patří opravdu do čela světového žebříčku, nebo zda nebojují de facto s problémem insolvence takových rozměrů, jaké zažívaly před několika měsíci banky v Evropě i Americe. Obdobná, až dialektická situace panuje i v podnikové sféře. Čínské firmy jsou schopny nepochybně vyrábět zboží nejvyšší kvality. Nedávno vzlétl první airbus sestavený v Číně, připravuje se výroba vysokorychlostních vlaků a notebooky Thinkpad si udržely svou prestiž i poté, co čínská firma Lenovo převzala jejich výrobu od IBM. Na druhou stranu je řada čínského zboží neblaze proslulá svou nízkou kvalitou (třeba čínské modely aut) nebo hygienickými závadami (třeba čínské hračky). A prodávají se jen kvůli mimořádně nízké ceně, která je možná jen díky bídným platům čínských dělníků. Zmíněné případy jsou jen vrcholkem ledovce, který stojí na rychlé a velkorysé podpoře exportujících firem. Ty jsou však odděleny od sektoru podniků a společností, které zásobují (byť za nižší ceny) domácí trh zbožím nižší kvality. Postupný přerod oněch „nízkocenových firem“ na přijatelnější standardy i kvalitu výroby bude nemalým problémem, který může přivést ke krachu mnoho podniků a bude mít ekonomické i sociální dopady.

Obtíže státního řízení

Tyto mikroekonomické poznatky doplňují dobře celkový obrázek o čínské ekonomice dneška, která vykazuje přinejmenším dvě znepokojivé tendence. Dnešní domácí produkt na hlavu v Číně činí desetinásobek úrovně roku 1992. A domácí produkt tohoto roku byl zase 10krát vyšší než ten z roku 1970. Přesto, že za necelých 40 let se tedy statistické bohatství občanů Číny zvýšilo stonásobně, ochota většiny občanů utrácet a posilovat tak domácí spotřebu ekonomiky tomu neodpovídá. Do hry totiž vstupuje drsné sociální prostředí, které nabízí minimální sociální zajištění pro většinu občanů (zejména těch žijících na venkově). To vede obyvatele ke spoření pro případ potřeby v oblastech, jako je zdravotnictví, školství či sociální služby. Tato skutečnost zase vede k tomu, že dnešní vysoký růst čínské ekonomiky v minulých měsících je mnohem méně založen na úspěšné podpoře domácí spotřeby a stojí více na státních protikrizových investicích, jejichž rozsah činil 4 % HDP. V těchto podmínkách bude i v budoucnu nesnadné posílit domácí spotřebu ekonomiky. Protože však čínští komunisté potřebují vysoké tempo ekonomického růstu, aby udrželi společnost v klidu, těžiště růstu stojí na rychlém stoupání vývozu a investicích. Potíž je v tom, že státní investice zatěžují rozpočet a soukromé investice závisí na úvěrech bank a vzhledem k aparátnické kultuře země nemusejí být vždy produktivní.

Potíže s jüanem

S tím souvisí druhý makroekonomický problém – směnný kurz čínské měny jüanu (známého též jako renminbi – lidové peníze). Čína se zoufale a nákladně snaží udržet kurz na slabé úrovni, což ji vedlo k navýšení devizových rezerv až na závratnou částku 2100 miliard USD. Tento objem není důkazem síly čínské ekonomiky, ale protiváhou objemu peněz, které centrální banka „tiskne“, aby zabránila posílení měny. Tento stav však znamená, že jakékoli budoucí posílení jüanu, ke kterému bude muset v případě příznivého vývoje ekonomiky dojít – budou-li chtít čínští lídři zabránit příliš vysoké inflaci, která by ekonomiku notně poškodila –, povede ke ztrátám v řádu až stovek miliard. Zároveň držba takového objemu zejména amerických obligací přivedla Čínu k tomu, že volá po „nové rezervní měně“, o jejíž existenci však nikdo nic netuší. Nemluvě o tom, že masový výprodej dolarových investic by vedl k poklesu jejich hodnoty, který by právě nejvíce ublížil centrálním bankám, jež je drží. Snaha o podržení slabšího kurzu, jejímž smyslem je zdražení dovozů a podpora domácích výrob, které by jinak nebyly rentabilní, je z pohledu čínských komunistů logická, nicméně dlouhodobě jen obtížně udržitelná. Kromě toho vyvolává nelibost obchodních partnerů, zejména Američanů, kteří považují tento způsob ochrany země před dovozem za nefér. Čína sice odpověděla malými ústupky, když povolila mírné posílení jüanu, ale šlo spíše o symbolické gesto, které problém neřeší.

Příliš mnoho problémů

Současná generace čínských vůdců dosáhla jistě pozoruhodných úspěchů v oblasti ekonomického managementu, ale je otázkou, zda dokáže zvládnout hromadící se problémy v jiných oblastech. Podařilo se jí sice přeorientovat společnost na konzum jako náhražku přestárlé ideologie, ale to ji zároveň nutí „živit“ ho trvalým růstem ekonomiky. Kromě toho s uvolňováním svobody médií a celkové atmosféry se společnost hůře ovládá. Vypuknutí povstání Ujgurů a jeho krvavé potlačení postavilo mnoho pozorovatelů před otázku, kolik takových ohnisek napětí (kromě známého Tibetu) v zemi vlastně existuje. A nejde jen o napětí etnické. Velmi rychle se prohlubuje propast mezi bohatnoucí úzkou skupinou podnikatelů a zbytkem společnosti, propast mezi městy a venkovem, jehož obyvatelé se stávají občany druhé kategorie a ve městech pracují jako nájemní síla. Miliony těchto venkovanů se počátkem roku dostaly do zoufalé situace, kdy tisíce továren zavíraly brány kvůli poklesu poptávky zboží v důsledku světové krize. Titulky světových novin, které oznamovaly překvapivě silný růst čínského hospodářství, zmiňovaly jedním dechem i riziko přehřátí ekonomiky, které naznačuje rychlý růst cen akcií. Ke slovu se může dostat také inflace a později problémy s pracovní sílou. Už před krizí bylo překvapující, jak řada podniků bojovala s rostoucím tlakem na růst mezd. Ne že by v Číně bylo málo lidí, ale buď nejsou na „správných“ místech, anebo nemají potřebnou kvalifikaci. Je pravda, že s tímto problémem si částečně direktivně řízená ekonomika může poradit, jenže i tak cestu k udržení vysokého růstu ekonomiky bude provázet stále více potíží. A silnou ekonomiku čínské vedení potřebuje, aby společnosti poskytlo to, co od něj očekává – růst blahobytu a zlepšení sociální sítě. Ne náhodou tvrdí čínské vedení, že nejmenší přípustný růst ekonomiky je kolem 8 %. Šance pro jeho setrvalé dosahování, i přes příznivé zprávy posledních dní, však zřejmě začínají klesat.

Čína chce novou světovou měnu

Guvernér čínské národní banky krátce před summitem G 20 vyzval k diskusi o nové světové měně. Mezinárodní měnový fond (MMF) by měl podle Číny vytvořit "supernadnárodní rezervní měnu", která by korigovala výkyvy globálního hospodářství. Číňané se obávají dalšího oslabování dolaru, na němž se v uplynulých letech stala jejich ekonomika závislá. Právě dolar dnes slouží jako globální měna, ve které jsou vedeny rezervy MMF. Podle Číňanů by měl být dolar nahrazen mixem několika světových měn včetně čínského jüanu. Pekingští soudruzi se nervují. Čínskou ekonomiku, kterou řídí rozbouřenými vodami finanční krize zatím docela obstojně, může v dohledné době stáhnout ke dnu dolar. Čína totiž nakupila vpravdě těžkotonážní zásoby amerických dluhopisů: v současnosti už překračují 760 miliard dolarů. Jenže rotačky tisknoucí americké dolary nyní jedou naplno rozsáhlé vládní balíčky a uvolněná peněžní politika americké administrativy si to žádají. Stále častěji se objevují spekulace o možné inflaci vyvolané nadměrným množstvím peněz v ekonomice a snahou takzvaně monetizovat dluh, která by hlavní světovou rezervní měnu dále znehodnotila. Látání děr Monetizace dluhu je vznešenější označení pro prosté zalátání dluhových děr natištěním nových peněz. Jelikož při ní přibývají peníze, ale nikoli reálné statky a služby, dochází k inflačnímu znehodnocování měny. Biti jsou v prvé řadě věřitelé, neboť jejich reálné jmění se ztenčuje. Proto ty nervy čínských pohlavárů - rozhodne-li se Amerika dostat z krize a souvisejícího zadlužení inflační cestou, Čína významně zchudne. Možnost takového vývoje naznačuje i Nouriel Roubini, profesor Newyorské univerzity, známý prorok krize. "Je stále zřejmější, že pokud nedojde k snížení fiskálních schodků USA, podněty k jejich monetizaci budou vzrůstat," říká. Krátkodobě se nemusí stát nic závažného: takzvaná rychlost oběhu peněz se v době krize propadla, což je významně protiinflační (peníze se otáčejí pomaleji, jelikož banky sedí na hotovosti a lidé i podniky méně kupují či investují; efekt nově natištěných peněz se tudíž neprojevuje zvyšováním cen). Jenže to se patrně změní. "Bude-li proces monetizace pokračovat, v průběhu času na sklonku roku 2010 a v roce 2011 vyústí deflační tlaky v růst očekávané a poté i skutečné inflace," předpovídá Roubini. Proto nejen Číňané, ale i jiné hospodářsky významné země v poslední době stále hlasitěji uvažují o nové hlavní rezervní měně, která by churavějící dolar nahradila. Roubini nedávno uvedl, že právě čínský jüan (nebo také renminbi) má předpoklady pro to, aby se stal nástupcem dolaru. Peking zatím uvažuje spíše o vytvoření supersuverénní měny, která by primárně nebyla spjata s žádným státem. Navrhovaná supersuverénní měna má zřejmě nejblíže k tomu, co je dnes označováno jako special drawing rights (s měnovým kódem XDR). XDR je košem měn, které jsou nejvíce využívány při mezinárodním obchodu (americký dolar, euro, japonský jen a britská libra) a zároveň zúčtovací jednotkou Mezinárodního měnového fondu. XDR by se ale rezervní měnou mohl teoreticky stát patrně až po začlenění dalších významných měn do zmíněného koše. Mezi ně by patřil jako horký kandidát právě čínský jüan, ale adepty jsou i brazilský real nebo například ruský rubl. Jüan si počká Číňané by takovou situaci mohli vítat, neboť zřejmě dobře tuší, že s jüanem coby rezervní měnou nahrazující dolar to nebude tak jednoduché. "Renminbi se bude během příštích pěti až deseti let významně internacionalizovat. V průběhu ještě delší doby, nějakých deseti až dvaceti let, může získat status sekundární rezervní měny, jejž má například japonský jen, avšak ani to není jasné," říká Arthur Kroeber, editor žurnálu China Economic Quaterly. "Nahradit dolar jako hlavní rezervní měnu by si žádalo mnoho desetiletí a kombinaci nepravděpodobných událostí," tvrdí a dodává, že pekingské politbyro by nejdříve muselo opustit praxi kapitálové kontroly, tedy zejména umožnit i cizincům v plné míře volně investovat do akcií, dluhopisů i bankovních vkladů v jüanech. To se Pekingu pochopitelně nezamlouvá. Stejně jako padající dolar. Proto může střední cesta XDR nebo něco na ten způsob získat v Číně podporu. Bude-li tomu tak, nejlidnatější země světa by v přední linii vykročila k utvoření "eura pro celý svět", jak lze supersuverénní měnu také chápat. Pak už půjde jen o jediné přesvědčit k vykročení tímto směrem i ostatní hospodářské velmoci. ČÍNA VÍTĚZNÁ? Čína postupuje mílovými kroky v sofistikovaných odvětvích, ale skeptici tvrdí, že mnoho jejích výrobků spoléhá na dováženou technologii, a zpochybňují, zda firmy na pevnině jsou dost novátorské, aby mohly soutěžit v zámoří. Zde je několik příkladů: AUTOMOBILY Automobilky BYD, Chery a Geely vévodí čínskému trhu s malými vozy a vyvolávají hodně rozruchu kolem svých elektromobilů. Ve větších modelech však zaostávají za zahraničními značkami a jejich vozy nemusejí splňovat západní normy kvality a bezpečnosti. DOPRAVNÍ LETADLA Příští rok přichází na trh první čínské komerční proudové letadlo, devadesátisedadlový stroj ARJ21, a do roku 2016 bude zařazeno do provozu letadlo se 190 sedadly. Odborníci však uvádějí, že tyto stroje vycházejí ze starších konstrukcí firmy McDonnell Douglas a že stěžejní systémy dodají cizinci. ČIPY Pevninská Čína vybudovala od roku 2005 osm závodů na výrobu křemíkových desek. Minulou zimu však bylo nevyužito 60 procent kapacity a málo čínských výrobců čipů dosahovalo někdy zisku. Čínská technologie je navíc nejméně o dvě generace pozadu za globálními lídry. SOLÁRNÍ ENERGIE Čína vyrábí 35 procent všech solárních článků na světě, ale má obrovskou nevyužitou kapacitu. A její silnou stránkou je starší technologie využívající polysilikonu, kdežto trh přechází na obtížněji vyráběné články na bázi pružných materiálů.