Peking pumpuje prostředky do projektů po celé zemi. Dojde kvůli tomu ke zpomalení ekonomických reforem?
Tchien-ťin, Čína
Představu o tom, jak funguje čínský stimulační plán, si můžeme udělat, když se podíváme na továrnu Tianjin Baocheng Group. Prodeje jejích obřích válcových kotlů pro komerční budovy a malé elektrárny by v letošním roce podle všech předpokladů měly zaznamenat čtyřicetiprocentní růst. Činit tedy budou více než 25 milionů dolarů, a to především díky státní podpoře stimulující prudký nárůst v oblasti výstavby. Kvůli stoupající poptávce staví Baocheng novou obří továrnu, čímž se firmě více než zdvojnásobí roční objem výroby. „Čínské hospodářství již dosáhlo dna,“ říká Čchaj Pao-čcheng, bývalý voják, který tuto společnost před 25 lety založil. „Díky stimulačnímu balíčku,“ pokračuje Čchaj, „půjde od nynějška Čína pouze nahoru.“
Státní peníze proudí všemi otvory do Tchien-ťinu – průmyslového města s dvanácti miliony obyvatel. Tchien-ťin je historický přístav ležící zhruba 130 kilometrů východně od Pekingu a tchienťinská oblast v současnosti roste nejrychleji v Číně. V blízkosti staletých bankovních domů, které postavili Francouzi a Britové, se nachází nové rozlehlé nádraží, odkud je možné rychlovlakem dojet do Pekingu za pouhých 30 minut. Díky státním stimulům bude možné zaplatit nejen výstavbu ještě většího nádraží, ale i prodloužení rychlotratě do Šanghaje do roku 2012. Je zde také nový přístav, druhá letištní ranvej a v neposlední řadě čistička odpadních vod a nemocnice – vše díky podpoře z Pekingu. „Ze stimulačního balíčku profitují jak státní firmy, tak soukromé společnosti i zahraniční podnikatelé,“ uvádí Jang Wej-tung, místopředseda tchienťinské Obchodní a průmyslové komory.
Obdobná je situace po celé Číně. Nehledě na tři dekády kvazikapitalismu, zůstávají největší firmy a banky pod státní kontrolou. Pro Peking je tudíž poměrně snadné sypat do ekonomiky peníze. Stavební horečka vyvolala v prvním čtvrtletí devětadvacetiprocentní nárůst dlouhodobých investic, v porovnání s 25 procenty v loňském roce. Přestože vývozy klesly o 20 procent, výroba v dubnu poprvé za posledních devět měsíců stoupla. Ekonomové se domnívají, že Čína v letošním roce dokáže splnit svůj plánovaný osmiprocentní růst HDP, i když v prvním čtvrtletí činil jen 6,1 procenta, což je nejnižší údaj za posledních deset let. „Vzhledem k tomu, že Čína promptně zareagovala a rozjela stimulační plán, vyřešila některé vznikající problémy v hospodářství, došlo k posílení důvěry na trzích a k stabilizaci očekávání obyvatel,“ řekl v dubnu čínský premiér Wen Ťia-pao.
EKONOMICKÝ VŠELÉK
V listopadu všechny sdělovací prostředky horečně rozebíraly obrovský objem stimulačního balíčku, který měl představovat 586 miliard dolarů. Již v tuto chvíli jsou však skutečné investice vyšší. Za první čtvrtletí nové bankovní úvěry dosáhly 676 miliard dolarů, což je velmi blízko objemu, který Peking předpokládal pro celý rok, a zároveň je to více než v celém roce 2007. Nehledě na to, že část těchto úvěrů je součástí podpory, svědčí uvedené objemy o významném růstu nových projektů v oblasti infrastruktury, jež nebyly do oficiálního stimulačního plánu zařazeny.
„Regionální státní správa uskutečňuje tisíce (dalších) projektů, které jsou v podstatě také stimulací,“ komentuje situaci Stephen Green, ředitel sekce specializující se na Čínu v Standard Chartered Bank. Například továrna na kotle Baocheng získala rozsáhlou půjčku určenou na expanzi od Agricultural Bank of China.
Některým pozorovatelům je z rychlosti, s níž Čína rozjela utrácení, trochu nevolno. Obávají se, že peníze budou napumpovány do pochybných projektů místních vlád, nebo dokonce použity ke spekulacím s cennými papíry či nemovitostmi. Část ekonomů též poznamenává, že počáteční úspěch stimulačního plánu by mohl přesvědčit představitele státu, že štědré státní dary jsou ekonomickým všelékem. Může zpomalit reformy i vystavení státních služeb větší konkurenci. „Dokud bude stát alokovat prostředky, bude zde přítomna korupce a plýtvání,“ uvádí Sü Siao-nien z Čínsko-evropské mezinárodní obchodní školy v Šanghaji. „Potřebujeme větší otevření ekonomiky, ne vyšší státní výdaje.“