Až po letech jsme se dozvěděli, že některé kultury tu dohodu o hambatosti nebo chcete-li o tabu, mají opravdu jinak. Po dobu takřka jednoho tisíce let, od 10. století až do našeho 20. století, patřila v Číně cenzorská přelepka na ženskou nohu. Byla to tradice - krutá ženská noha nebyla jen zahalena, ale v mládí rovněž zmrzačena přelomením kostí a sevřením do destiček, aby se dosáhlo co nejmenšího chodidla. Na první pohled šlo o získání elegantní malé nožky (rozbalená ovšem vypadala znetvořeně a ohavně), ale i fakt, že žena s takovýma nohama měla omezené možnosti pohybu, byla závislá na svém okolí a především na svém muži, budila dojem bezbrannosti a na takových nohou nemohla daleko utéct. Ženské nohy se staly předmětem fetišismu. Na erotických kresbách a malbách ze staré Číny najdete mnoho rozevřených Vzácných Bran (vagína) a ztopořených Jadeitových Kopí (penis), ale ani jedinou obnaženou nohu. Je-li kresba zvlášť lechtivá, pak je možná z nohy odmotán kousek stuhy, kterou je svázána. Čínská erotická literatura pak často popisuje, že muž dosahoval maximálního vzrušení tím, že si hrál s vyšívanou botkou své milenky. Čínské erotické umění má své kořeny a oporu v taoizmu, jehož lidová forma propagovala sexuální styk jako prostředek k prodloužení života až k nesmrtelnosti. Při styku šlo o to zabránit ejakulaci, protože panovalo přesvědčení, že se pak semeno vydá do mozku a posílí ho. Ženský orgasmus byl pak nejsilnějším zdrojem energie Jin a Jang (ženský a mužský princip), takže se vyznavači tao svým partnerkám poctivě věnovali. A že dosahování harmonie může být veskrze zábavná a příjemná záležitost, o tom nás tyto kresby a malby na hedvábí nenechávají na pochybách. Je v nich cit, něha i humor, vyznačují se vyváženou kompozicí a smyslem pro detail. Erotické texty taoistické Číny a jejich ilustrace se často halily do průhledné záminky, že jde o příručky pro nezkušené mladé lidi, ale jejich smysl je víc než zřejmý zachycení krásy a rozkoše v celé škále jejich odstínů. Idylická rodinná scéna se v čínském erotickém umění objevuje často. Děti buď zlobí a otravují rodiče v jejich příjemných chvilkách nebo jsou vzorné a malý chlapec pomáhá tatínkovi. Žena se tak zabrala do péče o Jadeitové Kopí taoistického kněze (to ten účes), že si nevšimla, kterak se jí odmotala stuha z nohy a že si s ní hraje kočka. Podle míry tabuizování ženské nohy je tohle asi vůbec nejtvrdší péčko. Roztomile dekadentní scénka zobrazuje domácí situaci tak, jak by asi vypadala podle představy mužů - manželka drží na klíně mladičkou konkubínu a nabízí svému muži její Drahocennou Bránu k hrátkám. Muž se radši omotal provázkem, aby tu přemíru svůdného vzrušení co nejdéle vydržel. Ovšem tao netao, čínské manželky byly ve skutečnosti stejně žárlivé jako jakékoli jiné ženy a konkubínám a služkám zapátěly. A muži se uchylovali aspoň k erotickým kresbám. Lesbická láska vzkvétala v Číně hlavně v obdobích konfucianizmu, který na rozdíl od taoizmu tvrdě pracoval na oddělení obou pohlaví (plodit se musí, to je úcta k předkům, ale jinak na sebe moc nesahat). Co už tak ženám zbývalo? A homosexualita u mužů? Ta byla spojena s divadlem, kde byly ženy z jeviště často vyloučeny, ovšem divadlo dávalo vášni a lásce široký prostor k vyjádření. A tak byla homosexualita v kresbách a malbách prezentována skrze herce. Ti, kteří hráli v ložnici roli ženy, si zakrývali pohlaví kouskem červené či bílé látky.