Listy z Číny od české studentky - č.1

17.10. 2006 Čínská kultura a tradice
Ahoj! Musím ti napsat, bo mám výčitky svědomí, už je to skoro měsíc a něco co jsem tu a já jsem se ještě neozvala. Studuji na Univerzitě Shoudu Shifan v Pekingu. Když ti to budu vyprávět, tak to bude asi jako mlátit klackem do vody, protože jsi to asi taky zažil, ale alespoň si vzpomeneš na svoje zážitky.

Místní čínská mládež, která už podle našich medií má umět plynule anglicky, tak stále nahání language partnery, pobíhá po areálu s domácími úkoly z angličtiny a zastavuje každého bělocha v dojmu, že zrovna on je English native speaker. Všem těm mediálním psavcům, kteří tak vychvalují místní perfektní angličtinu, bych ráda, kdyby to bylo v mé moci, dopřála takový výlet. To by si vážně pokecali. Často mám chuť této vytrvalé mládeži odpovědět slovy mého otce, který když jsem se neuměla vyjádřit, vždy řekl: „Nakoktej mi to tady do tašky, až budu mít čas, tak si to proberu,“ ale nemohu, protože si je také často v duchu řeknu, když někdy poslouchám svou čínštinu. No a střední generace Číňanů asi pracuje na svém "Sívíčku". Jsou zaměstnáváni proto, aby zalévali předem vyměřený záhon nebo stáli před regály v supermarketech a pomáhali zákazníkům s výběrem. Ale jakmile po nich zákazník něco chce, tak odpovídají: „Meiyou,“ aniž by se sami podívali. Takže jsou tam vlastně na nic. Politika místní zaměstnanosti mě zajímá ze všeho nejvíce. Dostávat peníze za to, že odpovídám Meiyou, by se mi také líbilo, ale asi tak hodinu, než by mě začaly bolet záda z ustavičného stání. Ale nejlepší jsou asi čínští důchodci. Ti sedí na zídkách kolem chodníku a brebentí si se sousedy, čtou tisk a pletou. S těmi jsem si už několikrát dobře pokecala. Už se těším, až zase nějakého potkám a dám se s ním do řeči. Zažila jsem tady kdeco včetně "kakáni na ulici", ale, co mě nejvíce dostalo, jsou moje spolužačky. Ještě teď to rozdejchávám. Se svou spolubydlící, která je o něco starší než já, vycházím dobře. Chodíme na jídla, nakupovat a bavíme se "otevřeně"...Dozvěděla jsem se hodně věcí. Z poslední naší seance, jsem si odnesla, že „Mao byl prý dobrý týpek, ale ta jeho žena...“ No, ale se spolužačkami to ne, to je jiné kafíčko. To jsou pubertální děvčata kolem osmnácti, která se zajímají o disko než o nějaké studium. Asi by nemělo smysl s nimi rozebírat nějaké „vážné“ téma. A také nemám kdy, protože o přestávkách skáčou chlapcům na záda, řvou, že tě z toho bolí hlava. No a pro změnu v hodinách mají problém promluvit. Když mají číst nahlas, tak čtou, aby je náhodou někdo neslyšel, pokud nemají připravenou nazpaměť naučenou odpověď, tak nejsou schopny odpovědět. Jediné, co slyšíme, je: "Myslím, že... že..." To je všechno, co z nich vypadne. Hodně jsme se toho dozvěděli, že? Nicméně, máme-li si připravit odpověď na nějakou pitomou otázku např. Jaký by měl být ideální manžel? Tak to se dovíš takové novinky, že člověk žasne. Podle nich by měl mít BMW (ne korejský Hyundai), hodně peněz, aby samy nemusely pracovat, tzn. že ony budou celé dny sedět u telenovel nebo si kecat s kámoškami, jezdit tím Báwem po nákupech a tak. Další požadavky, aby byl pohledný a měl s nimi dvě děti. Moje doplňující otázky, na které jsem se nemohla zeptat, v duchu zněly: Kolik takových mužů už našly? A proč vlastně studují, když prosedí celý život před televizí? Škoda, že na ně neznám odpověď. Možná bych byla z odpovědí ještě více překvapena, když si vzpomenu zase na tátova slova: na blbou otázku, ještě blbější odpověď. Tak to je pro tentokrát vše, císařky a císařovny, kterých bylo o čínských státních svátcích v parcích hodně a jejich motýli křídla a korunky ve vlasech si necháme na příště. Měj se pěkně Dáša

Dagmar Pavlasová
dagmar.pavlasova@cinsky.cz

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.