Aniččin blog č.6 - Rakovinotvorná fyzminutka

11.04. 2006 Čínská kultura a tradice
Sobota se stala tím dnem, kdy jsem se rozhodla vyzkoušet zbrusu opravené kolo. Původním cílem výletu nebylo nic menšího než muzeum vodní brány (a přilehlých vykopávek) z dynastií Liao a Jin (cca období 10. – 13. století), ke kterému nejkratší cesta od naší školy vede po třetím okruhu, od severu k jihu hezky rovně dolů po mapě.

Číňané jezdí na kole často, chladnokrevně/otupěle, pomalu, ale nebezpečně. Všechno kromě pomalu a nebezpečně jim závidím, protože cesta TAM, do muzea, byla jedním velkým stresem a vztekem, ne nepodobným pocitu, když jsem po Praze řídila auto a měla nonstop dojem, že všude překážím a nakonec nabourám... Než si zvyknete na to, že na tzv. pruhu pro cyklisty staví autobusy a taxíky (v Pekingu levné, takže velmi frekventované) a někdy po nich jezdí i auta, seskakujete před každou zastávkou, abyste se nemuseli cpát mezi dobržďující bus a zrychlující taxík. Taky se bojíte, že vám třeba ty Číňani neuhnou a že do nich najedete. Jako byste nikdy nebyli pekingský chodec! Pravidlo pekingské jízdy č. 1: kolo se vejde všude, mezi cokoli statického i dynamického. Číslo 2: oni vždycky uhnou. Číslo 3: motorová vozidla uhnou v drtivé většině případů – ostatní případy jsou ovšem nejdrtivější... Mezi pravidly se nic nepraví o tom, zda se vám vyhnou i rakovinotvorné součásti vzduchu, který nabíráte do plic, ale to je spíš téma budoucí možné statistiky. Beijing name daaa (Peking je taák veliký)!!!, parafrázovala jsem si pro útěchu a potěšení název čínské cestománie (Shijie name daaa!!! – svět je taaaak veliký), když jsem se po hodině cesty ještě stále nacházela na severní části třetího okruhu a zrovna kroužila kolem strašlivé mimoúrovňové křižovatky, abych skončila před plotem, bůhví kde se tam vzal a musela potupně slézt a přiznat tak, že jsem se v pruzích zamotala. Málem jsem vzdala myšlenku, že stihnu muzeum, samo proplétání mezi vozidly a neuvěřitelně naloženými bicykly domorodých spoluúčastníků provozu mi připadalo jako dostatečná poznávací sonda. Ale nelitovala jsem, a pohled na prastaré vodní dílo byl odměnou, tím spíš, že jsem v muzeu byla skoro sama. A dodalo mi to sílu na cestu zpět, na šlapání hustou realitou nového Pekingu...

Pozn. editora: Aniččin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz

Anna Dostálová
anna.dostalova@cinsky.cz

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.