Aniččin blog č.4 - Do toho a do nich! aneb Pekingský chodec

27.03. 2006 Čínská kultura a tradice
Po minulém nezdařeném pokusu o chválu některých aspektů zdejšího pobytu jsem se nad sebou zamyslela a dávám za pravdu přísloví „ševče, drž se svého kopyta“. A budu nadávat!

Myslíte si, Pražáci, že Spálená je vrcholem slalomového umění a mistrovstvím světa v silné vůli, když ta tlustá babi před vámi vytáhne mobil, položí si nákupní tašky s materiálem na víkend pro dědka, děti, jejich rodiny a rodiny jejich rodin atd. a zabere celý chodník jenom pro sebe? Ne. To zdaleka není vrchol sportu, který navrhuji zařadit mezi olympijské disciplíny ještě před rokem 2008, než TO propukne v Pekingu, a který nazývám pekingské chodectví nebo také pekingský trojboj. Jedná se o všestrannou disciplinu prověřující tělo i ducha a řeckému ideálu dostojí víc než dost. Proč se babrat s monofunkčními slalomem, během přes překážky a boxem, když by stačilo vypustit sportovce celého světa do pekingských ulic a dívat se, jak si poradí s davem šinoucích se Číňanů? Proč se spokojit s upravenou překážkovou dráhou, když na Xinjiekou a všude jinde jsou k dispozici krásné, půl metru široké chodníky, v nichž zejí jámy o metru čtverečním, v nichž zejí stromy, kolem nichž stojí kola, k nimž se davem chodců tlačí jejich majitelé? Proč koukat na dva mastné chlapíky v ringu, když nejlepší představení by skýtal autentický zápas sportovce v roli občana, spěchajícího do práce, jemuž u každého údu visí jeden nabízeč vizitek s reklamou na nějakou nepoužitelnou službu? Nejzajímavější by ovšem byla paralympijská varianta této disciplíny, protože i když jsou vozíčkáři celého světa zvyklí na leccos, pohled na nepřístupné nadchody, po nichž jedině lze přejít šestiproudou dálnici, by otřásl asi i nejsilnějším z nich. Vypjaté případy chodectví ještě přivádějí na mozek možnost zařadit do trojboje hod granátem, ale to by odporovalo duchu olympijských her možná ještě více než to, že jejich pořadatelství bylo přiznáno právě této zemi. Ale pst, neříkejte Číňanům o téhle nové disciplíně! Jinak zas zaručeně všechno zkazí a postaví pro pekingský trojboj luxusní stadion s chodníky, na kterých nebude nic překážet, na nichž nebude lze uklouznout na flusanci a žádný odkrytý poklop na hluuuuuubokém kanálu nevyzkouší bystrost sportovcovo mozku...

Pozn. editora: Aniččin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz

Anna Dostálová
anna.dostalova@cinsky.cz

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.