Aniččin blog č.2 - Čínská televize

„To je ale humus,“ uklouzne českému TV divákovi nezřídka při přepnutí na jisté české televizní kanály a hlavně jisté pořady. „Bože, sešli mi béčkovou českou estrádu,“ volá ten samý divák, mezitím prošedší několikaměsíčním procesem seznamování se s čínskou televizí a její verzí zábavy. Již po pár týdnech systematického čínského diváctví není totiž úplně samozřejmé mít náladu poznávat do hloubky význam slova kýč, tříbit si zrak nejrůznějšími odstíny růžové a světle zelené, namáhat se zjišťováním, zda je na obrazovce reklama, nebo zda je to obyčejná čínská talkshow. Přijde zkrátka chvíle v životě člověka, přinejmenším Čecha, kdy zatouží, aby se na obrazovce aspoň chvilku neobjevovaly „roztomilé“ pitvořící se Korejky nadabované jistě stejně příšernými Číňankami, aby děsivou šou zpívajících dětiček vystřídala koneckonců klidně třeba i ta Vondráčková. V české televizi si totiž zatím můžete být jisti, že se protagonistům estrád neobjeví u pusy bublina ála komiks, povede-li se zvláště prvoplánový vtip hodný písemné fixace. V další fázi se snažíte zachránit filmovým kanálem CCTV 6. Dost možná ale, že nezkousnete Arnolda Schwarzeneggera plynule konverzujícího čínsky, zvlášť, když si všichni pamatujeme jeho řečnický výkon z Terminátora. A ruku na srdce, i nejzažranější fanda bojových umění bude časem chtít osvěžit ucho něčím, co se moc nepodobá rytmickému fackování, cinkání řetězů a kopání... Nemyslíme tím ovšem reklamu na krém bělící pleť ani přípravek na zvětšení prsou, který zajistí, že se vám při užívání zázračně, ale přitom podle nejnovějších vědeckých výzkumů tuk přesune z boků na hruď. Čína ovšem nabízí jednu metodu, jak koukat na televizi a přitom na ni nekoukat: levná, protože falšovaná DVD. No v Čechách bych Perličky na dně za dvacku určitě nesehnala!

Pozn. editora: Aničin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz