Aniččin blog č.1 - Cestování po Číně

I tak asi budu spíš zlá, ačkoli tentokrát se pokusím vynechat zprávy o hajzlech a vlacích - - - i když, vidět ve vlaku tak čtyřleté dítě, držené matkou nad odpadkovým košem a seroucí do něho, je faaakt zážitek, zvlášť, když sedíte s umolousanými čínskými venkovany tělo na těle ve vlaku už třeba dvacátou hodinu a každých deset minut uhýbáte nohou, aby vám na ní nepřistál flusanec, no ale nic nic nic, obávám se, že nikomu nevysvětlím, že pro současnou Čínu jsou, zdá se, charakteristické úplně jiné věci, než by se zdálo v Evropě snící o taoismu, čínské poezii a krajinomalbě nebo rybářích ve špičatých slaměných kloboucích (takové mimochodem nosí hlavně metaři). Hlavní dojem, který neusmířily ani pekingské smažené ťaocky, moje nejoblíbenější čínské jídlo, je ten, že Čína je hnusná, znečištěná země, která díky svým obyvatelům nemá naději se z tohoto stavu vyhrabat. Masy jakoukoli kultivací nedotčených, případně na jakoukoli kultivaci kašlajících lidí, kteří se projevují jako primitivové, začnou vzbuzovat touhu po Evropě i v zavilém euroskeptikovi. Prdele světa, které před názvem Prdel nezachrání ani fakt, že mají 5 miliónů obyvatel (ba naopak), se topí v hromadách odpadků, nad kterými visí rudobílé transparenty o ekologii (slovo pro ni maj) a civilizovanosti. Centrum takového čínského okresního města nemá s historií nic společného – spíš to bývá ulice, na níž je několik vypulírovaných obchodů se západníma hadrama. Kde nic, tu nic. Při kupování lístků na vlak stojíte v jedné z pěti šesti dlouhých front a jste šťastní, že u každé stojí policajt s ampliónem a odhání Číňany deroucí se k okýnku bez ohledu na frontu. Kdo namítne, že to zná i z Čech, říkám, že nezná. V Číně je rvaní se a předbíhání hromadný jev a nápisy jako kráva „Stůjte frontu“ nepomáhají. Stejný pocit zvířecího davu jsem zažila při vystupování z autobusu v jednom ze západochunanských městeček, ve Wangcchunu. Vystupující lidi ještě nebyli venku, ale nastupující se už rvali dovnitř. To je sice v Číně zcela normální – i v celkem civilizované Šanghaji jsem viděla, jak dav v metru při rvaní se do vagónu málem porazil na zem nějakou holku – ovšem na týhle situaci bylo pro mě nový to, s jakou brutalitou a fyzickým nasazením se ty lidi rvali dovnitř. Málem mi rozbili brejle a fakt jsem se cejtila v ohrožení. Kdybych do nich nezačala silou strkat, vůbec bych se ven nedostala. Fuj. To už byla příjemnější doprava na korbě dodávky, což je na venkově dost běžný způsob hromadné dopravy. Taková dodávka mívá zvenku na sobě napsáno, že je zakázáno na korbě přepravovat lidi. Další, co zajímavě poznamenalo naši cestu, byly oslavy čínského nového roku, tentokrát opepřené o rachejtle, které byly dříve zakázány, a letos poprvé znovu povoleny. Co to udělalo s Číňanama, to jsem koukala. Dva až tři dny nepřetržitého bombardování, a když říkám nepřetržitého, myslím nepřetržitého. (Tenhle rachot nás čekal zrovna po tom, co jsme slezli z Chuang šanu, nádherných hor (UNESCO), kde nám jeden den i přálo počasí a mohli jsme mít pocit, že jsme nejeli stovky kilometrů vlakem mezi hnusem nadarmo.) Vzhledem k tomu, že přišel rok psa, byly taky ulice jižních měst „ozdobeny“ zoufalými kýčovitými konstrukcemi, na kterých viseli umělohmotní psi mnoha barev a ras, a kolem nich ryby jako symbol hojnosti, rozuměj mamonu. Kýč na kýč na kýč. Dobrá zpráva o Číně je, že i zde existují ještě pořád místa, která vás uchvátí a na která dosud turistická noha šlápla jenom něžně nebo tak, že nic moc nezkazila. Podle čínského průvodce po starých vesnicích jsme tak doputovali do vesnice mezi horama, jejíž chrám neměl nic společného s kašírkou nejslavnějších chrámů a jejíž políčka možná i rodí jakž takž zdravou zeleninu, když zrovna vítr nepřinese mraky s deštěm načerpaným někde nad četnými nedalekými fabrikami. Každopádně si stojím za faktem, že taková místa se musí HLEDAT a musí se k nim jet stovkama kilometrů hnusu.

Pozn. editora: Aničin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz