Když člověk v Pekingu zavítá na trh Xiu Shui či Ya Xiu, nabude dojmu, že jim to jde velmi dobře. I obyčejní prodavači se tu s cizinci plynně baví, vychvalují své zboží a urputně se handrkují o cenu. Ti se to však nenaučili ve škole, ale posloužila jim k tomu dennodenní praxe s cizinci. Ti jsou samozřejmě na těchto trzích hlavními zákazníky. Leckterý absolvent prestižní Pekingské univerzity by za nimi v mluvení zaostával. Zastaralý způsob výuky a nedostatek praxe jsou hlavními příčinami propastného rozdílu mezi aktivními a pasivními znalostmi angličtiny u čínských studentů.
Proč čínské děti studium angličtiny nebaví a proč jim to moc nejde
V současné době se v Číně na základních školách vyučuje angličtina již od první třídy a až do ukončení střední školy mají studenti ve škole angličtinu každý den. Výuka však probíhá ve třídách se čtyřiceti až padesáti žáky a vyučovací metoda se omezuje na gramatická cvičení a porozumění textu, důraz se klade na slovní zásobu a znalost gramatických pravidel. Nepřekvapí tedy, že angličtina ve škole často patří k nejneoblíbenějším předmětům.
Dnešní studenti, rodiče i učitelé si jsou sice vědomi tohoto chybného stavu, ale přísné pololetní testy (ústní zkoušení je kvůli velkému počtu žáků ve třídě nemyslitelné) a obávané přijímací zkoušky na vysokou školu je nutí se tomuto systému přizpůsobit. Cílem je tedy napsat test na co nejlepší známku. Schopnost domluvit se je až na druhém místě. Znamená to, že mají leckdy velmi dobrou slovní zásobu, kterou však neumí poskládat do vět. Jsou přesto velmi úspěšní v různých jazykových testech, a to i mezinárodních (například TOEFL, který se vyžaduje na severoamerických univerzitách). Pokud se jich však náhodný cizinec zeptá, jak dojít k autobusové zastávce, i po letech studia se dostane začátečnické odpovědi.
Mnoho rodičů se tomuto stavu snaží zabránit. Pokud si to mohou dovolit, tak posílají své děti (kvůli politice jednoho dítěte má dnes většina čínských rodin jen jedno) do jazykových škol. Ti majetnější si případně najmou soukromého učitele. Do vzdělání dítěte každá rodina investuje mnoho peněz a za dobrou školu jsou ochotni zaplatit nemalé částky. V jazykových školách často pracují jak čínští tak zahraniční lektoři, kteří vyučují moderními metodami a výuka se soustředí hlavně na praktickou konverzaci. Prostředí těchto škol bývá nesrovnatelné se školami státními - vkusně zařízené třídy s malým počtem studentů jsou často moderně vybavené. V mnohých školách se mluví pouze anglicky a je nutno říci, že se studenti tomuto pravidlu rádi a zodpovědně přizpůsobují.
A jaké to tedy vlastně je učit čínské studenty
V porovnání s těmi českými mají do učení větší chuť a je s nimi málo kázeňských problémů. I ti, které angličtina nebaví, se snaží, protože si uvědomují, jak je pro ně důležitá. Pro učitele je relativně snadné studenty při hodině zabavit, protože se s nadšením účastní různých pedagogických aktivit a komunikačních her. I začátečníci se opravdu snaží v hodině mluvit pouze anglicky. Naopak nevýhodou bývá, že od studentů dostávají jedny a ty samé odpovědi, slýchají ty samé názory a odpovídají na jedny a ty samé otázky. I když jsou studenti velmi milí a poslušní, občas je to pro učitele zkrátka nuda. Vinu na tom jistě nese monotónnost čínské výuky, tím daný nedostatek tvořivosti a také jejich nadměrné sklony k opisování a kopírovaní odpovědí ostatních. Každý zahraniční lektor už určitě nesčetněkrát odpověděl na otázky typu ‘Máte rád čínskou kuchyni? Vaříte si doma sám nebo chodíte do restaurace? Líbí se vám v Číně? Jaká místa jste v Číně navštívil? A co děláte ve volném čase?’
A nakonec zmínka o jménech čínských studentů. Pamatovat si čínská jména může být obtížné, a tak má většina studentů anglické jméno. Vzhledem k tomu, že mají čínská jména konkrétní význam a jejich výběru se věnuje velká pozornost, i na výběru anglického jména si dávají záležet. Někdy však člověk ve třídě najde studenty se jmény jako Wolf (Vlk), Bear (Medvěd), Apple (Jablko), Lemon (Citron) či Kámen (Stone). O to lépe si je pamatuje.