Čínský bestseller – „Totem vlka“

11.12. 2005 Čínská kultura a tradice
Největší literární senzací v Číně je už druhým rokem román Totem vlka od neznámého autora, který vystupuje pod pseudonymem Ťiang Žung (Jiang Rong, nar. 1946). Za rok a půl se ho oficiálně prodalo více než milión výtisků a odhaduje se dalších šest miliónů prodaných výtisků pirátských. V Číně se o něm nadšeně píše v oficiálním tisku i na internetu.

V září letošního roku světem proletěla zpráva o prodeji práv na anglický překlad, za která nakladatelství Penguin Books zaplatilo zálohu pro čínskou knihu neuvěřitelných 100 000 dolarů a slíbilo dalších 10% z ceny nákladu. Penguin Books slibují, že knihu vydají v takovém nákladu, aby ji mohly v jeden okamžik začít distribuovat po celém anglicky mluvícím světě, podobně jako to dělají s Harry Potterem. Komentář v ústředním deníku KS Číny nadšeně referoval o tom, že se jedná o historický průlom v obchodu s autorskými právy, neboť doposud Čína tituly spíše dovážela, než vyvážela. Peter Field, předseda asijské divize Penguin Books, v souvislosti s nákupem práv v Číně prohlásil: „Naše nakladatelství stále hledalo román, který by vynikal čímsi specificky čínským a zároveň by v něm byl krásný příběh. Měli jsme štěstí a našli jsme Vlka, zvíře, které mluví univerzálním jazykem. Totem vlka je příběh o zvířatech, který překonává všechny kulturní bariéry, je univerzálním příběhem o soužití lidí a zvířat, o konfliktu mezi tradicí a moderním světem.“ Po přečtení románu a četných diskusí, které ho doprovázejí, se však nemohu ubránit dojmu, že přesvědčení pana Fielda o příběhu, který překonává kulturní bariéry, je jen dalším důkazem toho, jak málo se západ snaží vidět současnou Čínu realisticky. Ústřední příběh románu – příběh mladíka z města, který v době Kulturní revoluce přichází žít mezi nomády do Vnitřního Mongolska a pokouší se spřátelit s vlkem – skutečně vypadá lákavě. Pro autora však příběh zjevně není důležitý, a ani si s ním neví rady. Utápí jej v rozvleklých popisech všeho druhu a zejména v nekonečném „filosofování“ na téma čínského národního charakteru a budoucnosti Číny. Ostatně autor sám prohlásil, že jeho cílem nebylo napsat poutavý příběh, ale „formulovat novou filosofii dějin“. Ťiang Žung vychází z teze, že „forma národní existence (rozuměj: výrobního způsobu) determinuje národní povahu“. Na základě toho pak vymezuje statečné, dynamické a svobodymilovné nomádské národy, „národy vlčího totemu“, kam vedle Mongolů patří i „západní národy, které nikdy plně nepodlehly zhoubnému vlivu usedlého rolnického hospodářství“, a v protikladu k nim „slabý a zbabělý národ usedlých zemědělců“, tedy Číňany. Nomádi prý zocelili svůj národní charakter v permanentním zápase s vlky, na rozdíl od Číňanů, kteří zpohodlněli v bezduchém bezpečí polních prací, a proto se po právu, podobni ovcím, stávali v minulosti kořistí mongolských vlků. V závěru však přeci jen nalézáme pro Číňany naději. Důvod k optimismu je především genetický: kdysi dávno, na úsvitu civilizace, i v čínských žilách prý kolovala krev nomádů. Kromě toho rozvoj tržního hospodářství v posledních letech pro Číňany vytváří nové „podmínky národní existence“ a tudíž nastává čas, kdy bude možné obnovit v čínském národě jeho vlčí původ. „Z těla velkého čínského draka musíme odčerpat ducha feudální despocie a místo něj mu dát infúzi svobodymilovnosti, statečnosti a dravosti. Teprve pak čínský drak doopravdy vzlétne a rozletí se do celého světa, do celého vesmíru, aby pro čínský národ a celé lidstvo vydobyl další prostor pro přežití a pokrok,“ říká hlavní hrdina svému příteli v závěru knihy. Bude zajímavé sledovat, jak všechny tyto skutečnosti zprostředkuje budoucí překladatel anglicky mluvícím čtenářům, a jaký bude mít kniha úspěch na západě. Olga Lomová (autorka přednáší dějiny čínské literatury na FFUK) Rozšířená verze článku viz Literární noviny 49 (5.12. 2005) a také www.literárky.cz, kde najdete i další články na téma Čína.

Olga Lomová

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.