Španělskou cestou Konkrétní výsledky čínské aktivní zahraniční politiky se mohou na první pohled jevit jako pramalé. Společná závěrečná komuniké byla podepsána pouze během návštěv ve Španělsku a v Jižní Koreji, aniž by obsahovala nějaké důležitější dohody. Zřejmě nejkonkrétnějším výsledkem všech těchto jednání je rozhodnutí zřídit v Číně Cervantesovo centrum a na oplátku ve Španělsku otevřít Konfuciův institut. Co je ale důležitější, Španělé také ve společném prohlášení dále ujistili Čínu o respektu k jejím kulturním specifikům ve věci lidských práv, přislíbili usilovat o zrušení embarga, které EU uvalila na vývoz zbraní do Číny před 16 lety po masakru na náměstí Tchien-an-men v Pekingu, a podpořili čínské nároky na Tchaj-wan. Podobně také závěrečné komuniké vydané v Koreji explicitně a jednoznačně potvrzuje legitimitu čínských nároků na Tchaj-wan. V ostatních zemích, které navštívil čínský prezident, žádná společná prohlášení přijata nebyla. Proběhla zde zdvořilá jednání, v nichž se obě strany ujišťovaly o nutnosti a oboustranné prospěšnosti pokračování hospodářské spolupráce, případně o zájmu prohlubovat strategické partnerství. Odstupující kancléř Schröder ujistil čínského prezidenta, že Německo bude nadále usilovat o zrušení embarga na vývoz zbraní do Číny. Avšak po volbách se situace mění, protože Angela Merkelová o takovém kroku neuvažuje. Nastupující německá kancléřka také vyslovila vážné obavy o dopad překotného rozvoje čínského hospodářství na stav životního prostředí, o tom však čínský tisk taktně pomlčel. Úspěchem čínské diplomacie ale bezesporu je, že otázka lidských práv nebyla na agendě žádných oficiálních jednání během Chuovy zahraniční cesty a nekonaly se ani žádné větší protesty. Pouze představitelé Amnesty International při této příležitosti konstatovali, že posilování hospodářské spolupráce s Čínou nepřineslo očekávané zlepšení situace v oblasti lidských práv a občanských svobod. Hlavně zrušit embargo Navzdory zdvořilostnímu charakteru Chuovy cesty o ní čínské sdělovací prostředky referovaly jako o „mimořádně významné iniciativě“ a svého prezidenta představily jako sebevědomého politika, který přichází poučit své zahraniční partnery o významu Číny a o tom, jak je třeba s Čínou jednat, přičemž jeho hostitelé mu ve všem dávají za pravdu. Tak v Londýně Chu předestřel „Čtyři doporučení, jak rozvíjet vztahy mezi oběma zeměmi“, s nimiž britský premiér „vyjádřil naprostý souhlas“. V Německu čínský prezident pro změnu vyhlásil „Pět doporučení, jak rozvíjet spolupráci a prohloubit čínsko-německou hospodářskou kooperaci“. Obě sady doporučení kladou důraz na všestranné rozšiřování spolupráce na vládní i nevládní úrovni, případně na nutnost řešit eventuální problémy z pozic „vzájemné úcty a rovnoprávnosti“. Důraz na rovnoprávnost v mezinárodních vztazích a na jejich „demokratizaci“ zazníval i z dalších projevů čínského prezidenta. Leitmotivem jeho vystupování pak bylo ujišťování, že Čína usiluje o mírový rozvoj, o zachování celosvětového míru, o mírovou spolupráci, zkrátka o „prosazení vznešeného cíle míru a pokroku lidstva“. Vedle podobných prohlášení se jako poněkud překvapivá jeví skutečnost, že nejvíc pozornosti čínských komentátorů v souvislosti s Chuovou evropskou cestou poutala otázka, jak dosáhnout zrušení embarga na vývoz zbraní do Číny. O příčinách toho, proč embargo bylo uvaleno, ani jaké podmínky Evropa klade na jeho zrušení, se komentátoři nezmínili, zato zdůraznili, že embargo je výsledkem „nátlaku USA a Japonska“, a tedy jakousi nepěknou hrou mocností s čínskou důstojností a rovnoprávným postavením ve světě. Průběh návštěvy amerického prezidenta v Číně i rétorika čínských představitelů a sdělovacích prostředků měla s evropským turné prezidenta Chu Ťin-tchaa řadu společných rysů. Ani Bush nejednal o ničem podstatném a návštěva nepřinesla společné prohlášení. Zatímco západní komentátoři se shodli na tom, že Bush neuspěl v žádném z bodů své agendy – deficit v obchodních vztazích mezi USA a Čínou, uvolnění čínské měny, ochrana duševního vlastnictví a stav lidských práv a svobody vyznání v Číně –, čínská média zdůraznila Bushovo prohlášení, že „prudký vzestup Číny nás přivádí v úžas“ a dále jeho diplomatickou formulaci, že „čínsko-americké vztahy jsou komplikované“. Chu Ťin-tchao opět pronesl pár užitečných rad, jak spolupracovat s Čínou, které shrnul do „Pěti doporučení, jak rozvíjet konstruktivní kooperativní vztahy mezi Čínou a USA“. V této variaci na rady rozdávané týden předtím v Evropě se jako nový motiv objevují „vzájemně výhodná spolupráce v oblasti energetických zdrojů“ a „další posílení spolupráce v oblasti boje proti terorismu“. Nebezpečná krátkozrakost Co vlastně plyne z těchto návštěv a jaký mohou mít dopad v celosvětovém měřítku? Čínská zahraničněpolitická ofenziva chytře kombinuje vágní a univerzálně přijatelná prohlášení o vzájemném respektu, rovnoprávných vztazích a obapolně prospěšné spolupráci se závazky, které jsou důležité pro domácí politiku – zrušení embarga EU na vývoz zbraní, nezpochybnitelnost práva na Tchaj-wan a odmítání věcné diskuse o lidských právech. Obratně se přitom vyhýbá všem konkrétním problémům ve vztazích mezi Čínou a světem, zejména problémům ekonomickým. Ukazuje se, že Čína začíná diktovat podmínky a svět pořádně neví, jak na to reagovat.Zde je na místě podotknout, že Čína od konce 19. století trpí ve vztahu k Západu pocitem méněcennosti a touží se mu vyrovnat. Navzdory všem prohlášením o svých národních specifikách Číňané vzhlížejí k Západu jako ke svému vzoru, a to nejen co se týče moderního hospodářství a silné moderní armády, ale také pokud jde o politické zřízení a občanská práva a svobody. Neschopnost západních politiků jasně se postavit za tyto hodnoty, jež jsou pro Čínu usilující o modernizaci a mezinárodní respekt mimořádně atraktivní, hovoří o jejich krátkozrakosti a budí obavy, jakým způsobem se bude prosazovat vliv Číny v globálním kontextu za půl století.