Čína a demokracie

04.12. 2021 Číňané očima Čechů

Je potřeba vyvrátit mýtus, že by se Číňané cítili utiskováni totalitním režimem, toužili se ho zbavit a doplout do rajských vod demokracie. Většinu lidí tam politika vůbec nezajímá. 

Mediální sítě nejsou v Číně ani zdaleka tak hustě utkané jako u nás. V každé čínské domácnosti není televize, o přístupu na internet ani nemluvě. Zejména na venkově ne. Na každé návsi není trafika, lidé nečtou noviny. Ve své nevědomosti si žijí spokojeně a šťastně. Vědí sice, že jejich prezidentem je Si Tin Ping, ale je to pro ně postava exoticky vzdálená, nedostupná a tak trochu mystická. Netouží po tom chodit k volbám, nevěděli by si rady s tím, koho si mají vybrat a měli by prý problém pro někoho zodpovědně hlasovat jen na základě kusých a povrchních informací z médií. Nedělají si o politicích iluze, právě proto nechtějí dávat v šanci svou důvěru. 

Číňané obdivují nás Evropany, jak lehce se dokážeme v mnoha věcech rozhodovat. Číňan to údajně tak nemá, často dlouho chodí kolem horké kaše, přešlapuje na místě a než, aby se nějak rozhodl, raději se nechá unášet proudem a pasivně si počká na to, jak to dopadne. To je prý hlavní rozdíl mezi naší a jejich mentalitou. A rozhodnutí, komu ve volbách hodit hlas patří mezi ta, kterým se rádi vyhnou.

Na druhou stranu pokud se nějaký Číňan rozhodne pro politickou kariéru, má prý dost šancí šplhat vzhůru v rámci stranických struktur a nepotřebuje k tomu marketingové a mediální triky.Určitě to není o uzavřené komunitě pár vyvolených jedinců. Je to ale hodně korupční prostředí, ostatně v Česku to s korupcí není o mnoho lepší. Politici hrabou pod sebe celosvětově. Drobná výhoda čínského systému je v tom, že u nás každé čtyři roky nastupuje nová vyhladovělá garnitura. My Češi jsme z historických důvodů háklivý na slova jako komunismus, komunistická strana a proto ji nepovažujeme za dobrou příležitost pro politickou kariéru. Číňané tvrdil, že jejich komunisti nejsou zdaleka tak strašný jako byli ti naši. 

Čína byla po pět tisíc let říše. Lidé jsou zvyklí, že jim někdo vládne a že vládcům se nemá odporovat. Tak tomu bylo vždy, po celé generace a mají to zažité do krve, asi jako fakt, že voda teče z kopce. Veřejně se vyjadřovat proti vůli vládcům je v jejich očích stejně nemorální, jako například chodit po ulici nazí. Jen blázen se k takovým činům odhodlá. Je to pro ně asi tak stejně hloupý nápad, jako si vytrhnout zdravý zub. Číňan nevidí důvod, proč by se kvůli tomu měl cítit méně svobodný. Moc nerozumí tomu, proč by politika měla mít něco do činění s pojmem osobní svoboda a když se rozhodne odejít pracovat do Hongkongu a poté do Evropy, nikdo mu příliš nebrání.

Číňané jsou hlavně patrioti. Jsou si vědomi své velikosti a obávají se, že kdyby byla u nich nastolena demokracie, Čína se rozpadne na sto malých, bezvýznamných státečků a oni ztratí své výsadní postavení. Jsou na tu svou Čínu a všechno čínské náležitě pyšní. Myslím si, že kdyby je jejich vládcové stokrát uzurpovali, pořád jsou to jejich reprezentanti, tak se jich budou navenek zastávat, ochotni bránit jejich pověst až na krev. A taky strašně žárlí na Ameriku. Doufají, že se Spojeným státům brzy vyrovnají. Proto Čína vyslala tu sondu na měsíc a chystá se tam vyslat lidskou posádku. Na astronomické náklady nehledí, hlavné když to zvedne čínské renomé a to jim zase stojí za to ty prachy utratit. Čína si to může dovolit a to je to hlavní.

 

Zdroj: Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.