Čínské investice - hrozba nebo poslední naděje pro Západ?

Devizové rezervy přesáhly rozumnou úroveň, kterou ve skutečnosti potřebujeme, okomentoval guvernér Čínské centrální banky Čou Siao-čchuan fakt, že vláda má momentálně na účtech finance v hodnotě více než tří bilionů amerických dolarů. Hlasů volajících po tom, aby se jich Čína pomalu začala zbavovat, stále přibývá. A rozhodně má spoustu možností, kam investovat. Příliv čínských peněz je dávno jasně patrný i v Evropě. Není žádným tajemstvím, že čínské peníze například pomáhají brzdit současnou krizi eurozóny. Kurz eura vůči švýcarskému franku poslední rok stabilně klesá, vzhledem ke kritické situaci, kdy se otevřeně hovoří o hrozbě zániku této měny, si však euro nevede tak špatně.

Řecká privatizace

Z části to jsou právě Číňané, kteří ji nakupují ve velkém a snaží se tak nesázet vše jen na dolar. Takto podle odhadů centrální banka investovala již čtvrtinu veškerých rezerv. Zájem o Evropu však nekončí jen u eura. Asi nejkřiklavějším příkladem z poslední doby byl zájem čínské státní rejdařské společnosti COSCO o řecký přístav Piraeus. Společnost si za necelou miliardu dolarů jeden z doků pronajala na 35 let, hodlá také investovat do jeho modernizace. Ostatně i další čínské firmy pravděpodobně budou hrát v řecké privatizaci prim. Zatímco ostatní investory odstrašuje tristní stav tamní ekonomiky a bojí se o návratnost svých investic, Číňany nic takového trápit nemusí. Již dříve vládní činitelé prohlašovali, že jim jde o strategický nákup aktiv, a na zisky jsou ochotni čekat třeba deset let. Země dobývá i jiné, tradičně západní oblasti. Podle týdeníku Economist si v Londýně čínské firmy za finanční krize koupily či pronajaly okolo 28 tisíc čtverečních metrů kancelářských ploch. Údajně jde o snahu vytvořit pro mladé bankéře jakési předmostí, aby se mohli vzdělávat na prestižních britských univerzitách a ovládnout umění investovat.

Záchrana krachujících firem

Mnoho evropských společností Čínu vnímá jako spásu. Například švédskou automobilku Saab, která je v tuto chvíli bez financí a nemá ani na zaplacení svým dodavatelům, by měl zachránit čínský investor. Stejně tak Číňané postavili na nohy i Volvo. Na čínskou přízeň sází i evropští politici, což ukázala například lednová návštěva prezidenta Chu Ťin-tchaa v Maďarsku. Nepadlo ani o slovo o lidských právech, hovořilo se jen o čínských investicích a budoucí spolupráci. Strategické investice pod taktovkou vlády, které by měly zemi do budoucna zajistit dostatek surovin a ovládnout některá odvětví, jsou však vidět hlavně v Asii, Africe a Latinské Americe. Čína v těchto oblastech například kupuje území s nalezišti ropy či přímo celé petrolejářské společnosti. Celkem tvrdě čínské firmy narazily v USA. V roce 2005 chtěla státní ropná firma CNOOC koupit těžařskou Unocal za 18,5 miliardy dolarů. Proti obchodu se postavil Kongres a americkou devátou největší ropnou společnost nakonec spolkl domácí Chevron. Stejně tak si USA hlídají i telekomunikace. Firma Huawei chtěla od společnosti 3LeafSystems odkoupit některá aktiva a technologie, které umožňují propojit více počítačů do výkonnějšího celku. Ačkoliv šlo o obchod za pouhé dva miliony dolarů, prezident Barack Obama obchod smetl ze stolu. Huawei má totiž velmi neprůhlednou majetkovou strukturu. Akcie prý vlastní zaměstnanci, podle spekulací ale významný podíl drží čínská vláda. Politici nejlidnatější země se rychle poučili a dnes postupují opatrněji. Státní suverénní fond China Investment Corporation má za úkol investovat více než 300 miliard a kupuje jen malé podíly, aby nevzbudil podezření ze snahy ovládnout západní korporace. I když mají američtí politici z čínských peněz strach, v žádném případě se bez nich neobejdou. Čína je největším věřitelem USA, drží dluhopisy v hodnotě zhruba 1,2 bilionu dolarů. Pro zemi by byla katastrofa, kdyby se vláda rozhodla již nepůjčovat. V poslední době se také začíná měnit vztah obou zemí – už neplatí, že Čína vyrábí a USA kupují. Před půl rokem vyjednal Obama prodej 200 letadel Boeing i další kontrakty, pomocí kterých by měli Číňané zachránit ekonomiku USA.

Deset lidí, kteří plánují expanzi Číny nebo ovlivňují globální ekonomiku

1)

Ťiang Ťie-min (Jiang Jiemin)

věk: 57, člen správní rady PetroChina (PC) a prezident China National Petroleum Corporation, ovládá čínský trh s ropou a výrazně expanduje do světa tržby: 222 miliard dolarů zisk: 21 miliard dolarů Ťiang Ťie-min je záhadný člověk, o jehož životě se toho ví velmi málo – není divu, je členem čínské centrální plánovací komise a jedním z nejvýše postavených politiků v zemi. Jedno však lze říci s určitostí; tento muž stojí za mohutnou expanzí Číny do regionů s nalezišti ropy a zemního plynu. Pochází ze severovýchodu země, tedy z oblasti, která se na ropný průmysl orientovala již za Mao Ce-tunga. I Ťiang začal pracovat v tomto odvětví, původně byl technikem. Vystudoval ekonomii a začal mířit vzhůru, přes šéfa úřadů pro těžbu ropy až po viceguvernéra provincie Čching-chaj. Jelikož však jde o jednu z nejchudších oblastí Číny, za přelomový okamžik pro jeho kariéru lze považovat až rok 2004 – tehdy se dostal do nejužšího vedení dvou největších ropných korporací v Číně, sesterských China National Petroleum Corporation a PetroChina. První jmenovaná se soustředí na průzkum nových nalezišť. Ta druhá byla před zhruba půl rokem nejhodnotnější společností na světě, je největším čínským producentem ropy a tamní vláda ji používá na ovládnutí světové produkce černého zlata. Pod taktovkou Ťianga tak Čína koupila významné podíly ropných společností v Kazachstánu, Turkmenistánu, Kanadě, Kubě, Iráku a dalších zemích. Není divu, že takováto expanze kdysi přilákala i známého investora Warrena Buffetta. Svůj podíl později prodal, akcie prý dosáhly maximální možné hodnoty – podle pozorovatelů však spíše nechtěl mít nic společného se společností, jejíž mateřská firma kvůli kontraktům například nepřímo financovala konflikt v súdánském Dárfúru. Expanzi lze však čekat i v budoucnu, údajně se momentálně chystá spolupráce s Rusy. Ťiang má velký vliv i v rámci plánovací komise, patří do takzvané Energetické frakce. V ní jsou šéfové nejrůznějších energetických korporací. 2)

Liang Wen-ken (Liang Wengen)

věk: 54, zakladatel a člen správní rady společnosti Sany Group, která je světovou jedničkou ve výrobě těžkých strojů. tržby: 7,5 miliardy dolarů Liang Wen-ken vždycky toužil být bohatý, narodil se však v chudé zemědělské provincii Chu-nan. Mezi hlavní zdroje obživy zde patřilo pěstování rýže, čaje a těžba nerostných surovin, příležitostí k podnikání, o kterém Liang snil, tedy mnoho nebylo. Zkoušel stát se obchodníkem s ovcemi, špatně ale odhadl vývoj cen a velké stádo musel prodat pod cenou. Dal se i na byznys s vínem či skleněnými vlákny, neuspěl však ani v těchto oborech. V roce 1983 vystudoval vysokou školu a dostal se do státní firmy Hongyuan Machinery Factory. V té době se začínal rozjíždět čínský ekonomický vlak a Wen-ken si s dvěma přáteli z univerzity založil vlastní podnik Sany Group. Firma se specializovala na výrobu těžkých strojů – složitých hydraulických jeřábů, pojízdných míchaček a válců na silnice. Postupně ze Sany vytvořil největší světového lídra, který zaměstnává přes 53 tisíc lidí. Splnil si i svůj sen – podle žebříčku Forbesu je druhým nejbohatším Číňanem s majetkem v hodnotě osmi miliard dolarů. Liang je prý perfekcionista, tlačí na techniky, a stroje Sany tak dosahují špičkové kvality. Ostatně lze uvést příklady z praxe. Když v březnu došlo k havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima, kvůli riziku protavení ochranného obalu začali technici reaktory chladit vodou. Hašení vrtulníky není tak přesné, bylo nutné dostat se k reaktorům blíže. Pracovníci se rozhodli použít obří, 62 metrů dlouhou pojízdnou pumpu, která se používá na stavbách. Takové zařízení dokážou vyrobit jen tři firmy na světě – dvě německé a právě Sany Heavy Industry. Japonci oslovili Číňany a využili jejich pumpu v hodnotě jednoho milionu dolarů. Liangova firma pomáhala i se záchranou zasypaných chilských horníků v srpnu minulého roku, byl to právě jeřáb Sany, který je vytáhnul na povrch. "Značka Made in China si začíná získávat respekt všude na světě," řekl v květnu Wen-ken. 3)

Lou Ťi-wej (Lou Jiwei)

věk: 60, šéf čínského suverénního státního fondu China Investment Corporation investuje ohromné státní finanční přebytky aktiva: přes 300 mld. dolarů zisk: okolo 40 mld. dolarů Spravuje takový objem peněz, že by mohl nařídit koupi jakékoliv společnosti na světě. Lou Ťi-wej šéfuje státnímu fondu China Investment Corporation (CIC), kam si vláda ukládá "přebytečné" finance – CIC oficiálně disponuje více než 300 miliardami dolarů, podle odhadů má však na účtech mnohem více. Lou je dnes pro vládu nepostradatelným ekonomem, pomáhal například vytvořit daňový systém a DPH. Paradoxní je, že Loua režim nenechal dostudovat ani základní školu. Jako oběť kulturní revoluce musel jet na venkov a učit se od rolníků. Podle svých slov "byli tehdy všichni šťastní, že nemusí chodit do školy", vzdělání mu ale později začalo chybět. Během vojenské služby se prý často nudil, a tak si nechal z domova poslat učebnice matematiky – sám se naučil středoškolskou látku. Tím získal náskok před ostatními a v roce 1973 nastoupil do počítačové divize Capital Iron and Steel Corporation, jedné z největších státních ocelářských firem. Později byl přijat na univerzitu v Čching-chua, což je ekvivalent americké elitní výzkumné školy Massachusetts Institute of Technology. Po promoci získal titul v oboru počítačů, rozhodl se pro další studium – tentokrát se jako doktorand vrhnul na ekonometrii. Komplexní vzdělání mu zajistilo místo v komisi, která měla reformovat pravidla pro podnikání v Šanghaji. Seznámil se tehdy s bývalým prezidentem i premiérem. Jako loajální člověk, který se nevyjadřoval k otázkám proměny komunistické Číny a demokracie, měl cestu vzhůru jistou. Státní fond CIC dostal za úkol investovat do nehmotných aktiv, tedy hlavně akcií. Funguje teprve čtyři roky, zatím však nebyl příliš úspěšný, těsně před krizí totiž vložil peníze do dvou investičních fondů s hypotékami a o většinu přišel. Po zhruba roční pauze je však CIC zpátky, koupil akcie například v britských bankách. Vždy jde o menší podíly, aby nevzbudil rozruch. 4)

Jang Jüan-čching (Yang Yuanqing)

věk: 47, šéf společnosti Lenovo, která je největším výrobcem počítačů na světě) tržby: 16,6 miliardy dolarů zisk: 129 milionů dolarů Týdeník BusinessWeek ho v roce 2001 označil za "vycházející hvězdu mezi asijskými manažery". Nebojí se riskovat, na jeho styl řízení by prý mohl být hrdý i legendární Jack Welch. Jang Jüan-čching, šéf výrobce počítačů Lenovo, západním společnostem ukázal, že se jim jejich čínští konkurenti vyrovnají i bez vládní pomoci. "Čínský Bill Gates", jak mu je někdy díky jeho popularitě přezdíváno, do firmy nastoupil v roce 1988. Tehdy se ještě jmenovala Legend Group a šlo o malý podnik, který do Číny původně dovážel PC od americké IBM. Později společnost začala vyrábět vlastní počítače. Již v roce 1996 se stala jedničkou na čínském trhu a Jang se vypracoval do užšího vedení. Zvrat nastal v roce 2005, kdy Lenovo odkoupilo skomírající počítačovou divizi od IBM, Jang byl hlavní postavou akvizice. Pod jeho taktovkou začala odtučňovací kúra, výzkumné centrum se přesunulo do Číny. Peníze na vývoj sice zůstaly na stejné výši, kvůli rozdílným platům ale přinesly mnohem více efektu. Do pěti let Jang dovedl Lenovo k největšímu celosvětovému podílu na trhu, úspěch ale nepřišel sám od sebe. Problém byla například na Západě neznámá značka. To se otočilo po olympijských hrách v Pekingu, kdy Jang dokázal zajistit partnerství při organizaci. Návrh firmy také vyhrál soutěž o podobu olympijské pochodně. Jang Lenovo změnil i uvnitř. Rozčilovalo ho třeba, že se všichni zaměstnanci oslovovali pouze tituly či funkcemi. Nařídil proto manažerům, aby každý den ráno stáli před budovou, zdravili pracovníky a drželi přitom nad hlavou ceduli se svým jménem. Do 14 dnů se zažité oslovování prolomilo. Jeden z hlavních cílů Lenova je v současnosti dobytí mobilního trhu. Kromě LePhonu přichází i s dalšími modely. Akcionáři občas firmě vyčítají nejasnou vizi, Jang jim odpověděl nákupem akcií za 400 milionů dolarů, prý aby ukázal, že Lenovu věří. 5)

Li Jen-chung (Robin Li)

věk: 42, zakladatel vyhledávacího serveru Baidu, který v Číně předstihnul i Google a má 75 procent trhu tržby: 2,3 miliardy dolarů zisk: 934 milionů dolarů Pokud chceš mít v budoucnu dobré zaměstnání, musíš pilně studovat a dostat se na vysokou školu," říkala mu prý maminka. Li Jen-chung, známý také jako Robin Li, si vzal její radu k srdci – stal se z něj nejbohatší Číňan se jměním v hodnotě 9,4 miliardy dolarů. Li je zakladatelem vyhledávacího serveru Baidu. Je to jedna z mála firem, před kterou se musel sklonit i mocný Google. Jako malý chlapec se Li zajímal o filatelii i tradiční operu, vždy ho ale fascinovaly počítače. Dostal se na prestižní Pekingskou univerzitu, kde studoval knižní vědu a právě počítače. Školu musel na chvíli přerušit kvůli demonstracím na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a kvůli "beznaději a depresi", která byla v zemi přítomná, se rozhodl zkusit štěstí v Americe. Naslepo rozeslal přihlášky na dvacítku tamních univerzit, přijali ho pouze na Univerzitě Buffalo v New Yorku. Stal se z něj velmi schopný programátor, pomáhal rozjet online edici známého deníku Wall Street Journal. Stále víc ho však přitahoval tehdy nejzásadnější problém internetu: vyhledávání informací. Li postupoval podobně jako Larry Page z Googlu. Vymyslel algoritmus, který určoval relevanci stránek. Svého šéfa ve firmě Infoseek ale nenadchnul, a tak se sebral a šel dobýt internet do Číny. Zakrátko získal většinu trhu, a když v roce 2005 vstoupil na burzu, vzrostly akcie Baidu za jediný den o 354 procent. Liův úspěch však není zadarmo. Jde na ruku vládě a vyhledávač cenzuruje. Také při dotazech na oblíbené interprety vyjedou na předních místech stránky, ze kterých lze písničky nelegálně stáhnout a inzerentům prý umožňuje koupit si místo mezi prvními odkazy. Přesto však uživatele neztrácí, naopak, ovládá okolo 75 procent čínského internetu. Analytici říkají, že v Číně se již nehraje o to, kdo bude první. Zbývající společnosti se mohou maximálně prát o to, kdo dokáže obsadit druhé místo. 6)

Wang Ťien-čou (Wang Jianzhou)

věk: 62, šéf China Mobile, největšího mobilního operátora na světě tržby: 73,3 miliardy dolarů zisk: 18,1 miliardy dolarů Přes 600 milionů zákazníků. Takovým číslem se může chlubit jen jediný šéf na světě – Wang Ťien-čou, ředitel telekomunikačního gigantu China Mobile. Je jasné, že získat tolik uživatelů je v zemi s 1,3 miliardy obyvatel lehčí než jinde (zvláště pokud za společností stojí vláda), nicméně to není samozřejmost. Právě Wang se o tento výsledek významně zasloužil. Celý život směřoval ke kariéře v telekomunikacích. Vystudoval inženýrský obor na univerzitě Če-ťiang, jedné z nejstarších a nejprestižnějších vzdělávacích institucí v zemi. Jako jeden z elitních studentů se dostal do hongkongského telekomunikačního úřadu a vypracoval se až na regionálního ředitele. Poté působil ve firmě China Unicorn, menším čínském operátorovi (s více než 180 miliony zákazníků) a v roce 2004 se dostal do čela China Mobile. Začal prosazovat mohutnou expanzi a rozhodl se pro riskantní krok. Ve chvíli, kdy byli všichni lukrativní zákazníci ve městech zabraní, vyrazil Wang dobýt zaostalý venkov. "Analytici mě varovali – nikdy neinvestujte do venkova, sníží to hodnotu společnosti, lidé budou telefony málo používat a nízké budou i tržby," prohlásil před pár dny Wang na konferenci Global Forum. Jeho úsudek byl však správný, drtivá většina nových zákazníků pochází z venkova a dle hesla "halíře dělají talíře" korporaci rostou zisky. Není divu, že trh s takovým potenciálem přilákal i Apple. Ten své iPhony nabízel China Mobile už před třemi roky, u Číňanů však narazil jak s technickými požadavky, tak s politikou dělení zisků. Z jednání sešlo a Apple se obrátil na zmíněný China Unicorn. Wang mezitím rozjel výrobu vlastního chytrého telefonu OPhone u firmy HTC. Dnes se zdá, že Apple si nemůže dovolit nespolupracovat s tak mocným partnerem a nová dohoda s China Mobile je prý na spadnutí. Apple ochotný svůj iPhone upravit. 7)

Čou Siao-čchuan (Zhou Xiaochuan)

věk: 63, guvernér Čínské centrální banky, devizové rezervy: přes 3 biliony dolarů Čou Siao-čchuan je muž, který doslova "drží osud světové ekonomiky ve svých rukou". Takový přívlastek, spolu s čtvrtým místem v žebříčku "největších myslitelů roku 2010", mu přisoudil prestižní magazín Foreign Policy. Rozhodně nejde jen o nafukování Čouovy role – jako guvernér Čínské centrální banky (PBOC), která má devizové rezervy v hodnotě tří bilionů amerických dolarů, v podstatě ovládá světový trh s měnami a mohl by přes noc naprosto zamávat s kurzem kterékoliv z nich. Stejně jako mnoho dalších vysokých čínských politiků i Čou byl během kulturní revoluce deportován na venkov, později byl ale rehabilitován. Vystudoval ekonomii a ukázal, že je schopným úředníkem i politikem. Zasedal ve vládě a již od 90.let měl v několika institucích na starost finanční trhy. Během asijské krize pomáhal udržet kurz jüanu, čímž ochránil čínské exporty a získal si respekt. V roce 2002 se pak dostal do čela centrální banky. Velká část jeho působení je poznamenaná hádkami s USA – Čína skrze PBOC uměle udržuje jüan podhodnocený, aby tak zlevnila domácí zboží a pomohla exportérům. V poslední době se však namísto této debaty vede úplně jiná a sice – má být americký dolar stále brán jako rezervní měna? Čou rozhodně patří mezi zastánce myšlenky, že dominance dolaru je dávno pryč a je třeba vytvořit jiný systém, například kombinaci jüanu, eura a dolaru. Před deseti lety by byl takový návrh brán jako vtip, dnes se však nikdo nesměje. Na Čouvých krocích také závisí, jestli se podaří udržet jakýs takýs růst západních ekonomik. Například současný německý hospodářský zázrak stojí jen na poptávce z Číny, tu však v tuto chvíli trápí rostoucí inflace. Centrální banka se momentálně také snaží ochladit trh s realitami, na kterém se podle analytiků rýsuje velká bublina. Její prasknutí by poslalo světovou ekonomiku do recese. 8)

Žen Čeng-fej (Ren Zhengfei)

věk: 67, šéf a zakladatel Huawei, třetí největší společnosti s telekomunikačními technologiemi na světě aktiva: přes 28 mld. dolarů zisk: okolo 3,6 mld. dolarů Vprvních letech, kdy rozjížděl svůj byznys, nutil prý zaměstnance zpívat revolucionářské písně. I dnes musí nově přijatí pracovníci absolvovat v rámci půlročního školení dva týdny "kulturního vzdělávání", aby se u nich vyvinul "vlčí duch", který prý firmu pohání vpřed. Celá struktura podniku je navíc přísně hierarchická. Žen Čeng-fej, zakladatel a šéf technologické společnosti Huawei, v sobě bývalého armádního důstojníka zkrátka nezapře. Žen v začátcích působil jako obchodní agent, Huawei prodávala telefonní ústředny. K tomuto oboru měl Žen blízko, v armádě působil jako technik a vědecký pracovník. V roce 1992, po pěti letech sbírání zkušeností, firma vyrobila vlastní digitální ústřednu a mohla konečně prorazit. Místo aby zkusila štěstí nejdříve ve městech, šla opačnou cestou – díky nízkým cenám získala hlavní tržní podíl v periferiích a až poté zamířila do bohatších oblastí. Huawei volně přeloženo znamená buď "Čína to dokáže", nebo "skvělý čin" a obojí podnik dobře charakterizuje. Bez ní by se jistě nepovedlo vystavět za tak krátkou dobu kvalitní mobilní síť v Africe, Huawei dokázala proniknout i na Západ – prvním evropským zákazníkem byla ruská vláda, kterou zaujala kvalita a samozřejmě i o čtvrtinu nižší cena než u konkurentů. V další expanzi, například do USA, ale firmě částečně brání paradoxně sám zakladatel Žen. Je velmi uzavřený, nikdy nekývnul na nabídku rozhovoru do novin a svůj nejdelší životopis, který kdy uveřejnil, měl 200 slov. Huawei má velmi neprůhlednou strukturu, z drtivé části ho prý vlastní sami zaměstnanci; spekuluje se ale, že významnou roli hraje spíše Komunistická strana. Proto americká vláda Huawei vnímá jako možnou bezpečnostní hrozbu a vytrvale blokuje její aktivity v USA. I tak ale Žen dokázal vybudovat třetí největší firmu s komunikačními technologiemi na světě. 9)

Čchen Te-ming (Chen Deming)

věk: 62 ministr obchodu, rozhoduje o exportních kvótách mnoha důležitých surovin a vyjednává obchodní smlouvy s ostatními státy Podle jeho rozhodnutí se upravují strategické plány všech technologických firem i vlád. Čchen Te-ming a jeho ministerstvo obchodu totiž určuje, kolik tun kovů vzácných zemin se smí ročně z Číny vyvézt. Bez terbia, skandia či neodymu by nefungovaly úsporné žárovky, lasery nebo mobilní telefony. V Číně se nachází pouze asi třetina světových zásob těchto kovů, světovou spotřebu ale pokrývá z 97 procent. Těžba je totiž ekologicky i energeticky velmi náročná. Dnes dochází k tomu, že produkci právě přes vývozní kvóty přiškrcuje a ceny tak strmě rostou. Čchen jako důvod uvádí nutnost šetřit životní prostředí, je ale jasné, že cílem je i zvýhodnit domácí firmy. Čchen hraje zásadní roli v mezinárodních ekonomických uskupeních jako je ASEAN nebo APEC. Ačkoli je rodák z Šanghaje, i on si v mládí prošel povinnou výchovou na venkově. Pracoval v továrně na zpracování a balení masných výrobků, později působil jako starosta města Su-čou, kam plynulo mnoho investic z Hongkongu. 10)

Chu Ťin-tchao (Hu Jintao)

věk: 68, čínský prezident, podle magazínu Forbes nyní nejmocnější muž světa Může odklonit řeky, stavět města, věznit disidenty a cenzurovat internet bez vměšování otravných byrokratů a soudů." To jsou důvody, proč je podle magazínu Forbes čínský prezident Chu Ťin-tchao v současnosti nejmocnějším mužem planety. Chu je zástupcem nové řady komunistických lídrů. Místo přísného ideologa je spíše pragmatikem a schopným technokratem. To však neznamená, že by někdy vystupoval proti režimu – na začátku 90. let měl například na starosti ideologické školení nejvyšších úředníků. Od začátku prohlašoval, že mu jde především o lid, a rozjel velké investice v zaostalých oblastech země. Zároveň však prosazuje tvrdé vynucování práva, ještě jako šéf strany v Tibetu nechal vyhlásit stanné právo, aby zastavil nepokoje. Stejně tak neváhal poslat na smrt několik politiků usvědčených z korupce. V Číně pomohl uvolnit ekonomické prostředí, což vedlo k nárůstu HDP i prosperity, hluboko v srdci je prý přesvědčeným reformátorem.