Čína ráda zdolává velké vzdálenosti po malých krůčcích. Minulý měsíc oznámila, že pár vyvolených zahraničních bank, včetně těch centrálních, může investovat část jüanů uložených mimo čínské území do domácích čínských dluhopisů. Noviny Financial Times tento týden uvedly, že jako první se nabídky chopila malajská centrální banka. Po tomto nákupu ubyl další kámen z velké zdi, která chrání čínskou měnu před okolním světem. Cizí kulatá mince Globální měny se rodí málokdy - v první polovině 20. století to byl dolar, v posledním desetiletí euro. Skutečnost, že Čína by se vůbec mohla o něco takového pokoušet, představuje pozoruhodný obrat. Její měnová politika a její mincovny byly často v tak zuboženém stavu, že před revolucí v roce 1949 byly stále ještě v oběhu staré mexické stříbrné dolary. Samotné slovo »jüan« vzniklo zkrácením slovního spojení »jang jüan« neboli »cizí kulatá mince«. Po revoluci se měnová situace ještě zhoršila; v obchodování hrály velkou roli přídělové kupony. Mezinárodní obchody musely projít zrezivělým soukolím Čínské banky nebo probíhaly v tichosti na černém trhu. Teprve v roce 1994 byl stanoven jednotný oficiální směnný kurz. Neúročené papírky Když Čína upevnila roli své měny na vnitrostátním trhu, bránila se dalšímu logickému kroku. Nekompromisně ovládala tok kapitálu přes své hranice. Její podniky dobývaly světové trhy, ale cenu svého zboží uváděly v cizích měnách. Limity pro měnové převody umožňují čínským úřadům usměrňovat ekonomiku a udržovat pod kontrolou podnikání. Avšak tato strategie vystavila čínské podniky devizovému riziku. To je jeden z důvodů, proč se úřadům nechce dát jüanu větší volnost pohybu vůči dolaru. Připravila také Čínu o snadné zisky z ražebného, které plynou z nákupu zahraničního zboží a aktiv výměnou za neúročené papírky ozdobené podobiznou předsedy Maa. Zdá se však, že přístup Číny se pomaličku mění. Loni zahájené reformy teď umožňují výrobcům, kteří své zboží vyvážejí do Číny, udávat ceny v jüanech a nikoli v dolarech. Mohou také ukládat výnosy na svých účtech v zahraničí, vesměs v Hongkongu. Na začátku byly reformy velkým fiaskem, říká jeden bankéř. Účty si otevřelo jen několik málo firem a obchody příliš nekvetly. Zahraniční účty nabízely mizivé úrokové výnosy, protože banky toho s těmito penězi nemohly moc podniknout. Ale jak vklady rostly, zvyšoval se i počet firem, které se je snažily využít. V posledních dvou měsících vydala v Hongkongu dluhopisy denominované v jüanech společnost McDonald's a také realitní společnost Hopewell. V obou případech poptávka předčila nabídku. K prameni se vydaly banky i samotná čínská vláda. V moři kontrol Trh v Číně a mimo Čínu od sebe stále ještě dělí moře kontrol. Firmy si nemohou vzít jüanový úvěr z pevninské Číny, musejí si jüany vydělat v obchodu. Bez obalu řečeno z Číny tečou jüany pouze tehdy, když opačným směrem teče zboží nebo služby. Ani offshorové jüany nemají snadnou cestu zpátky do Číny. Měna zakládá nárok na podkladová aktiva příslušné země. »Dobrá zpráva je, že čínská aktiva neustále rostou,« říká Ronald Schramm, hostující profesor na Čínsko-evropské mezinárodní obchodní škole v Šanghaji. Špatná zpráva je, že kvůli všemožným omezením mají držitelé zvenčí jen málo možností, jak tento nárok směnit. Rozhodnutí z minulého měsíce, které dává některým bankám možnost vložit offshorové jüany do domácích čínských dluhopisů, vytváří další most mezi těmito dvěma jinak oddělenými světy. Některé offshorové jüany se tak budou moci vrátit zpět do Číny v rámci směny za aktiva, nikoli pouze za zboží. Tyto obchody budou podléhat přísným kvótám, ale i tak se tím podstatně rozšíří stávající možnosti. Čínský dluhopisový trh má koneckonců hodnotu 2,9 bilionu dolarů, tedy 725krát více než jeho rodící se offshorový konkurent. Možná zůstanou jen slova Jestliže se s jüanem začne celosvětově obchodovat ve velkém, mezinárodním bankám se otevře možnost vybudovat další předvídatelný zdroj příjmů z poplatků za služby jako například za zpracování akreditivů nebo plateb. A protože peníze převáděné z jednoho místa na druhé se cestou vždy někde zastaví, měly by také narůst vklady, ze kterých se posléze stávají úvěry. Ačkoli z finančního hlediska to všechno dává smysl, čínská vláda vede velký vnitřní spor o to, zda se touto cestou vydat. Když cizinci smění své dolary za jüany, vytvoří tím tlak na posilování měny a jüan se pak bude hůře »spravovat« (jak říká Čína) nebo »manipulovat« (jak říkají její kritici). Ačkoli Čína si drží kapitál pod kontrolou, offshorový trh nabízí firmám alternativní zdroj úvěrů. Hongkong na rozdíl od Číny ve vydávání dluhopisů nebrání v podstatě nikomu. Podle zprávy Standard Chartered »nebude zřejmě převod výnosů na pevninu představovat zásadní problém«. Mohlo by to vést k narušení architektury čínského úvěrového systému, který dává politikům možnost směrovat finanční zdroje k upřednostňovaným firmám a do preferovaných projektů. Mnoho zahraničních bankéřů a dokonce i někteří vládní úředníci budou tvrdit, že takové změny jsou nutné a nevyhnutelné. Jistou míru uvolnění kapitálových toků Čína zjevně zvažuje. Vzhledem k jeho možným důsledkům však vůbec není jisté, jestli nezůstane pouze u slov.