Chu Jao-pangova rehabilitace? Ano, ale jen trochu

09.05. 2010 Reportáže, analýzy, rozhovory
Patnáctého dubna znovu přišlo ke slovu jedno polozapomenuté okultní umění, totiž schopnost věštit ze znamení na čínském politickém nebi. "Lidový deník", bombastický orgán čínské komunistické strany, uveřejnil nahoře na své druhé stránce článek čínského premiéra Wen Ťia-paa (Wen Jiabao). Chvála, jíž Wen v této stati zahrnuje Chu Jao-panga (Hu Yaobang), politicky nekorektního bývalého vůdce strany, jehož smrt před jedenadvaceti lety odstartovala protesty na náměstí Nebeského klidu, vyznívá pozoruhodně liberálně.

Chuova smrt 15. dubna roku 1989 přiměla tisíce studentů vyjít do ulic ve smutečních průvodech. Ve vztažených rukou nesli obrazy zesnulého vůdce, který byl sice v době své smrti stále ještě členem vládnoucího politbyra, nicméně o dva roky dříve byl donucen odstoupit z funkce generálního tajemníka strany, protože se stavěl příliš benevolentně k disentu. Jelikož strana se Chua otevřeně nezbavila, nezbylo jí než mu vystrojit velkolepý pohřeb. Právě ten se pak stal záminkou k vystoupení studentů, kteří od projevů smutku brzy přešli k požadavkům na demokratické reformy. Od krvavého potlačení protestů se čínští představitelé o Chuovi zmiňovali jen zřídka - a stejně zřídka od nich dostávaly zelenou liberálnější tendence, s nimiž byl Chu spojován. Poslední dobou už nebylo po liberalismu ani stopy - strana vede kampaň proti aktivistům bojujícím za lidská práva, zpřísňuje kontrolu internetu a nervózně sleduje neklid v Tibetu a Sin-ťiangu. Vedoucí představitelé Číny se nicméně připravují na střídání stráží, které proběhne v letech 2012-13. Premiér Wen odejde z funkce. Je možné, že by on a jeho kolegové teď, když udělali z Číny světovou hospodářskou velmoc, chtěli své zemi dodat i důvěryhodnější politický profil? Na Chuův odkaz se někdy naráží v diskusích o dalším směřování země. Obecně platí, že jeho nástupci se k němu příliš nehlásí, nicméně výjimkou z tohoto pravidla bylo sympozium k 90. výročí jeho narození, které se konalo v listopadu roku 2005 v pekingské Velké síni lidu. Většina komentátorů v něm viděla pokus prezidenta Chu Ťin-tchaa vylepšit si svou vlastní veřejnou image tím, že povolí, aby byla otevřeně projevována úcta jeho stále ještě populárnímu jmenovci. Tehdejší čínský viceprezident Ceng Čching-chung ve svém projevu vyzdvihoval životní dráhu Chu Jao-panga coby jednoho z revolučních zakladatelů komunistického státu a o jeho sesazení taktně pomlčel. Od té doby čínské vedení výročí úmrtí Chu Jao-panga většinou ignorovalo. Loni, kdy od protestů na náměstí Nebeského klidu uplynulo právě dvacet let, byli politici obzvláště hákliví na cokoli, co by mohlo oživit vzpomínky na onu dobu. Ačkoli osudné dny minuly, aniž se kdokoli v Číně pokusil o něco víc než jejich symbolické připomenutí, státní orgány stále ještě neuvolnily své železné sevření. Loni v prosinci například potrestaly patnácti lety vězení "podvratnou činnost" jednoho z předních disidentů Liou Siao-poa. V tomto kontextu pak uveřejnění eseje premiéra Wena o délce přes 3000 čínských znaků vyznívá obzvlášť překvapivě. Od projevu Ceng Čching-chunga z roku 2005 se Wenův článek liší tím, že se v něm poprvé od roku 1989 člen nejvyššího vedení země vyznává z osobního vztahu k bývalému stranickému vůdci. Wen v něm vzpomíná na to, jak v roce 1986 podnikl s Chuem cestu do venkovských oblastí chudé jižní provincie Kuej-čou. "Pokaždé, když si na to vzpomenu... zaplaví mě jako vlna všechny ty city, které schraňuji v srdci už tolik let, a dlouho mi trvá se zase uklidnit," napsal premiér. Vzpomínky na Chua uveřejnily i některé další oficiální noviny, což na pohled svědčí o menší zdrženlivosti, než jaká panovala v roce 2005. Když tehdy jistý liberální časopis otiskl články připomínající Chuovo výročí, ministerstvo propagandy se mohlo vzteknout. Již zmiňované připomínky výročí z poslední doby si už na internetových fórech pochvalovaly tisíce uživatelů. Naděje na to, že Chuova částečná rehabilitace by mohla znamenat přehodnocení protestů na náměstí Nebeského klidu, se ale jistojistě rozplyne. Nedávné články se nápadně shodují v tom, že v nich chybí jakákoli zmínka o Chuových politických názorech, což naznačuje, že mluvit se smí jen o jeho milé povaze. To je pro premiéra Wena, který si zakládá na tom, že je stejně bezprostřední "muž z lidu", za jakého ve svém článku označuje Chua, zcela nezávadné téma. Premiérova otcovsky starostlivá image se znovu uplatnila 15. dubna, kdy Wen navštívil provincii Čching-chaj na Tibetské náhorní plošině, postiženou zemětřesením, při němž zahynulo přes 2000 lidí. Vykladači nebeských znamení se rozcházejí v tom, jaké další politické poselství - pokud vůbec nějaké - mohlo být ve Wenově článku skryto. Jen málo z nich se domnívá, že by premiér takovýto článek uveřejnil bez konzultace s kolegy. Někteří nicméně věří, že se premiér u vědomí, že se jeho politická dráha chýlí ke konci, snaží dát najevo touhu po politických reformách, kterým se v předchozích letech nevěnovala velká pozornost. Prezident Chu o Chu Jao-pangovi pomlčel, nicméně jak on, tak premiér vděčí zesnulému vůdci za povýšení, jichž se jim dostalo v počátcích jejich kariéry. Wen Ťia-pao se ve svém článku svěřuje, že od Chuovy smrti každoročně navštěvuje jeho domov, což si čtenáři dozajista vyloží jako projev značné loajality. Pao Tchung, který byl jedním z nejbližších poradců zesnulého Čao C'-janga, Chuova neméně liberálního nástupce, je přesvědčen, že ve znovupřijetí Chua rodnou stranou se může skrývat velmi jemný politický signál. Podle něj čínští představitelé rádi živí v lidech přesvědčení, že Čao byl jedním ze strůjců Chuova pádu (Pao Tchung ovšem tvrdí, že tomu tak nebylo). Přízeň projevovaná Chuovi tedy vůbec nemusí být známkou touhy po reformách, ale spíše by mohla naznačovat zavržení Čaa, na nějž stále ještě není radno v Číně vzpomínat. Čao byl po protestech na náměstí Nebeského klidu zbaven všech funkcí a před pěti lety zemřel v domácím vězení. Článek premiéra Wena nicméně poukazuje i na jeden chronický politický problém. Popisuje se v něm, jak Chu poradil Wenovi, aby se za tmy vykradl z oficiální ubytovny, navštívil místní vesnici a tam zjistil, co si lidé doopravdy myslí. "Ale ne abys o tom povídal místním úřadům," cituje premiér údajnou Chuovu radu. Balamucení ze strany podřízených nehrozí dnes čínským vůdcům rozhodně méně než před čtvrt stoletím.

Zdroj:Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.