Výročí 60. let ČLR - shrnutí

Šest desetiletí totalitární maoistické vlády, která k zajištění moci použila státní kapitalismus a v krátké době se proměnila v globální velmoc.

1. Rudá Čína barvu neztrácí

Současní "komunisté" vyrůstali v éře zběsilých pokusů vesnického podivína Mao Ce- tunga a zbídačelou zemi v extrémně krátké době jedné generace proměnili v globální průmyslovou výrobnu a režim ovládající nejlidnatější stát planety, bez jehož ekonomiky by dnes fungovalo ve světě máloco. Ani americké hospodářství, a to i bez finanční krize. Amerika je s rudým hospodářstvím spojena velmi úzce. Celá průmyslová a obchodní odvětví závisejí na čínském exportu, čínská centrální banka vlastní čtvrtinu amerických státních dluhopisů, třetinu všech zahraničních dluhů nadělaly USA v Číně (letos v létě téměř za dva tisíce miliard dolarů). Číňané v podstatě určují kurs dolaru. Obě velmoci jsou na sobě přímo závislé: růstem i pádem. Často se mluvívá o "Chimerice", podobně jako američtí ekonomové říkají dvěma novým asijským mocnostem "Chindia". Zájmy megavýrobny by žádný nový masakr před Branou nebeského klidu nezplodily: mladá generace má spíše konzumně kapitalistické starosti, nikoli chuť rozebírat nepohodlná témata lidských práv a parlamentní demokracie. Sami mezi soudruhy V roce 1989 činil čínský hrubý domácí produkt asi 400 dolarů, loni podle odhadů Mezinárodní světové banky (IMF) už kolem 3600. Během jedné generace zbohatlo tolik lidí, že to nemá v lidské paměti obdoby (znamená to také, že v bídě žije o dvě stě milionů lidí méně). Mnohosetmiliardové investice ze Západu a asijských mocností se vrátily domů ve formě dominance čínského zboží na trhu. Být v Číně se od devadesátých let pokládalo mezi podnikateli za trendovou povinnost, za "in". Čínští komunisté naopak své zmohutnění prezentují světu tak, že bez demokracie to jde také a že svoboda projevu a dodržování občanských práv nejsou logickým základem ekonomického pokroku a vývoje vůbec. Dokážou poslat "tchajkonauty" na oběžnou dráhu, uspořádat velkolepé olympijské hry, kupovat doly po celém světě... Umějí se přitom chovat jako klasičtí imperialisté a evropské mocnosti s Američany jsou z toho krajně nervózní. Čína je v komunistickém hnutí výjimkou. Čínští ideologové dokázali skloubit dogmata marxleninismu o třídním boji, vykořisťování a vládě dělníků, rolníků a pracující inteligence se zásadami volné soutěže. Strana totiž kontroluje do posledního detailu veškerý život dračí říše centralizovanou cenzurou, kádrovými výhodami pro komunisty a jejich rodinné příslušníky, spolehlivou armádou a státní byrokracií. Jinde na světě se soudruzi nijak poučit nechtějí. A když, tak neohrabaně: jak trapné byly loňské "oslavy" šedesáti let kimovské Korejské lidově demokratické republiky nebo půl století castrovské Kuby Počínštění komunismu Čína šla od podzimu 1978 jinou cestou. Šílený diktátor a největší masový vrah dějin Mao Ce- tung byl v září 1976 mrtev a Čínu zanechal v době letů na Měsíc na úrovni chudé feudální tyranie. Měla za sebou roky neuvěřitelných hospodářských experimentů typu "velkého skoku" (1958 - 1961) a nepochopitelnou společenskou přestavbu zvanou kulturní revoluce (1966 - 1976). Maovi nástupci, kteří svou kariéru revolučních byrokratů nastoupili doma v Číně bez možnosti srovnávat se světem, pokračovali v cestě vesnických experimentátorů velkého předsedy. Jiní, kteří v mládí pracovali v kapitalistické cizině, kde teprve se stali komunisty, poznali způsoby, jak z maoistické šlamastyky ven, jak jít příjemnější způsobem ke šťastným zítřkům beztřídní společnosti. Jedním z nich byl Teng Siao- pching (1904 - 1997), jemuž se na partajních zasedáních v listopadu a prosinci 1978 podařilo pootočit dogmaty Maova učení o rolnických a dělnických komunách (viz seriál v TÝDNU č. 7 - 12/07). Pro nápady sáhl k třídnímu nepříteli, pomlčel o kořistnictví majitelů výrobních prostředků a vyřešil čínský komplex méněcennosti před Západem: také to umíme - a budeme lepší, větší, čínští... Teng nebyl nikdy nominálním vůdcem partaje, zato z funkce předsedy vojenské komise strany kontroloval armádu, držel moc. Ačkoli s rodinou doplatil na kulturní revoluci, nikdy se zakladatelem rudé dynastie nezúčtoval a ani nikdo z nástupců na to vážně nepomyslel. Spíše se ukázalo, že nastalo něco jako sinizace marxismu, jak to nazval Willy Lam, publicista a profesor soudobých čínských studií v Hongkongu. Teng prostě přizpůsobil německé klasiky a ruského revolucionáře z Povolží podmínkám Čínské komunistické strany. Století jistot Po vzoru bolševiků upevnil " všechnu moc sovětům": partaj zůstala neoddiskutovatelně elitní, monopolní a nenahraditelnou institucí rozhodující o všem podstatném. Jakýkoli nesouhlas či odpor láme s brutalitou policejního státu prolezlého i na východoevropské poměry neuvěřitelnou korupcí. V tom však genialita soudruha Tenga, který mimo jiné 4. června 1989 nařídil ukončit studentské demonstrace na pekingském náměstí Brány nebeského klidu, nespočívá (viz TÝDEN č. 22/09). Nikdy nedoporučoval otevřené volby po vzoru západních demokracií (" možná kolem roku 2050", což logicky papouškují jeho epigoni), neplédoval pro svobodu slova nebo shromažďovací právo. Odmítal nezávislé odbory a na vrcholu své moci řekl, že základní linie strany bude pevná nejméně sto let. Pyšní komunisté vděčí za slávu americkému úsilí z počátku sedmdesátých let o vybudování protipólu k Sovětům, jehož autorem byl bezpečnostní poradce prezidenta Nixona a v letech 1973 - 1977 ministr zahraničí Henry Kissinger. Z jeho tajné diplomacie a také z první návštěvy amerického prezidenta v rudé Číně roku 1972 vyklíčila rostlinka nového planetárního společenského modelu " socialistické tržní ekonomiky". Američané tehdy vyhodili oknem i svého čankajškovského spojence na Tchaj- Danu, který do té doby držel v RB OSN jedno z pěti trvalých míst za Čínu. Rezoluce Valného shromáždění OSN číslo 2758 zbavila Čínskou republiku (na Tchaj- wanu) práva zastupovat Čínu a " obnovila práva ČLR". Ačkoli tehdy nebyla řeč o vyloučení Čínské republiky z OSN, což ani nešlo, není dnes ostrovní Čína členem Spojených národů, třebaže o to soustavně žádá. Velká politika má však strach z pekingských vládců a uznává jejich teorii " jedné Číny". Podle ní je ostrov pouhou čínskou provincií. Z toho všeho vzešla planetární výrobna všech velkých koncernů drtící zpočátku konkurenci levnou pracovní silou a likvidující tradiční výrobu na Západu; to vše dalo dnešní " Made in China". Příběh lidové Číny (1): Ničitel Mao 1644-1911 dynastie mandžuská neboli Čching nebyla ke konci schopna konkurovat zámořským mocnostem 1893,26. prosince se v provincii Chu-nan narodil Mao Ce-tung 1912,1. ledna Čínská republika, prezidentem Sun Čung-šan všeobecně znám jako Sun Jat-sen ( 1925) 1921,31. července v Šanghaji za Maovy účasti založena komunistická strana (KSČ) 1925 Supovým nástupcem generál Čankajšek (Ťiang Tie-š') a jeho Národní strana (Kuomintang); válka s lokálními samozvanci 1928 Čína pod vládou Kuomintangu, válka s komunisty 1931 Japonci obsadili Mandžusko 1934-1935 "dlouhý pochod", katastrofální ústup komunistických oddílů napříč Čínou, Maova autorita vzrostla 1937-1945 válka s Japonci 1943 Mao předsedou ÚV KSČ, autorita se mění v kult osobnosti 1945 Čankajšek se s Maem nedohodl na rozdělení moci, další občanská válka 1949 prozápadní armáda poražena a Čankajšek se svými Iidmi unikl na Tchaj-wan, kde dodnes existuje Čínská republika navazující na sunovskou tradici z roku 1912 1949,1. října Mao Ce-tung vyhlásil v Pekingu prosovětekou Čínskou lidovou republiku (ČLR) 1949-1952 během brutální zemědělské reformy zemřelo odhadem pět milionů lidí 1950 obsazen Tibet a Východní Turkestán (= Sin-ťiang) 1957-1958 hnutí sta květin, Maův experiment se svobodou slova v rámci partaje, dokud nebyl kritizován i on 1958-1961 "velký skok", pokus o průmyslovou revoluci zavedením venkovských výrobních komun; odhaduje se, že během hladomoru zemřelo na 20 až 40 milionů lidí 1959 potlačeno povstání v Tibetu, dalajlama v indickém exilu; začátek nepřátelství se Sovětským svazem, které vydrželo až do jeho zániku 1962 válka s Indií 1964 první čínský pokus s jadernou bombou 1966-1976 kulturní revoluce, během níž zahynulo na deset milionů lidí; export maois-mu do světa - důsledky jsou patrné dodnes 1969 pohraniční válka se Sovětským svazem (ussurijský konflikt) 1971 tajná ("ping-pongová") diplomacie Nixonova bezpečnostního poradce Henryho Kissingera, která vyvrcholila prezidentovou návštěvou Číny (1972) 1976,9. září zemřel Mao Ce-tung, šílený neúspěšný reformátor a zřejmě nejmasovější vrah dějin na čele státu; počet přímých obětí diktatury a důsledků jeho nápadů odhadují někteří autoři až na devadesát milionů xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

2. Tvrdý šťastný zítřek

Hospodářská recese nezastavila vyzbrojování čínské armády a mamutí investice do dopravy a stavebnictví nahrazují výpadky v exportu. Sedesátinám přikládají konfuciáni v osobním životě velkou důležitost - podobně komunisti svému výročí. Na 1. října chystají v Pekingu megashow a superpřehlídku. Podívanou bude inscenovat filmový režisér Čang I-mou (Zhang Yimou), který ztvárnil i zahajovací ceremoniál loňských olympijských her. Do kin přichází film o Maově díle Založení velké republiky se všemi hereckými hvězdami včetně Jackieho Chana v roli novináře. Na výroční den bylo ohlášeno jakési překvapení, ale není známo, z jaké kuchyně přijde. Generálové se chlubili velkolepostí akce, ale o své předrahé armádě mlčí jako hrob. Poslední zpráva o stavu a cílech armády z letošního jara neobsahuje nic bližšího o nové výzbroji a například ani slovo o tom, zda bude lidová Čína stavět letadlové lodě, aby se dostala do námořní extraligy. Podle odhadů výroční zprávy Stockholmského institutu pro mezinárodní mír (SIPRI) byla loni Čína co do vojenských výdajů už druhá za Spojenými státy. Za prezidenta Bushe (2001-2009) nakoupila a vydala americká vláda na vojenství na 607 miliard dolarů. Čína měla vojenský rozpočet, který nebyl zatížen žádnou válkou, ve výši 84,9 miliardy, tedy o deset procent vyšší než rok předtím. Následovaly Francie, Británie, Rusko a Německo. Nezapomeňte na válku Odlišné odhady prezentoval londýnský Mezinárodní institut strategických studií (IISS), podle něhož Spojené státy vydaly loni za vojenské záležitosti na 553 miliard dolarů, Británie 63 miliard, Francie téměř 61 miliard, Čína 46 miliard, Německo 42 miliard, Japonci 41 a Rusové 32 milard, tedy méně než Saúdská Arábie s 35 miliardami dolarů. Když letos 23. dubna slavilo loďstvo lidové osvobozenecké armády v Čching-tau (Qing-dao) šedesáté výročí založení, byla mezi pozvanými i americká sedmá flotila, zastoupená raketovým torpédoborcem Fitzgeraldem. Pod chuovským mottem "harmonický oceán" předvedli Číňané dvě nukleární ponorky třídy Xia a Han: v očích amerických odborníků údajně žádný zázrak. Podobně to vypadá na čínském nebi. Číňané se od leteckého veletrhu v jihočínském Ču-chaj (Zhuhai) v listopadu 2008 pokoušejí prodat své stíhačky J-10A všem, s nimiž mají ropné obchody. Nabízejí je v Nigérii, Angole i plukovníku Chávezovi v bolívarské Venezuele; zatím neúspěšně. Nezapomínají na staré strategické spojence. Letos v březnu potvrdil velitel pákistánského letectva maršál Tanvir Mahmúd Ahmad před odchodem do penze, že bylo dosaženo dohody s Čínou o dodávkách stíhaček J-10A v letech 2014-2015 a že jejich pákistánská verze se bude jmenovat FC-20. Zapeklitost byznysu spočívá v tom, že stíhačky jsou vybaveny ruským motorem - a poněvadž dosud jsou ruskou výzbrojí zásobováni i Indové, stává se obchod čínsko-indickým problémem. Zatímco Rusové se nijak neangažují, Indové už protiopatření hledají, neboť čínské stroje v pákistánských rukou pokládají za hrozbu. Indie zvyšuje svou údernou sílu a intenzivně posiluje flotilu úměrně tomu, jak se Čína dere do Indického oceánu. Účet bez hostinského Letošní Všečínské shromáždění lidových zástupců, jakýsi náznak parlamentarismu v maoistickém systému, zasedlo 5. března a ve výročním roce komunistické Číny nezněly některé skutečnosti příliš optimisticky. Rozpočtový schodek se oproti loňsku podle pekingských vládních ekonomů ztrojnásobí a dosáhne 950 miliard jüanů (asi 140 miliard dolarů), ale zůstane údajně pod třemi procenty HDP (loni na 0,6 procenta). Pro srovnání: americký letos zřejmě dosáhne dvanácti procent HDP. Dvě třetiny čínského schodku vykáže vládní rozpočet, zbytek připadá na provincie a města. Premiér Wen Ťia-pao (67) v úvodní řeči soudruhy ujistil, že deficit je "v přijatelné výši, snesitelný a bezpečný", třebaže Čína bude vystavena "nepředstavitelným obtížím". Hospodářský růst v roce 2009 bude osmiprocentní, což je hranice minimalizující nebezpečí stávek a sociálních nepokojů. V roce 2007 rostla čínská ekonomika o třináct procent, loni za začínající hospodářské recese o devět poprvé v dekádě pouze jednociferné... Ve vnitřní politice neustoupí režim demokracii ani o píď. Hodlá pokračovat v rozhovorech s kuomintangským Tchaj-wanem a jeho prezidentem Ma Jing-ťiou (59), mělo by se také pokročit v "mírovém znovusjednocení" (viz TÝDEN č. 23/08). Ma se na rozhovory příslušně vybavil. Poněvadž ČLR Čínskou republiku neuznává a při setkání s pekingským prezidentem Chu Ťin-tchaem (66) by tedy nemohl být oslovován stejným titulem, dal se zvolit předsedou Národní strany-Kuomintangu (KMT). Tím pádem mu mohou soudruzi na pevnině říkat "předsedo Ma" stejně jako svému prezidentovi, který je též zároveň předsedou partaje. Vyhrňme si miliardy Čínská vláda schválila v rámci podpory spotřeby - a také aby nahradila upadající zisky z exportu - monstrózní investiční výdaje. Wenův kabinet chce podle plánu z listopadu 2008 v pěti letech proinvestovat čtyři biliony jüanů (586 miliard dolarů), jinak též patnáct procent HDP, ve velkých veřejných stavebních projektech. Pro srovnání: Obamův podpůrný krizový balík o 787 miliardách dolarů z února 2009 činí pouze šest procent amerického HDP. Vláda v lednu stanovila, že v příštích třech letech půjde do zdravotnictví ve venkovských oblastech 850 miliard jüanů (na 124 miliard dolarů!) a od 1. února mohou obyvatelé venkova nakupovat elektrospotřebiče s rabatem třináct procent. Za tři miliardy dolarů chce propojit intenzivní železniční dopravou průmyslová jižní města Kuang-čou (Guangzhou, Kanton) s Tung-kuanem (Dongguan) a Šen-že-nem (Shenzhen), ačkoli mezi nimi již vlaky jezdí a bývají podle kritiků často prázdné. Dálnice za 4,5 miliardy dolarů má propojit města Čcheng-tu (Chengdu), C'-kung (Zigong) a Lu-čou (Luzhou) v provincii S'-čchuan, třebaže už existuje autostráda z Čcheng-tu do C'-kungu a odtud do Lu-čou. Na okraji Šanghaje se má stavět most do textilního průmyslového střediska za dvě miliardy, ačkoli bude v podstatě kopírovat velký most, který je už rozestavěn; most přes řeku Pa-ling (Baling) pak bude stát 216 milionů. Mezi Hongkongem, městem Ču-chaj a Macaem vznikne na zhruba třiceti kilometrech dopravní systém u Perlové řeky s dálnicí a tunely za deset miliard dolarů; dokončen by měl být roku 2015. O řadě projektů budou rozhodovat provinční aparáty a všeobecně se předpokládá velká malverzace veřejných prostředků. Na přestavbu tradiční ujgurské metropole Kašgar v moderní město v provincii Sin-ťiang bude vynaloženo 440 milionů dolarů. Zanikne tím historické jádro muslimské populace jedné z nejznámějších adres na hedvábné cestě. Důvodem rekonstrukce je údajné snížení počtu obětí při zemětřeseních. Když se plány letos v červenci dostaly na veřejnost, významně přispěly k zostření napjatých vztahů mezi Ujgury a Číňany, které vyústily v pouliční násilnosti s dozvuky v minulých dnech (viz TÝDEN č. 28/09). Lidová Čína (2): Velký opravář 1904, 22. srpna Teng Siao-pching narozen v provincii S'-čchuan 1920 ve Francii 1924 členem komunistické strany (KSČ) 1926 v Moskvě 1927 zpět v Číně, v občanské válce jako politruk 1928 první manželství: Čang Si-jang (Zhang Xiyang) poznal v Moskvě, zemřela roku 1930 po porodu 1932 druhá žena Ťin Wej-jing (Jin Weiying) ho po roce opustila, protože si vyhlédla perspektivnějšího soudruha 1934-1935 účastník velkého pochodu, útěku z obklíčení Kuomintangu 1939 třetí svatba: s Čuo Lin (Zhuo Lin), s níž měl pět dětí: dcery Lin, Nan a Žung (Rong) a syny Pchu-fanga a Ci-fanga 1949,1. října založena ČLR, Teng velitelem jihozápadních oblastí 1950-1951 obsazení Tibetu 1952 vicepremiérem 1954 generálním tajemníkem KSČ 1957 s Maem vede kampaň proti "pravičákům" 1958-1961 "velký skok", na třicet milionů obětí 1961 poprvé ospravedlnil návrat k tradičnímu zemědělství podobenstvím o kočce a myších 1966 začátek kulturní revoluce (do 1976), Tengs rodinou obětí šílenců 1973 rehabilitován, opět vicepremiérem 1976 zemřel Čou En-laj, Tengův ochránce; znovu vyhnán z funkcí skupinou ortodoxních maoistů "gangem čtyř" vedeným Maovou manželkou; v září zemřel předseda Mao 1977 Teng zpět u moci, "gang čtyř" poslal za mříže 1978 začátek zemědělských reforem, normalizace vztahů s USA 1979 návštěva USA, prohrána válka s Vietnamem 1981 kritika kulturní revoluce, nikoli však Maa 1984 dohoda o vrácení Hongkongu (stalo se 1. července 1997), roku 1987 Macaa (20. prosince 1999) 1987 Teng odchází z ÚV 1989,4. června nařídil zásah na náměstí Brány nebeského klidu, vyhnal z funkce generálního tajemníka KSČ Čaa C-janga (Zhao Ziyang) a nahradil ho Ťiangem Ce-minem (Jiang Ze-min), který byl prezidentem Číny od roku 1993; Teng odešel z ústřední vojenské komise KSČ 1990 odešel ze státní vojenské komise; na penzi 1992 požaduje urychlení reforem 1994 v Šanghaji naposledy na veřejnosti, vážně nemocen 1997,19. února zemřel v Pekingu; jeho manželka Čuo Lin (93) zemřela 29. července 2009 2001 Čína ve Světové obchodní organizaci (WTO) 2002 Chu Ťin-tchao (Hu Jintao) generálním tajemníkem KSČ, od roku 2003] prezidentem, do funkcí byl předurčen už Tengem xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

3. Mlčící tajemná miliarda

Čína má za sebou paletu šílených reforem. Ačkoli je závislá na světové poptávce, zůstala jedinou z velmocí, která letos udržela hospodářský růst. Maoisté nemají v podstatě nic, čím by své poddané překvapili. Všechno na nich už vyzkoušeli: lidé poznali pracovní lágry, povinné chytání much, hlad i kapitalistický konzum. V květnu 1956 přišel předseda Mao s nápadem, že by se Číňané měli vyjadřovat k politice komunistické strany. Říká se tomu "hnutí sta květin". Proč tomu v atmosféře hluboké studené války a kultu osobnosti někdo ze soudruhů uvěřil? Doba byla taková... Mao si myslel, že jsou proti němu tak tři procenta intelektuálů (jedinou formou, jak s takovým označením přežívat, bylo stejně členství v KSČ). Zpočátku nikdo nic nekritizoval, ale když se začaly nápady hrnout, Mao prskal (viz Příběh lidové Číny..., TÝDEN č. 36/09). S podporou pozdějšího reformátora Teng Siao-pchinga akci zastavil a přiznal barvu. Dal tehdy údajně na tři sta tisíc intelektuálů zatknout a dalších čtyři sta až sedm set tisíc dostalo nálepku nepřátel lidu. Byli nahrazeni kádry z venkovského prostředí, což se ostatně systematicky dělo v celém sovětském světě. Chudáci vrabcáci Rady vzdělanců a technické inteligence byly kvalifikovány jako neproletářské a antikomunistické a ekonomika dostala další ránu. Následovala lahůdka z historie hospodářských reforem, "velký skok" v letech 1958-1961. Masové urychlení kolektivizace, zakládání venkovských komun (zrušeny až roku 1982) a zrušení soukromého vlastnictví (obnoveno až roku 2002), stravování kantýnského typu a další a další ďábelské nápady Maa a jeho lidí přivodily během tří let hladomor, během něhož zemřelo na dvacet až čtyřicet milionů lidí. Mao nařídil vyrábět ocel ve venkovských "vysokých" pecích, aby zvýšil její produkci. Rekvírovalo se všechno železné. Aby se vyhubily čtyři zdroje epidemií a žroutů úrody, dostali Číňané nařízeno hubit krysy, vrabce, mouchy a moskyty. V povinných kontingentech mrtvolek údajně byly na dvě miliardy vrabců, takže ti z Číny vymizeli a museli se později dovézt - z nepřátelského Sovětského svazu. Kapitalismus Tengova typu spojený s Chuovou snahou o nadtřídní harmonii diktatury proletariátu katastrofické kuriozity eliminuje a vrhá na Číňany neduhy ryze průmyslové společnosti: není-li zájem o výrobky, není zájem ani o dělníky. Zájem o lidi neměl ani Mao, ani dnešní maoisté. Komunismus přece není hnutí za sociální spravedlnost, to by byla v maoistických očích hanebná úchylka označená nálepkou "sociáldemokratismus". Právníci a intelektuálové pokoušející se angažovat ve prospěch obětí neuvěřitelných nepravostí na prostých Číňanech byli vehementně pronásledováni. Maoismus je hnutí velkých cílů velkých vůdců. Stejně jako Mao a Teng myslí i Chu na jediné: udělat z Číny megavelmoc, dohnat a překonat Spojené státy, ať to stojí, co to stojí, a když to nešlo zleva, půjde to zprava... Rudá práva Podzim 2008 byl ve znamení zostření hospodářských podmínek průmyslového jihovýchodu země. Recese, již doprovázelo zavírání výroby v tisícovkách firem nebo jejich přesouvání mimo Čínu, neboť doma začalo být draho, udeřila na globální výrobnu jménem ČLR (registrováno je ovšem dohromady na šedesát milionů soukromých podnikatelských subjektů vytvářejících 60 % HDP). Obraz čínského olympijského triumfu ve světě se vypařil a ze vzpomínky na gargantuovské hry zůstal 8. srpen jako trvalý Národní den fitness. Lid, nikoli intelektuálové, se opět ozýval. Intenzita protestů není známa, poněvadž ministerstvo vnitra přestalo v olympijském roce zveřejňovat statistiky demonstrací, které měly silně vzestupnou tendenci: v roce 2005 tvrdila oficiální čísla, že bylo v Číně 87 tisíc stávek! V listopadu znesvětili dva vesničané vejci napuštěnými inkoustem komunistickou i státní vlajku v Čchung-čchingu (Chongqing) na protest proti indolentnímu postupu úřadů ve sporu s místním bossem o obecní půdu. Komunistům to asi připomnělo protesty z roku 1989, kdy byl podobným způsobem znesvěcen obraz předsedy Maa, a případ se ocitl i v novinách. V prosinci po zastavení výroby a útěku majitelů fabriky na kufry Ťian-žung (Ji-anrong) v jihočínském Tung-kuanu (Dong-guan) se rozzuření dělníci pustili i do policistů a kdosi dokonce křičel: "Tady ani nejsou žádná lidská práva!" Z majitelů sice nic nevydolovali, ale stát zaměstnance částečně odškodnil a nepokoje skončily. Nezaměstnanost odhadovaly úřady na konci roku 2008 na devět procent, asi osmnáct milionů městské populace a asi 25-26 milionů venkovské (některé odhady jdou do pětiny veškeré venkovské populace). Do čísel není zahrnut odhad o 130 až 160 milionech dělníků migrujících za prací. Oficiální čísla hovořila v prosinci o šesti milionech, v květnu o dvaceti. Ministerstvo zemědělství odhadlo, že začátkem roku nenašlo práci na patnáct procent ze 130 milionů migrujících venkovských pracovníků. Na venkově ovšem žije 750 až 900 milionů Číňanů. U nás dobré Květnové exporty z Číny byly za 13,39 miliard dolarů, o více než čtvrtinu nižší než ve stejném období loni. Podle hlavní celní správy to byl sedmý měsíc v řadě, kdy vývozy do světa klesaly. Podobně vypadaly dovozy. Německo ve stejné době bylo stále ještě větším exportérem než Čína, ale pekingští bonzové zůstávají ve shodě s výroční zprávou Wena optimisty (viz předcházející díl, TÝDEN č. 37/09): Čína už dna dosáhla, banky půjčují stále více peněz, spotřeba vzrostla o patnáct procent, ve větších objemech jsou vypláceny peníze z mnohomiliardového státního stimulu na veřejně prospěšné práce... Podle vládních statistiků rostou prodeje automobilů, domů a bytů a rozsáhlý loňský protirecesní vládní balíček udržel spotřebu vysoko stejně jako zrušení řady omezení pro banky poskytující spotřebitelské půjčky. Podle údajů časopisu The Economist byl objem půjček letos v červnu čtyřnásobně vyšší než v tentýž čas loni. Číňané se proto rádi prezentují jako jediná velmoc, která v dobách recese udržela hospodářský růst. 11. dubna rezervní banka oznámila, že její devizové zásoby oproti loňskému poslednímu březnu vzrostly o šestnáct procent na 1,954 bilionu dolarů. Jsou to největší měnové rezervy světa díky mnoholetým obchodním přebytkům. O sedmdesáti procentech z toho se soudí, že je v dolarech a že je v nich velký podíl amerických státních dluhopisů, odhadem za osm set miliard dolarů. Maoisté jsou největšími americkými věřiteli. Upozorňujeme čtenáře, že podle nedávného nařízení má právo publikovat veškerá čínská hospodářská data pouze státní agentura Sin-chua (Xinhua). Všechny číselné údaje jsou tedy vládní a neověřitelné, nebo jde o odhady či spekulace analytiků zahraničních finančních korporací. Totéž platí o veřejném mínění... Pět generací rudých vůdců první válečná (narozeni před rokem 1900) Mao Ce-tung(+ 1976), vůdce, tvůrce maoismu Čou En-laJ (+ 1976), premiér Liu Šao-čchi (+ 1969), prezident 1958-1968, Maův kritik; zemřel ve vězení ČuTe(+ 1976), velitel armády druhá válečná (diadochové) Teng Siao-pching (+ 1997), reformátor, tvůrce tengismu Čchen Jun (+ 1995), vlastní tvůrce hospodářských reforem Chua Kuo-feng (+2008), Maův nástupce v čele KSČ 1976-1981; teorii tří světů povýšil na státní ideologii a sankcionoval poučku, že socialismus může mírově soužit s kapitalismem Chu Jao-pang (+ 1989), předseda KSČ 1981-1987, liberální reformátor třetí Inženýrská (epigonská) Cao C´-Jang(+ 2005), bez vysokoškolského vzdělání, premiér 1980-1987 a šéf strany 1987-1989, liberál, doživotní domácí vězení Ťiang Ce-min (83), vůdce KSČ 1989-2002, prezident 1993-2003, obohatil dogmata o teze trojího zastoupeni KSČ v ekonomice, kultuře a při zastupování všech Číňanů (skloubení maoismu s tengismem) LI Pcheng(80), premiér 1987-1998, předseda .parlamentu" 1998-2003, Čouův adoptivní syn Ču Žung-ťl (80), premiér 1998-2003, z rodu poslední domácí císařské dynastie Mingů čtvrtá, druhá inženýrská Chu Ťin-tchao (66), předseda KSČ od 2002, prezident ČLR od 2003, tvůrce dogmatu o společenské harmonii Wen Ťla-pao (67), premiér od roku 2003 Ceng Čchlng-chung (70), vicepremiér 2003-2008 Wu Pang-kuo (68), předseda "parlamentu" od 2003, v nomenklatuře druhý muž ČLR pátá, rudí princové Si Tin-pching (56), viceprezident ČLR od 2008, Chuův dezignovaný nástupce Li Kche-čchlang (54), vicepremiér od 2008 WangČchi-šan (61), vicepremiér pra ekonomiku a finance od 2008 LI Jüan-čchao (59), organizační tajemník KSČ WangJang(54), profitajemník Po Si-laJ (60), profitajemník Čang Kao-li (63), profitajemník xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

4. Čínská charta

Říše bez opozice? Rajch velké harmonie? Nekonečný příběh tvrdé cenzury a sebekrášlení režimu pokračuje plnou parou k dalším oslňujícím show. Sami komunisti, jejichž společenské reformy už delší dobu stagnují, tvrdí, že maoistická podoba tržní ekonomiky potřebuje nová politická pravidla. Vůdce Chu Ťin-tchao (66) se přísně drží tradičních pouček o straně předvoji čínského lidu. Včetně takových výdobytků, jako byla roku 2002 sankcionovaná poučka "trojího zastoupení" jeho předchůdce ve funkci Ťianga Ce-mina, podle níž mohou dělníci a rolníci podnikat a mít oficiálně soukromý majetek (viz předchozí díl seriálu). Dračí kapitalismus žije jinými problémy, než aby si lámal hlavu tím, jak západním zvědavcům odpovídat na otázky, kolik "demokratizace" režim snese. Prostě žádnou. Bývalý velvyslanec v Německu Mej Čao-žung 12. září při jednom ze seminářů předjímajících chystaný knižní veletrh ve Frankfurtu odmítl být přítomen projevům kritických čínských literátek Taj Čching a Pej Ling. Pořadatelům akce nazvané Čína a svět s mugabeovskou logikou sdělil: "Nepřišli jsme, abychom se dali poučovat o demokracii. Takové časy jsou dávno pryč." Totalitní režim na úrovni lidských práv téměř nic nezměnil, což mohl svět poznat v olympijském roce 2008 na osudu podrobených Tibeťanů a letos Ujgurů, ale především na údělu Číňanů samých (viz TÝDEN č. 12/08 a 28/09). Loni před olympiádou se komunisti chlubili, jak jsou světu otevřeni. Svět jim to baštil. Po květnovém zemětřesení v S´-čchu-anu, při němž zahynulo sedmdesát tisíc lidí, tehdy premiér Wen Ťia-pao (67) vystupoval v médiích v roli angažovaného státníka, který se osobně stará o oběti katastrofy. Olympijská perestrojka Po roce se však ukázalo, že to byla jen součást dlouhodobého scénáře, žádný náznak změny. Zahraniční novináři byli letos při návštěvě provincie šikanováni, vyháněni, dokonce ve dvou případech zatčeni. Snahy upozornit na podvody kolem stavebních prací a vyhledávání viníků, jejichž mal-verzace způsobila, že v˙troskách více než sedmi tisíc tříd nedávno postavených škol a státních budov zemřelo 5335 školáků, byly umlčovány (nevládní odhady počítají až s devíti tisíci dětských obětí). Úřady vše zametly a tvrdí, že žádná budova se nezřítila kvůli stavařské chybě. Poněvadž komunisti za Tenga nařídili, aby rodiny měly jen jednoho potomka, o to tragičtěji událost vesničany postihla a o to větší byl zájem o zjištění viníků. List Los Angeles Times citoval v předvečer smutného výročí jistého Chou Siung-feje z propagačního odboru provinční vlády S´-čchuanu: "Novináři nejezdí do oblasti katastrofy, aby informovali, ale aby rozeštvávali dav a vyzývali lid, aby se dával dohromady... Takový druh lidí u nás není vítán." Pro pekingské komunisty skončilo krátké období "olympijské perestrojky" zhasnutím olympijského ohně. Teď aranžují další velkolepou výkladní skříň maoistického modelu pro planetu, světovou výstavu Šanghaj 2010... Na čínském příkladu je zřejmé, jak se začátkem nového století etablovaly diktátorské formy kapitalismu prošpikované nacionálně socialistickými hesly a byrokracií, to vše naroubováno na partajní monokulturu s autoritativními vůdci. Čínský i ruský model je atraktivním vzorem pro třetí svět, pro samovládce africké stejně jako středoasijské (srov. Vietnam, Venezuelu, Kazachstán, ale také Spojené arabské emiráty nebo Singapur). Listina 08 V době hospodářského útlumu, kdy se západní parlamentní demokracie hašteří a hledají se korporativní cesty z jedné díry žravého kapitalismu, pochvalují si diktá-toři, jak jednoduše funguje systém rozkazů od jednoho stolu. Čínští komunisti se touto "jednoduchostí" chlubí jako předností reformovaného maoismu. Partaj se prezentuje jako solidní instituce o sedmdesáti milionech členů s osvícenými a studovanými chlapíky v čele. Skutečnost je jiná. Potvrdilo se to při zrodu Charty 2008, kterou na webu podepsali literáti, vědci, právníci i živnostníci. Pro západního čtenáře je to nenápadný dokument, avšak jde o první takový projev odporu od 4. června 1989. Charta 2008 požaduje ustavení nezávislé justice, volebního práva a vlády řídící se ústavou. Chartisté tvrdí, že koncem ledna 2009 už bylo pod dokumentem více než osm tisíc podpisů v miliardové rudé říši krůpěj. Signatáři vidí způsob současné "modernizace" společnosti jako zhoubu, která zbavuje Číňany lidských práv, ničí jejich důstojnost a zkorumpovala běžný život: "Proto se ptáme: kam v 21. století Čína směřuje?" Právník Jan I-ming (Yan Yiming) podal 7. ledna na ministerstvu financí žádost o zveřejnění vládních výdajů v letech 2008 a 2009 včetně informací o položkách státní podpory na oživení ekonomiky o celkové částce 586 miliard dolarů (viz předchozí díly seriálu). Neuspěl, poněvadž to je státní tajemství. Omyly demokracie Skupina asi dvaceti intelektuálů podepsala 13. ledna otevřený dopis vyzývající k bojkotu zpravodajství státní televize, neboť systematicky vymývá Číňanům mozky (což však není specifikum jen maoistického impéria...). Jeden z komunistických bossů Ťia Čching-lin (69; Jia Qinglin), předseda "poradní konference čínského lidu", jakéhosi národněfrontovního přívěsku "parlamentu", ve stejné době naopak vyzval k "budování obranné linie proti vlivu nesprávného západního myšlení" a systém parlamentní demokracie a rozdělení pravomocí ve státě označil za omyl. Není divu, že v takové atmosféře roste nespokojenost starokomunistů. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

5. Venku stojí nějaký Číňan

Kapitalisté a demokratické vlády se shodli, že Čínu nebudou dráždit. Zápaďané působí dojmem vypasených myšáků kroužících kolem svého kocourka, který je stále při chuti. Maoisté chtějí trumfnout Ameriku. Napodobují a překonávají detaily, ale z Maovy Rudé knížky ústavu z roku 1776 nevytesají. Naopak. Taj Ping-kuo (68), pověřený v partaji dozorem nad zahraniční politikou, v červenci Američany uklidňoval: "Spojené státy se nikdy nestanou Čínou a Čína nikdy ne Spojenými státy." Číňané ve vztahu s Amerikou silně bodují. Američané vystupují před reprezentanty dračí říše s neskrývanou úctou. Jako by chtěli dát za pravdu spekulacím, že za George Bushe začaly Státy sklouzávat ze svého obláčku světového hegemona. Jen tu a tam si ještě kousnou; třeba nyní v září uvržením vysokého cla na levné pneumatiky z Číny. V únoru byla v Pekingu ministryně Hillary Clintonová (61) a tehdy světu sdělila, že lidská práva nelze míchat dohromady se záležitostmi, jako je globální ekonomická krize, klimatické změny a krize bezpečnostní. Vyzvala Číňany, aby své nesmírné dolarové přebytky investovali v Americe: "Spolu opravdu porosteme i padneme." Sbohem, Tibeťané a Ujguři, sbohem, obyvatelé Hongkongu... Přitom ještě jako první dáma Spojených států roku 1995 v témže městě vykládala komunistům dosti intenzivně o zachovávání lidských práv. Její manžel přestal spojovat svobodu slova s obchodem rok předtím. Ještě loni říkala, že Mezinárodní olympijský výbor udělal chybu, že svěřil olympiádu právě takovému režimu. Ale to ještě nebyla ministryní ve vládě Ba-racka Obamy. Kolotoč miliard V květnu byla v Číně další z ikon Demokratické strany Nancy Pelosiová (69), předsedkyně Sněmovny reprezentantů. Poslankyní za San Francisco s významnou čínskou komunitou je 22 let a roku 1991 kritizovala komunisty za to, že se odmítají zabývat oběťmi z náměstí Tchien-an-men. 24. května před cestou rovněž prohlásila, že lidská práva nelze míchat dohromady s globální krizí a že jede do Číny jednat o klimatických změnách. Začátkem září chválil v Pekingu prezident Světové banky (WB) Robert Zoellick (56), velký neokonzervativec činný ve vládách obou Bushů, Wenovu vládu za její politiku při odstraňování následků finanční krize a podpoře domácí spotřeby. Chválil totalitní povelový systém, anebo kritizoval pluralitní kapitalistický Wall Street? Všeobecná recese nevyčerpala obří státní fondy a možnosti čínských gigantických státních firem a ulehčila komunistům s velkými nákupy. 12. února podepsala Čínská hliníková korporace (Chinalco) předběžnou smlouvu o koupi velkého podílu v australském těžebním obru Rio Tinto za 19,5 miliardy dolarů. Jak se ukázalo, bylo na Australany trochu moc hrr (viz příště). 17. a 18. února podepsala Čínská národní petrolejářská společnost (CNPC) dohodu s ruskou a venezuelskou vládou, že jim poskytne úvěry ve výši dvaceti pěti a v druhém případě čtyř miliard dolarů výměnou za dlouhodobé dodávky ropy. 19. února podobnou smlouvu uzavřela Čínská rozvojová banka (CDB) s brazilskou naftařskou společností Petrobras ve výši deseti miliard dolarů. Nebezpečné známosti 14. března podepsal Írán s konsorciem čínských firem dohodu o průzkumu a přípravě těžby zemního plynu pod hladinou Perského zálivu. Odhaduje se, že je tam osm procent světových zásob plynu. Smlouva má hodnotu 3,2 miliardy dolarů. Čínské miliardy vsakovaly do investic v Africe, Střední Asii, Austrálii a v Latinské Americe; Číňané stavějí silnice, železnice, letiště po celém třetím světě. Nejsou k zastavení. V roce 2008 podle Washington Post a společnosti Dealogic dělaly čínské fúze a akvizice ve světě hodnotu 52,1 miliardy dolarů. Spojené státy ve stejné době vykázaly obchody za 186,2 miliardy, Japonci za 74,3 miliardy dolarů. Letos to za první dva měsíce u Číňanů dělalo 16,3 miliardy a lze předpokládat, že se letošní akvizice zdvojnásobí. Státní firmy pořádají pro manažery rozsáhlé nákupní cesty po západním světě, které se kupodivu neustále týkají i nákupů luxusního zboží v Evropě od olivového oleje po automobily. Číňané ovšem chovají od roku 2005 nedůvěru vůči Američanům, neboť tehdy Kongres zablokoval koupi ropné společnosti Unocal (aby ji získal Chevron), známé mimo jiné tím, že měla z roku 1996 dohody s Talibanem o stavbě plynovodu z Turkmenistánu přes Afghánistán k moři do Pákistánu. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

6. V dračím sevření

Ze surovinového megabyznysu s Rio Tinto sice v červnu sešlo, ale čínská expanze v Austrálii postrašila snad i místní klokany. Čínské státní firmy už nějaké společnosti i podíly v jiných těžařských podnicích získaly. V Západní Austrálii nakoupí zkapalněný zemní plyn z naleziště Gorgon na základě smlouvy konsorcií PetroChina a ExxonMobil za padesát miliard dolarů, což je největší obchod uzavřený v Austrálii (viz TÝDEN č. 39/09). Číňané dostali dokonce právo nakupovat v Austrálii uranovou rudu. Současná labouristická vláda sinologa Kevina Rudda (52), který byl v diplomatických službách v Číně, jde Pekingu na ruku. Vůdce senátní frakce opoziční Národní strany BarnabyJoyce (42) však takové obchody vidí jako krajně nebezpečné: "Je to komunistická Čínská lidová republika, vlastněná stoprocentně komunisty, a vykupuje části země a surovin v zemi, které prodá komunistické Čínské lidové republice!" Lidé zeleného kontinentu prozřeli, jak se jejich stát-světadíl dostal pod čínský tlak, a reagují stejně jako před nimi Malajci nebo Vietnamci - odporem. Během několika let se rudá Čína stala hlavním obchodním partnerem Australanů, kteří podobně nervózně reagovali už na nástup Američanů nebo Japonců, o nichž si před třiceti lety mysleli, že zase budou válčit o tichomořské ostrovy. Z Číny přijíždí do Austrálie asi nejvíce turistů, Číňané kupují farmy a reality, přes 120 tisíc Číňanů pobývá na australských školách... Připravují se na svou velkou kariéru. V Číně údajně funguje na 115 tisíc státních firem, na 150 gigantů ovládá chod průmyslu a společnosti. Dohlíží na ně státopartajní byrokracie, stranické kádry jim ředitelují, pak se z nich stávají vysocí ministerští úředníci nebo partajní bossové. Tak například Siao Ja-čching (49; Xiao Yaqing), generální ředitel obra Chinalka, který roztáčel akvizice v Austrálii, se z řízení podniku vyšvihl výše -přímo ke kormidlům komunistického státu. V březnu se stal místopředsedou státní rady, tedy jedním z Wenových vicepremiérů. V čínském oceánu Neúspěch Chinalka má ještě jednu vedlejší scénu. V červenci zatkli v Šang-haji australského občana Sterna Hu, šéfa čínské divize železné rudy koncernu Rio Tinto, a tři jeho místní spolupracovníky (Číňané mimo jiné vyrábějí nejvíce oceli na světě). Prý kradli státní tajemství, ale svět se nemohl ubránit dojmu, že Australané se dostali do kaddáfíovských kleští sloužících jako vzpruha k povolnějšímu obchodnímu jednání. Vláda ujišťuje, že s čínsko-australskými vztahy to nemá nic společného. Argument pročínských politiků, že strana a byznys jsou v Číně naprosto odlišné věci, neseděl a sedět nikdy nemůže: bez partaje a vděku vůči ní není ani byznys, ani cesty do zahraničí, ani studentské a vědecké pobyty; není zkrátka nic. Je pozoruhodné, že právě lidé, kteří blíže maoistický režim poznali, prosazují co nejužší spolupráci s ním. Jako by je uštkla kobra. Takhle (což mu v Canbeře vytýká opozice) se chová premiér Rudd, který lobboval na jaře za rudou Čínu v Londýně na G 20. Prosazuje další prodeje australských firem do čínských rukou a začátkem června musel odstoupit jeho ministr obrany Joel Fitzgibbon (47), který si nechal Číňany platit privátní cesty. Rudd se po krachu vstupu Chinalka do Rio Tinto Pekingu omlouval a ujišťoval, že Austrálie je přesto dalším čínským investicím nakloněna. Všichni Maovi oligarchové V kolotoči obřího byznysu státních firem se ztrácejí vlastní hybatelé kapitalismu -kapitalisté. Podobně jako v Rusku vytahuje strana na nepohodlné boháče zákony o korupci a podvodech, které se jiných "podnikatelů" v týchž případech netýkají. Jsou to tedy podvodníci, nebo čínští Chodorkovští? Režim nepožírá jen své bývalé šéfy. Požírá i ty, kteří se z vůle strany dostali k˙majetku, ale příliš ho ukazovali. Je zajímavé, že v zemi, v níž žije nejvyšší i nejmenší muž planety, nejsou také největší boháči. Strana nastavila pravidla revolucionářské poctivosti, ale Číňanům nejsou srozumitelná. Televizní diváky pobavila v září v Kantonu šestiletá dívenka, která na otázku reportéra, čím že by chtěla v životě být, řekla: "Chci se stát zkorumpovaným úředníkem." Jak informovaly hongkongské internetové Asia Times, její matka prý říkává, že "zkorumpovaný úředník může mít doma hodně věcí", mnohem více než kdokoli jiný... V září se plénum ústředního výboru zabývalo urgentním tématem: jak zlepšit výstavbu strany, její styl práce a jak by se dala vybudovat čistá vláda bez korupce. Na starost to dostal Chuův viceprezident a pravděpodobný nástupce Si Ťin-pching (Xi Jinping), který může hledat cesty, jak vysvětlit Číňanům, že po třiceti letech hospodářského růstu mezi sebou mají takové množství chudáků a ještě větších chudáků, kterým bohatí a bohatší čím dál více ubližují. Ošklivé bohatství Tvrdívá se, že dostat se na seznam amerického specializovaného časopisu Forbes znamená pro Číňany konečnou. For-bes totiž na základě svých odhadů mimo jiné vydává seznam miliardářů. Zdá se, že pokud se na něm někdo z Číňanů-partajních kádrů nebo příslušníků rodin úzce spojených s maoistickým režimem objeví, má smůlu. Tvrzení je dosti přehnané, ale dobře se poslouchá. Lucemburčan Rupert Hoogewerf (39), sinolog žijící v Hongkongu, vydává podobný seznam čínských bohatců deset let a nedávno pro časopis The Economist spočetl, že z 1300 uvedených jmen byla za tu dobu s různým výsledkem vyšetřována pouze dvě procenta lidí. Na každém šprochu ale pravdy trochu. V listopadu 2008 zmizel nejbohatší Číňan v seznamu časopisu Forbes Chuang Kuang-jü (40; HuangGuangyu), zakladatel řetězce supermarketů s elektronikou GOME o 1350 prodejnách, jehož majetek se odhaduje na 6,3 miliardy dolarů. Muž známý v Hongkongu jako Wong Kwong Yu byl prý zatčen pro korupci a akciové podvody na burze, jeho manželka Tu Ťüan (Du Juan), která zasedala ve vedení podniku, rovněž zmizela. Dlouho o něm nebylo slyšet, nevědělo se ani to, že by byl zatčen. Kromě údaje, že letos v lednu odstoupil z vedení firmy. Jako zpráva z jiného světa přišlo sdělení agentury Sin-chua, že bývalý šéf GOME letos 31. července nakoupil asi za sedmdesát milionů dolarů akcie z nové emise své bývalé firmy a navýšil svůj podíl na 34 procent... Začátkem roku 2009 byli podle Sin-chua a Asia Times zatčeni náměstek ministra pro veřejnou bezpečnost a nejvyšší státní návladní Čeng Šao-tung (Zheng Shaodong) a jeho zástupce Siangem Chuej-čuem (Xiang Huaizhu). Chtěli prý po miliardáři Chuangovi nějaké peníze. V dubnu byli zatčeni dva vysocí činitelé komunistické nomenklatury v jižní provincii Kuang-tung (Guangdong), centru exportního průmyslu. V červnu rezignoval starosta Šen-čenu (Shenzhen) Sü Cung-cheng (54; Xu Zongheng), neboť se prý dopustil "vážných disciplinárních prohřešků", jak se tak obvykle při těchto příležitostech u partajních činovníků píše. I on se prý zapletl do nepravostí kolem Chuanga. V Kantonu byl letos na jaře zatčen policejní šéf Čchen Šao-ťi (64; Chen Shaoji) se svou milenkou Li Jung (33; Yong), televizní hlasatelkou. Také oni se mimo jiné zapletli do kauzy Chuang. Ani v jednom z těchto případů nebylo vzneseno žádné formální obvinění. Podstatné sdělení S nezměrnou pompou oslavili 1. října maoisté šedesáté výročí své republiky. S vyloučením veřejnosti pochodovala soldateska pod obrazy Mao Ce-tunga po náměstí Brány nebeského klidu. Předseda partaje a prezident Chu přihlížel defilé v oděvu Maova střihu, zatímco ostatní soudruzi zvolili evropské obleky. Demonstrace propojení tradice s novým... Chu pozdravil nastoupené jednotky z dvanáctiválcového automobilu značky Rudý prapor a nad vojáky, dělníky, svazáky a rolníky zářil nápis přející ČLR dalších deset tisíc let. Za přehlídkou šel průvod 180 tisíc nadšenců, "socialistická demokracie" v praxi. Celek působil dojmem zastaveného času: manifest staronové Číny a přelakovaných dinosaurů "harmonie jednoho světa", což bylo ústřední motto loňské maoistické olympiády. Základním sdělením Chuova projevu bylo, že "pouze socialismus může Čínu spasit a pouze reforma a otevřenost světu mohou zajistit rozvoj Číny, socialismu a marxismu". xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx