Lidový deník, hlásná trouba čínské komunistické strany, v říjnu 1989 tvrdil: »Lid Německé demokratické republiky se semkl kolem stranického vedení«. O měsíc později padla Berlínská zeď. Ještě dnes na to čínští vůdcové vzpomínají s hořkostí.
Čínská státní média se tématu většinou vyhnula, stejně jako mlčela o výročí čínského demokratického vzepětí z června 1989, jehož se stal svědkem sovětský vůdce Michail Gorbačov a které bylo krvavě potlačeno po jeho návratu do vlasti. Řídila se zřejmě instrukcemi z Ústředního propagandistického oddělení strany.
Hloubkové stranické pitvání
Ovšem vládnoucí strana věnovala pitvání příčin pádu komunismu ve východní Evropě a v Sovětském svazu značnou energii. Státní nakladatelství vydala díla, která příčiny analyzovala a brala si z nich ponaučení.
Na sklonku roku 1989 byla nervozita Číny tak hluboká a diplomacie tak zmatená, že si člověk jen stěží představil, že se někdy s novým pořádkem vyrovná. Vypadalo to, že novým nepokojům se nelze vyhnout.
Zdaleka nebylo jisté, zda je pozice Ťiang Ce-mina, jenž byl jmenován generálním tajemníkem po událostech na Tchien-an-men, dost pevná. A Čína do poslední chvíle trvala na tom, že se v Evropě neděje nic neobvyklého. Probuzení muselo být kruté.
Když na počátku října 1989 tisíce východních Němců prchly ze země, vyslala Čína jednoho ze svých vůdců na oficiální oslavy čtyř desetiletí komunismu v NDR (v Lidovém deníku se psalo o »skvělých« 40 letech). Sedmasedmdesátiletý vůdce východního Německa Erich Honecker byl konzervativec, jehož si sami čínští gerontokrati velmi vážili a jenž podpořil tvrdý zásah na náměstí Tchien-an-men. Jeho odstoupení v říjnu je šokovalo.
Zástupcům čínské vládní moci pomohl přečkat bouři pětaosmdesátiletý nejvyšší představitel země Teng Siao-pching.
V projevu ze září 1989 - který byl zveřejněn až o řadu let později - své spolustraníky instruoval, aby zachovali »klid, klid a zase klid« a pokračovali v celostátních (zejména hospodářských) reformách.
Tengovy rady a podoba, do které byly následně rozpracovány, dosud tvoří základní čínskou filozofii. Její ústřední myšlenka se často zkráceně označuje jako »tchao-kun jang-chuej«, což znamená »tajit vlastní schopnosti a vyčkávat«.
Teng si přál, aby Čína pokračovala v budování svého hospodářství a vyhýbala se ideologickým sporům. Ekonomika stranu de facto zachrání.
Americký badatel David Shambaugh ve své loni vydané knize tvrdí, že ze zhroucení jiných komunistických režimů Čína vyvodila zásadní poučení.
Podle Shambaugha se čínská strana dokázala »velmi aktivně« reformovat a přizpůsobit své politické kroky novým podmínkám.
Cenzura pokračuje
Ne všichni jsou ale spokojeni. Stránku www.berlintwitterwall.com, na níž chce německá zájmová skupina shromáždit názory na výročí pádu Berlínské zdi, zaplavily stížnosti čínských přispěvatelů na »velký čínský firewall«.
Tak se často přezdívá systému pro filtrování internetového obsahu spravovanému čínskou vládou. Čínští internetoví cenzoři přístup na tuto stránku blokovali několik dní.
Až Čínu 15. listopadu navštíví americký prezident Barack Obama, diplomaticky se ve svých veřejných prohlášeních vyhne jakýmkoli náznakům, že by se čínská komunistická strana mohla zhroutit stejně jako režimy ve východní Evropě.
V červencovém projevu při setkání s předními představiteli Číny a USA ve Washingtonu Barack Obama poznamenal, že stržení Berlínské zdi rozpoutalo »sílící vlnu globalizace, která dodnes utváří svět«.
Prezident Obama svého klíčového ekonomického partnera pravděpodobně nechtěl uvést do rozpaků, a tak se nezmínil o tom, jaký měla tato událost dopad na komunismus. Tengova strategie se hezky vyplatila.