Skupina asi dvaceti prvků označovaných jako vzácné zeminy je využívána prakticky ve všech moderních technologiích, jako jsou televizní obrazovky, mobilní telefony nebo vojenská technika. V době, kdy Čínská lidová republika slaví šedesát let od svého vyhlášení, o sobě znovu dávají vědět mafiánské struktury, jejichž vymýcením se komunisté chlubili.
Vzácné zeminy se ještě před deseti lety těžily v Austrálii, USA a na řadě dalších míst, ale v posledních letech to je Čína, která zajišťuje asi 95–98 % světové produkce. Pokud by se export vzácných zemin zastavil, výrazně se zpomalí například japonská ekonomika, která se orientuje na vývoz vyspělých technologií.
Ložiska vzácných zemin jsou obvykle tvořena směsí jemnozrnných minerálů, které navíc obsahují radioaktivní prvky. Rudu je nutné jemně namlít a zpracovávat pomocí kyselin. Ve vyspělých státech je ekologická náprava škod způsobených těžbou a úpravou tak velká, že prakticky všechny světové firmy rády přenechaly tuto starost Číňanům. Navíc nebyly schopné konkurovat jejich cenám.
Pro čínskou řízenou ekonomiku založenou na centrálním plánování je charakteristické, že na rozdíl od běžných kapitalistických ekonomik uvažuje na deset až dvacet let dopředu. V oboru nerostných surovin se to projevuje omezováním vývozu – u vzácných zemin o závažných 34 % oproti minulému roku. Jednou z nejnedostatkovějších vzácných zemin je dysprozium, u kterého Čína ohlásila, že jej během pěti let přestane vyvážet úplně.
Těžba vzácných zemin představuje typickou ukázku čínského chování na trhu s komoditami. Číňané na jednu stranu zavádějí environmentální kontrolu svých vlastních šachet a lomů a zavírají zhruba 80 procent málo ekonomických nebo špinavých provozů. Na druhou stranu expandují všude do světa a postupně přebírají kontrolu nad surovinami nejenom v Africe či Malajsii, ale také v Austrálii a Kanadě.
Japonští výrobci elektroniky se cítí být čínskými kroky ohroženi, ale v podobné situaci se ocitá i Evropa, která má jen velice omezené zdroje několika vzácných zemin. O závažnosti problému svědčí ještě jeden příklad – Čína rovněž omezuje vývoz fosforitů, tedy suroviny nutné pro výrobu umělých hnojiv, protože si uvědomuje, že i kdysi bohatá africká ložiska budou nejpozději během třiceti let vyčerpána a že za ně neexistuje podobně laciná náhrada.
Organizovaný zločin v ČLR
V době, kdy Čínská lidová republika slaví šedesát let od svého vyhlášení, o sobě znovu dávají vědět mafiánské struktury, jejichž vymýcením se komunisté chlubili
Těsně před letošním 1. říjnem, kdy komunistická Čína oslavila šedesáté výročí svého vzniku, otevřela policie ve městě Čchung-čching na jihozápadě země neobvyklou výstavu. Bylo na ní k vidění – ovšem pouze pro pozvané hosty – pětašedesát luxusních aut, která dříve patřila šéfům místních zločineckých gangů, a k tomu hromada šperků, zbraní a drog. Čchung-čching, za války hlavní město Číny, byl v dobách před nástupem komunismu střediskem organizovaného zločinu. A ten se nyní vrací zpět, přičemž tentokrát jsou gangy propojené se stranou, která je před šedesáti lety téměř zlikvidovala.
V Pekingu se 1. října konala gigantická vojenská přehlídka, první po deseti letech. Jejím účelem bylo ukázat Čínu světu jako moderní velmoc a čínští představitelé skutečně letos měli důvod chlubit se svými úspěchy. Země od roku 1999 udělala ohromné hospodářské a technologické pokroky, ale navíc také s pozoruhodnou odolností čelila světové finanční krizi. Oficiální představitelé se obávali, že rozsáhlé propouštění v exportních odvětvích průmyslu by mohlo vést k sociálním bouřím. Kromě krvavých červencových nepokojů v Sin--ťiangu na západě země, které měly zejména etnický podtext, se ale za několik posledních měsíců počet ani mohutnost protestů nijak výrazně nezvýšily.
V Čchung-čchingu je ovšem jasně vidět, že Čína má i jinou tvář. Ústřední vláda se sice zdá silná, ale na místní úrovni to mezi lidmi vře. Dvouciferný hospodářský růst, jejž Čína zažívala po většinu posledního desetiletí, jen zřetelněji odhalil zkorumpovanost a špatné fungování místních úřadů. Kampaň proti organizovanému zločinu, kterou v Čchung-čchingu zahájili letos v červnu, ukázala, jak těžko dokáže Čína i po mnoha letech komunistické vlády odolávat svému odvěkému prokletí – paktování úředníků s mafiánskými bossy. Mnoho Číňanů si dnes žije nesrovnatelně lépe než v době, kdy se komunisté dostali k moci. Mají mnohem snadnější přístup ke vzdělání i slušnou zdravotní péči. Důvěra v místní orgány je ale na bodu mrazu.
Někteří čínští představitelé tvrdí, že korupce je nevyhnutelným vedlejším produktem rychlého ekonomického růstu. Živnou půdou je pro ni ovšem i zbytnělá soustava územně správních orgánů. Nejrůznější vládcové Číny si v průběhu staletí lámali hlavu s tím, jak účinně uplatňovat moc na tak obrovském území. V posledních letech se mnoho diskutovalo o tom, zda zdrojem čínských problémů není mimo jiné i příliš složité vertikální členění státní správy – zatímco ve Spojených státech si vystačí s trojstupňovým modelem, struktura čínské státní správy je pětiúrovňová. Zaznívají názory, že by se jeden nebo dva stupně této hierarchie měly odbourat. To jen posiluje dojem, že strana si ani po šedesáti letech u moci není jistá, jak nejlépe v zemi vládnout.
V posledním desetiletí se snažila o to, aby složení místních zákonodárných orgánů věrněji odráželo skutečné místní poměry, a přijímala do nich tedy příslušníky nově vznikající podnikatelské elity. Jenže právě těmto polovičatým pokusům, které spíš než demokracii připomínaly starý dobrý klientelismus, se dnes klade za vinu, že napomohly šíření organizovaného zločinu. Čchung-čching je jedním z proslulých případů, nicméně zdaleka není jediný.
Opatrné experimenty se zaváděním demokracie do správy jednotlivých vesnických obcí vedly v devadesátých letech často k tomu, že moc na místní úrovni přešla do rukou mafiánů či s nimi spřažených stranických bossů. Z demokracie zůstalo v tomto systému jen jméno; kritika strany je stále ještě nepřípustná. Situaci regionálních orgánů navíc neusnadňuje ani problematický systém rozdělování daňových výnosů mezi ústřední vládu a nižší stupně státní správy. Kvůli jeho špatnému nastavení nemají mnohé nižší územně správní orgány dostatek financí na to, aby dokázaly dostát obrovskému množství povinností, které na ně stát přenesl v oblasti poskytování veřejných služeb. V chudších částech Číny úřady často sotva zaplatí vlastní zaměstnance. Účinná veřejná kontrola však neexistuje, a tak byrokracie narůstá.
Problémy s mafií v Čchung-čchingu vypluly na povrch jedině díky tomu, že se místní orgány rozhodly vytlouci ze své razie proti gangům mediální kapitál. (Podrobnosti o nedávné výstavě jsou ovšem známy jen proto, že jistý čínský reportér, který na ni pronikl, dodal informace o ní novinám Time-Weekly, vydávaným v jižní provincii Kuang-tung.) Mafie je nicméně všudypřítomná. Zejména v posledních deseti letech proti ní podnikaly místní úřady časté zásahy. Každý rok jsou zatčeny tisíce příslušníků gangů. V jižní ostrovní provincii Chaj-nan například letos v únoru zahájili proti organizovanému zločinu kampaň, která má trvat celý rok. Tamní ulice jsou ověšené nápisy vyzývajícími k likvidaci gangů a složení zbraní.
Nedávná kampaň v Čchung-čchingu ovšem vzbudila obzvláštní pozornost, protože byla na rozdíl od jiných namířena proti velkým rybám – bohatým podnikatelům a mocným úředníkům, kteří gangy řídí a umožňují jejich rozkvět. Mezi zhruba dvěma tisícovkami dosud zadržených je několik vysokých úředníků, mimo jiné i Wen Čchiang (na snímku), vedoucí justičního odboru místní správy, dále desítky policistů a někteří významní podnikatelé, kteří zasedali v legislativních nebo poradních orgánech. Podle zpráv v tisku se kampaň po státním svátku založení ČLR rozšíří i do dalších měst čchungčchingské oblasti, na břehy vodní nádrže, která se táhne do vzdálenosti 660 km od přehrady Tři soutěsky. Samosprávný územní celek Čchung-čching se stejnojmenným hlavním městem má totiž třicet milionů obyvatel a rozlohu jako Skotsko.
Za ambiciózním tažením proti mafii v Čchung-čchingu stojí zdejší stranický předák Po Si-laj, který se zjevně těší obrovské politické důvěře. Po Si-laj, člen politbyra ÚV KS Číny, je charismatický příslušník nové generace vůdců, kteří se v Pekingu ujmou moci v roce 2012. Řada obyvatel Čchung-čchingu se domnívá, že bez jeho vlivu by zdejší válečné tažení proti zločineckým gangům bylo mnohem obtížnější. Po Si-laj se funkce ujal před dvěma lety. Do té doby zastával úřad čínského ministra obchodu a předtím působil jako guvernér severovýchodní provincie Liao-ning. Leckdo si klade otázku, zda si úsilím o bezúhonnou místní správu nechce posílit kredit v mocenském boji, který ho čeká. Jeho otcem byl jeden ze zakladatelů komunistické Číny Po I-po, což mu v jeho snažení může být jen ku prospěchu.
Podle informací otištěných ve státních novinách působili gangsteři v Čchung-čchingu napříč podnikatelskou sférou, od velkoobchodu s mořskými produkty až po noční kluby a půjčování peněz. Ovládali soukromou síť autobusové dopravy (již nyní převzala vláda), která se v posledních letech stala oblíbenou alternativou státem provozované dopravy. Samozřejmě nechyběly drogy a prostituce. Pro místní zábavní průmysl a noční taxikáře nebyly poslední týdny nijak růžové.
Zátah poukázal na to, jak bohatí podnikatelé využívají svého postavení v místních zákonodárných a poradních orgánech – známých jako lidová shromáždění a politické poradní výbory – k posílení vlastní prestiže a získání přístupu k vysoce postaveným úředníkům. Před několika lety stála čínská podnikatelská třída politicky na okraji. Teprve v tomto desetiletí smějí její členové vůbec vstupovat do komunistické strany. Čchung-čching je největším odhaleným příkladem takzvaného rudo-černého (tj. komunisticko-mafiánského) spřažení od roku 2000, kdy proběhl masivní zátah proti organizovanému zločinu ve městě Šen-jang na severovýchodě země. Ten skončil popravami jednak bývalého zastupitele a podnikatele a jednak místostarosty města. Starosta, který byl do věci také zapleten, si nyní odpykává trest odnětí svobody, protože mu byl trest smrti zmírněn.
Ovšem podle odborníků se od té doby leccos změnilo. Nedávno vydaná kniha o organizovaném zločinu, kterou publikovalo pekingské vydavatelství úzce spolupracující s policií, tvrdí, že se gangy v posledním desetiletí rozvíjejí zrychlujícím se tempem a některé z nich začaly působit i na mezinárodní scéně. Autor knihy Che Ping-sung píše, že v důsledku jejich činnosti došlo v Číně k nárůstu kriminality, jaký od přelomu století nezažila: „Některé gangy dokonce ovládly nejnižší složky státní správy nebo se státní správou jednají jako rovný s rovným.“
Kdo hlídá hlídače?
Čínský tisk obvykle o zločinech informuje jen tehdy, když je policie ochotná poskytnout podrobnosti, což bývá málokdy před dopadením podezřelých. Statistiky zločinnosti jsou příliš neurčité a nelze na ně spoléhat. Ovšem útržkovité důkazy hovoří ve prospěch tvrzení Che Ping-sunga. Novinářům, kteří působí na venkově, často v pokusech o prošetření případů zabrání násilníci, kteří podle všeho pracují na objednávku místních úředníků. Zprávy o střetech občanů a násilníků zjednaných úřady se v posledních letech stále množí. Lidé si na „černou společnost“ stěžují dennodenně.
Před honosným policejním ředitelstvím v Čchung-čchingu se kolem našeho dopisovatele tlačí desítka rozzlobených občanů a ukazují mu fotografie zkrvavených obličejů. Prý je mají na svědomí gangsteři, které si najali úředníci, aby lidi vypudili z domů, na jejichž místě má vzniknout stavba. Postižení fotografie předložili i policistce ve vstupní hale areálu, kam byli občané Čchung-čchingu pozváni, aby přednesli své stížnosti ohledně činnosti gangů. Policistka stěžovatelům doporučila, aby případ ohlásili na místně příslušné policejní služebně, a jejich námitkám, že místní policisté jsou se zločinci jedna ruka, nevěnovala pozornost.
Che Ping-sung píše, že gangy prorůstají do státní správy na stále vyšších úrovních, dokonce i do nejvyšších pater provinčních správních úřadů a celostátních ministerstev. Moderní gangy se od svých předrevolučních předchůdců odlišují například tím, že málokterý z nich je dnes znám pod konkrétním jménem – na rozdíl od proslulého Zeleného gangu, který byl mocnou silou v předkomunistické Šanghaji, nebo Bratří v rouchu, kteří ovládali obchod s opiem a hazardní hry v Čchung-čchingu. Čína před rokem 1949 byla chaotickou směsicí soupeřících politických, vojenských a zločineckých sil. V dnešní mnohem jednolitější politické kultuře si domácí gangy raději jména nedávají, aby neprovokovali stranu. Ne všechna uskupení v Číně jsou však bezejmenná, působí zde například triáda Sun Jie-e On a gang Spojený bambus, ovšem základny mají v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu.
I hnutí, která napříč čínskými dějinami svrhávala dynastie, občas začínala coby gangy nebo tajné společnosti. Pro Peking zatím „mafianizace“ státní správy nepředstavuje naléhavý celostátní problém. Dokud zůstává – alespoň ve veřejném mínění – místní záležitostí, necítí se ústřední moc ohrožená. Právě naopak – v posledních letech těží z názoru rozšířeného mezi obyčejnými Číňany, že vedení strany je pozitivní síla a její hrdinné snahy nastolit v Číně spravedlivou společnost jsou podkopávány lokálními úředníky.
Fiskální reforma na venkově, která v roce 2006 vyvrcholila zrušením staleté zemědělské daně, pomohla upevnit postavení ústřední vlády, přestože vyčerpala pokladny mnoha místních správních úřadů. Ústředí také vytěžilo politický kapitál z rychlého zavádění nového, byť zatím zdaleka ne dokonalého systému zdravotního pojištění pro zemědělce od roku 2003 a ze zrušení školného na venkově v letech 2006 a 2007.
Ústřední moc se nezdráhá vytlačovat problémy zpátky do provincií. Typickým příkladem je nekonečný průvod prosebníků, kteří míří na vládní úřady do Pekingu a domáhají se nápravy v případech zneužití moci v jejich městech. Jde o císařskou tradici, kterou komunistická strana se skřípěním zubů udržuje. Málokdo z těch, kdo se domáhají spravedlnosti, se dočká něčeho více než jen zběžného slyšení. Řadu z nich zadrží v Pekingu policie vyslaná z jejich domovských měst, mnohdy na upozornění vládních úředníků. Často jsou drženi několik dní v neoficiální vazbě v ubytovnách nazývaných „černé věznice“ a následně posláni zpátky domů do provincie. Ústředí zjevně takovýmto arogantním jednáním mnoho neztrácí. Mimo Peking panuje mezi lidmi zvláštní přesvědčení: pokud by mohly oběti úřední zvůle přednést své stížnosti na nejvyšších místech, zavládla by spravedlnost.
V uplynulých dvou letech měla vláda vůči stěžovatelům z provincií mimořádně nízký práh tolerance kvůli obavám z destabilizace během rozsáhlých veřejných akcí: v průběhu olympijských her v srpnu 2008 a při letošních oslavách výročí vzniku republiky. Před oběma událostmi byli prosebníci posíláni šupem domů.
V srpnu centrální vláda prohlásila, že do provincií vyšle právní experty, aby problémy stěžovatelů pomáhali řešit hned na domácím hřišti. To však s největší pravděpodobností příliš nepomůže. Místní úředníci se i bez nich usilovně snaží stěžovatele od Pekingu udržet co nejdále. Podle počtu nespokojených obyvatel mířících do hlavního města z určité provincie se totiž posuzuje, nakolik si zdejší vedoucí představitelé zaslouží povýšení. Ani jim se však narůstající příliv nepodařilo zarazit. Jedna z rozhořčených obyvatelek Čchung-čchingu se před policejním ředitelstvím nebála vykřikovat, že to požene až do Pekingu.
Naděje některých čínských odborníků i vládních představitelů, že zavedení demokracie na místní úroveň by podobná napětí mohlo zmírnit, byly z větší části zmařeny. Li Fan z pekingského Institutu svět a Čína, soukromé poradenské firmy, tvrdí, že experimenty s vesnickými volbami „zanikly“ a že řeči o rozšiřování demokracie mezi řadové členy komunistické strany, což byl významný bod na programu srpnové výroční schůze ústředního výboru, jsou jen „prázdná slova“. Strana se podle jeho slov v dnešní době přiklání k názoru, že místní nepokoje se nejlépe řeší kombinací síly a uplácení demonstrantů.
Někteří odborníci však vidí prostor pro zlepšení v provinciích, aniž by se na této úrovni zatím řešila otázka všeobecného volebního práva. S větším množstvím finančních prostředků a větší autonomií by si přes 2800 čínských okresů (i když některé z nich možná jsou líhní mafie) mohlo lépe poradit se zmírňováním nespokojenosti místních obyvatel.
Letos centrální vláda zavedla novou reformu nutící vlády provincií, aby převzaly přímou odpovědnost za financování okresních vlád a nenechávaly to na prostředním článku, tedy prefektuře. V minulosti totiž správy prefektur peníze pro okresy spadající pod ně často vyčerpaly samy. Také měly právo veta nad většími investičními projekty podřízených okresů.
V dnešní době by okresy měly mít teoreticky větší pravomoc rozhodovat si samy o sobě. Ale i tyto reformy byly kritizovány, že jsou šité horkou jehlou. Okresní představitelé jsou nadále vydáni na milost svým nadřízeným na úrovni prefektur, kteří mají hlavní slovo při jejich jmenování. Navíc když okresy získají větší autonomii bez dostatečného dozoru, může to ještě zvýšit korupci.
Jü Ťien-žung z čínské Akademie společenských věd tvrdí, že některé z politických reforem je možné na okresní úrovni provést bez nutnosti měnit ústavu umožňující pouze nepřímé volby vedení okresů. Například z okresních zákonodárných sborů by se mohly stát stálé orgány a nebyly by jako dnes svolávány jen příležitostně kvůli nevýznamným úkonům. Samotní zákonodárci by pak mohli být vybíráni demokratičtěji, a ne jen naoko „voleni“ ze seznamu sestaveného stranou. A podle některých odborníků by nevadilo ani to, kdyby se do těchto sborů dostali gangsteři, kteří si hlasy voličů mohou snadno koupit. Aspoň by se museli starat o jejich spokojenost, protože jinak by si svá křesla nemuseli udržet.
Jen se vypovídejte
Centrální vláda však k názorům veřejnosti není úplně hluchá. V reakci na narůstající stížnosti na korupci strana letos spustila nový systém hodnocení zjišťující míru spokojenosti veřejnosti se jmenováním úředníků. První výsledky, které získal Národní statistický úřad dotazováním 80 000 osob, byly zveřejněny v květnu. Organizační odbor strany, který má jmenování vysokých úředníků na starosti, získal na stostupňové škále spokojenosti 66,84 bodu za řešení korupce a jiných přestupků při jmenování a 67,04 bodu za výběr jmenovaných úředníků.
Podle vedoucího organizačního odboru Li Jüan-čchaa jsou tato dvě čísla výsledkem roční práce, nad níž převzali osobní dohled prezident Chu Ťin-tchao a viceprezident Si Ťin-pching. Bližší statistické údaje o popularitě komunistické strany asi nedostaneme. Vedoucí představitelé trvají na tom, že toto hodnocení se musí do roku 2012, kdy by Chu Ťin-tchao měl odstoupit, „výrazně“ zlepšit. Všeobecně se očekává, že by na jeho místo měl nastoupit Si Ťin-pching, ale zářijová schůze ústředního výboru skončila, aniž by mu byla udělena nová vojenská hodnost, kterou měl při své cestě vzhůru podle všech předpokladů získat. Někteří představitelé za zavřenými dveřmi vyjádřili z těchto statistických údajů obavy, kdyby se totiž zhoršily, strana by se ocitla v dosti trapné situaci. Li Jüan-čchao však pracovníkům organizačního odboru osvětlil, že bez podobného tlaku „by snadno mohli podlehnout uspokojení a zlenivět“.
Za současného stavu však vedoucí představitelé strany nechtějí tlaku voleb vystavit ani úředníky na okresní úrovni, natož pak sebe. Jedno z mála míst, kde je stále ještě možné zaznamenat záblesk politických reforem, je Wen-ling, město v přímořské provincii Če-ťiang. Zdejší úředníci se snaží o otevřenější rozpočty, čímž se odchylují od běžné praxe, kdy jsou drženy v tajnosti a zákonodárcům jsou předkládány jen hrubé obrysy těsně před jejich schvalováním. Wen-ling už to zkouší řadu let, ale svou odvahou okolí zatím neinspiroval. Celostátní zákonodárný sbor na své březnové výroční schůzi o masivní ekonomické podpoře vyhlášené loni v listopadu centrální vládou dokonce ani nehlasoval.
Někteří Číňané se v duchu ptají, v čem přesně se komunistický způsob vlády liší od vlády Kuomintangu, tedy strany, která byla v Číně u moci od konce 20. let až do svržení komunisty a která s gangstery udržovala úzké vazby. V Čchung-čchingu bylo zpřístupněné zrekonstruované vězení Kuomintangu na kopci nad městem a návštěvníci se náramně baví, když spatří slogany na zdech připomínající moudra dnešní komunistické strany. Prozrazují totiž, že zastrašování pochybovačných občanů má v této zemi dlouhou tradici.
Počátkem tohoto roku byl v jihočínském městě Kuang-čou na několik hodin zadržen jistý právník za to, že se na veřejnosti objevil v tričku s nápisem „Vláda jedné strany je neštěstí“. Měl však výbornou obhajobu. Tento slogan totiž převzal z titulku novin vydávaných komunistickou stranou tři roky před založením Čínské lidové republiky. Po pouhých třech hodinách ve vazbě a napomenutí, že „šířil nepravdivé zprávy a narušoval veřejný pořádek“, byl pan Liou na cestě domů, pro jistotu policejním autem, aby nápis na triku spatřilo co nejméně obyvatel.