Asi se to dalo čekat. Číňané i Evropská unie označují společný summit v Praze za klíčový, nic konkrétního nebo převratného se ale nedojednalo. Pro Čínu je sice unie nejdůležitějším obchodním partnerem (v loňském roce dosáhl vzájemný obchod 400 miliard dolarů), strategická přátelství ale vyhledává jinde. Čínské vedení si v poslední době rozumí zejména s jihoamerickými politiky. Ti mohou nabídnout to, co se Číně nedostává, totiž nerostné suroviny. Čínští analytici se domnívají, že pražský summit, jehož pokračování se má odehrát na podzim v Pekingu, prokazuje návrat čínsko-evropských styků zpět „na cestu zdravého rozvoje po problémech v posledním roce“. Nic víc, nic míň, bylo by možné dodat. Spornou událostí, kvůli níž bylo vrcholné zasedání odloženo o pět měsíců, mají na mysli setkání francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s dalajlamou v době, kdy byla Francie předsednickou zemí EU. Na tuto událost ostatně opakovaně před summitem upozorňovala čínská média. Dolar není potřeba Přípravu pražské schůzky zastínila v Číně zcela jiná událost, která obsadila přední stránky tamějších deníků. Čínský prezident Chu Ťin-tchao jednal s brazilským protějškem Luizem Ináciem Lulou da Silvou, jenž zavítal do Pekingu. Číňané na Jižní Ameriku pohlížejí jako na potenciální zdroj surovin, odbytiště pro své výrobky a také jako na významného spojence při prosazování vlastních zájmů. Brazílie se například ukázala jako vhodný partner při propagaci čínského jüanu coby mezinárodního platidla. Čínský i brazilský prezident se shodli na tom, že není nutné, aby jedinou měnou ve vzájemném obchodu byl americký dolar. Vždyť oba státy přece mají vlastní měny. A v Pekingu se samozřejmě jednalo i o ropě. Čína přislíbila, že půjčí deset miliard dolarů brazilské státní těžební společnosti za to, že získá garance na dodávky brazilské ropy během následující dekády. Takovým výsledkům summit v Praze konkurovat nemohl. Již před začátkem se objevovala převážně nekonkrétní vyjádření o jeho důležitosti. „To, že se vrcholný představitel Číny účastní summitu, ukazuje upřímnost a zájem prohlubovat vztahy s EU,“ konstatoval mluvčí ministerstva zahraničí Ma Čao-sü. Dodal, že schůzka by měla zvýšit vzájemnou důvěru, prohloubit vzájemnou spolupráci a vztahy mezi Čínou a EU. Kdo očekával nějaké podrobné zprávy či analýzy, byl zklamán. Na vyjádření ministerského úředníka vztahující se ke schůzce v Praze navázal čínský tisk v jednom článku kritikou některých opatření americké zahraniční politiky. Za tím následovala urgence na úřadech v Papui Nové Guineji, aby chránily tamní Číňany. V nedávné době tam totiž bylo napadeno devět čínských majitelů obchodů. Hlavně ekonomika Většina agendy summitu EU–Čína se dotýkala ekonomických témat. Zástupci obou stran podepsali dohodu o spolupráci ve vědě a technice, jež by podle informací Evropské komise měla mimo jiné vést k lepší ochraně duševního vlastnictví. Řešila se také spolupráce malých a středních podniků. Významným tématem bylo rovněž omezení emisí skleníkových plynů. Politici podepsali společné prohlášení o evropsko-čínském středisku pro čistou energii. Čína a EU chtějí zavést technologii spalování uhlí s takřka nulovými emisemi s využitím zachycování a geologického ukládání uhlíku. Padla zmínka i o lidských právech. Šlo ale spíše o to, vyhovět nevládním organizacím, které na politiky dlouhodobě tlačí, aby tuto problematiku zahrnuli do společných jednání s Čínou. Lidská práva mají být nově součástí strategického partnerství mezi EU a Čínou, které doposud zahrnovalo především obchodní vztahy, vědecko-technickou spolupráci a společný rozvoj energetiky šetrné k životnímu prostředí. Že by se ale díky nové dohodě něco v oblasti lidských práv měnilo, očekávat nelze. Čínský premiér Wen Ťia-pao po skončení summitu totiž konstatoval, že by se Brusel a Peking neměly vzájemně vměšovat do svých vnitřních záležitostí. Čína si tedy v žádném případě nenechá v otázkách lidských práv radit ze zahraničí. Takže vše při starém.