Židovská konspirace v Asii

25.05. 2009 Reportáže, analýzy, rozhovory
Kniha si údajně našla čtenáře v nejvyšších vládních kruzích. Je-li to pravda, nevěští to nic dobrého mezinárodní finanční soustavě, která závisí na tom, aby dobře informovaní Číňané přispěli k zotavení ze současné krize.

Konspirační teorie nejsou v Asii nijak vzácné. Například i Japonští čtenáři během let prokázali lačný apetit na knihy, jako je Sledovat Židy znamená jasně vidět svět , Příštích deset let: Jak nahlédnout podstatu židovských Protokolů a Rád bych se omluvil Japoncům – Doznání židovského starce (spis pochopitelně napsaný japonským autorem, pod smyšleným jménem Mordechaj Mose). Všechny tyto knihy jsou variacemi Protokolů sionských mudrců , ruského podvrhu otištěného prvně v roce 1903, na který Japonci narazili, když v roce 1905 porazili carskou armádu. Číňané mnoho moderních idejí převzali od Japonců. Právě tak možná židovské konspirační teorie pronikly dál. Vůči tomuto typu nesmyslů ale nejsou imunní ani Jihoasijci. Bývalý malajsijský předseda vlády Mahathir ibn Mohammed prohlásil: „Židé vládnou světu skrze prostředníky. Umějí si zařídit, aby za ně bojovali a umírali jiní.“ Nedávný článek v předním filipínském podnikatelském časopise zase vysvětloval, jak Židé vždy ovládnou země, v nichž žijí, včetně dnešních Spojených států. V Mahathirově případě zřejmě zaúčinkoval pokřivený projev muslimské solidarity. Ale na rozdíl od evropského či ruského antisemitismu nemá jeho asijská odnož náboženské kořeny. Nikdo z Číňanů ani Japonců neviní Židy z vražd svých svatých ani není přesvědčen, že v pašijových macesech skončila krev jejich dětí. Ve skutečnosti Žida spatřil málokterý Číňan, Japonec, Malajsijec či Filipínec, pokud nestrávil nějaký čas v zahraničí.

Tajemní lidé ze západu

Co tedy vysvětluje pozoruhodnou přitažlivost židovských konspiračních teorií v Asii? Odpověď musí být zčásti politická. Konspiračním teoriím se daří v relativně uzavřených společnostech, kde se omezuje přístup k informacím a potlačuje svoboda bádání. Japonsko už takovou uzavřenou společností není, ale náchylní k přesvědčení, že jsou oběťmi skrytých sil, jsou i lidé s krátkou demokratickou historií. Židé se stávají samozřejmým příslušenstvím protizápadního stihomamu právě proto, že jsou relativně neznámí, a tudíž tajemní, a přesto mají v určitém ohledu souvislost se Západem. V Asii, kde téměř všechny země byly západním mocnostem několik staletí vydány na milost a nemilost, je tento typ paranoie velice rozšířený. Japonsko sice nikdy formálně kolonizováno nebylo, ale i ono západní dominanci pocítilo, přinejmenším po roce 1850, kdy jej americké lodě vyzbrojené těžkými děly přiměly k otevření hranic za podmínek stanovených Západem. Všeobecně rozšířené spojování USA s Židy má svůj původ na konci devatenáctého století, kdy si evropští reakcionáři ošklivili Ameriku coby společnost bez kořenů, jejímž základem je finanční chamtivost. To naprosto přesně odpovídalo stereotypu „vykořeněného kosmopolitního“ židovského mamonáře. Odtud představa, že Ameriku ovládají Židé.

Číňan jako Žid

Jednou z velkých ironií koloniálních dějin je způsob, jímž si kolonizované národy osvojily některé z předsudků, jimiž se ospravedlňovala právě koloniální nadvláda. Antisemitismus se šířil s celým souborem evropských rasových teorií, které v Asii přetrvávají ještě dlouho poté, co na Západě už vyšly z módy. Čínské menšiny v jihovýchodní Asii pociťují v některých ohledech stejné nepřátelství, jaké dopadá na Židy na Západě. Kvůli nemožnosti vykonávat mnohá povolání i ony přežily díky klanovitosti a obchodu. Jejich příslušníci byli pronásledováni proto, že nebyli „syny této země“. I jim se přičítají nadlidské schopnosti, co se týče vydělávání peněz. Kdykoli se tedy věci zvrtnou, Číňané jsou obviňováni nejen z toho, že jsou nenasytní kapitalisté, ale také, opět jako v případě Židů, že jsou komunisté, neboť jak kapitalismus, tak komunismus bývají spojovány s vykořeněností a kosmopolitismem. Číňané jsou jednak obávaní, jednak rovněž obdivovaní, že jsou chytřejší než ostatní. Tatáž směsice strachu a úžasu je často zjevná v pohledu lidí na USA a ovšemže na Židy. Obzvlášť zajímavým případem je japonský antisemitismus. Japonsko dokázalo v roce 1905 porazit Rusko až poté, co mu prodejem dluhopisů pomohl newyorský židovský bankéř Jacob Schiff. Protokoly sionských mudrců tedy pouze potvrdily japonské podezření: Židé skutečně tahají za nitky světového finančnictví. Namísto touhy na ně zaútočit se však Japonci, tento praktický národ, rozhodli, že bude prospěšnější pěstovat s bystrými a mocnými Židy přátelství. V důsledku toho během druhé světové války Němci sice žádali své japonské spojence, aby Židy pochytali a pověsili, ale v Japonci okupovaném Mandžusku se konaly večeře k oslavě japonsko-židovského přátelství. Židovští utečenci v Šanghaji sice nikdy neměli mnoho pohodlí, leč alespoň pod japonskou ochranou přežili. Pro šanghajské Židy to bylo dobré. Avšak právě představy, které jim pomohly přežít, nadále kalí myšlení lidí, kteří by dnes už měli vědět víc.

Zdroj:Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.