Čínští disidenti převzali cenu Homo Homini

V rámci slavnostního zahájení Jednoho světa převzali cenu Homo Homini pro vězněného čínského disidenta Liou Siao-po signatáři Charty 2008 Mo Šao-pching, Sü Jou-jü a Schuej Wej-pching. Cena je symbolicky určena také jim, aby tak podpořila jejich práci. Charta 2008 je přímou pokračovatelkou československé Charty 77.

Důvodem pro udělení ocenění Homo Homini panu Liouovi Siao-poovi je jeho komplexní přístup k prosazování lidských práv a statečnost, s níž více než dvacet let bojuje za svobodu projevu. Liou Siao-po patří k předním čínským intelektuálům a osobnostem čínských prodemokratických hnutí, která proti neustávající perzekuci ze strany orgánů státní moci staví dialog a nenásilné řešení konfliktů. Liou Siao-po (Liu Xiaobo) se narodil v roce 1955 ve městě Ťi-lin provincie Čchang-čchun. V roce 1982 získal bakalářský titul na ťilinské univerzitě a o dva roky později si z univerzity v Pekingu odnesl titul magistr. Po promoci pokračoval Liou Siao-po (dále jen Li) v dalším studiu na pekingské univerzitě a v roce 1988 se stal doktorem filozofie. Jako student navštívil také řadu škol mimo Čínu, například univerzitu v norském Oslu, na Havaji nebo newyorskou University of Colombia.

Show must go on!

Navzdory tomu, že byl Liou Siao-po za svoji činnost dvakrát vězněn a je neustále pod dohledem policie, nikdy neváhal zastat se nespravedlivě stíhaných a mučených kolegů, svobodně psát, mluvit, vystupovat a denně se tak vystavovat nebezpečí dalších perzekucí a věznění. Ve svých aktivitách navíc vždy prosazoval myšlenku univerzálnosti lidských práv a nenásilný způsob řešení konfliktů. Zvláštní ocenění si zaslouží i pro svou snahu zajistit rovnost obyvatel měst a venkova či za ochranu životního prostředí. Každoročně toto ocenění společnost Člověk v tísni udílí lidem, kteří se zasloužili o prosazování lidských práv. Udělení ceny čínskému disidentovi pořadatelé zdůvodňují tím, že Liou Siao-po patří k osobnostem čínského prodemokratického hnutí, které proti neustávající perzekuci ze strany orgánů státní moci staví dialog a nenásilné řešení konfliktů. "Různí lidé mohou každý po svém chápat smysl Charty 2008, avšak v jednom se všichni její signatáři shodnou: Charta hovoří o základních hodnotách a cílech civilizované společnosti," řekl při přebírání ceny signatář charty Sü Jou. Zmíněné hodnoty a cíle jsou podle něj zakotvené v čínské ústavě a v řadě prohlášení a úmluv, které Čína přijala v rámci OSN. "To, po čem voláme a co žádáme, není nic jiného než naplňování existujících závazků," uvedl a odkázal na inspiraci československou Chartou 77. "Čerpali jsme inspiraci a povzbuzení z někdejšího československého hnutí Charty 77, z děl Václava Havla a od dalších českých osobností," dodal. Někdejší Československo a dnešní Čína sdílejí podle něj podobnou autoritářskou ideologii a způsob vlády, absenci pravdy a spravedlnosti. Bývalý český prezident a signatář Charty 77 Havel uvedl, že je potěšen tím, že dokument vzniklý v bývalém Československu inspiroval čínskou Chartu 2008. Jejím signatářům připomněl, že nelze kalkulovat s tím, že poměry v nesvobodné zemi se změní ze dne na den. "Naše zkušenost ale ukázala, že nekalkulovat se vyplatí, že poměry změnitelné jsou," uvedl. Signatářka Charty 2008 Cchuej Wej-pching vzpomněla na ženy vězněných disidentů i na matky mladých lidí zabitých před 20 lety při masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu. Některé z těchto matek dnes stojí v první řadě těch, kdo se dožadují lidských práv a demokracie. Přestože byl Liou Siao-po za svoji činnost dvakrát vězněn, neváhal se nikdy zastat nespravedlivě stíhaných a mučených kolegů, svobodně psát, mluvit, vystupovat, a denně se tak vystavovat nebezpečí dalších perzekucí a věznění. Jeho zájmem je také zajištění rovnosti obyvatel měst a venkova či ochrany životního prostředí. Loni v prosinci, krátce před 60. výročím přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, byl Liou Siao-po zadržen a převezen na neznámé místo, kde je bez řádného soudu či obvinění držen dodnes. V den výročí vydala skupina čínských disidentů dokument Charta 2008, jehož je Liou Siao-po spoluautorem a signatářem. Šimon Pánek vysvětlil, proč se letos nadace Člověk v tísni rozhodla udělit cenu Homo Homini v současnosti vězněnému čínskému disidentovi Li-ou-s'-a-pcho. Z rukou Václava Havla ji za něj převzali tři signatáři čínské Charty 2008 Mo Šao-pching, Cchuej Wej-pching a Sü Jou-jü. "Jsme potěšeni a poctěni tím, že se signatáři Charty 2008 inspirovali naší Chartou 77. Naše zkušenost je, že nelze kalkulovat s úspěchem, že se zítra nebo za deset let poměry změní. Naše zkušenost je taková, že nekalkulovat se vyplatí. Mezinárodní solidarita je nesmírně důležitá. Je to apel do našich řad. Po zkušenostech s totalitou jsme přímo zavázáni pomáhat těm, kteří se netěší ze svobodných poměrů. Tato pomoc má velikou cenu alespoň jako povzbuzení," řekl exprezident Havel.

Čínští aktivisté vyzývají ke změnám politického systému v zemi

Dokument, který podepsalo přes 300 právníků, spisovatelů, vědců i umělců, navrhuje 19 opatření ke zlepšení lidských práv v Číně, mezi nimi prosazení nezávislého právního systému, uplatňování svobody shromažďování a ukončení monopolu vlády jedné strany. Zveřejnění výzvy se časově shoduje se středečním 60. výročím přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Právě tento dokument se stal inspirací pro mnohé pozdější dohody o lidských právech. I Čína deklaraci OSN podepsala, ale nikdy ji neratifikovala, takže se jí necítí vázána. "Tato charta prosazuje stejné ideje a hodnoty jako Všeobecná deklarace lidských práv - například svobodu tisku, shromažďování, nezávislou justici, svobodu náboženského vyznání i ochranu životního prostředí," upozornil právník Mo Šao-pching, který výzvu rovněž podepsal. "Není v ní nic, co by bylo proti čínské ústavě," dodal. Jednoho z aktivistů, Čang Ču-chuu, policie už v pondělí večer zatkla a zadržovala ho kvůli výslechům 12 hodin. "Tvrdili, že jsem byl zapojen do sepsání Charty 08, a varovali mě, abych už nic nedělal. Prohledali mi dům a odnesli můj počítač, knihy a bankovní karty," řekl. Dalším zadrženým byl Liou Siao-po, otevřený kritik a spisovatel, který už dříve byl vězněn za svou účast na studentských protestech na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Ve vězení strávil 20 měsíců. Není však jasné, zda byl bývalý profesor na pekingské univerzitě Liou už propuštěn. Jeho mobilní telefon je vypnutý a domácí pevná linka má obsazený tón. Policie na dotazy agentury AP nereagovala. Podle Nicholase Bequelina z newyorské organizace Human Rights Watch je iniciativa Charta 08 velmi významná, jelikož sdružuje rozmanité prominentní postavy v Číně pod společným programem prosazujícím lidská práva. Dokument přichází s konkrétními návrhy a zaměřuje se na zákonnou ochranu lidských práv spíše než na obviňování komunistické strany. A kromě toho Bequelin předpovídá, že policie bude signatáře vyšetřovat. Čína nechce mít na domácí půdě žádnou opozici vůči svým záznamům o lidských právech, protože to poškozuje její úsilí bránit své údaje na mezinárodním poli. "Čínská vláda vážně tvrdí, že obavy kolem situace lidských práv jsou mezinárodním programem, s nímž přišly západní země a západní vlády."

Charta 2008

Skupina odpůrců stávajícího politického systému v Číně zveřejnila 10. prosince 2008, tedy v den šedesátého výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, takzvanou Chartu 08 - dokument nazvaný a v některých východiscích přímo koncipovaný dle naší Charty 77. Díky překladu Olgy Lomové se s ním lze nyní seznámit i v češtině. 1. Preambule Letos si připomínáme, že uplynulo sto let od přijetí první čínské ústavy, šedesát let od zveřejnění Všeobecné deklarace lidských práv, třicet let od Zdi demokracie a deset let od chvíle, kdy čínská vláda podepsala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. Občané Číny, procitající po dlouhé době naplněné katastrofami v oblasti lidských práv, strádáním a mnoha složitými zápasy si den ode dne zřetelněji uvědomují, že svoboda, rovnost a lidská práva jsou univerzálními hodnotami sdílenými všemi lidmi a že demokracie, republika a ústavní vláda tvoří základní rámec moderního politického systému. „Modernizace,“ která je izolována od těchto univerzálních hodnot a základního rámce politického systému, je zhoubným procesem, který připravuje lidi o jejich práva, otupuje lidskou přirozenost a ničí lidskou důstojnost. Jakým směrem se vydává Čína ve 21. století? Bude pokračovat v „modernizaci“ pod autoritářskou vládou, nebo se přihlásí k univerzálním hodnotám, přimkne se k hlavnímu proudu civilizace a vybuduje demokratický politický systém？Jedná se o volbu, jíž se nelze vyhnout. Velké historické změny, k nimž došlo v Číně v polovině 19. století, odhalily, jak ztrouchnivělý byl tradiční autoritářský systém a staly se předehrou obrovského proměny, jaká v dějinách této země neměla obdoby po několik tisíc let. Hnutí za pozápadnění vědy a techniky usilovalo o pokrok výhradně v rovině materiální, avšak porážka v čínsko-japonské válce v r. 1895 znovu ukázala zastaralost čínského společenského a politického systému. Sto dní reforem v r. 1898 se dotklo reforem na úrovni systému, nakonec však bylo surově potlačeno konzervativci a odsouzeno k porážce. Sinchajská revoluce z r. 1911 zdánlivě pohřbila více než dva tisíce let trvající autoritářské císařství a vytvořila první republiku v Asii. V důsledku tehdejších vnitropolitických problémů i tlaku cizích mocností se republikánské zřízení nestačilo plně rozvinout a hned vzápětí je smetl nápor diktatury. Pouhý import západní materiální kultury a porážka pokusu modernizovat společenský systém vedly Číňany k hledání kořenů problémů ve vlastní kultuře, a tak se r. 1919 zrodilo Májové hnutí za novou kulturu, které vztyčilo prapory vědy a demokracie. V důsledku občanských válek a agresí cizích mocností byl nicméně proces demokratizace čínského politického systému násilně přerušen. Po vítězství ve válce proti japonské okupaci se v Číně obnovila snaha vytvořit skutečný ústavní systém, avšak výsledek obnovené občanské války mezi Kuomintangem a komunistickou stranou zavlekl Čínu do propasti moderního totalitarismu. Nová Čína vytvořená roku 1949 je podle jména lidovou republikou, ve skutečnosti je však říší Strany. Vládnoucí strana monopolizovala veškeré politické, ekonomické a společenské zdroje a postupně způsobila celou řadu katastrof v oblasti lidských práv: Hnutí proti pravici, Velký skok, Kulturní revoluce, Masakr na náměstí Tchien-an-men, útlak lidových náboženských hnutí a potlačování hnutí na obranu čínskou vládou smluvně zaručených práv – to vše v úhrnu přineslo desítky miliónů mrtvých, lidé i celá země za to krutě zaplatili. Politika reforem a uvolňování v posledních třiceti letech umožnila Číně zbavit se všeobecné chudoby a do extrému dovedeného totalitního způsobu vlády, výrazně se zlepšily materiální podmínky a životní úroveň lidí, částečně byly obnoveny individuální ekonomické svobody a společenská práva, začala se rodit občanská společnost a mezi lidmi začalo sílit volání po lidských právech a politických svobodách. Také držitelé moci zároveň s tím, jak provádějí ekonomické reformy směřující k tržnímu hospodářství a privatizaci, mění postoj k principům lidských práv a od počátečního naprostého odmítaní začínají uznávat jejich existenci. V letech 1997 a 1998 čínská vláda podepsala dvě významné mezinárodní úmluvy o lidských právech a Všečínské shromáždění lidových zástupců v r. 2004 schválilo změnu Ústavy, do které byla vtělena formulace o respektování a ochraně lidských práv. Letos dále vláda slíbila, že přijme a bude prosazovat Akční plán prosazování lidských práv. Avšak tento pokrok v čínské politice se až doposud většinou zastavil na papíře; máme zákony, nemáme však vládu zákona, máme ústavu, nemáme však vládu, jež by se jí řídila – toto je stále realita, kterou všichni máme na očích. Držitelé moci nadále zachovávají autoritářský způsob vlády, odmítají politické reformy a v důsledku toho bují korupce a těžko se prosazuje vláda zákona, lidská práva skomírají, vytrácí se morálka, ve společnosti dochází k radikální polarizaci, je deformován ekonomický rozvoj, dochází k drancování přírodního prostředí a kulturního dědictví, chybí právní záruky občanských a majetkových práv i záruky dávající prostor občanům, aby usilovali o štěstí, uvnitř společnosti se bez přestání hromadí rozpory, mezi lidmi překypuje nespokojenost, zejména dochází k ostré antagonizaci mezi představiteli státu a občany a prudce roste počet konfliktů mezi skupinami občanů a státem. To vše ukazuje na tendenci směřující ke katastrofální ztrátě kontroly nad událostmi, přičemž zaostávání stávajících struktur dosáhlo již takové míry, že se reformy ukazují jako naprosto nezbytné. 2. Naše základní principy V tomto zlomovém historickém okamžiku, kdy se rozhoduje o budoucnosti Číny, je třeba znovu se zamyslet nad stoletým procesem modernizace a znovu potvrdit následující základní principy: Svoboda: Svoboda je jádrem univerzálních hodnot. Svoboda slova, tisku, vyznání, shromažďování, sdružování, právo volby místa pobytu, právo na stávku a demonstraci – to vše jsou konkrétní projevy svobody. Pakliže svoboda skomírá, nelze hovořit o moderní civilizaci. Lidská práva: Lidská práva nejsou něčím, co člověku dává stát, ale jsou to práva, jimiž je člověk nadán v okamžiku svého narození. Obrana lidských práv je hlavním cílem vlády a legálním základem veřejné moci, stejně jako inherentním požadavkem pro to, aby základním východiskem byl člověk. Všechny minulé politické katastrofy v Číně jsou těsně spjaté s tím, že držitelé moci ignorovali lidská práva. Člověk je hlavním subjektem státu, stát je od toho, aby sloužil lidu, vláda existuje kvůli lidu. Rovnost: Všichni jednotliví lidé, bez ohledu na svoje společenské postavení, povolání, pohlaví, ekonomickou situaci, rasu, barvu pleti a náboženské či politické vyznání jsou si rovni ve své integritě, důstojnosti a svobodě. Je nutné v praxi naplňovat zásadu rovnosti všech lidí před zákonem, uskutečňovat principy rovnosti společenských, ekonomických, kulturních a politických práv všech občanů. Republikánské zřízení: Republikánské zřízení přináší naplnění tradičního čínského ideálu vyjádřeného slovy “všichni společně se podílejí na správě věcí a žijí spolu v míru“. K tomu je nutná dělba a vyváženost moci a vyvažování zájmů. To jest stav, kdy za podmínek rovnosti, spravedlivé soutěže a společné politické diskuse představitelé různých zájmů, různé společenské organizace, uskupení usilující o prosazování rozmanitých kultur a různých přesvědčení řeší mírovými prostředky věci obecného zájmu. Demokracie: Nejzákladnějším významem demokracie je, že moc je v rukou lidu a vlády volené lidem. Demokracie se vyznačuje následujícími rysy: 1] legitimita vlády pochází od lidu, politická moc pramení z lidu; 2]političtí vládcové jsou lidem voleni; 3] občané mají skutečné právo volby z více možností, přičemž ze svobodných voleb musejí vzejít všichni důležití představitelé vlády na všech úrovních, kteří tak získávají mandát na omezenou dobu; 4] na jedné straně je respektováno rozhodnutí většiny, na straně druhé jsou však chráněna základní lidská práva menšin. Jednou větou řečeno, demokracie je moderním společně užívaným nástrojem, který umožňuje, aby vláda skutečně patřila lidu, aby se na ní lid podílel a aby vláda lidu prospívala. Ústavní vláda: Ústavní vláda je základním principem, který zabezpečuje elementární svobody a práva občanů skrze zákonná ustanovení a za pomoci vlády zákona, vymezuje a jasně stanoví hranice práv a jednání vlády a poskytuje pro to odpovídající systém. V Číně dávno a navěky zmizela doba císařství a v celosvětovém měřítku nastává soumrak autoritářských systémů. Občané se musejí stát skutečnými pány své země. Jediným východiskem pro Čínu je zbavit se otrockého myšlení, které spoléhá na jasnozřivého vládce a poctivé úředníky a rozvinout moderní občanský postoj, který občanská práva považuje za své základní východisko, je si vědom vlastní zodpovědnosti, uskutečňuje svobodu, osobně prosazuje demokracii a ctí vládu zákona. 3. Naše základní návrhy V souladu s těmito východisky, vedeni pocitem zodpovědnosti a v konstruktivním občanském duchu vznášíme následující konkrétní návrhy týkající se státní politiky, občanských práv a různých oblastí vývoje společnosti 1. Změna ústavy: Navrhujeme změnit ústavu v souladu s výše uvedenými základními hodnotami a principy. Ze stávající ústavy je nutné odstranit články, které nejsou v souladu s principem moci pocházející od lidu, tak, aby se naše ústava stala dokumentem skutečně ochraňujícím lidská práva, základní podmínkou vykonávání veřejné moci, nejvyšším aplikovatelným zákonem, který nesmí porušit žádný jednotlivec ani organizace či politická strana. Tak bude položen právní základ pro demokratizaci Číny. 2. Oddělení moci: Vytvořit moderní systém vlády, která je založena na systému dělby a rovnováhy moci a zaručuje oddělení moci zákonodárné, soudní a výkonné. Ustanovit administrativu založenou na legislativních předpisech a vládu, která se musí zodpovídat před občany. To zabrání přílišnému rozšiřování moci administrativy. Vláda musí být zodpovědná vůči svým daňovým poplatníkům; je třeba vytvořit systém správy a dělby moci mezi ústřední vládou a místními vládami, pravomoci ústřední vlády musí být jasně vymezené ústavou, místní správa musí uskutečňovat plnou samosprávu. 3. Zákonodárná demokracie: Všechny zákonodárné orgány by měly být vytvářeny na základě přímé volby, zákonodárný proces musí být založen na principech rovnosti a spravedlnosti a realizovat tak demokracii v zákonodárství. 4. Nezávislost soudnictví: Soudnictví musí stát nad zájmy politické strany, která se nesmí žádným způsobem vměšovat do rozhodování soudů. Je třeba zachovávat nezávislost soudů a zajistit jejich nestrannost; zřídit ústavní soud, zřídit systém kontroly případů porušení ústavy a bránit její autoritu. Co nejdříve je třeba zrušit Výbory pro politické a legislativní otázky na všech úrovních organizace komunistické strany a zabránit zneužívání veřejných nástrojů moci v zájmu partikulárního prospěchu. 5. Veřejné nástroje užívat k veřejnému prospěchu: Uskutečnit zestátnění armády, armáda musí být věrná ústavě a státu, armádu musí opustit stranické organizace a je třeba zvyšovat profesionální úroveň armády. Všechny složky státního aparátu, včetně policie, musí zachovávat politickou neutralitu. Je třeba odstranit diskriminaci z hlediska stranické příslušnosti při zaměstnávání v rámci státního aparátu, je nutné přijímat do těchto zaměstnání podle principu rovnosti a bez ohledu na stranickou příslušnost. 6. Ochrana lidských práv: Je třeba, aby byla reálně chráněna lidská práva a respektována lidská důstojnost. Je třeba zřídit Výbor pro ochranu lidských práv, jenž by se zodpovídal nejvyššímu legislativnímu orgánu a zabraňoval by vládě, aby zneužívala veřejnou moc k porušování lidských práv. Zejména je třeba chránit osobní svobodu; nikdo nesmí být protizákonně vězněn, zadržován, předvoláván, vyslýchán či trestán. Je třeba zrušit systém převýchovy prací. 7. Volby veřejných činitelů: Je nutné všude prosadit systém demokratických voleb podle principu, v němž všichni mají stejné právo jednoho hlasu. Je třeba systematicky postupně zavést přímé volby nejvyšších představitelů státní správy na všech úrovních. Pravidelně konat svobodné volby za účasti více kandidátů a s mandátem omezeným na dobu určitou a těchto voleb se účastnit jsou základními a nezcizitelnými lidskými právy. 8. Rovnost měst a venkova: Je třeba zrušit dnešní systém registrace obyvatelstva, který rozděluje obyvatele měst a obyvatele venkova, uplatnit ústavní právo, podle kterého jsou si všichni rovni, a tak zabezpečit právo občanů na svobodu pohybu. 9. Svoboda sdružování: Aby bylo zabezpečeno právo občanů svobodně se sdružovat, je třeba stávající systém registrace občanských sdružení založený na nutnosti dostat povolení k činnosti nahradit systémem pouhého nahlášení. Je nutné uvolnit zákaz zakládat politické strany; činnost politických stran je třeba regulovat na základě ústavy a zákonných předpisů a musí být zrušena monopolizace politické moci jednou stranou. Musí se uskutečnit princip svobody činnosti politických stran ve vyrovnané konkurenci, činnost politických stran a jejich legalizace se musí stát běžnou záležitostí. 10. Svoboda shromažďování: Pokojná shromáždění, průvody, demonstrace a svoboda projevu jsou základní občanské svobody zaručené v ústavě. Nesmí být protizákonně porušovány stranou, která je u moci, a v rozporu s ústavou omezovány. 11. Svoboda projevu: Je třeba realizovat svobodu slova, tisku a vědecké práce, aby bylo zaručeno právo občanů na to být pravdivě informován a vykonávat kontrolní úlohu vůči moci. Je třeba připravit zákon o médiích a tiskový zákon, uvolnit cenzuru a zrušit paragraf Trestního zákona týkající se „zločinu podněcování k podvracení státní moci“. Konec kriminalizace slova. 12. Náboženská svoboda: Je nutné zaručit náboženskou svobodu a svobodu vyznání. Navrhujeme uskutečnit odluku církve od státu; vláda se nemá vměšovat do aktivit souvisejících s náboženskou vírou. Je nutné revidovat či zrušit všechna ustanovení zákona, administrativní nařízení a místní vyhlášky, které omezují náboženské svobody občanů či jim je upírají. Náboženské aktivity nadále nesmí být řízeny pomocí administrativních nařízení a státních zákonů. Systém, podle kterého náboženská sdružení (včetně center náboženských aktivit) získávají legální statut až po předchozím povolení a oficiální registraci, je třeba zrušit a nahradit jej dobrovolnou a ničím neomezovanou registrací. 13. Občanská výchova: Je nutné zrušit přeideologizovanou politickou výchovu i systém zkoušek z politické výchovy sloužící politice jedné strany a místo toho zavést nadstranickou občanskou výchovu založenou na šíření univerzálních hodnot a idejí občanských práv. Je třeba pěstovat občanské uvědomění a propagovat ušlechtilé občanské ctnosti služby společnosti. 14. Ochrana vlastnictví: Je třeba vytvořit a chránit právo na soukromé vlastnictví, zavést systém svobodného, otevřeného tržního hospodářství, zaručit právo svobodně zakládat podniky a živnosti, odstranit monopol státní administrativy. Navrhujeme zřídit Výbor pro státní majetek, jenž bude zodpovědný nejvyššímu zákonodárnému shromáždění, a spořádaně a v souladu se zákonem začít provádět reformu vlastnictví, zprůhlednit vlastnické vztahy a zodpovědnost. Dále navrhujeme rozvinout novou pozemkovou reformu, zahájit proces privatizace půdy a reálně zabezpečit právo občanů a zejména rolníků na vlastnictví půdy. 15. Reforma financí a daní: Je nutné zavést demokratickou kontrolu veřejných financí a zaručit práva daňových poplatníků. Systém veřejných financí musí být založen na jasně vymezených právech a povinnostech a mechanismech pohybu financí tak, aby byl vytvořen systém racionálního a účinného přerozdělování veřejných financí na všech úrovních státní správy. Nezbytná je zásadní reforma daňového systému, snížení daní, zjednodušení systému vybíraných daní a spravedlivé rozložení břemene daní. Není přijatelné, aby administrativní orgány svévolně navyšovaly a ukládaly dodatečné daně, které neprošly procesem veřejné volby a schválením zákonodárného orgánu. Skrze reformu vlastnictví a vytvořením větší rozmanitosti tržních subjektů a konkurenčních mechanismů dojde ke snížení prahu pro vstup financí a vzniknou podmínky pro vytváření finančních zdrojů zdola – tak bude možné plně rozvinout vitální bankovní systém. 16. Sociální zabezpečení: Je třeba vytvořit systém sociálního zabezpečení, který zahrne všechny občany, aby naši občané získali základní jistoty v oblasti vzdělání, zdravotní péče, penzijního zabezpečení a pro případ nezaměstnanosti. 17. Ochrana životního prostředí: Je třeba chránit životní prostředí, prosazovat udržitelný rozvoj, chovat se zodpovědně k dětem a vnukům i celému lidstvu. V praxi je třeba uplatňovat zodpovědnost, kterou za tento úkol musejí nést státní úředníci na všech úrovních. Zároveň je nutné umožnit, aby se plně rozvinula role občanských sdružení při ochraně životního prostředí a aby mohly plnit kontrolní úlohu. 18. Federální republika: Je třeba zapojit se v souladu principy rovnosti a spravedlnosti do procesu zachování míru a rozvoje regionu a dávat příklad zodpovědné mocnosti. Svobodný systém v Hong-kongu a Macau musíme zachovat. Je nutné hledat mírové řešení otázky vztahů s Taiwanem prostřednictvím rozhovorů na bázi rovnosti obou partnerů a oboustranné spolupráce. S velkou moudrostí se snažme objevit schůdnou cestu a systém, jenž by umožnil rozkvět pro všechny naše národy, a v rámci daném demokratickou ústavou vytvořme Čínskou federativní republiku. 19. Spravedlnost: Je nutné očistit jméno všech, kdo utrpěli pronásledováním v minulých politických kampaních, i jména jejich rodinných příslušníků a dát jim odškodnění. Propusťte všechny politické vězně a vězně svědomí, propusťte všechny, kdo byli odsouzeni kvůli náboženskému přesvědčení. Zřiďte Vyšetřovací komisi s cílem vyšetřit a objasnit skutečnou povahu událostí nedávné minulosti, ať jasně vyjde najevo zodpovědnost a naplní se spravedlnost. Na tomto základě usilujme o společenský soulad. 4. Závěr Čína coby světová velmoc, jeden z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN a člen výboru OSN pro lidská práva by měla cítit povinnost učinit přínos pro mír všeho lidstva a pokroku ve věci lidských práv. Je však politováníhodné, že mezi velmocemi dnešního světa, právě jen v Číně zůstává plně zachován autoritářský režim. V důsledku toho zde stále dochází ke katastrofálnímu porušování lidských práv, rozvoj čínského národa je spoután a omezován je i pokrok lidské civilizace. To se musí změnit! Demokratickou transformaci politického systému nelze dále odkládat. Právě z těchto důvodů nalézáme odvahu v praxi projevit občanský postoj a zveřejňujeme Chartu 08. Doufáme, že všichni čínští občané, kdo stejně jako my pociťují krizi, pocit zodpovědnosti a pocit povinnosti, bez ohledu na to, zda zastávají oficiální postavení či stojí mimo struktury a bez ohledu na své společenské postavení se spojí kolem společné myšlenky a zapomenou na to, co je rozděluje, aktivně se zapojí do občanského hnutí a společně uvedou do pohybu velkou transformaci čínské společnosti s cílem co nejdříve vybudovat svobodnou a demokratickou zemi řídící se ústavním pořádkem a naplní tak soustavné snažení a sny Číňanů posledních více než sta let.

Text v originále

零 八 宪 章 一、前言 今年是中国立宪百年，《世界人权宣言》公布60周年，“民主墙”诞生30周年，中国政府签署《公民权利和政治权利国际公约》10周年。在经历了长期的人权灾难和艰难曲折的抗争历程之后，觉醒的中国公民日渐清楚地认识到，自由、平等、人权是人类共同的普世价值；民主、共和、宪政是现代政治的基本制度架构。抽离了这些普世价值和基本政制架构的“现代化”，是剥夺人的权利、腐蚀人性、摧毁人的尊严的灾难过程。21世纪的中国将走向何方，是继续这种威权统治下的 “现代化”，还是认同普世价值、融入主流文明、建立民主政体？这是一个不容回避的抉择。 19世纪中期的历史巨变，暴露了中国传统专制制度的腐朽，揭开了中华大地上“数千年未有之大变局”的序幕。洋务运动追求器物层面的进良，甲午战败再次暴露了体制的过时；戊戌变法触及到制度层面的革新，终因顽固派的残酷镇压而归于失败；辛亥革命在表面上埋葬了延续2000多年的皇权制度，建立了亚洲第一个共和国。囿于当时内忧外患的特定历史条件，共和政体只是昙花一现，专制主义旋即卷土重来。器物模仿和制度更新的失败，推动国人深入到对文化病根的反思，遂有以“科学与民主”为旗帜的“五四”新文化运动，因内战频仍和外敌入侵，中国政治民主化历程被迫中断。抗日战争胜利后的中国再次开启了宪政历程，然而国共内战的结果使中国陷入了现代极权主义的深渊。1949年建立的“新中国”，名义上是“人民共和国”，实质上是“党天下”。执政党垄断了所有政治、经济和社会资源，制造了反右、大跃进、文革、六四、打压民间宗教活动与维权运动等一系列人权灾难，致使数千万人失去生命，国民和国家都付出了极为惨重的代价。 二十世纪后期的“改革开放”，使中国摆脱了毛泽东时代的普遍贫困和绝对极权，民间财富和民众生活水平有了大幅度提高，个人的经济自由和社会权利得到部分恢复，公民社会开始生长，民间对人权和政治自由的呼声日益高涨。执政者也在进行走向市场化和私有化的经济改革的同时，开始了从拒绝人权到逐渐承认人权的转变。中国政府于1997年、1998年分别签署了两个重要的国际人权公约，全国人大于2004年通过修宪把“尊重和保障人权”写进宪法，今年又承诺制订和推行《国家人权行动计划》。但是，这些政治进步迄今为止大多停留在纸面上；有法律而无法治，有宪法而无宪政，仍然是有目共睹的政治现实。执政集团继续坚持维系威权统治，排拒政治变革，由此导致官场腐败，法治难立，人权不彰，道德沦丧，社会两极分化，经济畸形发展，自然环境和人文环境遭到双重破坏，公民的自由、财产和追求幸福的权利得不到制度化的保障，各种社会矛盾不断积累，不满情绪持续高涨，特别是官民对立激化和群体事件激增，正在显示着灾难性的失控趋势，现行体制的落伍已经到了非改不可的地步。 二、我们的基本理念 当此决定中国未来命运的历史关头，有必要反思百年来的现代化历程，重申如下基本理念： 自由：自由是普世价值的核心之所在。言论、出版、信仰、集会、结社、迁徙、罢工和游行示威等权利都是自由的具体体现。自由不昌，则无现代文明可言。 人权：人权不是国家的赐予，而是每个人与生俱来就享有的权利。保障人权，既是政府的首要目标和公共权力合法性的基础，也是“以人为本”的内在要求。中国的历次政治灾难都与执政当局对人权的无视密切相关。人是国家的主体，国家服务于人民，政府为人民而存在。 平等：每一个个体的人，不论社会地位、职业、性别、经济状况、种族、肤色、宗教或政治信仰，其人格、尊严、自由都是平等的。必须落实法律面前人人平等的原则，落实公民的社会、经济、文化、政治权利平等的原则。 共和：共和就是“大家共治，和平共生”，就是分权制衡与利益平衡，就是多种利益成分、不同社会集团、多元文化与信仰追求的群体，在平等参与、公平竞争、共同议政的基础上，以和平的方式处理公共事务。 民主：最基本的涵义是主权在民和民选政府。民主具有如下基本特点：（1）政权的合法性来自人民，政治权力来源于人民；（2）政治统治经过人民选择，（3）公民享有真正的选举权，各级政府的主要政务官员必须通过定期的竞选产生。（4）尊重多数人的决定，同时保护少数人的基本人权。一句话，民主使政府成为“民有，民治，民享”的现代公器。 宪政：宪政是通过法律规定和法治来保障宪法确定的公民基本自由和权利的原则，限制并划定政府权力和行为的边界，并提供相应的制度设施。 在中国，帝国皇权的时代早已一去不复返了；在世界范围内，威权体制也日近黄昏；公民应该成为真正的国家主人。祛除依赖“明君”、“清官”的臣民意识，张扬权利为本、参与为责的公民意识，实践自由，躬行民主，尊奉法治，才是中国的根本出路。 三、我们的基本主张 藉此，我们本着负责任与建设性的公民精神对国家政制、公民权利与社会发展诸方面提出如下具体主张： 1、修改宪法：根据前述价值理念修改宪法，删除现行宪法中不符合主权在民原则的条文，使宪法真正成为人权的保证书和公共权力的许可状，成为任何个人、团体和党派不得违反的可以实施的最高法律，为中国民主化奠定法权基础。 2、分权制衡：构建分权制衡的现代政府，保证立法、司法、行政三权分立。确立法定行政和责任政府的原则，防止行政权力过分扩张；政府应对纳税人负责；在中央和地方之间建立分权与制衡制度，中央权力须由宪法明确界定授权，地方实行充分自治。 3、立法民主：各级立法机构由直选产生，立法秉持公平正义原则，实行立法民主。 4、司法独立：司法应超越党派、不受任何干预，实行司法独立，保障司法公正；设立宪法法院，建立违宪审查制度，维护宪法权威。尽早撤销严重危害国家法治的各级党的政法委员会，避免公器私用。 5、公器公用：实现军队国家化，军人应效忠于宪法，效忠于国家，政党组织应从军队中退出，提高军队职业化水平。包括警察在内的所有公务员应保持政治中立。消除公务员录用的党派歧视，应不分党派平等录用。 6、人权保障：切实保障人权，维护人的尊严。设立对最高民意机关负责的人权委员会，防止政府滥用公权侵犯人权，尤其要保障公民的人身自由，任何人不受非法逮捕、拘禁、传讯、审问、处罚，废除劳动教养制度。 7、公职选举：全面推行民主选举制度，落实一人一票的平等选举权。各级行政首长的直接选举应制度化地逐步推行。定期自由竞争选举和公民参选法定公共职务是不可剥夺的基本人权。 8、城乡平等：废除现行的城乡二元户籍制度，落实公民一律平等的宪法权利，保障公民的自由迁徙权。 9、结社自由：保障公民的结社自由权，将现行的社团登记审批制改为备案制。开放党禁，以宪法和法律规范政党行为，取消一党垄断执政特权，确立政党活动自由和公平竞争的原则，实现政党政治正常化和法制化。 10、集会自由：和平集会、游行、示威和表达自由，是宪法规定的公民基本自由，不应受到执政党和政府的非法干预与违宪限制。 11、言论自由：落实言论自由、出版自由和学术自由，保障公民的知情权和监督权。制订《新闻法》和《出版法》，开放报禁，废除现行《刑法》中的“煽动颠覆国家政权罪”条款，杜绝以言治罪。 12、宗教自由：保障宗教自由与信仰自由，实行政教分离，宗教信仰活动不受政府干预。审查并撤销限制或剥夺公民宗教自由的行政法规、行政规章和地方性法规；禁止以行政立法管理宗教活动。废除宗教团体（包括宗教活动场所）必经登记始获合法地位的事先许可制度，代之以无须任何审查的备案制。 13、公民教育：取消服务于一党统治、带有浓厚意识形态色彩的政治教育与政治考试，推广以普世价值和公民权利为本的公民教育，确立公民意识，倡导服务社会的公民美德。 14、财产保护：确立和保护私有财产权利，实行自由、开放的市场经济制度，保障创业自由，消除行政垄断；设立对最高民意机关负责的国有资产管理委员会，合法有序地展开产权改革，明晰产权归属和责任者；开展新土地运动，推进土地私有化，切实保障公民尤其是农民的土地所有权。 15、财税改革：确立民主财政和保障纳税人的权利。建立权责明确的公共财政制度构架和运行机制，建立各级政府合理有效的财政分权体系；对赋税制度进行重大改革，以降低税率、简化税制、公平税负。非经社会公共选择过程，民意机关决议，行政部门不得随意加税、开征新税。通过产权改革，引进多元市场主体和竞争机制，降低金融准入门槛，为发展民间金融创造条件，使金融体系充分发挥活力。 16、社会保障：建立覆盖全体国民的社会保障体制，使国民在教育、医疗、养老和就业等方面得到最基本的保障。 17、环境保护：保护生态环境，提倡可持续发展，为子孙后代和全人类负责；明确落实国家和各级官员必须为此承担的相应责任；发挥民间组织在环境保护中的参与和监督作用。 18、联邦共和：以平等、公正的态度参与维持地区和平与发展，塑造一个负责任的大国形象。维护香港、澳门的自由制度。在自由民主的前提下，通过平等谈判与合作互动的方式寻求海峡两岸和解方案。以大智慧探索各民族共同繁荣的可能途径和制度设计，在民主宪政的架构下建立中华联邦共和国。 19、转型正义：为历次政治运动中遭受政治迫害的人士及其家属，恢复名誉，给予国家赔偿；释放所有政治犯和良心犯，释放所有因信仰而获罪的人员；成立真相调查委员会，查清历史事件的真相，厘清责任，伸张正义；在此基础上寻求社会和解。 四、结语 中国作为世界大国，作为联合国安理会五个常任理事国之一和人权理事会的成员，理应为人类和平事业与人权进步做出自身的贡献。但令人遗憾的是，在当今世界的所有大国里，唯独中国还处在威权主义政治生态中，并由此造成连绵不断的人权灾难和社会危机，束缚了中华民族的自身发展，制约了人类文明的进步——这种局面必须改变！政治民主化变革不能再拖延下去。 为此，我们本着勇于践行的公民精神，公布《零八宪章》。我们希望所有具有同样危机感、责任感和使命感的中国公民，不分朝野，不论身份，求同存异，积极参与到公民运动中来，共同推动中国社会的伟大变革，以期早日建成一个自由、民主、宪政的国家，实现国人百余年来锲而不舍的追求与梦想。