Čínu čeká rok končící osudovou devítkou

25.12. 2008 Reportáže, analýzy, rozhovory
„Nezáleží na tom, jestli je kočka bílá nebo černá, hlavně že chytá myši.“ Čína 18. prosince oslavila třicet let ode dne, kdy se její vládnoucí elita začala řídit tímto heslem tehdy nového komunistického vůdce Teng Siao-pchinga. Ten svou zemi po letech ideologicky zatvrzelé maoistické izolace postupně otevřel světu a zajistil jí tak hospodářský růst, který v lidských dějinách nemá obdoby.

Úspěch?

Průměrný příjem řadového Číňana se od počátku čínských reforem zvýšil zhruba padesátkrát, statisíce lidí našly cestu z chudoby a čínská ekonomika se zhruba každých sedm a půl roku dvojnásobně zvětšila. Čínští vůdci se však nyní poprvé od Tengova slavného převzetí moci na prosincovém sjezdu komunistické strany v roce 1978 obávají budoucího vývoje. „Naším hlavním úkolem je zajistit stabilitu, protože bez ní nemůžeme ničeho dosáhnout a můžeme dokonce přijít o naše minulé úspěchy,“ řekl minulý týden tisícům posluchačů na výročním setkání komunistů prezident Chu Ťin-tchao, jehož hlavním deklarovaným cílem je vytvoření „harmonické společnosti“. Zatímco totiž v počátcích finanční krize převládala naděje, že silná čínská ekonomika dokáže světové hospodářství zachránit, tak teď převládají obavy, že finanční vír stáhne ke dnu i čínského draka. V listopadu meziročně poklesl čínský export o dvě procenta, dovoz dokonce o 18 procent a ekonomika spotřebovala o sedm procent méně elektřiny než v listopadu 2007. Pekingská vláda se bojí hlavně rostoucí nezaměstnanosti a následných sociálních bouří. Už teď se zaměstnanci zavřených podniků přidávají k demonstracím farmářů a odpůrců zkorumpovaných lokálních vůdců, ke kterým každý den v různých čínských městech dochází. Čínské vedení už v minulých týdnech vsadilo na novou hospodářskou politiku. Svou závislost na exportu levného zboží do celého světa se snaží vyrovnat podporou domácí spotřeby, a proto ohlásilo plán investovat v příštích letech 600 miliard dolarů. Třicet let po počátku Tengových úspěšných liberálních reforem se tedy jeho nástupci inspirovali kroky, které během Velké hospodářské krize ve třicátých letech k záchraně americké ekonomiky použil F. D. Roosevelt. Rok 2009 ukáže, nakolik je čínský ekonomický drak odolný. Pro Čínu jsou ostatně roky končící devítkou osudovými – příští rok si připomene 60 let od svého vzniku, 50 let od okupace Tibetu a 20 let od brutálního potlačení studentských nepokojů v Pekingu.

Zajímavý duel

Mezi tím došlo letos i k zajímavému duelu. A čínským volejbalistkám v napínavém souboji s Američankami nepomohlo ani skandování tisíců domácích fanoušků. Jedna Číňanka ale po pětisetové bitvě z palubovky odcházela s úsměvem vítězky. Nezazlíval jí to ani prezident Chu Ťin-tchao, jenž se na utkání přišel podívat, ani 250 milionů Číňanů sledujících v televizi zápas, který čínští novináři nazvali „bitvou míru“. Pro Číňany totiž mohl mít zápas i přes porážku jejich týmu paradoxně nádech vítězství. Americký tým „hvězd a pruhů“, odvěkého rivala čínských volejbalistek, totiž letos trénovala Číňanka – bývalá čínská volejbalová hvězda Lang Pching. Její jméno v Číně nesou sportovní stadiony a její tvář se objevila na poštovních známkách. Čínská trenérka nakonec v Pekingu dovedla americké volejbalistky po dvaceti letech k olympijským medailím. Bývalá smečařka přezdívaná „železné kladivo“ se podepsala pod první mezinárodní sportovní úspěchy Číny na přelomu 70. a 80., kdy se „říše středu“ po letech Maovy izolace pomalu začínala otevírat světu. Nejvíce Číňané prožívali vítězství ve Světovém poháru v Tokiu v roce 1981, kde volejbalistky postupně porazily Sovětský svaz, Spojené státy i Japonsko. Antropoložka Susan Brownellová turnaj označila za „zlomový moment nástupu národní hrdosti a patriotismu po traumatu kulturní revoluce“. Lang Pching byla útočnou hvězdou výběru a jako jedna z prvních světových šampionek se zařadila mezi nejoblíbenější sportovkyně v dějinách čínského sportu. Lang Pching nakonec před dvaceti lety před popularitou uprchla do Spojených států. „Chtěla jsem žít normální život v zemi, kde volejbal není tak populární,“ vzpomíná. Do Číny se několikrát do roka vrací a lidé ji pořád na ulici poznávají. Letos osmačtyřicetiletá Lang Pching se čínského občanství nevzdala a názory svých krajanů zvažovala, i když dostala před třemi lety nabídku trénovat trápící se výběr amerických volejbalistek. Přes svoji webovou stránku se tehdy zeptala na názor svých čínských fanoušků. „Počkala jsem na odezvu v Číně. Kdyby hodně lidí odmítalo, abych americkou reprezentaci trénovala, tak bych nabídku nepřijala,“ říká. Většina jejích čínských příznivců ale americké angažmá podpořila. Už nic nebránilo v tom přeskočit politické barikády a obléknout si bílo-červeno-modrou mikinu s nápisem USA. Prudce se rozvíjející Čína vstupuje do dalších a dalších oblastí, které byly až donedávna doménou Západu. Na čínský vliv a inspiraci si bude muset Evropa i Amerika v příštích letech zvyknout, čínské prvky se zřejmě odrazí v popkultuře, na univerzitách i ve světě módy. Od loňska jsou například v Evropě a Americe k dostání boty Ospop inspirované designem nejoblíbenějších bot milionů čínských dělníků. Stojí 75 dolarů, třicetinásobek ceny neznačkového čínského originálu.

Zdroj:Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.