Další kapitola hospodářského vývoje Číny se otevírá na západě země.
Na její anglicky psané vizitce stojí, že se jmenuje Terra Hsu. Je jí čtyřiadvacet let. To znamená, že se narodila v době, kdy politika razantních hospodářských reforem v Číně dělala první krůčky. Celý svět se smál výroku "otce" reforem, Teng Siao-pchinga, který prohlásil, že cílem politiky "otevřených dveří" je socialistické tržní hospodářství.
Když ve svých dvaceti letech ukončila Terra studium ekonomiky zahraničního obchodu na ekonomické univerzitě v Čcheng-tu a k diplomu si přidala i zkoušku z angličtiny a francouzštiny, svět už zíral na hospodářský nástup Číny a Tengovu výroku se nikdo nesmál.
Terra pracuje tvrdě. Tlumočí, překládá, dabuje filmy, provází turisty. Píše pro noviny a časopisy. "Musím pracovat tvrdě, protože chci být nezávislá," říká drobná mladá žena, která je vlastně "firmou sama pro sebe". Firmou, která má mnoho práce. "To je dobře," usmívá se Terra. "Musím splatit byt, nedávno mi ukradli elektrický skútr. Chci být bohatá," přiznává se otevřeně. Teng totiž proslul i jiným výrokem, který nastartoval podnikavého ducha Číňanů: "Být bohatý je nádherné."
JISTÉ JE, ŽE SE ČÍNA MĚNÍ
Hospodářsky i politicky je velmocí. A mění se i lidé. Terra chce být nezávislá, nechce se vázat na žádnou skupinu či kliku, a to v zemi, kde bylo pevné zakotvení v kolektivu obce, továrny, úřadu, ulice, čtvrti zárukou i podmínkou přežití. Jedno čínské přísloví říká, že "hřebíky se musejí zatloukat všechny až po hlavičku". Hřebík, který přečnívá...
Se vzorkem této nové generace Číňanů, kteří už neprožili teror éry Mao Ce-tunga, se mohla seznámit i mise českých firem, které se v Čcheng-tu účastnily Západočínského obchodního veletrhu v rámci České národní výstavy. Většinou šlo o studenty místních vysokých škol a univerzit. Pomáhali s tlumočením, obsluhovali na stáncích. Nevynechali jedinou příležitost, aby se svými dočasnými zaměstnavateli nekomunikovali anglicky. Tento jistě ne zcela reprezentativní vzorek přinejmenším naznačil, jací lidé v Číně nastupují. Energičtí, bažící po úspěchu, učenliví, pracovití, otevření.
Dvanáctimilionová aglomerace Čcheng-tu (Chengdu) je správním centrem západočínské provincie S'-čchuan (Sichuan). Ještě koncem minulého století patřila k oblastem, které byly ve srovnání s kvetoucími metropolemi na jihu a východě obří země chudé a do jisté míry i zaostalé. Zatímco zejména v deltách obou čínských veletoků, Perlové a Dlouhé řeky, už zuřil kapitalismus čínského ražení, živený zahraničními investicemi i přízní centrální vlády, západní provincie, vesměs hluboko ve vnitrozemí na okraji země, pokulhávaly.
HLAVNÍ NEVÝHODOU ZÁPADU
a také severovýchodu Číny byla jejich odlehlá poloha. Vzdálenost od námořních přístavů, hlavních bran, kterými do celého světa proudila a proudí záplava levných produktů lehkého průmyslu. Jistě, od devadesátých let dvacátého století je k dispozici železniční spojení z východu Číny přes západní provincie a přes Kazachstán, kde se trať napojuje na ruskou železniční síť, takže vlak může teoreticky projet až do západní Evropy. Ale marná sláva. Osmdesát až devadesát procent mezinárodní výměny zboží se realizuje námořní dopravou. Zatím. Takže provincie vzdálené od pobřeží potvrzovaly v plném rozsahu zažité tvrzení národohospodářů, které zjednodušeně říká, že šance na plnohodnotný hospodářský rozvoj klesají úměrně se vzdáleností od námořních přístavů.
V prosinci roku 2000 přijala centrální vláda Strategii rozvoje západních, respektive severovýchodních provincií. Do roku 2010 ji chce dotovat částkou 230 miliard dolarů určených na výstavbu moderní dopravní sítě, rozvoj hospodářství, modernizaci zemědělství i energetiky. Vedle dálnic se staví dalších patnáct železničních tratí a desítka nových letišť odpovídajících mezinárodním standardům.
Vlastně ani není správné, pokud mluvíme o "přijetí" strategie. Vláda k tomu byla v podstatě donucena okolnostmi. Překotný rozvoj průmyslu na jihu a východě země, kam proudila převážná část z celkového objemu 730 miliard dolarů přímých zahraničních investic, které Čína přijala od zahájení reforem, vedl k mnoha problémům s celostátním dosahem.
Zatímco v prudce se rozvíjejících oblastech poznenáhla rostl blahobyt, chudé vnitrozemí pouze dodávalo levné pracovní síly. Sociální propast mezi bohatým jihem a východem a chudým vnitrozemím hrozila vyvoláním sociálních bouří.
Růst za každou cenu výrazně poničil životní prostředí. Nakonec i zahraniční firmy, které se usazovaly třeba v prostoru mezi Kantonem a ústím Perlové řeky, už nemohou svým kvalifikovaným zaměstnancům platit tak nízké mzdy. Ceny bytů, kanceláří i pozemků na stavbu dalších závodů vystřelily třeba v Šanghaji do astronomických výšek. To není ani zdaleka úplný výčet okolností, které iniciovaly přijetí Strategie.
V každém případě plán na oživení vnitrozemí a jeho postupné srovnávání s bohatými provinciemi už nese své plody. Třeba provincie S'-čchuan. Je hornatá, sousedí s Tibetem, vrcholky hor sahají až do sedmi tisíc metrů. Ale má také jednu z nejúrodnějších oblastí v Číně. Takzvanou Rudou pánev, to podle barvy země, se subtropickým podnebím. Dnes už jí procházejí moderní dálnice. Letiště v Čcheng-tu i v nedalekém Čchung-čchingu (Chongqing) nabízejí přímá spojení do Amsterodamu, Paříže, Frankfurtu nad Mohanem, byť jen několik spojů týdně. Do západní Číny létají japonské a jihokorejské společnosti.
S'-čchuan má v záloze další trumf. Na Dlouhé řece dokončují přehradu Tři soutěsky. Největší a také nejspornější vodní dílo ve světovém měřítku. Přehrada s hydroelektrárnou na největším čínském veletoku nejenže vyrobí velké množství elektrické energie, ale za přehradní hrází se vytvoří jezero dlouhé přes šest set kilometrů. To umožní námořním lodím o nosnosti až deset tisíc tun doplout až do Čchung-čchingu, srdce provincie S'-čchuan, která tak získá přístup k námořním přístavům v deltě.
CHOPTE SE PŘÍLEŽITOSTI
Děje se mnohé a jak je v Číně obvyklé, také se to děje rychle. Západní investoři už pochopili svou příležitost. V Čcheng-tu přibývají velkoplošné plakáty, které upozorňují na přítomnost amerických, západoevropských i japonských a jihokorejských firem. Americká obchodní komora staví v Čcheng-tu vlastní budovu. Západoevropské země jedna za druhou otevírají generální konzuláty s bohatě obsazenými obchodními úseky. Ba i čínské firmy, převážně z textilní branže, převádějí výrobu do této části země. Zatím tu jsou platy zaměstnanců zhruba o polovinu nižší než v "přeplněných" provinciích.
"Ještě tu není plno, ale to se může rychle změnit," říká Ivan Vyroubal, který v Čcheng--tu vede nově otevřenou kancelář CzechTrade. "Jisté ale je, že pokud jsou v Číně příležitosti k nástupu, pak právě v západních provinciích." To byl jeden z důvodů, proč se konala Národní výstava letos v květnu právě v Čcheng-tu.
Tak jako v minulosti podporovala vláda v Pekingu rozvoj jihu a východu země, teď podporuje západ státu. A nejen přímými dotacemi. Koncem března byl v Číně publikován nový zákon o zdaňování firemních zisků. Zákon sjednotil daňové sazby pro čínské a zahraniční společnosti a snížil jejich celkovou výši o více než čtvrtinu. Zároveň ale omezil dřívější daňové pobídky a úlevy zahraničním investorům, které byly dosud směrovány především do zvláštních ekonomických zón převážně na jihu a východě. Ovšem pro oblast západní Číny zůstanou pobídky zřejmě nějakou dobu zachovány.
Ne ale pro každý investiční záměr. "Nebudeme opakovat takzvaný šanghajský model, který sledoval především rozvoj zpracovatelského průmyslu," upozornil Čeng Tung-liou (Zheng Dong Liu), který zasedá v městské radě Čcheng-tu. "Chceme sem dostat hlavně hitech výroby. Pokud se povolí investice ve zpracovatelské branži, pak s podmínkou, že se firma zaváže k dodržování tvrdých norem ochrany životního prostředí. Dbáme také na to, aby tu nevznikaly nadbytečné kapacity, což byl případ právě v oné "světové dílně" při pobřeží".
Z NEVÝHODY JE VÝHODA
V každém případě se západ Číny chápe příležitosti. Dokonce mění svou dosud největší nevýhodu, tedy odlehlost, ve výhodu. "Svou příležitost vidíme v tom, že naše provincie jsou jakýmsi kontinentálním mostem, který Čínu spojuje se Střední Asií, jihovýchodní a Jižní Asií, tedy se strategicky významnými částmi světa s bohatými zdroji surovin," konstatuje pan Čeng.
A někdejší nevýhoda má i další, tentokrát příznivou stránku. Zejména v šedesátých letech minulého století, po roztržce mezi Čínou a tehdejším Sovětským svazem, přemisťovala vláda do západních oblastí vojenskou výrobu. Aby nebyla v dosahu eventuálního náporu v případě vojenského konfliktu. Dnes je konverze vojenské na civilní výrobu jedním z nosných bodů rozvojové strategie. Ale důsledkem toho je, že na místě vznikaly kvalifikované výroby, třeba v oborech spojovaných s výrobou letadel. K dispozici je zatím relativní dostatek vysoce kvalifikovaných odborníků a velmi slušná vědecko-výzkumná základna, schopná pracovat pro civilní sektor.
Ovšem západní Čína nenabízí jen výhody. Nástup zahraničních firem prakticky vysál lidi schopné komunikovat v jiném jazyce než v (mandarínské) čínštině. Pokusy o domluvu mimo velké hotelové řetězce, třeba anglicky, obvykle končí rozpaky na čínské straně. Znalost jazyků se v podstatě omezuje jen na mladé lidi. I to byl důvod, proč i čeští vystavovatelé na Západočínském mezinárodním veletrhu v Čcheng-tu dostali přidělené jako pomocníky studenty místních vysokých škol. I to byla zkušenost sama o sobě. Tito mladí lidé nevynechali jedinou příležitost ke konverzaci v angličtině. Ne, že by byli tak upovídaní. Oni dávali nepokrytě najevo, že jim jde o procvičení jazyka.
Poměry se mohou ale i v tomto směru rychle změnit. "Číňané umějí rozpoznat příležitost. Jsou pragmatičtí a jakmile zjistí, že jim znalost cizího jazyka, zpravidla angličtiny, prospěje, dokážou se učit velmi rychle," říká Ivan Vyroubal.
Leoš Sýkora, technický a výrobní ředitel firmy Junker, která má v Číně výrobního partnera, jeho slova potvrzuje: "Když jsme zhruba před dvěma lety poskytli licenci na výrobu jednoho typu brusky a začali spolupracovat, nedokázal se místní ředitel domluvit jinak než čínsky. Protože musím do Číny jezdit velmi často, když ne každý měsíc, tak alespoň jedenkrát za šest týdnů, začal jsem se učit čínsky. A onen ředitel začal s angličtinou. Po dvou letech dokáže partner se mnou řešit problémy anglicky a po telefonu. Což já, bohužel, v čínštině nedokážu," říká Sýkora s povzdechem.
CIZÍ JAZYKY JSOU VÝHODOU
Ze své znalosti angličtiny a francouzštiny těží i Terra Hsu. Pomáhala na veletržním stánku exportní aliance Česká dobývací technika, CDT. Už po prvních hodinách se stala duší stánku. "Ti jdou jen sbírat prospekty," poznamenala třeba ke dvojici mladíků v džínech. "Ten se jen vytahuje, chce udělat dojem, ale vážné to není," odhadla muže v obleku. A pak najednou zpozorněla. Ke stánku přistoupil nenápadný člověk v tričku s krátkým rukávem. Už po prvních slovech Terra zpozorněla a přivolala výkonného ředitele aliance Jiřího Šářece. "Mister Seriš (jméno se Terra nenaučila správně vyslovit, a když už, tak s hihňáním), to je zajímavé. S ním mluvte. Je to technický ředitel jednoho státního podniku, který se má privatizovat. Hledá kooperačního partnera v Evropě."
Co z toho případného jednání bude, to se teprve ukáže. Aliance už tři roky systematicky zpracovává čínský trh. "Dva roky trvalo, než jsme realizovali první dodávku jedné z našich členských firem. Dvě důlní lokomotivy. Alespoň budeme mít reference," říká Jiří Šářec.
A co bude dělat Terry třeba za dva roky? "Nevím, zatím mi to vyhovuje," odpověděla na přímou otázku. "Poznávám mnoho lidí, kteří dělají různou práci." A co třeba odjet do Šanghaje, odkud Terra ostatně pochází? Třeba by tam získala zajímavou a dobře placenou práci. Mladá žena ale odmítavě mávne rukou: "Čcheng-tu je nejlepší místo na byznys v celé Číně." V jejím podání to znělo skoro jako "nejlepší místo na byznys na celém světě".
Ne že by Terra byla lokální patriotkou, která zná jen své město a jinak nic. Byla ve Spojených státech, v Japonsku a Austrálii. Teď by ráda do Evropy. "Určitě se zastavím v Praze," směje se. Bude vítaná. Ostatně, Terra nakonec prozradila, že by si s přítelem chtěla založit poradenskou firmu, která by pomáhala cizincům s nástupem v Číně. Soudě podle zájmu českých podniků o nové trhy (mimochodem, na Národní výstavu přijelo na šedesát firem, ať už jako individuální vystavovatelé nebo jako "průzkumníci" s misí Komerční banky či Svazu průmyslu a dopravy), by tu pro svou firmu určitě našla dost zákazníků.