Dovolte rolníkům vlastnit zem!

Když v roce 1940 Mao Zedong definoval svůj plán na vytvoření „nové Číny“, jeho vize byla jasná: zkonfiskovat půdu venkovským statkářům a poté ji předat do soukromého vlastnictví rolníkům. Realita se ale podle tohoto scénáře bohužel netočila.

Mílovými kroky ke světlým zítřkům

První kroky vedoucí k uskutečnění zamýšleného plánu byly doprovázeny rozsáhlými čistkami. Rolníci sice dosáhli na vysněný kousek země ale dlouho si ho neužili. Ke konci 50. let se povinně stali členy „Komunistické obce“ a majetek museli odevzdat pro blaho společnosti. Za vlády Deng Xiaopinga prudce vzrostla zemědělská produkce a poprvé za 30 let rolníci získali možnost nezávisle hospodařit na přidělených polích (nejednalo se však o plné vlastnictví). Tento posun byl prvotním impulsem pro ekonomickou transformaci. Deng do své koncepce převzal dva pilíře Maova plánu: kolektivní vlastnictví půdy (přetrvává dodnes) a znemožnění migrace venkovského obyvatelstva do měst (došlo k zjemnění kvůli nedostatku pracovní síly v městských továrnách). Nyní je čas, aby čínská vláda začala s fází budování nového systému vlastnictví půdy. Tento krok by dozajista vedl k uklidnění nepokojů na venkově a posléze by významně přispěl k tvorbě opravdové tržní ekonomiky, kterou vláda tolik propaguje. Dát rolníkům prodejní vlastnická práva a vytvoření právního systému na jejich ochranu by přineslo velké přínosy. Pokud by zemědělci mohli zastavit svou půdu, mohly by získané finanční prostředky použít na zvýšení její produktivity. V případě, že by měli právo půdu prodat, získali by potřebný kapitál k zahájení nového života ve městech. Zároveň by se ve městech zvýšila spotřeba a podpořila by se migrace neproduktivního venkovského obyvatelstva do měst.

Čínský syndrom

Základem strategie čínského vedení směřující k udržení působivého hospodářského růstu a snížení nerovnosti mezi obyvatelstvem, by se tedy nezbytně mělo stát umístění nepracujících venkovanů do zaměstnání, v kterých by pro společnost tvořili přidanou hodnotu. Vzhledem k rozměrům takového projektu žádná vládnoucí skupina by se do něj nevrhala po hlavě-natož pak Komunistická strana Číny. Ta se obává, že pokud umožní rolníkům vlastnit a prodávat půdu tak znovu vznikne venkovská buržoazie, rolníci budou půdu bezhlavě prodávat a masově odcházet do měst, která na tento příval lidí nebudou připravena, rozmůže se zločinnost, atd. Na zasedání čínského parlamentu, které skončilo 14. března, byly schválena vyšší finanční dotace farmářům a plán, jak dosáhnout „působivé synergie“ mezi bohatým pobřežím a chudými západními regiony. Co dnes nejvíc fascinuje zahraniční firmy? Prosperita čínských měst, která za sebou nechávají od svého boomu v 80.letech čím dál hlubší propast ve srovnání s venkovem. Výroční zpráva o ekonomické situaci v jednotlivých regionech vydaná Pekingskou Akademií Sociálních Studií popisující propastné sociální a hospodářské rozdíly mezi Pekingem, přístavním městem Tianjin a „pásem chudoby“, který se rozprostírá mezi nimi, rozvířila mediální přestřelku. Ministerstvo zemědělství na její zveřejnění v médií odpovědělo komentářem: „Zjištěná chudoba v oblasti provincie Hebei v blízkosti Pekingu nás velice překvapila.“ Závěry Akademie odpovídají však i názoru Asijské Rozvojové Banky (ARB), publikovanému minulý rok. ARB v dokumentu uvedlo, že na severovýchod od Pekingu žije cca 2,7 milionů lidí ve 3 800 vesnicích s méně jak 825 yuany ($102) na rok zatímco průměrný roční příjem v Pekingu činí 17 653 yuanů.