V uplynulých dnech zasedal nejvyšší legislativní orgán Čínské lidové republiky Národní lidový kongres, který se schází pouze na 10 dní v roce. Za hlavní téma zasedání byla označena „nepříjemná situace“ na venkově. Hlavní představitelé země si dobře vzpomínají, jak v minulém roce s úzkostí sledovali na 87 tisíc různých incidentů a nepokojů ve venkovských oblastech.
Skutečný problém
Ve své úvodní řeči 5. března 2006, která otvírala zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců a nastínila směr vývoje Číny v dalších pěti letech, premiér Wen Jiabao (Wen Ťia-pao) označil za „hlavní historický úkol“ vybudování tzv. nového socialistického venkova pomocí financování rychlých a významných reforem. Mezi nejbližší očekávané změny patří např. zrušení pozemkové daně, rozšíření pojištění experimentální zdravotní péče na 40% provincií a na konci příštího roku zrušení školného a ostatních poplatků v rámci povinné školní docházky pro venkovské studenty. Vláda slibuje i vyšší přísun financí na výstavbu infrastruktury ve venkovských oblastech např. silnice, vodovody atd.
Opatření za všechny peníze
Tato opatření však neznamenají žádnou významnou změnu v čínské politice. Kongres letos schválil 15% nárůst finančních prostředků na hospodářský rozvoj, tj. cca 340 miliard jüanů. Tato částka sice představuje zvýšení celkových vládních výdajů z 8.8% (2005) na 8.9%, ale ve srovnání s rozlohou Číny je i výše uvedená suma naprosto nedostatečná. Na venkově žije dnes kolem 800 milionů lidí, což znamená, že nově schválený rozpočet odpovídá navýšení zhruba o $7 ročně pro každého.
Možných příčin rolnické nespokojenosti je více než dost. Starý komunistický systém nabízel sice život plný jednotvárnosti, ale přinejmenším garantoval zajištění základních životních potřeb včetně bezplatné nebo téměř bezplatné zdravotní péče a základního školství. Tyto systémy sociálních podpor se však začínají hroutit tím více, čím více Čína vychází vstříc modelu tržní ekonomiky.
Zatímco nejbohatší města země se zařadila do skupiny nejdynamičtějších v Asii, farmáři na venkově nemají žádný užitek z dvouciferného hospodářského růstu, v jehož zájmu byl dokonce některým z nich konfiskován majetek, a to za minimální či žádnou náhradu. Nepokoje, které v poslední době otřásají zemí, již nejsou vyvolávány propuštěnými továrními dělníky jako v minulosti, nýbrž farmáři revoltujícími proti pustošení a plenění.
Je řešení v budoucnosti?
Jaké kroky může ústřední vláda učinit? Měla by zavést vhodný systém pozemkových práv. V podstatě by pro začátek stačilo i dostatečné financování provincií, aby se místní úřady i v těch nejchudších krajích mohly o farmáře lépe postarat. Důležitým krokem by mělo být i zefektivnění vlády na nižších stupních. Provinční úředníci nepociťují dostatečnou odpovědnost vůči lidem, kteří žijí pod jejich správou. Jisté řešení by mohlo přinést po několik let diskutované rozšíření volebního systému v rámci obcí či krajů. Dokonce proběhly i některé experimenty na obecní úrovni. Momentálně se však vláda snaží udržet si politický monopol a najít své řešení tohoto problému. Dle historie by neměla uspět a situace by se neměla uklidnit dříve, než čínští političtí představitelé neuznají výhody demokracie. Problém je však v tom, že předseda vlády Wen Jiabao ve svém projevu nenaznačil jakoukoliv možnost politických reforem.