-------------------------------------------------- V Číně se v poslední době množí úřední zákroky proti médiím. Na www.cinsky.cz jsme informovali o nejvýraznějších případech, odvolání šéfredaktora a několika redaktorů populárního Pekingského deníku (Xinjing Bao) 29.12., které byly dozorující orgány donuceny pod tlakem spontánní stávky ostatních zaměstnanců listu vzít částečně zpět, i náhlém zastavení vydávání přílohy „Deníku čínské mládeže" (China Youth Daily, Zhongguo Qingnian Bao), týdeníku „Bod mrazu". Za uplynulý rok by se ale daly citovat desítky případů, kdy buď přímo úřady, nebo vydavatelé pod tlakem dozorujících orgánů potrestali tak či onak dlouhodobě nezávisle píšící novináře. Periodika, která byla takto postižena, často v zápětí zaznamenala prudký pokles zájmu čtenářů, jako například kantonské Southern Weekend (Nanfang Zhoumo) a South Metropolitan News (Nanfang Dushi Bao). V případě „Bodu mrazu" sáhly úřady přímo k zastavení vydávání. „Bod mrazu" byl skutečně již delší dobu trnem v oku tiskovému dozoru. Jistě k tomu příspěl fakt, že „Deník čínské mládeže" je tiskovým orgánem Čínského komunistického svazu mládeže (ČKSM). Tím pádem je pod ostřejší kontrolou než listy, které vydávají například regionální vlády. ČKSM je navíc domovskou organizací prezidenta Hu Jintaa, z níž čerpá podporu pro svůj stále nedokončený mocenský boj s vůdci „třetí generace" kolem bývalého prezidenta Jiang Zemina. „Nepořádek" v ČKSM tedy Hu Jintao potřebuje ze všeho nejméně. A některými svými články „Bod mrazu" jistě zavdal konzervativním oponentům čínského prezidenta dostatek materiálu k lamentaci nad odklonem od „správné stranické linie". Patřily k nim například „Minulost není růžová" od Zhang Yihea nebo dva příspěvky bývalé taibeiské radní pro kulturu Lung Ying-tai „Taiwan, jak ho možná neznáte" a „Co je kultura", které dělaly otevřeně reklamu taiwanské demokracii. Spor o odpor proti Západu Zákrok proti časopisu ale přišel až poté, co v něm vyšel článek profesora filozofie z kantonské Sunjatsenovy univerzity Yuan Weishi'a (Jüan Wej-š') „Modernizace a učebnice dějepisu." Článek začíná připomenutím vypjatých ideologických kampaní KS Číny z 50. až 70. let, které podle mínění mnohých byly vyvolány i tím, že Číňani byli „odkojeni vlčím mlékem" – komunistická strana a jí poplatná historiografie glorifikovala násilný boj a krvavé revoluce utlačovaných mas, proto i Kulturní revoluce se nesla v duchu barbaského řádění. Yuan Weishi poukázal na to, že i v dnešních učebnicích dějepisu pro nižší střední školy (odpovídají našemu nižšímu stupni gymnázia) je stále obsaženo „vlčí mléko" glorifikace násilí a doložil to podrobným rozborem popisu dvou konfliktů Číny s evropskými mocnostmi v 19. století v těchto učebnicích. Šlo jednak o druhou opiovou válku (1856-60) a následné vydrancování a zničení unikátního letního paláce Yuanming Yuan francouzskými a britskými vojsky, jednak o tzv. boxerské povstání (1899-1900). Oba konflikty jsou ukázkové příklady imperialistických výbojů tehdejších mocností (potlačování boxerského povstání se zúčastnil expediční sbor 8 států včetně Rakouska-Uherska) a na druhé straně slabosti tehdejší vlády mandžuské dynastie Qing. Jako takové byly vždy pro Číňany symbolem národní hanby a poroby a veškerý čínský odpor byl líčen jako důkaz hrdinství a síly čínského lidu, které byly však zmařeny zkaženou, kapitulantskou a neschopnou vládnoucí vrstvou. Yuan Weishi proti tomu upozorňuje na kontraproduktivnost, proradnost a necivilizovanost čínských reakcí. Jako hlavní důvod druhé opiové války klade vedle francouzské a anglické výbojnosti také skandální neochotu qingské vlády plnit závazky, vyplývající z nankingské mírové smlouvy, uzavřené po první opiové válce v roce 1844. Jako bezprostřední příčinu vpádu anglo-francouzských vojsk do Pekingu, při kterém byl zničen Yuanming Yuan, vidí zničení flotily anglo-francouzského mírového poselstva v zátoce Dagu, které podle jeho názoru bylo jen krátkozrakou hurá-akcí nezodpovědných úředníků. Historické prameny tu totiž dokazují, že tehdejší vysoce postavený rádce Senggeliqin schválně navrhl císaři Xianfengovi, aby poslestvo nutil jít oklikou a aby nechal pobřežní vojsko v přestrojení za prosté vesničany „západní ďábly" bez varování napadnout, pokud se odchýlí od stanovené trasy. V obou případech klade do opozice „rozumné" úředníky, kteří viděli jedinou naději v respektování smluv a postupném sebeposilování Číny (Zeng Guofan, Li Hongzhang ad.) proti hazardérům, kteří na čas posílili národní hrdost, ale zavdali tím západním mocnostem jen záminku k dalším útokům proti Číně. Větší část článku se soustředí na boxerské povstání (povstání Yihetuanů). O těch je (alespoň na Západě) známo, že své rozhořčení proti všemu cizímu vystupňovali do té míry, že vytrhávali železniční koleje a telegrafní dráty, vraždili cizince i Číňany, kteří měli s cizinci něco společného, například nosili brýle, a pěstovali různé mystické pověry (například víru, že je kulka nezraní, kterou jich spousty zaplatily životem). Když boxerské vojsko přitáhlo do Pekingu, vláda císařovny-vdovy Cixi je podpořila a nechala volně působit v hlavním městě. Bylo pobito 231 cizinců, včetně 53 dětí a dvou významných diplomatů (japonského a německého), a tisíce čínských křesťanů a dalších „zrádců" po celé zemi. Dobové materiály ukazují, že až pětina povražděných Číňanů neměla s cizinci nic společného a padla prostě jen za oběť boxerům, ale i vládnímu vojsku, které se k boxerům na příkaz Cixi přidalo. Učebnice dějepisu ale podle Yuan Weishi'a i tuto událost líčí jednostraně s nepatřičnými sympatiemi pro Yihetuany a naprosto zamlčují podíl vlády na krvavých událostech, které vyprovokovaly brutální odpověď poškozených zemí (císařovna Cixi vyhlásila 20.6.1900 válku 11 zemím, osm z nich se vojensky zúčastnilo potlačení povstání; z nich zejména němečtí, ruští a angličtí vojáci si v ničem nezdali s boxery a vyvraždili několik čínských vesnic). Profesor Yuan zdůrazňuje, že líčení historie v učebnicích je nejen nepravdivé, ale především oslavuje násilné řešení problémů a opomíjí, že Čína frapantní porušení mezinárodního práva musela vždy těžce zaplatit. Upozorňuje také, že i přes heslo boxerů „na podporu Qingů a za zničení cizinců" byly v pozadí povstání hospodářské těžkosti a útlak ze strany vládnoucí vrstvy a že povstání nakonec směřovalo proti stabilitě dynastie. Yuan Weishi se narodil v roce 1931 a členem KS Číny je od roku 1950. Vystudoval ekonomii, ale v 70. letech přešel na filozofii a od té doby se zabývá zejména dějinami myšlení na konci dynastie Qing. Při své práci se seznámil s dobovými dokumenty, které pro něj zcela vyvrátily kanonickou verzi čínských dějin konce 19. a začátku 20. století, jak ji zakotvil v polovině 20. století stranický historik Hu Sheng. Podle této interpretace pokrok a vnitřní sílu Číny v této době představovaly „tři revoluce“ – taipingské povstání v letech 1851 – 1864, povstání boxerů a xinhaiská revoluce z roku 1911. Komunistická strana se k těmto „třem revolucím" hlásí jako ke zdrojům své vlastní úspěšné revoluce (podobnost se zálibou KSČ v husitském hnutí jistě není náhodná). Yuan Weishi oponuje, že taipingské povstání a povstání boxerů bylo hluboce reakční a vzdalovalo Čínu od modernizace a sebeposílení, které pro něj naopak představují „relativně osvícení qingští hodnostáři" jako Zeng Guofan a Li Hongzhang, „100 dní reforem" z roku 1898 nebo opatrné reformy vzdělávání a dalších institucí z prvního destiletí 20. století. Není divu, že tímto pojetím čínské historie se dostal do konfliktu s oficiální ideologií. Jeho pozice však není zcela izolovaná, mezi čínskými historiky sílí snahy vyhnout se jednoduchému třídně-nacionálnímu výkladu historie a i na reformu učebnic dějepisu, po které jeho článek volá, už částečně došlo, prý zejména v provnicii Guangdong. Významné také je, že jeho článek vyšel poprvé již v roce 2002, ale teprve jeho nynější přetištění v celostátním týdeníku vyvolalo tak bouřlivou reakci. Je otázka, zda je Yuan Weishi'ovo líčení historicky věrné; článek vyvolal i u západních odborníků smíšené reakce. Snaha západních mocností učinit z Číny polokolonii a arogantní chování cizinců, kteří od druhé opiové války požívali právo exteritoriality (neplatily pro ně čínské zákony), je nade vší pochybnost, stejně jako mírně řečeno necitlivost špiček qingského aparátu, jako byli Zeng Guofan a Li Hongzhang, k potřebám prostých Číňanů na venkově, z jejichž řad se rekrutovali například Yihetuani. Spornost Yuan Weishi'ových argumentů poskytla úřadům dokonalou munici pro útok, který je však namířen jinam než na stařičkého profesora. Jediný kámen rozvíří tisíce vln - o co také jde ve sporu o čínskou historii Když se otázka zastavení vydávání „Bodu mrazu" vyskytla na tiskové konferenci čínského ministerstva zahraničí, mluvčí reagoval vysvětlením, že Yuan Weishi’ův článek „je ve vážném rozporu s historickými fakty, zraňuje cítění čínského lidu a poškozuje obraz Deníku čínské mládeže". Ale v letošním 7. čísle taiwanského listu Asia Weekly (Yazhou Zhoukan) usuzuje významný pekingský analytik Yang Peng, že právě pro většinu Číňanů nepřijatelně prozápadní článek poskytl úředníkům, dlouhodobě čekajícím na možnost zakročit proti „Bodu mrazu", vítanou záminku, jak využít vlasteneckého rozhořčení obyvatel a získat pro represi vhodné ospravedlnění. Yang Peng ale varuje, že rozdmýchávání nacionálních vášní a velebení násilí je pro komunisitickou stranu smrtelně nebezpečné: jsou to přece komunističtí fukcionáři, kteří potřebují a lákají zahraniční investory, a hněv vlastenců se nakonec stočí i proti nim. Náznaky k tomu lze už nyní vypozorovat na čínských diskusních fórech. Yang Peng připomíná, že komunistická strana je nyní v roli vládnoucí, utlačitelské síly, a násilná revoluce, kterou dodnes používá jako svoji tradici a legitimizaci, se jednoho dne zákonitě musí obrátit proti ní (takový charakter měla i Kulturní revoluce koncem 60. let). Podle jeho názoru Yuanův článek míří právě k tomuto bodu, tedy je algorickou radou lidem u moci (v duchu čínské tradice diskuse o současnosti prostřednictvím zrcadla historie), že nacionalismus ohrožuje komunistickou stranu. Yang Peng přímo zmiňuje nebezpečí vzniku fašistické diktatury v Číně. Zastavení vydávání „Bodu mrazu" vyvolalo mohutnou reakci u liberálně smýšlejících čínských intelektuálů. Výše zmíněná taiwanská nezávislá liberálka Lung Ying-tai v zápětí po oznámení, že byl „Bod mrazu" zastaven, uveřejnila 26. 1. v taiwanských novinách China Times otevřený dopis prezidentu Hu Jintaovi, v němž varuje, že miliony Taiwanců na základě této zprávy ztratí další část naděje, že Čína směřuje k demokracii, která je podle ní klíčová pro eventuální možnost sjednocení s pevninou. Doslova říká, že pro většinu Taiwanců je tato zpráva mnohem podstatnější, než jestli se uskuteční dlouho očekávaný dar pand Tuantuan a Yuanyuan (tuanyuan znamená „sjednocení") taibeiské zoologické zahradě, a vyzývá čínského prezidenta, aby ji „přesvědčil civilizovaně". Jako by potvrzovala toto varování, vydala i Národní strana (KMT), vnímaná jako principiální zastánkyně sjednocení v opozici k separatistické angendě prezidenta Chen Shui-biana, inzeráty, v nichž vůbec poprvé zmínila samostatnost Taiwanu jako jednu z možností, mezi nimiž se budou Taiwanci rozhodovat, a předseda strany Ma Ying-jeou při své návštěvě v Londýně také hovořil o možnosti sjednocení velice zdrženlivě a ve velmi dlouhodobém výhledu. Klíčovost svobody projevu pro image „harmonické společnosti", který se snaží Hu Jintao vybudovat, a jeho zásadní význam pro možnost mírového sjednocení s Taiwanem, zdůrazňuje jak Yang Peng, tak i skupina bývalých vysokých funkcionářů komunistické strany v čele s bývalým tajemníkem Mao Zedonga Li Ruiem. Tito „vnitrostraničtí disidenti", kteří byli před loňskou vzpomínkou akcí k výročí narození reformního generálního tajemníka strany v letech 1980-1987 Hu Yaobanga vyškrtnuti ze seznamu pozvaných, požadují, aby byla konečně zrušena cenzura a přijat zákon na ochranu tisku, aby byl postup odpovědných orgánů v kauze „Bodu mrazu" prošetřen a aby byl časopis okamžitě obnoven ve své původní podobě. Zdůraznili, že pouze totalitní systém potřebuje tiskovou cenzuru, a že brát lidem svobodu projevu znamená, že se budou bát mluvit pravdu, což bude mít pro čínské reformy jen negativní důsledky. Snaha o příměří? Uvidíme... Pouhé dva dny po zveřejnění otevřeného dopisu „stranických disidentů", 16.2., oznámila organizace KS Číny ve vydavatelství „Deníku čínské mládeže", že bylo rozhodnuto obnovit vydávání přílohy „Bod mrazu" od 1.3.2006, ale šéfredaktor Li Datong a jeho zástupce Lu Yuegang byli odvolání z funkce a budou převedeni do Výzkumného střediska Deníku čínské mládeže pro žurnalistiku. Kromě toho uveřejní první číslo obnoveného „Bodu mrazu" zdrcující kritiku Yuan Weishi'ova článku, kterou již připravuje oddělení propagandy ÚV KS Číny. Li Datong podal na postup oddělení propagandy stížnost disciplinární komisi ÚV KS Číny, ale ÚV ČKSM ji odmítl předat dál. Li Datong o výzkumném středisku žurnalistiky hovořil s despektem jako o místu, kde nemají co na práci, a hrozil, že případné změny v příloze „Bod mrazu" nebudou přijaty jeho pracovníky. Redaktoři skutečně původně vyjádřili svému odvolanému vedoucímu podporu, ale po varování vydavatelství, že za projevy odporu budou propuštěni, protesty rychle utichly. Zdá se, že boj redakce s cenzurou, do kterého se Li Datong pustil s plným nasazením, je ztracený. Zároveň ale velmi jemné potrestání, které si za svou vzpurnost vysloužil, ukazuje jednak jeho vliv ve veřenosti i ve straně (Li Datong, stejně jako Yuan Weishi, jsou samozřejmě od mládí členy strany), jednak dává tušit, že při řešení této krize musí konzervativci postupovat opatrně, protože řada významných činitelů strany i svazu se zákrokem proti „Bodu mrazu" souhlasí jen pod tlakem okolností a podmínenčně. Dá se odhadovat, že prudkost Li Datongovy, taiwanské i celospolečenské reakce na zastavení vydávání „Bodu mrazu" komunistickou stranu zaskočila a proto se nyní snaží situaci uklidnit, aniž by vypadala ústupně nebo defenzivně. Bude zajímavé sledovat, jak bude vypadat obnovený „Bod mrazu" a jakým způsobem se propaganda komunistické strany vypořádá s úkolem vyvrátit Yuan Weishi'ův článek – do jaké míry použije věcné, fakticky a metodologicky (byť marx-leninisticky) podložené argumenty, a do jaké míry emotivní apely na třídní a národní cítění; jestli bude spíše obranná nebo útočná; a zda bude více citovat Mao Zedonga nebo Hu Jintaoa. Další etapa boje o „Bod mrazu", který nyní získal silný symbolický náboj, se začne odvíjet již dnes.