Čína se podobně jako některé další asijské země snaží prostřednictvím nízkého kurzu své měny zvyšovat vývoz. Levný jüan zároveň znevýhodňuje dovoz do říše středu. V červenci byl revalvován o 2,1 %, místo dolaru je od té doby jeho hodnota vázána na koš měn. Na posílení čínské měny se to ale příliš neprojevilo. Ta od té doby zpevnila jen o třetinu procenta a údajně tak zůstává o 27,5 % podhodnocena. Podle Bushe budou Washington a Peking usilovat o to, aby kurz čínského jüanu více odpovídal nabídce a poptávce. Ještě neurčitěji se vyjádřil čínský prezident Chu Ťin-tchao, který konstatoval, že země chce svou měnu reformovat, aby byla obnovena obchodní rovnováha mezi oběma partnery. Podle hlavního ekonoma čínského centrálního statistického úřadu Jao Ťing-Juana má letos růst čínské ekonomiky přesáhnout 9 % a příští rok při nízké inflaci 8-9 %. Přebytek čínské zahraničně obchodní bilance letos převýší 100 mld. dolarů proti loňským 32 mld. dolarů. Deficit americké obchodní bilance vůči Číně má dokonce činit 200 mld. dolarů. Zahraniční rezervy země letos podle agentury Bloomberg vzrotly na 769 mld. dolarů. Čína je zároveň na druhé straně jedním z největších investorů do amerických státních dluhopisů. Jejich nákupy pomáhaly v minulosti posilovat slábnoucí dolar. Z tohoto pohledu nebude posilování jüanu na rovnovážnou úroveň snadnou záležitostí a může mít dalekosáhlé dopady nejen v čínském, ale i globálním měřítku. Mezinárodní měnový fond v tradiční zprávě Číně doporučil, aby Peking raději rozšířil fluktuační pásmo své měny ze stávajících 0,3 % denně, než aby ji opět revalvoval. Nečekaného zastánce získala přitom Čína v nositeli Nobelovy ceny Robertu Mundellovi. Ten konstatoval, že země by měla žádost USA o další zpevňování měny odmítnout, protože tato taktika odporuje pravidlům Světové obchodní organizace (WTO). Posílení jüanu o 20-25 procent by navíc podle Mundella Čínu devastovalo, protože by vedlo k deflaci, snížení tempa hospodářského růstu, omezení zahraničních investic a mohlo by dokonce destabilizovat celou Asii.