Farní zájezd do Číny

11.09. 2016 Reportáže, analýzy, rozhovory
Návštěva poutního mariánského místa Še-Šan se však ukázala jako velmi stresová záležitost, která knězi kvůli slavení mše svaté vynesla v pase razítko „nežádoucí“. Z plánované druhé cesty tedy sešlo. To vše ve chvíli, kdy v Česku žádá 60 čínských křesťanů o azyl.

Jak vás napadlo vydat se s farností do Číny?

Benedikt XVI. prosil, abychom se modlili za katolickou církev v Číně. Ve farnosti Bolatice jsme k tomu při májových pobožnostech připojovali modlitbu za české katolíky k Panně Marii ze Še-Šan. Klečel jsem a říkal si, jak je to šíleně vzdálené. Tam někde se ten nápad začal rodit.

Čili jste jeli po výzvě papeže Benedika XVI.?

V podstatě ano. Jeden dobrý kamarád z Krakova, novinář, který rád cestuje po světě, mi vykládal, jak byl zklamaný z Číny. Mne začalo zajímat proč. Zjistil jsem, že soukromě jako kněz vízum nedostanu. Spojil jsem se tedy s cestovní kanceláří, vízum je totiž možné získat ve skupině. Stačilo sehnat deset lidí. Nakonec se jich přihlásilo třicet.

Co je přilákalo?

Myslím, že Čína jako taková. Znělo to jako z jiné galaxie: farní zájezd do Číny.

Pojal jste to jako pouť, anebo jako výlet?

Chtěl jsem to spojit, jednak výlet, ale každopádně i návštěva poutního místa Še-Šan. Přihlásilo se 25 lidí z karvinské farnosti, zbytek ze širokého okolí, z Olomouce, z Krakova. Jsme tady propletení z obou stran hranice, fungujeme dvojjazyčně. Získat čínská víza nebylo jednoduché. Jako průvodce skupiny jsem byl na konzulátu v Praze aspoň desetkrát. Namísto původně hromadné pojišťovací smlouvy bylo najednou nutné mít smlouvu po jednotlivcích. I přesto, že jsme jeli s cestovní kanceláří, bylo potřeba doložit výpis z účtu, že každý má minimálně 100 dolarů na den pobytu. A největší kouzlo bylo potvrzení o zaměstnání, které bylo nutno od všech sehnat do dopoledne druhého dne! Podařilo se. A jelo se zase do Prahy. Okénko na čínském konzulátě je otevřené dvě a půl hodiny, je spousta žádostí a několikrát jsem se ani po čtyřech, pěti hodinách čekání nedostal na řadu. Bylo to dobrodružství. Teprve ve čtvrtek večer o půl osmé jsem přivezl pasy s vízy, přitom první skupina už o půlnoci odjížděla vlakem do Varšavy, odkud jsme odlétali.

Jaký jste měli v Číně program?

Chtěli jsme vidět Peking, Šanghaj i okolí, tedy v čínském měřítku. Plus poutní místo Še-Šan u Šanghaje. Měli jsme požadavek mít každý den připravené místo na mši svatou. Program cestovky se musel odeslat ke schválení do Pekingu a tato verze neobsahovala návštěvu Še-Šan. Když jsem viděl, jaké byly problémy s vízy, řekl jsem si, že to vyřešíme až na místě.

Kat

More articles

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.