Platové rozdíly přes desítky let budování socialismu stále rostou. Mezi chudými a bohatými jsou nebetyčné rozdíly
Nebývale pompézní přijetí čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze doprovázel zdaleka největší zájem, jaký česká média věnovala nejlidnatější zemi a druhé největší ekonomice naší planety, kam až paměť sahá. Vnímavý pozorovatel se mohl dozvědět o Číně ledacos. Kupodivu málo pozornosti se dostalo tématu, které koneckonců zajímá každého – čínským peněženkám.
Z dobrého důvodu: s jedním číslem v podobě průměrného příjmu nebo příjmového mediánu si v Číně nevystačíte ani náhodou, protože by vůbec nemělo vypovídací schopnost.
V čínských statistikách sice najdete údaje o ročním průměrném příjmu ve městech, případně ve zpracovatelském průmyslu.
Tato čísla je ale opět dobré brát spíše s rezervou. Zastírají nejen obrovské rozdíly mezi městy a venkovem, ale i mezi aglomeracemi nepoměrně vyspělejšího pobřežního pásu a jednotlivými odvětvími čínské ekonomiky.
VELKÉ ROZDÍLY
Třeba minimální mzda se liší region od regionu: v milionovém prefekturním městě I-čchun na řece Sungari v severovýchodní provincii Chej-lung-ťiang na hranici s Ruskem je poloviční oproti hlavnímu městu Pekingu, s ještě větším rozdílem oproti ekonomické metropoli Šanghaj nebo Šen-čenu sousedícímu s Hongkongem.
ÚPRK ZA NÍZKÝMI PLATY
Historie se přitom opakuje: česká místa ve zpracovatelském průmyslu s vysokým podílem práce, jako je textil, oděvy, obuv, hračky nebo jednoduchá elektronika, v drtivém procentu případů "odplula" někam do delty Perlové řeky v jižní Číně v 90. letech. Teď stejné obory opouštějí "drahé" aglomerace v čínském pobřežním pásmu a stěhují se za nižšími mzdami jinam.
Ani náhodou to není nový fenomén: před sto šesti lety byly mzdy v čínských textilkách na úrovni 10,8 procenta britských, a 6,1 procenta amerických. Navíc v Číně činila tehdy pracovní doba 5320 hodin ročně oproti americkým třem tisícům. Meziválečný protekcionismus, války a dlouhé uzavření Číny až do konce 70. let ale drtivý nástup exportu čínského zpracovatelského průmyslu dlouho brzdily. Teď se kruh uzavírá a imperativem všech "drahých" zemí je dnes, stejně jako tehdy, udržení náskoku v inovacích a díky tomu v produktivitě. Alternativou jsou nízké mzdy – jako u konkurence.
SOCIALISTICKÁ NEROVNOST
Rozdíly v odměňování jsou ale vysoké i uvnitř firem. S příchodem Si Ťin-pchinga se údajně zavedl strop pro manažerské platy ve státním sektoru ve výši 600 tisíc jüanů ročně. Jeho protikorupční tažení pak znamená, že šéfové jsou krajně obezřetní, pokud jde o vedlejší příjmy. Manažer může očekávat zhruba desetinásobek průměrného firemního platu. Ve velkých podnicích jsou ale odměny pro vedení podstatně vyšší.
Navzdory budování socialismu s čínskými prvky jsou tak dnes příjmové rozdíly mezi Číňany obrovské, stejně jako sociální nerovnost. Trochu lepší představu získáme při pohledu na čistý příjem domácností. Poslední data jsou sice z roku 2013, ale naznačují obrovské rozdíly: pětina nejchudších venkovských domácností měla příjem na hlavu 2583 jüanů ročně, pětina nejbohatších městských domácností měla příjem dvaadvacetkrát vyšší – 56 389 jüanů ročně.
Když to srovnáme s Českem, vyjde z toho nebetyčný rozdíl. Čistý příjem dolních deseti procent na osobu je u nás asi pětkrát nižší než u horních deseti procent. Zatímco chudí jsou v Číně násobně chudší než u nás, horní pětina městských Číňanů je přibližně stejně bohatá jako její český protějšek, bohatne ale rychleji. Jde o desítky milionů lidí, kteří si mohou dopřávat zahraniční zájezdy. Není tak divu, že jsou k vidění také v Praze, Českém Krumlově a Karlových Varech. A že tu vzhledem k vysokým čínským clům a daním na luxusní zboží své peníze neváhají utrácet.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
MINIMÁLNÍ MĚSÍČNÍ MZDY V ČÍNSKÝCH MĚSTECH V ROCE 2015
(v jüanech)
ŽÍT SE ZA NI NEDÁ. Vzhledem k tomu, že představuje kolem
25 až 30 procent průměrné mzdy, je dnes ale minimální mzda
znatelně vyšší než v řadě jiných asijských zemí, včetně Thajska nebo
Malajsie, natož pak Bangladéše nebo Filipín a Vietnamu. I Čína už
tak zažívá odliv pracovních míst.
ČÍNSKÉ MZDY
(v jüanech, 1 jüan je zhruba 3,70 Kč)
ROČNÍ PRŮMĚR VE MĚSTECH
Průměrné mzdy jsou v Číně
zavádějící a uvádíme je pouze
pro představu o jejich rychlém
růstu v čase.
PRŮMĚR VE ZPRACOVATELSKÉM PRŮMYSLU (ROČNĚ)
Mzdy v čínském zpracovatelském
průmyslu se za poslední dekádu
ztrojnásobily, což vytěsňuje řadu
oboru do levnější asijské ciziny.
MINIMÁLNÍ MZDA V ŠANGHAJI (MĚSÍČNĚ)
V loni byla minimální mzda
v Šanghaji 2020 jüanů měsíčně.
Šanghaj je spolu s Šen-čenem
z pohledu mzdových nákladů
nejdražší čínské město.
Poznámka: aktuální kurz jüanu je 3,658 Kč (1. 4. 2016), ale do roku 2014 přepočítejte kurz cca 3 korunami
a vnímejte rozdílné životní náklady (Čína byla levná)
Zdroj: Tradingeconomics.com
Zdroj: Čínský statistický úřad a pracovní agentura Zhaopin
Zatímco chudí jsou v Číně násobně chudší než u nás, horní pětina městských Číňanů je přibližně stejně bohatá jako její český protějšek, bohatne ale rychleji.