Čínská lekce

01.09. 2015 Reportáže, analýzy, rozhovory
Stačilo několik dnů, aby padl mýtus o státním kapitalismu

V ekonomice přicházejí události později, než předpokládáte, ale pak se valí rychleji, než čekáte," řekl jednou slavný německý ekonom Rudi Dornbusch. Minulý týden, který začal "černým pondělkem" na čínské burze a pokračoval odhalováním křehké rovnováhy globální ekonomiky a limitů čínského modelu státního kapitalismu, mu dal za pravdu. Stali jsme se svědky paniky čínských investorů, řetězové reakce ve světě a náhlého prozření, že dvouciferný hospodářský růst Číny, který táhl světovou ekonomiku a byl jedním ze zdrojů německého úspěchu, končí. Samozřejmě to ještě neznamená, že svět je na prahu podobné krize jako v roce 2008. I když ale čínský režim domácí turbulence zvládne, Západ zjišťuje, že nemá rezervy, které by mu pomohly hladce se vyrovnat s menší čínskou poptávkou po jeho zboží. To může ohrozit už tak křehký hospodářský růst v Evropě. Tradiční páky jako investiční stimuly nebo snížení úrokových sazeb totiž nemůže použít, protože je zadlužen po uši a sazby jsou už prakticky na nule. Během jednoho týdne také padl mýtus o státním kapitalismu, který se stal za poslední čtvrtstoletí sebevědomým vyzyvatelem Západu a byl nadějnou alternativou pro mnohé politiky ve světě, kteří pohrdají demokracií. Ukázalo se, že valná část "zázračného" čínského růstu v posledním desetiletí byla tažena na úvěr (dluh od roku 2007 vzrostl ze sedmi na dvacet osm bilionů dolarů) a investicemi, jež často neměly logiku. Ve snaze uklidnit domácí akciové trhy prokázali čínští vůdci podivuhodnou bezradnost a nepochopení toho, jak fungují tržní síly. Je příznačné, že koncem týdne začaly akciové trhy v Asii opět růst hlavně díky vysokému růstu americké ekonomiky.

Český omyl

Minulý týden také v plné síle odhalil naivitu části české politické reprezentace, která již delší dobu usiluje o otočku české ekonomiky směrem na východ. Podlézání Miloše Zemana tu ruským oligarchům, jindy zase čínským komunistům je součástí širší politické shody: o přeorientování české ekonomiky směrem na Rusko a Čínu úplně běžně mluvila i poslední vláda vedená ODS. Po finanční krizi v roce 2008 se snad opravdu mohlo zdát, že Západ je na kolenou, že se jaksi "zkazil", že jeho ekonomické základy už nejsou zdravé a že ruský nebo čínský státní kapitalismus řízený schopnými vůdci ekonomicky poráží těžkopádnou demokracii. Dnes je ale ruský císař dávno nahý a Čína padá na ústa v přímém přenosu právě teď. V Rusku se vyjevilo, že bez vysokých cen ropy o žádné úspěšné specifi cky ruské formě řízení ekonomiky nemůže být řeč. Stejně tak Čína nakonec nedokáže odolat nekompromisním tržním tlakům, přestože v pokusech o záchranu měny a hodnoty akcií utopila v posledních týdnech stovky miliard dolarů. Zároveň se odhaluje, že kdo sázel na specifi cky čínský model překotného růstu, spláče teď dost možná nad výdělkem. Stačí se rozhlédnout po Latinské Americe, kde růst a prosperita zemí jako Argentina nebo z velké části i Brazílie v posledních více než deseti letech stály na mohutném exportu komodit do nenasytné Číny a kde se teď také propadají měny a přichází recese.

Výhody Západu

Z dočasného poblouznění modelem státního kapitalismu přitom plyne poučení. Zaprvé neexistuje žádný stabilní a spolehlivý ekonomický model, výkyvy, vzestupy a pády procházejí všechny. Ještě důležitější je však zjištění, že odepisovat Západ je přinejmenším hodně předčasné. Všimněme si, co vlastně srazilo Moskvu na kolena. Příčiny nízkých cen ropy jsou komplikované, základem je ale přetlak nabídky. Ten vznikl díky novým technologiím těžby ropy a plynu z břidličných písků ve Spojených státech, tedy díky dynamice skutečně otevřeného konkurenčního prostředí na Západě. Jinými slovy, nikdy nevíte, co přijde zítra, skutečným zdrojem inovací je však zatím stále Západ a lze předpokládat, že dokud zůstane otevřenou a dynamickou společností, bude tomu tak i nadále. Hlavním problémem Ruska a Číny je navíc politická stabilita jejich nedemokratických režimů. Ekonomická krize na Západě obvykle znamená nanejvýš změnu vlády. V Rusku se však dnes mluví o pomalém státním převratu a v ekonomickém marasmu se hledají skutečné příčiny invaze na Ukrajinu, zatímco v Číně mohou případné pokračující ekonomické problémy znamenat rozkývání celého komunistického režimu. Ekonomické problémy tak mohou být pro tyto státy teprve začátkem skutečně hluboké krize, jejíž důsledky lze stěží domyslet. V tomto smyslu je pokušení orientovat českou ekonomiku na východ omylem. Neznamená to, že nemáme s Čínou nebo Ruskem napříště obchodovat, musíme však být schopni jasně odlišit obchodní zájmy od vlastního hlubšího a hodnotového ukotvení. Česko nemůže za obchod s nestabilními zeměmi platit popřením hodnot, kvůli kterým samo před čtvrt stoletím svrhávalo podobně nechutný režim, jaký nyní panuje v Moskvě či Pekingu. Takzvaní pragmatici na české politické scéně došli až k "dalajlamismu" Petra Nečase a k urážkám vězněných Putinových odpůrců z úst Miloše Zemana. Zcela pragmatická zkušenost přitom právě v těchto dnech znovu ukazuje, že demokracie a svoboda jsou skutečně stabilní a trvalé pilíře, o které je možné se opřít – na rozdíl od ekonomického růstu a alternativních forem kapitalismu.

Zdroj:Respekt

More articles

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.