17.sjezd KS Číny - boj o moc nad největší politickou stranou světa

Nejrychleji se rozvíjející průmyslová velmoc zůstává prostou komunistickou diktaturou. Jednou za pět let konají vládci Číny sjezd. Letos začne 15. října a západní svět má k ostražitosti o důvod více.

Velká událost stojí přede dveřmi Dálného východu. Čínští komunisti s pompou připravují 17. sjezd své strany (KSČ), druhý v novém století. Slovy propagandistů, která si nepochybně ještě pamatujeme z éry vlády soudruhů, celý národ ve tvůrčí pracovní pohodě chystá velký svátek všeho pracujícího lidu, rolníků, inteligence a vojáků. Od minulého sjezdu roku 2002 do výčtu radujících se přibyli i kapitalisté, třebaže jich letos z více než dvou tisíc delegátů bude jen dvacet. V Pekingu bude moc pěkně, žádné špatné počasí, ale hlavně žádní demonstranti a provokace. Všechno bude harmonicky krásné, jak vyžaduje nová partajní direktiva, jíž chce maoismus obohatit vůdce Chu Ťin-tchao (64; Hu Jintao). Státní správa rozhlasu, filmu a televize už také oznámila, že nepřipustí, aby 17. sjezd KSČ, klíčová událost pro další směrování miliardové diktatury, byla zostuzena.

Inspirovat masy

Ředitel státní televize CCTV Čao Chuajung (Zhao Huayong) vydal pro pracovníky v médiích prostou direktivu: „Vytvořte pozitivní atmosféru pro veřejné mínění. Přísně dodržujte požadavky propagandy. Nehoňte se za zprávami, neinformujete impulsivně a ubezpečujte se, že nemáte žádné chyby ve zpravodajství z kterékoli významné události.“ Zástupce šéfa oné státní „správy“ novinářů a filmařů Tchien Ťin (Tian Jin) vzkázal kromě toho pracovníkům reklamního průmyslu, že „každý management, který má na starosti televizní reklamy, a každá stanice musejí zesílit svou politickou uvědomělost a odpovědnost vůči společnosti“. Proto také byly předminulý týden zakázány v televizích reklamy na podprsenky a další spodní prádlo, „sexuálně provokativní zvuky“ a stejně tak ujišťování o spolehlivosti afrodiziak. Z vysílání už byly „předsjezdově“ vyloučeny reality show z prostředí plastické chirurgie, změny pohlaví a z hlavních vysílacích časů zmizely talentové soutěže. Stanice dostaly doporučení, aby se zbavily vulgarit, „špatného vkusu“ a honby za sledovaností, ale aby daly přednost „pořadům s inspirujícím obsahem pro masy prostoupené socialistickými hodnotami“.

Okrádají čínský lid

Vedle čistoty obrazovek a rozhlasových frekvencí jde do finále předsjezdový boj s korupcí. Pekingem obchází putovní výstava s portréty a dokumenty trestné činnosti vysokých partajních funkcionářů KSČ, kteří zneužívali úřad, brali úplatky a drželi si podle starého čínského zvyku hodnostářů řadu milenek. Aby je uživili, dali se na dráhu zločinu, která několik z nich přivedla až na popraviště (viz TÝDEN č. 39/07). Soudruzi mívají často rodinné holdingy, v nichž otec či děd zastřešuje podnikání z ústředního výboru nebo z partajního sekretariátu provincie a mladí „jedou“. Jsou řediteli firmy, šéfy stranických buněk a jejich blízký přítel je velitelem místní policie či soudcem. Tengovy reformy, které Američané a západní svět tolik vychvalovali jako „otevření Číny“, ve skutečnosti upevnily bolševickou moc a vytvořily neprůstřelný administrativní systém. Evropské koncerny, které se v Číně potýkají s brutálně jednoduchými krádežemi technologií a tunelováním podniků společných s čínským komunistickým partnerem, už poznaly, jak jsou proti „lidové moci“ bezbranné. Když jde do tuhého, slýchávají okradení Zápaďané nejčastěji útočný lament: Svou činností znevažujete úspěchy čínského lidu, je to nepřátelský akt s cílem poškodit průmyslovou revoluci. O reformátorovi Teng Siao-pchingovi viz šestidílný seriál o čínských proměnách: Tengovo rudé veledílo, který vycházel v TÝDNU letos v únoru a březnu v číslech 7 až 12.

Zlomená Šanghaj

Kromě zločinnosti měli odhalení komunisti z předsjezdové doby obvykle společné to, že nepatří do frakce současného vůdce partaje a prezidenta republiky Chua, nýbrž do tábora jeho oponentů. Většinou šlo o příznivce Chuova předchůdce Ťiang Ce-mina (81; Jiang Zemin), který funkce opustil na etapy v letech 2002-2004, ale nezůstal bez vlivu. Velmi silné pozice měl v Šanghaji, ve finančním centru Číny. Před rokem v září byl ťiangovec Čchen Liang-jü (61; Chen Liangyu) zbaven funkce vůdce šanghajských komunistů, tedy satrapy osmnáctimilionového města, když se předtím pohádal s Chuem o ekonomických reformách, které podle něho omezovaly rozvoj regionu. Byl zatčen a obviněn z toho, že s přáteli rozkradl městské penzijní fondy, peníze dával na projekty svých přátel a podílel se na tradičním hospodářském modelu „já sto, ty sto, soudruh náčelník pět set“. Čchena proces čeká, jeho známí to zčásti už mají za sebou. Předminulý týden soud poslal za mříže na doživotí za korupci a nelegální příjmy expředsedu Šanghajské průmyslové investiční skupiny Wang Kuo-singa (Guoxing). Padly i další vysoké tresty pro jeho komplice, mezi nimi pro Čchenova příbuzného.

Chuův člověk

Nebezpečnost šanghajské aféry se obvykle vykládá tak, že Čchen svým tunelováním oslabil důvěryhodnost Chua na jihu Číny, kde je Ťiang mezi tajemníky oblíbený. Chu už vybral novou hvězdu pro Šanghaj, která bude region odpovídajícím leskem zastupovat v nejvyšší rudé hierarchii. Si Ťin-pching (54; Xi Jinping) se stal šanghajským satrapou letos v březnu a bývá ve všech výčtech kandidátů na vysoké partajní funkce. Je jedním z „rudých princů“, synem zesnulého reformního vicepremiéra a místopředsedy parlamentu Si Čung-čchuna (Zhongchun), který po boku zbožněného Teng Siao-pchinga reformoval maoistickou ideologii a stavěl na nohy daňově zvýhodněné zvláštní ekonomické zóny. Proto mladému Siovi ani neuškodí, že ho předtím protežoval Ťiang; je narozen v purpuru a moudře dává najevo, že jeho skutečnou matka je strana. Když nastupoval do úřadu, šel se poklonit místu, kde v červenci 1921 byla KSČ založena. Podle partajní hagiografie měl tehdejší první sjezd třináct delegátů, kteří prý zastupovali necelých šedesát členů. Dnes je v KSČ před sedmdesát milionů Číňanů.

Pátá generace

Chu, který si nepochybně ponechá vedle funkce generálního tajemníka partaje (roku 1982 zrušeno předsednictví) supervlivné předsednictví Ústřední vojenské komise, posílí mladšími soudruhy devítičlenný stálý výbor politbyra, nejvyšší mocenský orgán komunistické Číny. Permanentní čínská revoluce dosud měla čtyři vůdce. Po Maovi určoval směr Teng, Ťiang a už pět let Chu, na kterém je vybrat vůdce páté generace a svého nástupce (viz Čekání...). Vedle šanghajského Sia budou ve Velké lidové hale mezi 2217 delegáty kursírovat jména exmládežníků a Chuových příznivců Li Kche-čchianga (52; Ke-qiang), který dnes drží průmyslovou provincii Liao-ning, Li Jüan-čchaa (56; Yuanchao), satrapy provincie Ťiang-su, či nejmladšího z provinčních bossů Čao Le-ťia (50; Zhao Leji) z Šen-si. Nebo se „chytne“ anglofilní švihácky oblékaný Po Si-laj (58; Bo Xilai), jeden z rudých princů, jak se říká dětem z rodin vysokých revolucionářů a tajemníků. Ministr obchodu je totiž synem Po I-poa, který v lednu zemřel v 98 letech a po boku Mao Ce-tunga prodělal v letech 1934-1935 Velký pochod strany z obklíčení nepřátel z Kuomintangu, které komunisti čtrnáct let nato zahnali na Tchaj-wan.

Velmoc chudá na ženy

Žen mezi nadějemi rudé říše mnoho není. Podle čínských statistiků jich je ve Všečínském shromáždění lidových zástupců, tedy něco jako parlamentu s asi třemi tisíci „poslanců“, pětina, ale v ústředním výboru partaje jen osm procent. Ještě žádná žena nebyla ve stálém výboru politbyra a jen jedna je mezi 24 členy politbyra. Pokud se některá z žen v dnešní Číně prosadila, pak jen díky manželovi. Nasnadě je příklad Maovy manželky Ťiang Čching (Jiang Qing, zemřela roku 1991), vůdkyně ultrakonzervativního maoistického „gangu čtyř“, nebo na jihu Číny letos zesnulá Nina Wangová, nejbohatší žena Asie. Tradiční venkovský systém mužského dědického nástupnictví klade důraz na kluky. Podobně jako v Indii bývají dívky po porodu mnohdy vražděny. Na začátku třetího tisíciletí proto připadá v Číně na sto dívek 119 chlapců. Roku 2005 byl však na venkově místy poměr dokonce 100 ku 130! Vedle osudové maoistické direktivy soudruhareformátora Tenga z roku 1979 o jednom dítěti v rodině, která pokroutila demografický vývoj největšího komunistického státu světa, přispívá výhradní orientace na syna k problémům nové Číny. Státní statistikové spočetli, že za třicet let se narodilo v Číně o čtyři sta milionů lidí méně, ale čínští dědečkové a babičky užírají stále větší část národních důchodů. Třebaže jsou na západní poměry velmi skromní... Pro srovnání: do oněch čtyř set milionů lidí potřebují dnešní Spojené státy ještě stomilionový dorost!

Čína válcuje svět

Předolympijské období svazuje čínským vůdcům poněkud ruce. Roste zájem o jejich zemi, Zápaďané začali brát Čínu na vědomí ne skrze její historii, ale současnost; srovnávají. Stará komunistická témata jako okupace Tibetu („ale vždyť teď mají celodenní vysílání v tibetštině“) nebo soustavné vyhrožování Tchaj-wanu („Čína je jen jedna“), který naplánoval na příští březen referendum o své nepřináležitosti k Číně, odpuzují. Nikoli většinu Číňanů. Průmysl vzkvétá, strana vládne a svět se bojí. Roku 2005 vstoupilo do KSČ dva a půl milionu nových členů mladších 35 let. Číňané jsou nadšeni ze socialismu s čínskými rysy doplněného státním kapitalismem, z dogmatu, které na 12. sjezdu KSČ roku 1982 prosadil Teng Siao-pching. Chuova éra pokračuje v „rekordoborectví“ ujišťujícím svět, že ještě nikdy se žádný stát hospodářsky takhle nezmohl během jediné generace. Maoističtí propagandisté však zapomínají dodat, že se tak stalo díky všem velkým koncernům světa, s politickou podporou „imperialistů“ a svým způsobem díky hamižnosti západních kapitalistů. Probíhá jedenáctá pětiletka (2006-2010). Meziroční nárůsty od roku 1990 jsou více než desetiprocentní. Teprve po roce 2008 se očekává zpomalení růstu. Zatím se pokračuje v rekordech. Za první pololetí letošního roku tvoří přebytek zahraničního obchodu téměř 140 miliard dolarů a dohromady má Čína 1,33 bilionu dolarových rezerv. Před dvěma roky přeskočila komunistická velmoc objemem výroby Francii a Británii. V roce 2002 byl HDP Číny na čtrnácti procentech amerického. Loni už na pětině. Před pěti roky dosahoval čínský HDP 72 procent německého, loni to už bylo přes devadesát procent. Některé propočty tvrdí, že Čína už Němce překonala, a je po Japonsku a USA třetí největší ekonomikou světa.

Jak se zbavit dolarů

Přitom statistický malý čínský člověk (tedy známý MČČ) nemá na růžích ustláno, a dokonce dolarových soudruhů-miliardářů je pod Velkou zdí například oproti Indii málo. Poslední statistiky Mezinárodního měnového fondu (MMF) vykazovaly pro Čínu HDP podle kupní síly na hlavu kolem 7500 dolarů. Pro srovnání: pro ČR vede MMF údaj přes 23 tisíc USD. S dolary je však v Číně svým způsobem kříž. Dvě třetiny devizových rezerv mají komunisti uloženy v amerických státních dluhopisech. Při dlouhodobě padajícím kursu dolaru to zřejmě není tak dobrá investice a Číňané hledají další způsoby, jak své centrálně plánované ekonomice vypomoci ryze kapitalistickými zisky z finančních operací. Po vzoru velkých státních investičních fondů například Spojených arabských emirátů (spravují 875 miliard dolarů), Singapuru (330), Norska (300) či Ruska (100) uvedlo letos v září ministerstvo financí v život China Investment Corp. (CIC) s kapitálem dvou set miliard dolarů. V létě, ačkoli nebyla CIC ještě úředně registrována, vstoupila lidová republika jejím jménem se třemi miliardami dolarů do významného newyorského podílového fondu Blackstone. Byla to akce na zkoušku, která zatím nevyšla. Náměstek ministra financí Lou Ťi-wej (57; Lou Jiwei), který sloužíval ve vojenském námořnictvu, má před sjezdem úzko v hrdle, protože akciové kursy Blackstonu po nákupu spadly. Partajní konzervativci mohou na sjezdu podobné neúspěchy využít ke svým ideologickým tirádám. Řada komunistických patriotů totiž tvrdí, že přebytky ze zahraničního obchodu patří rozdat lidu a nespekulovat s nimi po vzoru odpudivého Wall Streetu.

Pokrok přes kopírák

Z prudkých „nájezdů“ státních fondů mají v Evropě manažeři kapitálově slabých institucí větší strach než z hedgeových fondů, kterým v Německu začali před dvěma roky říkat kobylky. U komunistických režimů (Čína) nebo jejich derivátů (Rusko), popřípadě u režimů s náboženskou nenávistí (Írán) je totiž nepředvídatelné, zda se řídí ryze kapitalistickou chtivostí po zisku, nebo se snaží v rámci šíření své ideologie uchvátit kontrolu nad Evropou. Čínské strašidlo obcházející Západ neděsí jen naditými fondy. Politici a podnikatelé, kteří mívají jindy plná ústa demokracie a lidských práv, jsou v případě Číny nebo Vietnamu obvykle velmi struční, když pípají svá kritická slova. Nechtějí ohrozit pracovní místa ve svých zemích, tvrdí, třebaže už velká část výroby zmizela do globální džungle. Čína je totiž největší výrobnou všeho. Stačí, když kapitalista přiveze know-how, rozjede výrobu, pak to už běží samo. Pod čínskou taktovkou a hodně často i s onou příslovečnou kvalitou. V poslední době je jediným z evropských politiků, kdo dráždí pekingské komunisty káravými slovy, německá kancléřka Angela Merkelová. Minulý měsíc nezávisle na sobě se svým rakouským kolegou Alfredem Gusenbauerem přijala v úřadu dalajlamu. V srpnu byla v Číně a časopis Der Spiegel ji na cestu vybavil titulkovým materiálem o špiclování Evropanů Číňany, o patentových podvodech a o neproniknutelném spiknutí čínských výrobců, tajemníků, policie a soudů.

Megašpionáž

Úspěchy nátlakové politiky, o nichž s velkou pravděpodobností bude na sjezdu řeč pouze v kuloárech, dokumentuje případ potravinářského koncernu Danone a jeho války s čínským expartnerem na výrobu nápojů Wahaha. Patří Cung Čchin-chouovi (Zong Qinghou), jenž se svou sestrou a matkou vybudoval síť paralelních firem vyrábějících stejné věci jako Danone. Cung je poslancem parlamentu a od Francouzů chce více peněz. Siemens a ThyssenKrupp přišly o zakázku magnetické dráhy, Airbus o letadlo střední třídy, Neoplan o autobusy, menší firmy o nepřeberné množství strojírenských výrobků. Ve většině případů Číňané okopírovali plány a evropské společníky vypoklonkovali. Zlotřilost komunistických kapitalistů potrápila i řadu majitelů tuzemských značek (Koh-i-noor Hardtmuth, Desta, Blata, Solo). Svět je zavalen plagiáty parfémů, léků, oblečení, elektroniky, automobilových značek včetně BMW nebo Ferrari. Výrobci svářecích strojů na ropovodná a plynovodná potrubí Eginhardu Vietzovi čínský „partner“ okopíroval výrobní halu a její věrnou kopii i se zařízením postavili o několik kilometrů dále titíž lidé, kteří dělali u Vietze. Ukradli i trezor a policie se s ním odmítla bavit. Příběh doručil čtenářům magazín Spiegel stejně jako informace o přeochotné práci přes čas čínských pracovníků ve firmách v Německu a o víkendovém kopírování podnikových dokumentů. Z výpovědí jednoho z tajemníků čínského velvyslanectví v Sydney, který předloni zběhl, lze usuzovat, že špionáží se zabývá naprostá většina obchodníků, akademiků, studentů a korespondentů z rudé Číny. Revanšují se tajemníkům a státu, kteří jim umožnili pobyt v cizině. Odhaduje se, že v čínských tajných službách je na osm set tisíc lidí, a Spiegel se pozastavil nad nárůstem čínských studentů v Německu: roku 2000 jich bylo na německých školách šest tisíc, o sedm let později 27 tisíc. Číňanova pomsta Budiž připomenuto, že průmyslová špionáž stála za úspěchy například Japonců, Jihokorejců, Tchajwanců, kteří si po druhé světové válce „půjčovali“ nápady hlavně ze Spojených států. Koneckonců know-how míšeňského porcelánu nebo hedvábí kradli kdysi Evropané v opačném směru. To je dávno. Několik staletí toho Číňané mnoho nevymysleli. Možná se mstí - za míšeň, kolonialismus, opiové války, za to, že hráli třetí ligu. Krom toho není pravda, že by Čína působila jen negativně. Do Číny přece koncerny přenesly velkou část všech „špinavých“ výrob a Evropa může zůstat čistá. Ekologická situace Číny je v důsledku toho katastrofální. Chu Ťin-tchao zatím žádný lék nenašel. Jeho straníky stále ještě baví žravá expanze. A tak státní agentura Sin-chua opět hlásí: Máme 515 milionů uživatelů mobilních telefonů. Letos do konce srpna Číňané vyrobili na 350 milionů mobilů. I to je v souladu s požadavkem teorie o harmonické společnosti, v níž všichni mají rádi komunisty a poslušně na ně pracují. V předvečer 58. výročí vyhlášení lidové Číny předminulou neděli předseda vlády Wen Ťia-pao (65; Jiabao) národ ujistil: „Jsme na cestě budování socialismu se specifickými čínskými rysy a též na široké cestě k omlazení Číny, k rozvoji a prosperitě.“ Z výpovědí jednoho z čínských diplomatů v Sydney, který zběhl, lze usuzovat, že špionáží se zabývá většina obchodníků, akademiků, studentů a korespondentů z rudé Číny. ***

Agenda 17. sjezdu KSČ

První sjezd strany roku 1921 v Šanghaji tvořilo 13 delegátů včetně Mao Ce-tunga. Ten 1. října 1949 vyhlásil lidovou republiku (ČLR). Složení letošních 2217 delegátů je tradičně výběrové, takže svá zastoupení mají dělníci, rolníci, vojáci, inteligenti, nyní i podnikatelé. Nechybí první kosmonaut Jang Li-wej ani pingpongová šampionka Čang I-ning (Zhang Yining). Sjezd zvolí více než 350 členů a náhradníků ústředního výboru (ÚV), který vybere 24 členů politbyra, z něhož vzejde devět členů stálého výboru politbyra. Poprvé bude počet kandidátů převyšovat počet volených míst. Vůdce Chu se snaží prosadit co nejvíce svých příznivců, popřípadě dosáhnout jmenování svého nástupce pro rok 2012. Očekává se, že z jeho zprávy o pěti mezisjezdových letech vyjde důkaz, že jeho teorie o vědeckém rozvoji a harmonické společnosti budou zahrnuty mezi hlavní ideologickou výbavu roduvěrného maoisty. Po třiceti letech průmyslového rozvoje klade Chu důraz na podporu ekologie a sociálních programů a chce snížit nebezpečí hromadící se nespokojenosti. Hodlá sice rozšířit partajní demokracii, ale nikdo neví, co to je. Ostatně ve Velkém lidovém paláci budou jenom okázalá pléna. Rozhoduje se v partajním sídle Čung-nan-chaj (Zhongnanhai, „Střední a jižní moře“ podle jezer), přičemž většina jednání proběhne za zavřenými dveřmi ve výborech a v partajním hotelu v Zakázaném městě.

Nastupující lídři

Nové kádry Pekingu se vyznají v trhu, rozumějí byznysu a jsou možná i otevření změně Sjezd komunistické strany by se mohl jevit jako reminiscence na starší, méně dynamickou Čínu. Z těchto akcí, konaných pravidelně každých pět let, veřejnost vidí jen videoklipy s více než dvěma tisíci byrokraty zasedajícími v Lidovém sjezdovém paláci, monumentální stavbě ve stylu socialistického realismu v samém centru Pekingu. V obrovském sále ovinutém spoustou rudých vlajek budou celé hodiny poslouchat bombastické projevy a potom téměř jednomyslně hlasovat. Až se však 15. října shromáždí funkcionáři z celé země na sedmnáctém stranickém sjezdu, nebude to jen slavnostní příležitost. Je pravda, že se tváře na úplném vrcholu nezmění - prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao budou téměř jistě vládnout dalších pět let. Je však pravděpodobné, že se do klíčových pozic pod nimi dostane nová generace lídrů. Nejvýznamnější pro zahraniční byznys a obchodní partnery Číny je to, že půjde o nové vedení, které do značné míry zná a oceňuje pravidla cesty k hospodářství, jehož základem je trh. Mnozí z těchto energických představitelů usilovně bojovali o reformu v Číně, mají dovednosti potřebné k řízení složitých ekonomik a zbavili se nedůvěry k cizincům, jíž se vyznačovaly dřívější generace. Samozřejmě že v Číně nezavedou přesnou kopii amerického systému. Je však možné, že dialog, který začínají vést se Západem, bude dosud tím nejkultivovanějším.

Mluví anglicky.

Tato skupina padesátníků dosáhla zletilosti při chaosu a násilí „kulturní revoluce“ a většina z nich začala kariéru poté, co koncem sedmdesátých let Teng Siao-pching zavedl hospodářské reformy. „Předpovídá se, že budou progresivnější, pragmatičtější a prozíravější,“ uvádí Scott Kronick, prezident čínské pobočky mezinárodní sítě Ogilvy Public Relations Worldwide. Chu a Wen strávili své formativní roky v odlehlé západní Číně, kde se dostávali málo do kontaktu s lidmi odjinud. Přesto mnozí příslušníci této generace mluví anglicky a jsou zcestovalí. Někteří studovali na západních univerzitách a většina z nich má vysokoškolské tituly ve společenských vědách, ekonomii a právech. Typickým příkladem je Čou Siao-čchuan, současný šéf Čínské lidové banky. Tento bývalý profesor ekonomie, který mluví plynule anglicky, je vážným uchazečem o post vicepremiéra odpovědného za finance. Jako jeden z nejvzdělanějších ekonomických mozků v Číně obstojí v porovnání s takovými lidmi, jako jsou Alan Greenspan, Ben S. Bernanke a šéfové dalších centrálních bank. Už se utkal s neústupnými rivaly, kteří vystupují proti jeho kampani za ozdravení čínských kapitálových trhů, jejichž záludnost je dobře známá. Svým úsilím o přijetí tvrdých opatření proti manipulátorům s akciemi si vysloužil přezdívku Stahovač kůží. Nese hlavní odpovědnost za otevření čínského finančního sektoru velkým západním bankám a makléřským firmám. Porovná-li se Čouova dosavadní činnost se současným vedením, rozdíly bijí do očí. Dosud se čínští čelní představitelé necítili „evidentně ve své kůži, jednali-li s někým zvenku“, prohlašuje Kent D. Kedl, v posledních dvou letech odborník na Čínu a v současnosti generální ředitel šanghajské poradenské firmy Technomic Asia činné v oboru strategického marketingu. Většinou jde o kariérní byrokraty po šedesátce, kteří studovali exaktní vědy nebo techniku. Málo z nich má univerzitní titul a některým vysokoškolské vzdělání zcela chybí. Mao Ce-tungovi spolubojovníci jsou dávno pryč. Chuova skupina je však z první porevoluční generace a nezbavila se všech pozůstatků staré ideologie.

Hlubší západní vazby.

Lepší pohoda ve styku s vnějším světem nutně neznamená větší ochotu dělat to, co lidé zvenku chtějí. Je například možné, že se ministr obchodu Po Si-laj stane premiérem a bude nejvyšším obchodním představitelem Číny. Po by se ve Washingtonu nebo New Yorku cítil jako doma. „Stylem je velmi nečínský, typově připomíná (bývalého newyorského) starostu Eda Kocha,“ konstatuje sinolog Kenneth G. Lieberthal z Michiganské univerzity. Je neohroženým debatérem a má magisterský titul ze žurnalistiky na Čínské akademii společenských věd - často kritizuje Washington, pokud jde o obchod. „Po Si-laj nebude tak ochotně vycházet vstříc,“ tvrdí Čcheng Li, vedoucí badatel Brookings Institution, washingtonského vědeckého a výzkumného střediska. Navíc ti, kteří Poa viděli při práci v jednacích síních, uvádějí, že jeho rétorika se snoubí se suverénní znalostí problematiky. Celkově však tato generace prohloubí napojení Číny na Západ. O Chuovu funkci se uchází šestapadesátiletý Li Jüan-čchao. Tento vystudovaný ekonom a právník řídí pobřežní provincii Ťiang-su a přispěl k tomu, aby se v ní vyvinula příkladná ekonomika, jež přitáhla rekordní sumy zahraničního kapitálu od společností, jako jsou Emerson Electric, Advanced Micro Devices a Sony. Nacionalista Po si dokonce vzal na starost zaostalé severovýchodní město Ta-lien a proměnil ho v outsourcingové centrum pro japonské podniky. Díky tomu tam vznikla nejvyhledávanější městská ekonomika v Číně. Podle některých předpovědí je možné, že jakmile tito noví lídři převezmou nejvyšší posty, začnou dokonce fušovat do demokracie. Mnozí z nich, zvláště ti, kteří koncem sedmdesátých let a v osmdesátých letech chodili na Pekingskou univerzitu, se účastnili voleb na akademické půdě. „V ekonomice a společnosti existuje mnohem větší porozumění pro pluralitu zájmů,“ tvrdí Joseph Cheng, profesor politologie na Hongkongské univerzitě.

Boj tří politiků.

V příštích pěti letech se tito noví lídři začnou prosazovat, i když Chu a Wen budou mít řízení pevně pod kontrolou až do příštího stranického sjezdu v roce 2012. Mnoho pozorovatelů má za to, že o nástupnictví po Chuovi bojují tři politici. Vedle Li Jüan-čchaa je to i Li Kche-čchiang, dvaapadesátiletý stranický tajemník v provincii Liao-ning uprostřed starého průmyslového srdce Číny. Má doktorát z ekonomie a vystudoval práva, ale o jeho činnosti se toho ví jen málo. S ohledem na nástupnictví je možná nejdůležitější to, že působil ve vlivném Komunistickém svazu mládeže, Chuově mocenské základně, díky čemuž je hlavním kandidátem. Dalším jasným uchazečem o nejvyšší post je dvaapadesátiletý Wang Jang, který řídí největší čínské město Čchung-čching. Vzhledem k tomu, že čínská ekonomika stále prudce roste, nové vedení bude mít před sebou spoustu náročných úkolů. Bude muset vymyslet rychlou a tvrdou reakci na vlnu závadného a nekvalitně vyrobeného zboží, jež se letos v létě vyvalilo z čínských továren. Bude čelit rostoucímu tlaku Washingtonu kvůli stoupajícímu obchodnímu přebytku. A aby všechno zvládlo - od znečištění životního prostředí přes bezpečnost práce a padělání až po korupci -, bude muset krotit lokální představitele, kteří často ignorují proklamace Pekingu a soustřeďují se na ekonomický růst, stůj co stůj. "Příští generace lídrů bude muset být naladěná na globální dění,“ konstatuje Yang Dali, ředitel Východoasijského ústavu Singapurské národní univerzity, „a ochotná přizpůsobovat se, učit se a rovněž podnikat rázné kroky, budou-li třeba.“

Předávání pochodně vedení

Pět generací čelných představitelů Revoluce 1949-1976 Mao si upevnil moc za podpory revolucionářů z občanské války a Dlouhého pochodu. Tato skupina se soustředila převážně na posilování strany a revoluce na úkor hospodářského růstu a pragmatismu. Reforma 1978-1989 Teng Siao-pching měl za sebou stejnou revoluční dráhu jako Mao a přestál několik čistek, ale nakonec otevřel Čínu hospodářské reformě v podobě „socialismu s čínskou tváří“. Jeho omezená tolerance k radikální změně se projevila v krvavém zákroku na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Růst 1989-2002 Vedení Ťiang Ce-mina a Žu Rong-žia, kteří se vyškolili v nezávislé čínské finanční metropoli Šanghaji a měli pravidelný kontakt se zahraničními byznysmeny. Ťiang zajistil místo finančnímu podnikání tím, že začlenil jeho roli do ústavy, a ekonomika se začala rozvíjet. Stabilita 2002-2012 Někteří pozorovatelé se domnívali, že by současný prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao mohli zavést polickou reformu, ale zatím tvrdě zasahovali proti disentu a zároveň se snažili zlepšit osud nejchudších Číňanů. Ekonomika se přiblížila k přehřátí, protože lokální představitelé usilují o to, aby HDP rostl za každou cenu. Vize 2012-? Na rozdíl od inženýrů Chua a Wena a jejich technokratů mají noví čelní představitelé právnické, ekonomické a společenskovědní vzdělání. Očekává se, že se pustí do politické reformy a že budou obratněji řídit stále složitější ekonomiku Číny.

Tváře zasluhující pozornost

Několik možných pekingských lídrů příští generace Po Si-laj VĚK: 58 VZDĚLÁNÍ: Bakalářský titul v oboru historie na Pekingské univerzitě; magisterský titul v oboru žurnalistika na Akademii společenských věd. ZKUŠENOSTI: Ministr obchodu, guvernér provincie Liao-ning. Jeho otec byl stranickým funkcionářem a důvěrným přítelem Teng Siao-pchinga. Po je hlavním kandidátem na post vicepremiéra zodpovědného za zahraniční obchod. Wang Jang VĚK: 52 VZDĚLÁNÍ: Titul v oboru managementu na Vědeckotechnické univerzitě. ZKUŠENOSTI: Stranický tajemník v Čchung-čchingu, náměstek ředitele Národní komise pro rozvoj a reformu. Kariéru začal v Komunistickém svazu mládeže. Téměř jistě bude zasedat v politbyru. Čou Siao-čchuan VĚK: 59 VZDĚLÁNÍ: Bakalářský titul v oboru automatizace na Vysoké škole chemicko-technologické v Pekingu; doktorát ekonomie na Univerzitě Tsinghua. ZKUŠENOSTI: Guvernér Čínské lidové banky, předseda Čínské regulační komise pro cenné papíry. Jeho otec byl ministrem strojního průmyslu. Čou mluví anglicky a vysloužil si uznání jako šéf centrální banky. Si Ťin-pching VĚK: 54 VZDĚLÁNÍ: Bakalářský titul v oboru chemie a doktorát práv na Univerzitě Tsinghua. ZKUŠENOSTI: Stranický tajemník v Šanghaji, stranický tajemník v provincii Če-ťiang, guvernér provincie Fu-ťien. Při své první cestě do Číny zajel americký ministr financí Hank Paulson do Chang-čou výhradně proto, aby se setkal se Siem. Li Kche-čchiang VĚK: 52 VZDĚLÁNÍ: Bakalářský titul v oboru práv na Pekingské univerzitě; doktorát ekonomie na Pekingské univerzitě. ZKUŠENOSTI: Stranický tajemník v provincii Liao-ning, guvernér provincie Che-nan. Li se podobně jako Chu Ťin-tchao dostal nahoru jako člen Komunistického svazu mládeže. Je považován za preferovaného Chuova nástupce. Li Jüan-čchao VĚK: 56 VZDĚLÁNÍ: Bakalářský titul v oboru matematiky na Univerzitě Fu-tan; magisterský titul v oborech ekonomie a managementu na Pekingské univerzitě; doktorát práv na Ústřední stranické škole. ZKUŠENOSTI: Stranický tajemník v provincii Ťiang-su, náměstek ministra kultury. V roce 2002 byl na vědecké stáži na Harvardu. Je považován za Chuova chráněnce, protože oba působili v Komunistickém svazu mládeže.