Čína se začíná obávat zahraničních
investic, o které ještě nedávno tolik usilovala.
Pomohou Nebesa v Podnebesí?
‘‘Nebe pomáhej Číně‘‘, zní nadpis na titulní straně ‘‘China Industry News‘‘ z prosince minulého roku. Tento státem kontrolovaný deník již čtyři měsíce zveřejňuje celou řadu reportáží týkajících se převzetí čínských strojírenských podniků zahraničními společnostmi. Pokud bude takovýto odprodej klíčových podniků neomezeně pokračovat, hrozí nebezpečí, že Čína ztratí jádro svého průmyslu, který generace Číňanů již od roku 1949, kdy se komunisté dostali k moci, v potu tváře budovaly.
Jen zřídka zaznívají v Číně pochybnosti o ekonomické reformě a dopadu zahraničních investic otevřeně. Minulý měsíc, během každoročního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, čínského parlamentu, jeden z hlavních představitelů státního statistické úřadu prohlásil, že pokud bude takovýto odprodej čínských podniků nebo jejich splývání se zahraničními společnostmi neomezeně pokračovat, čínské značky mohou postupně zmizet. Skupina ‘‘lobbystů Všečínské federace průmyslu a obchodu‘‘ požaduje po kongresu zavedení opatření, která by cizincům omezila možnost převzetí kontroly nad čínskými firmami a tím zajistila ‘‘národní ekonomickou bezpečnost‘‘.
Obracející se karta
Obavy takovéhoto druhu jsou zcela běžné v mnoha zemích. Ne však v Číně, kde strana netoleruje žádné stížnosti ohledně ekonomické politiky. V souvislosti se vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001, státní média prohlašovala, že přínos plynoucí ze vstupu do organizace jasně převáží nad nevýhodami. Media pouze stručně informovala o tom, že desítky milionů dělníků přijdou o svou práci v důsledku uzavření celé řady podniků a o pokračující privatizaci státních společností, která byla započata koncem devadesátých let. Diskuse začala teprve v roce 2004 po tom, co hongkongský vysokoškolský profesor, Larry Lang, pronesl svůj projev napadající ‘‘značné ztráty‘‘, které jsou podle něj důsledkem prodeje státem vlastněných společností jejím manažerům.
Diskuse ohledně zahraničních společností a jejich vlivu v Číně se vyostřila minulý rok poté, co byly zveřejněny některé dokumenty otevřeně kritizující prodej podílů v čínských státních bankách. Kontrolu nad těmito podíly získaly zahraniční banky. Kritici říkají, že ceny byly podhodnoceny. Také se obávají, že kontrolou 25 procentního podílu v bankách zahraničními společnostmi, se cizince dostanou nebezpečně blízko k významný finančním pákám země. (zahraniční společnosti mohou v Číně v každé bance odkoupit až 25 procentní podíl)
Jak jsme na tom, soudruzi!
Také v posledních měsících vrcholní představitelé čínské vlády opakovaně zdůraznili potřebu ‘‘nezávislých inovací‘‘ stávajících technologií. To v praxi znamená, že Čína bude méně spoléhat na zahraniční ‘‘know how‘‘. Možným vedlejším efektem bylo také vládní prohlášení, že Čína při stavbě vysokorychlostní železnice mezi Pekingem a Šanghají a Šanghají a Hanzou využije pouze své vlastní technologické postupy. O účast na těchto projektech přitom celou řadu let usilovaly společnosti z Německa, Japonska a Francie.
Politická špička Číny během parlamentního zasedání zdůraznila, že se ekonomické reformy ubírají správným směrem. Odmítnutí nabídek zahraničních investorů není východiskem - řekl předseda vlády. Zahraniční investice pořád zůstávají hnacím motorem ekonomického růstu a to obzvláště ve velkých městech, kde je ekonomická stabilita nezbytným předpokladem pro pevnou vládu strany.
Čínské podniky si již dlouho stěžují na daňové výhody, kterých využívají zahraniční společnosti.Ty platí daň z příjmu pouze 15% na rozdíl od 33 procentní daně pro domácí společnosti. Zákonodárci stále váhají nad návrhem zákona, který by obě sazby sjednotil na stejnou úroveň. Vláda se obává, aby zvýšení daně z příjmu neodradilo zahraniční investory. Jednou z teorií je, že tento rok bude ustanovena společná sazba, která se bude pohybovat někde kolem 25%. Zahraniční společnosti by na tuto daňovou hladinu měly v průběhu následujících pěti let postupně přestoupit.
Je velmi pravděpodobné, že situace uvnitř vedení strany bude stejná jako v devadesátých letech, kdy reformátoři čelili daleko vážnější výzvě. V té době vyhrál debatu Deng Xiaoping , který argumentoval tím, že přežití strany přímo závisí na ekonomickém růstu země. Ekonomický růst se, podle jeho slov, může dostavit pouze pokud se Čína bude více otevírat zahraničním investicím a pokud přestane být ekonomika řízena státem. Zatím vše nasvědčuje tomu, že čínská vláda nehodlá upustit od Dengova vzorce pro úspěch.