31. 10. 2020 | 3:07:04
Výběr jazykové verze
cs csen encn cn
Nové články
E-mail
Login
Heslo
Počasí
Měnové kurzy
$l
1 CNY = 3,316 Kč
$l
1 EUR = 25,890 Kč
$l
1 USD = 21,837 Kč
Zdroj: ČNB
Aktualizace: 31. 10. 2020
Čas
Peking:
Praha:
Dnes se událo v Číně
Technology by DANTEM

 

Proč USA tentokrát ustoupily Číně?

Reportáže, analýzy, rozhovory - 21. 1. 2020 - Výsledek je částečně odrazem současné síly obou účastníků dohody. Čína se jako stát jedné strany může dívat daleko dopředu. Trump riskoval, když se pokusil uškodit Číně cly, která zasáhnou americké spotřebitele. Myslel si, že se to vyplatí, i když cla zaplatí oni. Teď však prezident pravděpodobně usoudil, že když se uchází o znovuzvolení, musí ekonomické vody nějak uklidnit. A tak povolil.

foto

Ze širšího hlediska je obchodní dohoda Číny a USA projevem jedné novinky, která se objevila v mezinárodní krajině – něčeho, s čím budou Spojené státy nuceny bojovat desítky let. Jak jsem napsal v časopisu Foreign Affairs, Čína je totiž v moderní éře první rovnocenný soupeř, se kterým se Spojené státy utkávají. (Rovnocenným soupeřem nebyl dokonce ani Sovětský svaz.)

Čína je druhá největší ekonomika na světě. Je to největší obchodní partner většiny asijských zemí a dalších na celé zeměkouli. Má největší rezervy cizích měn na světě a jde v čele mnoha průmyslových oborů, včetně špičkových technologií, jako je 5G.

Mnohem důležitější však možná je, že nepatří do bezpečnostního systému USA. Washington musí z jednoho klíčového hlediska čelit mimořádné nepříznivému mezinárodnímu prostředí. Všechny země, které po druhé světové válce zbohatly a získaly vliv (nebo se takovými znovu staly), byly – bez obalu řečeno – americké protektoráty: Německo, Francie, Británie, Japonsko, Jižní Korea. O Číně se to však rozhodně říct nedá.

Když k tomu přidáme velmi odlišný politický systém a kulturu i její touhu využívat svou moc v Asii i dál, potom vzniká velmi složitý a napjatý vztah. Jak ale Trumpovo neúspěšné vyjednávání ukázalo, hrozby, konfrontace a chvástání pokaždé nezabírají. Čína má totiž také svoje páky.

Největší Trumpovou chybou bylo, že do toho šel sám. Evropští předáci se nabídli, že s Amerikou proti Číně spojí síly – společně by měli skoro 50 procent globálního HDP a více než 50 procent světových výdajů na zbrojení. Trump ale odmítl, místo toho Evropu káral, že její obchodování s Amerikou je deficitní. Odešel také z Transpacifického partnerství, tedy z dohody, která mohla na Čínu vyvinout tlak.

Čína je v moderní éře první rovnocenný soupeř se kterým se Spojené státy utkávají

Vina však tentokrát nespočívá jen na Trumpovi. Demokraté se na Čínu vrhali stejně nesmiřitelně a protekcionisticky. Trumpovu dohodu kritizovaly všechny nejvýznamnější postavy této strany. Kdyby ale v Bílém domě seděl demokrat, výsledek by se nejspíš příliš nelišil.

Kritikové mají pravdu, když říkají, že Peking zachází s pravidly volného obchodu nezodpovědně. Čína ale za svou prosperitu vděčí přechodu od komunistické ekonomiky ke spíše tržnímu pojetí. Uspěla, protože Číňané usilovně pracují, hodně šetří a investují a vypůjčují si dobré nápady. Na vzestup Číny může Washington nejlíp odpovědět tak, že zahájí velké investice do vědy, technologií, infrastruktury a pracovního vzdělávání. Pak by Amerika mohla v inovacích předstihnout každou konkurenci.

Málokdo správně vnímá hrozbu sílící Číny, často se objevují bezmyšlenkovité zmínky o další studené válce. Snad pomůže příklad. Zapomeňte na Sovětský svaz a podívejte se na dnešní Rusko, jak se snaží rozkládat otevřené mezinárodní uspořádání, které Západ budoval od roku 1945. Čína se v tomto uspořádání snaží zbohatnout a zesílit. Není to darebácký stát jako Rusko, které se pokouší poškozovat západní demokracie a napadá své sousedy. Jak jsem poznamenal ve Foreign Affairs, Čína byla za Maovy vlády hlavním sponzorem revolučních povstání na celé planetě a teď je druhým největším přispěvatelem k úsilí OSN při udržování míru. Peking od roku 1979 nevedl žádnou válku, což je mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN unikát.

Amerika bude s Čínou soupeřit po velkou část 21. století. Musí to ale dělat moudře, získávat spojence a snažit se o udržení konkurenceschopnosti v mezinárodním systému. Jestli se však vydáme na cestu konfrontace a zadržování, můžeme tím zničit otevřený mezinárodní řád a otevřenou globální ekonomiku. Pak bude vláda kontrolovat obchod, technologie a cestování. Bude ustavičně shánět spojence a bojovat o vliv, oslabí se hospodářský růst a stoupne nebezpečí závodů v jaderném zbrojení a možná i války. Ve vztahu s Čínou není důležité, jak je kdo tvrdý, ale jak je chytrý.

Zdroj:Respekt

Vytisknout článek

© Copyright Cinsky.cz 2005-2020