29. 6. 2017 | 0:04:45
Výběr jazykové verze
cs csen encn cn
Nové články
E-mail
Login
Heslo
Počasí
Měnové kurzy
$l
1 CNY = 3,404 Kč
$l
1 EUR = 26,325 Kč
$l
1 USD = 23,141 Kč
Zdroj: ČNB
Aktualizace: 29. 6. 2017
Čas
Peking:
Praha:
Dnes se událo v Číně
Technology by DANTEM

 

Čínská pozemková reforma venkova

Reportáže, analýzy, rozhovory - 2. 12. 2013 - Větší důraz na trh přinutí čínské státní firmy k větší efektivitě. Tlačit na ně bude konkurence soukromého sektoru. Čínské hospodářství od začátku tisíciletí rostlo v průměru o více než desetinu ročně. Současné reformy jsou reakcí na zpomalení v posledních dvou letech.

foto

Zatížení venkovského domu hypotékou je v Číně citlivé téma. Nervózní místní úředník varoval obyvatele Ku-mienu, malé zemědělské vesnice situované mezi kopci a rýžovými políčky v provincii Kuang-tung, že když o novém systému půjček, ve kterém mohou využít hodnotu svého domu, budou mluvit se zahraničními reportéry, mohli by tím prozradit státní tajemství. Oni však na jeho varování nedbají; jsou z toho, co se děje, nadšení.

Pozemky v čínských městech patří státu a ten zde v devadesátých letech umožnil rozkvět trhu s nemovitostmi. Tento boom se brzy proměnil v supervýkonný motor hospodářského růstu. Naproti tomu venkovská půda už se sice neobhospodařuje kolektivně, tak jako v Mao Ce-tungových katastrofálních lidových komunách, ale zůstala v kolektivním vlastnictví pod dohledem místních představitelů strany. Rolníci nesmí kupovat a prodávat půdu, kterou obdělávají, ani domy, ve kterých bydlí. To oslabuje ekonomiku venkova a snižuje možnosti rolníků, kteří se přestěhovali do měst, ale mají tam jen druhořadé postavení.

Proto také mají takový význam experimenty podobné tomu v Ku-mienu. Pomalu a postupně už probíhají řadu let. A některé jsou připravené k širšímu použití. Bude-li tento rozvoj správně veden, mohl by se stát stěžejním tématem funkčního období prezidenta Si Ťin-pchinga.

Sedmého října Si Ťin-pching prohlásil, že vláda sestavuje "generální plán", jehož cílem není pouhá reforma, ale "převratná revoluce". Podobné výroky jsou součástí příprav na plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Číny, které začalo 9. listopadu. Je to třetí zasedání od Si Ťin-pchingova nástupu do funkce; a protože první dvě plenární zasedání nového generálního tajemníka se věnovala převážně interním záležitostem, včetně jmenování nových vedoucích představitelů strany a vlády, má právě třetí zasedání tak velký význam.

Sám Si Ťin-pching tomuto zasedání přikládá mimořádnou důležitost. V soukromých rozhovorech se západními politiky tuto událost přirovnal ke třetímu plenárnímu zasedání v roce 1978, na kterém svou dominantní roli dva roky po smrti Mao Ce-tunga prosadil Teng Siao-pching a připravil půdu pro rozpuštění lidových komun. Výraz "převratná revoluce" je úmyslnou parafrází věty pronesené Teng Siao-pchingem.

Letecké krytí pozemních manévrů

Si Ťin-pching usiluje o obdobně silné postavení; chce být považován za člověka, který se nezalekne velkých cílů - což ilustruje jeho ostrá kampaň proti korupci -, a je ochotný strhnout poslední bariéry bránící přerodu Číny v tržní ekonomiku. Ještě se ukáže, co z toho jsou jen prázdné řeči. Existují však důkazy, že napůl ochromený trh s venkovskou půdou - který patří mezi největší z těchto bariér - se začíná stávat prioritou. V září se ve státem vlastněném tisku objevily zmínky o tom, že po celé zemi budou spuštěny experimenty s prodejem venkovských stavebních parcel. Tato zpráva, kterou se strana později snažila zlehčovat, způsobila poměrně velký rozruch. Pekingský časopis Cchaj-sin tvrdí, že tento neklid je znamením, "že stlačenou sílu (pozemkové reformy] brzy čeká výbuch".

Přestože se pozemková reforma jistě bude na plenárním zasedání projednávat, nebude jeho hlavním zájmem: vedoucí představitelé už nečekaně naznačili, že se plenární zasedání bude věnovat celé řadě reformních témat a nebude se zaměřovat na jedinou oblast. Výsledky zasedání však nepochopíme podrobným zkoumáním programu. Hlavní bude rozluštit pečlivě sestavená a zakódovaná prohlášení, jejichž cílem je "letecké krytí" - což je výraz používaný Stephenem Greenem z britské banky Standard Chartered - politických opatření, která budou veřejně odhalena až později. Koneckonců na plenárním zasedání v roce 1978 se tvrdilo, že strana Mao Ce-tungovy lidové komuny podporuje; avšak náznaky zde shromážděných vedoucích představitelů i tak podpořily šíření reforem do celé země.

Politické kroky, které má toto plenární zasedání krýt, zřejmě budou odrážet přesvědčení strany, že by rozvoj Číny měl začít nabírat jiný směr. Růstový model poháněný investicemi, který v uplynulých desetiletích tolik vynesl, už se přestává vyplácet; měl by být nahrazen růstem poháněným z větší části zlepšením produktivity a utrácením spotřebitelů. Právě tato víra poslouží k podpoře řady ekonomických opatření, od uvolnění úrokových měr až po podporu inovací a zeslabení vlivu státních podniků potlačujících konkurenci v klíčových oblastech hospodářství. Zároveň upozorňuje na naléhavou potřebu vytvořit trh s venkovskými nemovitostmi. Tato reforma změní život na venkově i ve městech.

Na první pohled je s čínskou urbanizací vše v pořádku. V lednu loňského roku vláda oznámila, že počet obyvatel měst dosáhl 51 procent (v roce 1978 to bylo necelých 18 procent), takže poprvé překonal počet obyvatel venkova. Tento údaj je však zavádějící. Přibližně 270 milionů (téměř 40 procent) z obyvatel zahrnutých do městské populace sice ve městech bydlí, ale v systému registrace domácností chu-kchou mají nadále bydliště na venkově (viz mapu). To znamená, že nemají nárok na sociální dávky v takové výši jako ti s chu-kchou ve městě. V Pekingu a některých dalších velkoměstech si řada z nich nemůže koupit dům ani auto, údajně kvůli omezení poptávky. Oficiální představitelé uznávají, že to není v pořádku, a tvrdí, že nastal čas "urbanizace nového typu".

Dohadování v hlavním městě

Po zrušení omezení vyplývajících z chu-kchou by rolníci žijící ve městech mohli svůj majetek na venkově vyměnit za jistější pozici na městském žebříčku. Také by toto opatření mohlo zajistit velký podíl oné podpory spotřeby, které Si Ťin-pching s dalšími straníky chtějí dosáhnout. Přistěhovalci z venkova totiž spoří mnohem větší část příjmů než držitelé městské chu-kchou. Proto jsou obrovským potenciálním zdrojem spotřeby. A aby tento potenciál mohl být využit, potřebují mít možnost prodat svůj venkovský majetek.

I když je v současnosti Si Ťin-pchingův předchůdce Chu Ťin-tchao čínskými ekonomickými reformátory hodně kritizován, pro určitou úroveň pozemkové reformy na venkově půdu připravil. Na plenárním zasedání v roce 2008, také třetím v roce, obhajoval maoistické pojetí kolektivního vlastnictví venkovské půdy - ale zároveň volal po "postupném" vytvoření "jednotného městského a venkovského trhu" se stavebními pozemky, kam patří i půda pro stavbu venkovských domů a továren. A plenární zasedání také vydalo prohlášení, že práva jednotlivých rolníků na zemědělskou půdu, která dosud byla omezená smlouvou o pronájmu na třicet let (nepodporující investice), by mohla být prodloužena na dobu neurčitou. Od té doby se zákonodárci dohadují nad změnami nesmírně důležitého pozemkového zákona, který by tyto reformy uvedl ve skutečnost. Dohadování v hlavním městě však pokusy v provinciích nezarazilo.

Tápání po kamenech

V posledních pěti letech se v Číně s právy na venkovskou půdu experimentuje všeobecně, o čemž svědčí například pokusy s hypotečními úvěry v Ku-mienu. Pro všechny snahy je však typická opatrnost, a to dokonce i v Kuang-tungu, tedy provincii, kde hospodářské experimenty probíhaly už za vlády Teng Siao-Pchinga. (Si Ťin-pchingův otec Si Čung-sün zde v přelomovém období po roce 1978 pracoval jako vyšší úředník.) Hypotéky v Ku-mienu jsou například dostupné pouze pro financování stavby domů v této vesnici: nikdo nemůže vzít balík peněz a vyrazit s nimi do města. Liou Chung-č‘, který má tento program na starosti, cituje slavnou větu často připisovanou Teng Siao-pchingovi, kterou ve skutečnosti řekl jiný jeho kolega: "Přecházíme řeku tak, že šátráme po kamenech."

Desítky rodin v Ku-mienu těchto úvěrů využívají k výstavbě pěti- či šestipodlažních domů. Tak velké domy jsou zapotřebí kvůli nově vybudované vysokorychlostní železniční trati, která prochází přímo skrze vesnici. Velká část výstavby je financována z odškodnění za vyvlastněné pozemky a zbourané domy. Lidé doufají, že díky novému nádraží budou moci pronajímat pokoje a získají tak snadný zdroj příjmů -proto jsou také nové domy tak velké.

Po dostavění domů uspořádali vesničané oslavu. Nedbali na doporučení úředníka chránícího státní tajemství a ochotně vysvětlovali, že z úvěru financovali ani ne desetinu nákladů na výstavbu. Peníze z půjčky však rozhodně přišly vhod: za údajně výhodných podmínek - pevný úrok 6 procent s pětiletou dobou splácení - získali pokoje navíc. Liou Chung-č’ považuje za nepravděpodobné, že by snad někdo hypotéku nesplácel: "Nemůže se prostě stát, že by ty peníze někdo nedokázal vrátit," tvrdí. To je asi jedině dobře. Co by se vlastně stalo, kdyby někdo opravdu přestal splácet, se totiž neví.

Ve Čchung-čchingu, jihozápadním regionu Číny se zhruba třiceti miliony obyvatel, byl podobný program umožňující rolníkům brát si hypotéky na domy zaveden v roce 2010, tehdy pod vedením vysokého stranického představitele Po Si-laje, který byl nedávno odsouzen na doživotí za přijímání úplatků a zneužívání moci. Od té doby se k podobnému experimentu odhodlaly ještě jižní provincie Kuej-čou a Jün-nan. Podle Cchuej Č’-jüana z Tsinghua University, který býval poradcem čchung-čchingské administrativy, jsou hypoteční úvěry jen malé a rolníci jsou v půjčování "nesmírně opatrní". Ideologické odhodlání stranických představitelů tak dosud nebylo podrobeno zkoušce v podobě nutnosti zabavit nemovitost pro nesplácení úvěru.

Je zajímavé, že v zemi, která již přijala tolik dalších prvků kapitalismu, je ve venkovských oblastech stále tak důležitá ideologie. Princip kolektivního vlastnictví venkovské půdy je zakotven v ústavě a vedoucí činitelé neradi vidí ani náznaky, že by se to mohlo změnit. Někteří tento princip považují za symbol "socialismu s čínskou tváří", který podle nich strana stále prosazuje.

Místní vlády se obávají, že kdyby poskytly rolníkům jasnější vlastnická práva, bylo by pak pro ně obtížnější vyvlastňovat půdu pro budování infrastruktury a továren a bytovou výstavbu. Prodej zabavené půdy developerům je pro místní samosprávy klíčovým zdrojem příjmů, ale používají ji rovněž jako úvěrovou záruku (to je pro Si Ťin-pchinga dalším zdrojem starostí: jejich zadluženost raketově roste). Ideologie neideologie, tyto vlády jednoduše odmítají měnit systém, který je pro ně tak výhodný.

Navzdory podobným obavám se však reformní kroky, které zavedl Chu Ťin-tchao, ujaly a začínají se rozšiřovat. Průkopníky v tomto směru jsou provincie Čchung-čching a Čcheng-tu, hlavní město sousední provincie S’-čchuan. Krátce po třetím plenárním zasedání v roce 2008, jemuž Chu Ťin-tchao ve svém funkčním období předsedal, se zde spustily programy obchodování s půdou, aby se zvýšila hodnota venkovské půdy a urychlila urbanizace. Developeři se mohou účastnit nabídkového řízení o tzv. pozemkové listy (ti-pchiao), vytvořené na základě přeměny stavebních pozemků na venkově na zemědělskou půdu. Ti-pchiao lze pak využít k zastavění venkovské půdy v odpovídající rozloze, ale na místě schváleném k městské výstavbě. Teoreticky by tak nemělo docházet ke ztrátě zemědělské půdy a také rolníci z oblastí, které nejsou v centru zájmu developerů, by mohli něco vytěžit z poptávky po stavebních pozemcích ve městech. 85 procent z ceny pozemkového listu získají samotní rolníci: podle Cchuej Č’-jüana je to skutečně neobvyklý projev uznání, že by rolníci měli mít podíl na zisku ze zástavby svých pozemků. Obchodování s ti-pchiao se chystá zavést také město Kuang-čou v provincii Kuang-tung.

V srpnu referoval čínský tisk o tom, že v Kuang-tungu vypracovali návrh předpisů, podle nichž by venkovští obyvatelé provincie mohli kupovat domy od obyvatel jiných vesnic spadajících pod tutéž obec, a zároveň s nimi by nabývali i vlastnická práva k půdě, na které domy stojí. Byla-li by tato pravidla skutečně zavedena, byl by to pro Čínu alespoň první krůček k vytvoření trhu s bydlením na venkově. Ve městě Wen-čou v přímořské provincii Če-ťiang (které je další líhní reforem) zašli ještě dál. V říjnu zde založili Servisní středisko pro majetková práva k venkovské půdě - jakousi clearingovou instituci, která teoreticky umožňuje obyvatelům měst kupovat si domy od venkovanů v témže okrese. V praxi se však podle čínských médií potenciální kupci stále obávají, že bez revize pozemkového zákona je takové ohýbání pravidel příliš riskantní.

Jinde však spousta lidí odvahu riskovat našla. Poblíž předměstských oblastí řada rolníků staví na svých pozemcích domy, které pak prodávají městským obyvatelům, a ti doufají, že si na ně zákon nedošlápne. Podle některých odhadů každý pátý dům obývaný občany Pekingu stojí na venkovské půdě a v Šen-čenu a Kuang-tungu to může být téměř polovina. Je to neskutečný právní zmatek, ovšem řada rolníků v příměstských oblastech z něj profituje. Nijak naproti tomu nepomáhá lidem, kteří odcházejí z vesnic daleko od měst, kde po nich pak stále častěji zůstávají polorozbořené opuštěné domy.

Rozdělená země

Si Ťin-pching však dosud ani nenaznačil, že by se chystal přímo řešit pozemkový zákon. Krátce po svém zvolení generálním tajemníkem ovšem podnikl významný krok, který by usnadnil další experimenty a reformy. Podle strategického dokumentu, který byl přijat v prosinci 2012 a zveřejněn o měsíc později, by do konce roku 2017 měli rolníci dostat certifikáty, v nichž bude přesně stanovena rozloha a umístění jejich polí, a "co nejdříve" by se pak měly začít vydávat i certifikáty pro pozemky určené k bydlení. Bude to nesmírně namáhavý úkol, nepochybně bude často docházet k handrkování a bude nutno se uchylovat k vyměřování pomocí satelitních snímků. Bez pevně vytyčených hranic však funkční trh s pozemky nelze vybudovat. Místní média teď často referují o předávání vlastnických listin šťastným rolníkům, kteří ještě v životě takový papír nedrželi v ruce. Někteří vesničané v Ku-mienu, kteří obdrželi peníze jako odškodnění za výstavbu železnice, toužili podle vlastních slov po vlastnických listinách, které získali společně s hypotečním úvěrem, mnohem více než po samotných penězích.

V této touze se odráží jeden z klíčových důvodů, proč je pozemková reforma tak lákavá - ale také jeden z důvodů, proč může být pro Si Ťin-pchinga náročné ji realizovat. Získají-li rolníci vlastnické listiny ke svým pozemkům, a budou-li tak mít právo s nimi svobodně nakládat, oslabí se tím často despotická nadvláda, kterou kontrola nad půdou umožňuje základním stranickým organizacím. Obyvatelům venkova tak strana relativně přestane zasahovat do každodenního života, podobně jako je tomu už od konce devadesátých let ve městech, kde obyvatelé získali do vlastnictví byty, které dříve patřily státním podnikům. "Rolníci nebudou mít lidská práva, dokud k nim nebudou patřit i práva vlastnická," říká Sun Ta-wu, zakladatel velkého zemědělského podniku v severní provincii Che-pej.

Si Ťin-pching ale možná obzvlášť netouží uspíšit politické změny, nebo alespoň to dělat viditelně. V rámci propagace před plenárním zasedáním se snaží maskovat stopy svých ekonomických reforem, když překvapivě anachronicky vzdává poctu Mao Ce-tungovi a nečekaně tvrdě zasahuje proti disentu a vzpurné internetové komunitě. Straničtí funkcionáři byli nuceni sledovat dokumentární film o rozpadu Sovětského svazu jako varování před gorbačovským fantazírováním. I kdyby byl Si Ťin-pching skutečně přesvědčen, že naléhavá potřeba ekonomického výnosu z půdy je důležitější než obavy z přílišného posilování rolníků na úkor aparátčíků, možná si dá pozor, aby to nevyjadřoval příliš otevřeně. Ale pokud všichni pochopí, o co mu jde, možná ani jasnější být nemusí.

V roce 1978, právě v době, kdy třetí plenární zasedání ústředního výboru komunistické strany debatovalo o podpoře lidových komun, se skupinka zchudlých rolníků v provincii An-chuej tajně dohodla na rozdělení půdy ve vesnici na jednotlivé soukromě spravované pozemky. Strana nejprve takový přístup k hospodaření označovala za svatokrádežný, ale v roce 1981 nakonec dala tomuto "rodinnému systému zodpovědnosti" oficiální požehnání. V té době už ale fungoval v dobré polovině vesnic. V následujícím roce se pak komuny začaly rušit oficiálně. Tyto dalekosáhlé reformy nevyšly z iniciativy plenárního zasedání, ale zdola. A to by se klidně mohlo stát znovu

Nejen Američané, ale i Číňané mají právo prožít si "svůj sen". Heslo, které po březnovém nástupu do funkce začal razit čínský prezident Si Ťin-pching a vylepil je na tisících plakátů po celé zemi, začíná přecházet do praxe. Čínský sen obyvatel říše středu ale nevychází zdola jako ve Spojených státech. Číňanům lepší budoucnost načrtlo – jak už je v zemi zvykem – nejužší vedení komunistické strany.

Po čtyřdenním, přísně střeženém zasedání za zavřenými dveřmi v polovině listopadu představily čínské špičky veřejnosti dosud nejambicióznější plán reforem za posledních 30 let. Znějí v něm hesla, která by ještě před několika dekádami byla v direktivně řízené a centrálně plánované ekonomice nemyslitelná: větší role trhu, liberalizace, demonopolizace. Reformy reagují na potenciální problémy čínské ekonomiky, před nimiž zemi už nějakou dobu varují také nadnárodní instituce v čele s Mezinárodním měnovým fondem nebo OECD. Letošní předpokládaný růst čínské ekonomiky kolem 7,5 procenta je totiž pro Čínu nejhorší za posledních více než 20 let. Přestože pro většinu evropských zemí zní toto číslo jako nesplnitelný sen, v případě Číny jde o známky hrozících problémů, dalšího zpomalování a rostoucího sociálního pnutí ve společnosti. Tomu má předejít právě 60bodový plán zasahující mnoho oblastí ekonomiky.

Trh na prvním místě

Program reforem má především jeden společný jmenovatel: daleko více klade důraz na volný trh a soukromý sektor.

Čínští představitelé tak například chtějí liberalizovat ceny energií a průmyslových vstupů, které by měly určovat poptávka a nabídka, nikoli státní komise.

Zřejmě nejvíce se zvýšení role trhu projeví ve finančním sektoru. Dosud stát reguloval výši úrokových sazeb, což má v příštích letech skončit. Konkurence mezi bankami nicméně může způsobit některým finančním institucím, bojujícím pomocí úrokových sazeb o klienty, velké problémy. Proto komunisté přišli s revoluční změnou: Peking chce už v příštím roce vytvořit na Západě běžný systém pojištění vkladů. Lidé tak budou mít jistotu, že ani v případě krachu banky nepřijdou o celoživotní úspory.

Větší akcentování trhu dopadne výrazně i na jeden z hlavních pilířů čínské ekonomiky: velké státní firmy. Ty dosud těžily z levných úvěrů poskytovaných státními bankami, které je zvýhodňovaly oproti soukromým firmám. Podobný efekt měly i uměle udržované monopoly státních podniků v klíčových odvětvích, jako jsou například energetika, finančnictví nebo telekomunikace. O tyto výhody státní firmy přijdou a musejí se tak připravit na daleko vyšší tlak ze strany soukromého sektoru. I nadále nicméně mají zůstat jedním z hlavních zdrojů rozvoje země: budou například téměř třetinu svého zisku ve formě dividend odvádět vládě na sociální programy.

Už nyní se ale ukazuje, že bez výrazného zefektivnění byznysu podniků ve vlastnictví státu se tento pilíř ekonomiky bude potýkat se stále většími problémy. Podle agentury Bloomberg mají státní firmy daleko horší výsledky: například rentabilita aktiv dosahuje ve "státním" 4,6 procenta, zatímco u soukromých společností 12,4 procenta. Každý čtvrtý čínský státní podnik podle údajů Světové banky hospodaří v červených číslech.

Otázkou zůstává, zda soukromá konkurence skutečně dokáže státní molochy popostrčit k vyšší výkonnosti. "Vedení velkých podniků se obává, že až dojde k uvolnění kontroly úrokových sazeb poskytovaných bankami a ceny vstupů bude určovat místo vlády trh, jejich hra bude u konce," upozorňuje ve své studii například londýnská výzkumná společnost Lombart Street Research.

Jedním ze způsobů, jak dosáhnout vyšší efektivity firem vlastněných státem, proto má být i umožnění částečného vstupu soukromého kapitálu do státních firem. Ten však bude limitován tak, aby vláda nepřišla o kontrolu.

Podpora domácí poptávky

Dalším motivem reforem je potřeba celkové transformace čínského hospodářství.

To v posledních dvou desetiletích rostlo především díky důrazu na export tažený levnou pracovní silou a uměle udržovaným slabým jüanem. Kvůli bohatnutí společnosti i postupnému posilování měny ale náklady rostou a Čína o výhodu přichází v konkurenci levnějších států jako Indonésie nebo Malajsie. "Řešením je přechod od čínského modelu exportem taženého růstu k modelu založenému na domácí poptávce, od infrastruktury ke spotřebě, od průmyslu ke službám," zdůrazňuje nutnost reformy ekonom William H. Overholt z Fungova globálního institutu a Asijského centra Harvardovy univerzity.

Posílení poptávky chtějí čínští komunisté kromě reformy sociálního systému dosáhnout několika opatřeními. Prvním má být úprava systému registrace bydliště. Tato povinnost dosud de facto poutala Číňany ke stávajícímu bydlišti: když se chtěli přestěhovat za prací a lepším životem, města je odmítla registrovat a lidé kvůli tomu přišli o nárok na zdravotní péči a jiné vymoženosti.

Nynější plán sice počítá s tím, že vůbec nejžádanější města jako Šanghaj nebo Peking zůstanou vesničanům uzavřena, mobilita pracovní síly se i tak ale výrazně zvýší, aniž by měla negativní dopady na životní úroveň Číňanů.

Druhým důležitým bodem je změna systému vlastnictví půdy. Zatímco nyní si mohou zemědělci půdu pouze pronajímat a obhospodařovat, po provedení reforem si budou smět farmáři pozemky kupovat i prodávat. Také to v důsledku bude znamenat bohatnutí společnosti.

A konečně, stárnutí populace donutilo čínské vedení i k revizi takzvané politiky jednoho dítěte zavedené na konci 70. let 20. století. Pravidlo nicméně nebude zrušeno pro všechny: dvě děti si budou moci pořídit pouze rodiče, z nichž jeden je sám "jedináček".

Běh na dlouhou trať

Současný plán reforem nepočítá s žádnou rychlou revolucí, která by Čínu přes noc přeměnila v kapitalističtější stát. Reformy mají probíhat postupně až do roku 2020 a je otázkou, zda skutečně dojde na převedení některých obecných formulací na papíře do konkrétní praxe. I kdyby se ale podařilo splnit jen část z nich, bude to znamenat největší posuny v hospodářství říše středu v tomto tisíciletí.

Zdroj: Respekt, Ekonom

Vytisknout článek

© Copyright Cinsky.cz 2005-2017