Naleštěný, elegantní, několikapatrový, vybavený kavárnou, designérským centrem, výstavními halami atd. To je asi nejmodernější berlínský autosalon současnosti. Když vstoupíte, spatříte něco, co vypadá jako Bugatti nebo Ferrari, jenom stylovější. Jedná se o EP9, špičkový závodní vůz, jenž si již několik zákazníků skutečně pořídilo za cenu tři miliony dolarů za kus. Stojí za ním společnost Nio, jedna z nových čínských automobilek, které teď berou svět útokem.
Před deseti lety vyvážela Čína jenom relativně malý počet aut. Dnes je největším exportérem na světě, snadno z této pozice vytlačila Japonsko. Její hlavní silou jsou elektrická vozidla. Dva ze tří elektrických automobilů na světě se vyrobí právě v Číně. Když dnes přemýšlíme o čínských slabinách (a Čína jich skutečně několik má), je také dobré nezapomínat na její silné stránky a na to, jak je provázána se světovou ekonomikou. Auta značky Nio se navrhují v Mnichově. Výzkumná a vývojová střediska se nacházejí v San José a v Oxfordu a zároveň v Pekingu a Šanghaji. Výroba probíhá v Číně.
Styky bez rizika
Evropa je vůbec tím správným místem, kde má smysl o Číně uvažovat. Tento týden jsem cestoval do tří evropských zemí (Německa, Itálie a Velké Británie) a všude se tam rozhovory stáčely k americkému přístupu k Číně. Většina politiků, s nimiž jsem mluvil, dávala najevo nervozitu. Stáli pevně za postoji Bidenovy administrativy k Rusku a oceňovali, že Biden dokázal Západ sjednotit a že mu nabídl jasné strategické směřování a cíl. Mnohem více je ale zneklidňovaly jeho nové ekonomické návrhy, jak je nedávno předložil poradce pro otázky národní bezpečnosti Jake Sullivan.
Evropské dilema mi vysvětlil bývalý britský premiér Gordon Brown. „Evropa potřebuje průmyslovou politiku, nemůže si ale dovolit napodobovat protekcionismus vaší vlády,“ řekl mi. „Pro Evropu je klíčový obchod, její prosperita je na rozdíl od Ameriky závislá na obchodování se zbytkem světa, včetně Číny. Evropa také na rozdíl od Ameriky dováží energie a není soběstačná. Navzdory zdánlivé shodě napříč Atlantikem nás tyto skutečnosti mohou stále více rozdělovat.“
Brown přiznával, že Bidenova vláda učinila kroky směřující k rozšíření obchodních vazeb, zároveň ale upozornil, že se jedná většinou o dvoustranné nebo regionální iniciativy, jež mohou podkopat globální trhy. Přicházejí „místo skutečné diskuse o tom, jak by měl vypadat moderní multilaterální světový řád“. S Brownem souhlasila i bývalá dánská premiérka Helle Thorning-Schmidt. „Evropa se nemůže od Číny odloučit,“ vysvětlila mi. „To by znamenalo konec globalizace. Proto chceme snižovat rizika, nikoli přerušovat styky.“
Snižování rizika, de-risking, je obrat, kterým proslula prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen a který se dnes stal klíčovým diplomatickým pojmem. Dokonce i Bidenova administrativa dnes tvrdí, že chce snižovat rizika, a nikoli se s Čínou rozcházet. Mnozí z těch, s nimiž jsem v Evropě mluvil, ale vyjadřovali obavy, že se jedná pouze o rétorický posun a že americké postoje – a čínské reakce na ně – budou i nadále napětí spíše hrotit.
Vzpomínky na Clintona
Když takové obavy slyší lidé ve Washingtonu, mají často tendenci mávat nad Evropany rukou s tím, že jsou příliš pasivní a pacifističtí. Předpokládají také, že pokud jde o Čínu, Spojené státy si budou muset vybudovat nové koalice s asijskými zeměmi, jako jsou Indie, Japonsko nebo Vietnam. I tady ale Američané narazí na určité hranice. Čína je například druhým nejdůležitějším obchodním partnerem Indie, těsně za USA. Dillí si je dobře vědomo, že budoucí růst země závisí na udržování zdravých ekonomických vztahů s Říší středu.
Kišór Mahbúbání, bývalý singapurský diplomat a autor knihy The Asian 21st Century (Asijské 21. století), upozornil, že debaty na Západě často opomíjejí skutečnost, že většina světového růstu má svůj původ v Asii. Jako příklad uvádí svůj vlastní region. V roce 2000 byla japonská ekonomika osmkrát větší než ekonomika jihovýchodní Asie. Teď Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) odhaduje, že za tři roky se oblast Japonsku vyrovná. Nejintenzivnější obchodní vztahy na světě udržují v tuto chvíli země ASEAN s Čínou. A tyto země nemohou dále růst bez otevřeného a energického obchodu, obzvláště právě s Čínou.
Strategická genialita Ameriky nespočívala nikdy v tom, že nabízela zbytku světa Pax Americana, jenž by pouze garantoval americkou moc a oslaboval její soupeře. Naopak, jednalo se vždy o globální systém, který je otevřený, svobodný a spravedlivý. „Všichni potřebujeme dobře fungující a expandující světový obchodní systém a fungující multilaterální instituce,“ poznamenal Brown. Mahbúbání vzpomínal, že prezident Bill Clinton často popisoval potřebu silných globálních institucí tak, že budou skutečně omezovat Ameriku, ale zároveň také svazovat nové světové mocnosti. „Dnes zoufale potřebujeme ze strany Washingtonu podobně osvícené postoje. V jeho vlastním zájmu,“ podotkl zkušený singapurský diplomat.