Hodně už se napsalo o zadrženém předsedovi konglomerátu CEFC Jie Ťien-mingovi, který je zřejmě dosud externím poradcem prezidenta Miloše Zemana, ale samotný obchodní model CEFC je možná ještě zajímavější.
Příliš rychlá expanze
Číňané si jako akviziční cíle vybrali v tuzemsku poměrně marketingově nosné objekty: fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowicz, stadion Eden, podíly v aerolinkách, strojírenském ŽĎASu, finanční skupině J&T FG, slavných budovách Florentinum, Živnobance, v hotelu Mandarin Oriental.
CEFC evidentně narostla příliš rychle: Ťien-ming z neznámého a nepříliš významného obchodníka vyrostl za necelých pět let v osobu vlastnící gigant, který investuje do finančních, ropných a energetických aktiv na celém světě, v Čadu, Spojených arabských emirátech, Rumunsku či Rusku.
Posledně zmiňovaná země měla být přitom dějištěm životního obchodu šéfa CEFC – firma se chystala koupit podíl v ruském gigantu Rosněfť za 9,1 miliardy dolarů, přičemž transakce je těsně před dokončením.
Ohromné nárůsty nekonsolidovaného obratu
Deník South China Morning Post uvádí, že před Ťien-mingem úřady zasáhly proti jeho spolupracovníkovi Patrickovi Ho, což je bývalý hongkongský ministr vnitra, který pro CEFC také částečně pracoval. Ho je od listopadu zadržený pro podezření ze zapojení do úplatkářské aféry v Africe. Díky investigativnímu článku v čínském respektovaném finančním magazínu Caixin (Cchaj-sin) o Jie Ťien-mingovi a CEFC, který byl sice brzy vymazán, ale jeho překlad do angličtiny je k dohledání na zahraničních serverech a výňatky také na českém Sinopsis.cz, je možno zpětně rekonstruovat podnikatelskou strategii CEFC. A to od počátků až prakticky do současnosti, kdy můžeme hovořit o řízené likvidaci pod taktovkou čínského státu.
Na začátku byl obchod surovinovými komoditami, kdy podle vyjádření Jie Ťien-minga asi sto podnikatelů sdružilo své byznysy do flexibilní struktury, zastřešené pod hlavičkou CEFC. Hledali řešení společného problému, jímž byl nedostatek vlastního kapitálu. Vzájemná majetková propojení, křížové ručení a obchodní vazby, díky nimž členové seskupení vykazovali rychlý nárůst obratu. Postupování pohledávek z obchodního styku bylo přitom zdrojem hotovosti, která byla používána na nákup nemovitostí a další nárůst obchodního obratu seskupení. Obchodovalo se hlavně aromatickými uhlovodíky, pohonnými hmotami a dalšími ropnými produkty, ale i kaučukem, ocelářským sortimentem. Komoditní a realitní boom znamenal, že rostoucí ceny umožnily přes financování obchodu prostřednictvím bank dodat hotovost i do výrobních firem ve skupině a prodloužit splatnosti.
Klasické schéma popsali v Cchaj-sinu a podstatné je, že obchody mezi spřízněnými společnostmi se mohly řetězit v podstatě do nekonečna a nákupy a prodeje mezi nimi bylo možné započítávat do obratu (podle mezinárodních i českých účetních pravidel podléhají obchody mezi propojenými osobami konsolidaci).
Ohromné nárůsty nekonsolidovaného obratu sloužily svému účelu – posunout skupinu v žebříčcích, zvyšovat povědomí o její (domnělé síle), zvedat image značky a zároveň zlepšovat její vyjednávací pozici na trhu včetně lepších podmínek financování.
Jie Ťie-ming měl podle všeho mimořádnou sociální inteligenci a věděl, jak zapůsobit na obchodní partnery a zajistit si loajalitu nejbližších spolupracovníků, členů Stálé komise, tedy čínského ekvivalentu „politbyra“. Kupříkladu flotila ojetých mercedesů nejvyšší řady se pro tyto účely v silně statusové Číně hodila výborně, stejně jako dobré adresy v Šanghaji, kam se centrála přestěhovala a kde měli v zahradní čtvrti vrcholní představitelé CEFC své rezidence. Komerční nemovitosti pak sloužily jako zástavy a při rostoucích cenách umožnily dále zvyšovat finanční páku.