Nejsem necita, nelida ani totalitář. S neblahým stavem Tibetu hluboce soucítím. Jen nějak nevidím souvislost mezi tím, že na olympiádu nepojedu a tím, že se kvůli tomu Čína vzdá své dlouhodobé politiky nebo že o tom bude alespoň přemýšlet. Olympijské hry jsou pro Čínu bezesporu obrovskou marketingovou příležitostí. Nesdílím ale optimismus řady západních intelektuálů, kteří doufají, že Čína bude chtít především ukázat vyspělému (prozápadnímu) světu, že do něj také patří. Čínské mentalitě spíše odpovídá chuť ukázat zbytku světa, že Čína aspiruje na vůdcovské místo právě taková jaká je. Proto řeší Čína i v předvečer olympiády svůj široce medializovaný a stále akutní tibetský problém řekněme tradičními metodami. I Čína se ale mění. K lepšímu, i když po svém. Málokterý politolog by si troufal tvrdit, že jí rapidní ekonomický rozvoj mílovými kroky přibližuje k liberální demokracii. Prvky kapitalismu se sice stále více domestikují v mnoha oblastech čínského života, ale ve spojení s tamní kulturou vytváří velice zajímavou interakci, která jednou bude spíše alternativou k našemu černobílému pojetí demokratických a totalitních zemí. K tomuto vývoji se nemůžeme stavět inkvizitorsky a odmítavě. Zvláště když tvrdíme, že právě našemu kulturnímu prostoru je vlastní tolerance, porozumění a kooperativnost. A také ekonomický pragmatismus. Bojkot provázel už několik olympiád, nikdy nic nevyřešil a nakonec po něm zbyla jen podivná pachuť. Ani případný bojkot olympiády v Číně nemá šanci v dané situaci něčemu či někomu pomoci. V konečném důsledku může všem uškodit. Živím se obchodem, nikoliv politikou. Pokud mám významného obchodního partnera, snažím se s ním vycházet i přes to, že máme často rozdílné názory, metody i zájmy. Pokud tyto rozdíly významně komplikují naší spolupráci, snažím se ho v první řadě poznat a pochopit, abych ho mohl posléze přimět k alespoň částečné změně. Když se s ním přestanu bavit (a je někdy velmi těžké vydržet!), tratí on i já. I kdybych se neživil obchodem, ale například politikou, na olympiádu do Číny bych jel. A určitě bych se za to nestyděl!
更多文章
Co znamenají čínské barvy
05.06. 2005Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.
První Nobelova cena pro čínského spisovatele
05.06. 2005V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.
Křesťané a komunisté v Číně
05.06. 2005Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…