Martinův komentář - týdenní souhrn 1.1.-7.1.2007

Zasada jedne Ciny, respektive jeji casto dosti odlisne interpretace, neprestava zatezovat vztahy na Dalnem vychode, i dale mimo tento region. CLR pravidelne naleha na USA, aby tuto zasadu uzkostlive dodrzovaly; striktne vzato vsak neni uplne zrejme, co by vlastne mely Spojene staty - a potazmo ostatni demokraticke zeme, ktere se k teto zasade vice ci mene explicitne hlasi – dodrzovat. Odhledneme-li od nekdejsich bipolarnich automatismu z dob Studene valky, je zasada jedne Ciny ve svem soucasnem pojeti pro USA zakotvena v tzv. Prvnim sanghajskem komunike, uzavrenem behem epochalni navstevy americkeho prezidenta Richarda Nixona v CLR v unoru 1972. U vedomi toho, jaka slovni ekvilibristika se obcas kolem tohoto pojmu strhne, nebude na skodu apelovat na vsechny, kdoz tento termin tak ci onak sklonuji, aby si znovu procetli, jak byl puvodne v prislusnem dokumentu formulovan. Jeho plne zneni je k nahlednuti zde. Principu jedne Ciny se tykaji paragrafy 11 a 12. Pri jejich pozornem cteni zjistime, ze obe strany, CLR i USA, jen navzajem deklaruji sva stanoviska, ktera vsak zjevne nejsou totozna. Cinsti diplomate nicmene pravidelne prosazuji cinske stanovisko deklarovane v dokumetu jako zavazny a dohodnuty vyklad. Spolehaji pritom zrejme na to, ze jejich zahranicni partneri Sanghajske komunike nikdy necetli. Obavam se, ze casto je to bohuzel asi pravda. Nixonova obdivovaneho i zatracovaneho poradce Henryho Kissingera, ktery prislusne komunike spolu s Zhou Enlaiem dojednaval, nekteri komentatori povazuji za mezinarodniho zlocince; rozhodne to vsak nebyl zadny prostacek. Americky postoj k otazce Tchaj-wanu formuloval mazane – Americane uznavaji pouze to, ze Cinane na obou stranach Tchajwanske uziny jsou presvedceni, ze existuje jen jedna Cina, a Tchaj-wan je jeji soucasti. To by bylo velmi vystizne stanovisko, kdyby byl Kissinger zvolil misto slova Cinane radeji vyraz “vlady” – Cankajskova kuomintangska diktatura na Tchaj-wanu totiz skutecne ve sve dobe sdilela tento postoj s komunistickou diktaturou na pevnine, lisila se pouze v tom, kdo je pravoplatnym reprezentatem takto pojate “jedine” Ciny. Vratme se nicmene od semantickych klicek k podstate veci. Spojenym statum, stejne jako Ceske republice ocividne neprislusi posuzovat, co je a co neni soucasti jedne Ciny, stejne tak jako napr. CLR neprisluselo rozhodovat o tom, ma-li Ceskoslovensko setrvat ve federalnim usporadani jako jeden stat, ci se rozdelit. Oboji bylo a je vylucnou zalezitosti zucastnenych stran, do jejichz zalezitosti, jak to soudruzi z Pekingu radi casto zduraznuji, by se treti strany nemely vmesovat. Asi tak jedine, co k tomu mohou nasi ci americti diplomate dodat, je ze zucastnene strany by si mely tento spor mezi sebou vyresit pokud mozno potichu, mirovymi prostredky a bez pouziti nasili. Pri zachovani tohoto zakladniho predpokladu je jenom na “lidech na obou stranach Tchaj-wanske uziny”, kolik chteji mit Cin a kdo jsou jejich pravoplatni predstavitele.