Martinův komentář - týdenní souhrn 18.12.-31.12.2006

07.01. 2007 Čínské komentáře

Zatčení a odsouzení čínského sociologa Lu Jianhuy a hongkongského novináře Ching Cheonga představuje fascinující případ jako stvořený pro soudce Ti, nebo alespoň pro námět disertační práce. U nás zůstal bez povšimnutí, ale v Číně (pevninské i jiné) a jinde ve světě vyvolal záplavu nejrůznějších spekulací a dohadů. Na první pohled zarazí obvinění ze špionáže a drakonický trest 20ti let pro Lu Jianhuu. Lu byl jednou z nastupujících hvězd v Čínské akademii společenských věd (CASS), jendom z hlavních think-tanků v ČLR připravujících často podklady a analýzy pro nejvyšší čínské vedení (na webu CASS dosud visí jeho osobní stránka, z níž jsou demonstrativně vymazány všechny osobní údaje). Sám měl údajně blízko k prezidentu Hu Jintaovi, občas se dokonce prezentoval jako jeho neformální poradce. Často se objevoval v diskusních pořadech čínské televize, hojně publikoval knižně i časopisecky. Jak mohla tak prominentní osoba s úzkými vazbami na současné stranické vedení padnout tak dramatickým způsobem? Ze všech teorií (k dnešnímu dni zhruba tucet) je nejméně pravděpodobná oficiální verze, podle níž pracovali Lu a Ching pro tchajwanskou rozvědku. Na všech ostatních teoriích (s výjimkou silně přitažené verze o Luově kontaktech s hnutím Falungong) bude zřejmě trochu pravdy. Dohromady skládají pozoruhodný obraz dynamiky vztahů mezi politickým vedením, akademickými institucemi a médii v ČLR. Lu zjevně zpracovával řadu důležitých podkladů pro stranické špičky z frakce kolem Hu Jintaa a Wen Jiabaa. Ching mu pomáhal navazovat potřebné kontakty v Hongkongu, a snad i na Tchaj-wanu. Oplátkou získával od Lua některé citlivé informace a dokumenty, jako např. texty neveřejných projevů čínských představitelů. Díky nim mohl potom Ching publikovat některé zásadní články, často pod pseudonymem. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého. Spolupráce mezi oběma odsouzenými a jejich sponzory ve vedení Strany šla nicméně podle všeho mnohem dále. Podle otevřeného dopisu Chingovy manželky Mary Lau prezidentu Hu Jintaovi navrhla ona a její manžel prostřednictvím Lua nejvyššímu čínskému vedení dvě zásadní politcké iniciativy roku 2006, totiž pozvání představitelů opozičního tchajwanského „modrého“ tábora Lien Čana a Jamese Soonga na návštěvu pevninské Číny, a výměnu nejvyššího představitele exekutivy v Hongkongu Tung Chee Hwy za Davida Tsanga. Tato tvrzení nelze spolehlivě doložit, ale nastiňují znepokojivé, a ne zcela vyloučené schéma toho, jak se také někdy formuluje zahraniční politka v ČLR. Obě tyto iniciativy měly také výrazný vnitropolitický kontext a představovaly zřejmý políček bývalému prezidentu Jiang Zeminovi. Podle některých pozorovatelů tak bylo smetení Lua a Chinga pomstou Jiangových loyalistů. Jak ale vysvětlit, že by současný prezident Hu nebyl sto uchránit „svého“ muže před exemplárním 20tiletým trestem vězení? Jedním z možných vysvětlení je právě otevřený dopis Mary Lau, který pustil do světa možnost, že zahraniční politiku země aspirující na postavení světové velmoci vytvářejí ve skutečnosti dva hongkongští novináři. Pro čínské vedení je to poměrně nelichotivá představa, takže se snadno mohlo rozhodnout, že bude nejlépe zamést celou věc pod koberec odklizením hlavních představitelů tohoto scénáře. Ať tak či onak, Lu a Ching se zjevně zapletli do příliš vysoké mocenské hry. Zejména Lu Jianhua za to zaplatil opravdu vysokou cenu.

Martin Hála
martin.hala@cinsky.cz

更多文章

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.