29. 9. 2020 | 21:58:03
Výběr jazykové verze
cs csen encn cn
Nové články
E-mail
Login
Heslo
Počasí
Měnové kurzy
$l
1 CNY = 3,316 Kč
$l
1 EUR = 25,890 Kč
$l
1 USD = 21,837 Kč
Zdroj: ČNB
Aktualizace: 29. 9. 2020
Čas
Peking:
Praha:
Dnes se událo v Číně
Technology by DANTEM

 

ANTARKTIDA JAKO OBLASTI ZÁJMŮ ŘÍŠE STŘEDU

Podnikání v Číně - 18. 8. 2020 - Lodě s rudou vlajkou míří k oběma pólům, čínští vědci provádějí průzkumy, čínské korporace se podílejí na těžbě a rybolovu a investují do arktické infrastruktury. U dalších velmocí však vznikají obavy. Jaké má vůbec Peking u pólů cíle a ambice? Bude zodpovědně spolupracujícím aktérem, nebo lze od něho očekávat asertivní až agresivní postupy?

foto

Pokud se mluví o regionu Arktidy, obvykle se zkoumají možné spory mezi

západními státy na straně jedné a Ruskem na straně druhé. Už řadu let se ale

do dění na dalekém severu (a rovněž na dalekém jihu) zapojuje další silný hráč,

a to Čínská lidová republika, jež nenechává prostor pro pochybnosti, že se chce

v těchto oblastech stát opravdu relevantní silou. Její ambice sahají až do časů

studené války, ovšem jejich realizaci dovolil až razantní vzestup Číny

v posledních třech dekádách, zejména pak v té letos končící. Za jistý

symbolický krok lze pokládat skutečnost, že ČLR v roce 2013 získala

pozorovatelský status v Arktické radě, mezivládním fóru, jehož stálými členy je

osm zemí, jejichž teritoria leží v blízkosti severního pólu. Seznam obsahuje

USA, Kanadu, Island, Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko a Rusko, kdežto

dalších třináct zemí působí jako pozorovatelé, Čína se však netají záměrem

získat i plné členství. Sama se označuje za „stát blízký Arktidě“ („near-Arctic

state“) či za „zúčastněnou stranu“ („stakeholder“).

Technicky vzato jde o podivné formulace, jestliže uvážíme, že sever Číny je

od Arktidy vzdálen asi podobně jako Berlín. Argument Pekingu ale zní tak, že

klimatické a další procesy v Arktidě mají zásadní vliv i na Čínu a její

ekonomiku, což by samozřejmě mohlo mít důsledky globálního charakteru.

Prakticky se již Čína jako „arktická mocnost“ chová, protože její aktivity

zastiňují i mnohé stálé členy Arktické rady. 26. ledna 2018 zveřejnila

Čína svou oficiální arktickou politiku, ve které deklaruje své cíle, na prvním

místě samozřejmě ty vědecké, zvláště ekologické výzkumy. V dalších

kapitolách však již otevřeně jmenuje své ekonomické záměry využití severních

oblastí Země. Prvním z nich je plavba po lodních dopravních trasách, jež

se díky klimatickým změnám stávají dostupnějšími. Lze to snadno prokázat

na dramaticky rostoucím počtu plavidel, která si tak mohou významně

zkracovat cestu především mezi Asií a Evropou.

Pro Čínu jde o ohromně důležitou otázku, neboť její ekonomika je životně

závislá na námořní dopravě Malackým průlivem. Vedle problému pirátství tam

existuje také hrozba, že v případě hypotetické války by US Navy dokázalo

průliv snadno zablokovat, což by čínskou ekonomiku nejspíš přivedlo

k rychlému krachu. Severní lodní trasy znamenají vhodnou alternativu, která by

navíc nesmírně urychlila čínské dodávky do Evropy.

Ona doprava Malackým průlivem zahrnuje i tankery s ropou, protože 80 %

čínské spotřeby ropy prochází právě tudy. „Říše středu“ proto naléhavě usiluje

o diverzifikaci a Arktida se má stát ideálním zdrojem, neboť podle různých

odhadů ukrývá zhruba čtvrtinu dosud neobjevených světových zásob ropy

a plynu. Čínské společnosti tedy navazují partnerství zejména s ruskými

firmami a podílejí se na těžbě. To samozřejmě těší i Moskvu, jelikož čínské

peníze mohou být velice vhodnou „náplastí“ na sankce ze strany Západu.

I S L A N D A G R Ó N S K O

Nejde ale jen o uhlovodíkové zdroje a nejde jen o Rusko. Surovinové zájmy

Pekingu směřují i jinam, například na Island a do Grónska. Právě tam leží

obrovská, z velké části nedotčená ložiska širokého spektra surovin (včetně

železa, titanu, uranu, zlata či platiny), a tudíž se nelze divit, že se na obou

ostrovech významně angažují čínské korporace. Vedle zájmu o těžbu mají

v plánu budovat i infrastrukturu, mimo jiné přístavy a letiště.

To pochopitelně vzbuzuje znepokojení, protože Island a Grónsko mají

strategicky mimořádně důležitou polohu. V případě Grónska se navíc obecně

čeká, že během několika málo let se bude chtít stát nezávislým státem, jenž

bude díky ohromným zásobám surovin atakovat horní příčky seznamu zemí

podle výše HDP na hlavu. Velmoci si tedy již v předstihu hodlají „pojistit“ svůj

vliv na největším ostrově. Zdánlivě absurdní nápad Donalda Trumpa, jenž chtěl

koupit Grónsko, dává v tomto kontextu ve skutečnosti velice dobrý smysl.

Další důležitý obor, kde se chce Čína angažovat, představuje rybolov,

protože arktická loviště jsou nyní daleko lukrativnější než ta tichomořská,

z nichž některá již bezmála zejí prázdnotou. Čtvrtým sektorem je turistika,

která by se rozhodně neměla podceňovat, neboť pro Číňany má značný

symbolický význam. Vláda v Pekingu ji výrazně podporuje, jelikož tak posiluje

hrdost obyvatelstva, jež se pak tím víc ztotožňuje s polárními ambicemi.

O efektu této podpory výmluvně hovoří fakt, že 80 % turistů, kteří na palubách

ruských ledoborců směřují k severnímu pólu, tvoří právě Číňané. Společně

s početnou flotilou ruských lodí tam řadu let působí též čínský ledoborec Xue

Long (Sněžný drak), vyrobený na Ukrajině, v roce 2019 však zahájila činnost

špičková loď Xue Long 2, kterou si již Čína postavila sama. Třetí čínský

polární ledoborec se rodí a tentokrát už by měl mít jaderný pohon, díky čemuž

se Čína stane po Rusku druhou zemí s takovou lodí.

„Sněžní draci“ se ale plaví nejen na daleký sever, protože PRIC (Čínský polární

výzkumný institut) běžně podniká expedice také do Antarktidy. Čína tam

provozuje již čtyři stálé stanice, staví pátou a budí znepokojení

zejména u Australanů, jelikož tyto stanice vesměs stojí na území, jež Austrálie

považuje za „své“. Čínští vědci samozřejmě oficiálně provádějí pouze mírový

výzkum (jiný je v Antarktidě koneckonců zakázaný), avšak stejně jako

v případě Arktidy existuje podezření, že má rovněž skryté záměry.

Vrátíme-li se zpět na sever, pak mezi témata diskusí patří například čínská

vědecká stanice na norském souostroví Svalbard. Kromě výzkumu totiž slouží

též jako pozemní řídicí středisko čínského družicového navigačního systému Beidou („Kompas“), jenž má nesporně i vojenské využití. Objevují se také

spekulace, že čínské námořnictvo hodlá vysílat své jaderné ponorky

na hlídkové plavby až do arktických vod.

V tomto kontextu lze upozornit na jednu zajímavou skutečnost. Velkým

zastáncem jaderných ponorek a misí v Arktidě byl též někdejší čínský ministr

obrany Geng Biao, jehož tajemníkem byl svého času jistý Si Ťin-pching. Ano,

dnešní čínský prezident. Zřejmě není vůbec náhoda, že expanze na daleký sever

představuje jednu z důležitých součástí jeho agendy. Současně ale platí, že tyto

ambice narážejí na zatím sice tichý a nenápadný, ale stále silnější odpor, který

se navíc kupodivu neomezuje pouze na západní státy.

Podobně jako jinde totiž platí, že Moskva sice oficiálně považuje Peking

za dobrého spojence, jenže ve skutečnosti se sílící Číny hodně obává.

V případě Arktidy je to zvlášť patrné, jestliže dojde na otázku plavebních tras.

Rusko totiž prohlašuje některé části Arktidy za „své“, jelikož jde údajně

o pokračování jeho pevninského šelfu, zatímco Čína tam prosazuje svobodu

plavby podle obecně přijímaných norem mezinárodního práva.

A R K T I D A J A K O M Ě S Í C

Když pomineme paradox skutečnosti, že Čína v Arktidě žádá přesně to, co

sama odpírá jiným v Jihočínském moři, jde o zcela zjevný zdroj napětí

ve vztazích s Moskvou. Někteří čínští představitelé už oficiálně deklarují, že

nárok na rozvoj a využití Arktidy by nemělo mít jenom několik vybraných

zemí, nýbrž celé lidstvo. Vyskytly se i pozoruhodné poznámky ve smyslu, že

Arktida má „patřit všem, podobně jako Měsíc“.

Rusko však potřebuje čínské peníze, takže nespokojenost obvykle vyjadřuje

nepřímo a skrytě. Západní státy dávají najevo obavy poněkud jiného druhu.

Čínští dopravci, těžaři či rybáři totiž rozhodně nejsou proslulí velkými ohledy

k životnímu prostředí, takže jejich rostoucí angažmá v arktických regionech by

mohlo vést k vážným ekologickým škodám. Peking to pochopitelně odmítá

jako neopodstatněné obavy. Stejně tak odmítá, že by jeho ambice týkající

se severních polárních oblastí měly jinou povahu než mírumilovnou.

Některé texty, které vyšly v čínských odborných vojenských periodikách, ale

napovídají, že se takové deklarace musejí brát se značnou rezervou. V debatách

o čínské námořní strategii zaznělo i tvrzení, že má zahrnovat „obranu

v blízkých mořích, ochranu ve vzdálených mořích, přítomnost na světovém

oceánu a expanzi k oběma pólům“. Přinejmenším se tedy dá čekat, že čínská válečná plavidla budou stále častěji vyrážet do Arktidy jako doprovod

obchodních lodí, které povezou suroviny do Číny nebo zboží do Evropy.

Ve vzdálenější budoucnosti nelze vyloučit ani arktické mise čínských

raketonosných ponorek, které by tak mohly být účinným odstrašujícím

prostředkem, protože USA po skončení studené války značně zredukovaly své

výstražné a obranné kapacity proti útoku přes severní pól. Také americké

schopnosti pro operace v Arktidě jsou hodně omezené, jelikož Pobřežní stráž

má jen jediný (již ze 70. let pocházející) polární ledoborec. Donald Trump

proto v červnu 2020 vydal příkaz k zahájení stavby flotily nových ledoborců.

Nové lodě tohoto druhu mají vstoupit do služby teprve příští dekádu, ovšem už

znějí hlasy, že by se USA měly inspirovat novými ruskými ledoborci třídy Ivan

Papanin, jež mohou nést také těžkou výzbroj včetně protilodních střel.

Povědomí Američanů o rizicích dokládá také fakt, že zpráva o vojenských

schopnostech Číny, jež je každý rok zhotovena pro Kongres, v roce 2019

poprvé obsahovala též kapitolu o čínských aktivitách v Arktidě. Věnovala

se též ledoborcům, oblastem spolupráce Pekingu a Moskvy i jejich neshodám.

Samozřejmě znějí také uklidňující hlasy, podle nichž není třeba mít z čínských

(ani z ruských) ambicí strach či naznačovat, že vypukne jakási „arktická

válka“. Je pravda, že v Arktidě vždy převládal (a to i v nejnapjatějších časech

studené války) kooperativní přístup, zřejmě proto, že extrémní přírodní

podmínky posilovaly spíš sklony ke spolupráci. Pravda je však také to, že

právě tyto přírodní podmínky se dnes mění. Potenciální „výhry“ v Arktidě

nikdy nebyly tak vysoké, a proto světové velmoci včetně Číny zvedají sázky

Zdroj: Echo

Vytisknout článek

© Copyright Cinsky.cz 2005-2020