18. 12. 2018 | 16:03:01
Výběr jazykové verze
cs csen encn cn
Nové články
E-mail
Login
Heslo
Počasí
Měnové kurzy
$l
1 CNY = 3,316 Kč
$l
1 EUR = 25,890 Kč
$l
1 USD = 21,837 Kč
Zdroj: ČNB
Aktualizace: 18. 12. 2018
Čas
Peking:
Praha:
Dnes se událo v Číně
Technology by DANTEM

 

Nový čínský svět

Reportáže, analýzy, rozhovory - 8. 11. 2018 - Když Donald Trump koncem minulého roku navštívil Čínu, tak mu jeho hostitelé na velké obrazovce promítli video Donalda Trumpa. Mluvil na něm s obvyklou dikcí, s nezaměnitelným tónem hlasu – ovšem v bezchybné a plynulé čínštině, kterou současný americký prezident samozřejmě neovládá. Zvuk, který k nerozeznání od reality doprovázel obrazový záznam Trumpovy tiskové konference, vytvořily algoritmy čínského startupu iFlytek.

foto

Čína se chtěla americkému prezidentovi pochlubit pokroky na poli moderních technologií, v tomto případě umělé inteligence pracující s lidským hlasem. iFlytek je čínským lídrem v tomto odvětví a například prestižní výzkumný institut MIT firmu vloni zařadil mezi desítku nejpokrokovějších podniků světa. Tento úspěch je projevem mohutného trendu, který začal zhruba před pěti lety a v jehož rámci se z Číny mimo velkou pozornost evropské veřejnosti stává technologická velmoc. Komunistická říše přestává být jen montovnou, která levně sestavuje a vyrábí produkty vyvinuté západními inovátory.

Dokladů čínského vzestupu je nespočet. Mezi dvacítkou největších internetových firem světa – měřeno tržní hodnotou jejich akcií – je jedenáct amerických a devět čínských. Před pěti lety měla Čína v první dvacítce pouze dva zástupce. Mezi padesátkou startupů s nejvyšší hodnotou je pak 26 čínských a mimochodem ani jeden evropský. Tyto zprávy jsou mnohem víc než jen užitečnou informací pro investory, případně výpovědí o asijské fascinaci technologiemi. Vyprávějí o proměně světa, která může mít dalekosáhlé důsledky.

Marx a algoritmy

Místnost, ve které prezident a šéf komunistické strany Si Ťin-pching pronáší novoroční projevy, bývá pečlivě zaranžovaná. Vše, co se objeví na televizním záběru, sledovaném ve stovkách milionů domácností, musí mít jasně daný význam. Čínští uživatelé internetu si proto letos hned všimli, že v knihovničce nejvyššího vladaře byly vedle Komunistického manifestu, Marxova Kapitálu nebo třeba řeckého klasika Homéra vystaveny také dvě neočekávané knihy. Napsali je američtí technologičtí experti a vysvětlovali v nich fungování a potenciál umělé inteligence (konkrétně se jednalo o knihy The Master Algorithm a Augmented: Life in the Smart Lane).

Objev těchto titulů na prezidentově novoročním vzkazu symbolizuje podporu, jakou má výzkum na poli nejmodernějších technologií u vedení komunistické strany. Ta podpora je natolik viditelná a masivní, že někteří analytici sarkasticky mluví o „digitálním leninismu“. Nejprve se Číně důslednou ochranou vlastního trhu před západní konkurencí podařilo vybudovat domácí gigantické internetové firmy. Koncerny Baidu, Alibaba a Tencent rychle dohánějí Google, Facebook a Amazon a stávají se jejich vážným konkurentem při pronikání na asijské a další rozvojové trhy. The Economist toto soupeření nazývá „soubojem titánů“.

Nyní prezident Si v projevech opakuje, že chce z Číny vybudovat technologickou velmoc, a podřídil tomu aktuální ekonomickou „pětiletku“. Ve městech po celé zemi vznikají technologická centra, mladí startupisté dostávají výhodné nájmy, absolventy elitních zahraničních univerzit domů láká směs finančních pobídek.

Splnění prezidentova zadání samozřejmě není zaručené. Po druhé světové válce se mnoha dobovým západním expertům zdálo, že Sovětský svaz s plánovaným hospodářstvím nevyhnutelně předběhne více chaoticky se rozvíjející demokracie. Poté co Sověti v roce 1957 vyslali do vesmíru první družici Sputnik, zavládla v mnoha západních metropolích přímo panika. Přesto se vývoj nakonec obrátil. Sovětský svaz i kvůli nesvobodnému prostředí na univerzitách, v hospodářství a v celé společnosti nakonec ve výzkumné kreativitě jednoznačně zaostal za Západem.

To však neznamená, že se příběh bude automaticky opakovat i ve 21. století. Autoritářská Čína zatím vcelku zdárně překonává četné předpovědi krizí a dál hospodářsky roste a zvyšuje kontrolu centrální vlády nad obyvateli. Je možné, že se jí opravdu podaří vyvrátit zažitou představu, podle které nesvobodné státy na poli technologického rozvoje zaostávají za těmi svobodnými.

Čínští předáci tvrdí, že se Západ nemá v tomto ohledu čeho obávat. V čínském snažení je prý třeba primárně vidět úžas z vědeckého pokroku, snahu o chytřejší správu domácí miliardové populace a měst s deseti a více miliony obyvateli, úsilí o ekonomický rozkvět. Z čínských úspěchů, říkají oficiální projevy, tak bude profitovat celý svět.

Tak jednoduché to samozřejmě není. Čínský technologický vzestup má také zásadní politické důsledky a příběh v úvodu popisované firmy iFlytek, světového šampiona v oblasti rozpoznávání hlasu, je v tomto směru ilustrativní.

Startup vznikl podobným způsobem jako mnozí američtí technologičtí pionýři: založili jej koncem devadesátých let kamarádi, kteří společně excelovali na univerzitě ve městě Che-fej. Vztahy soukromých firem s všeprostupující komunistickou stranou však v Číně nebývají průhledné a je snadné se v nich zaplést do lecjakých sítí. To se zřejmě stalo také firmě iFlytek. Dnes podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch pomáhá čínským bezpečnostním úřadům při vytvoření systému schopného automaticky najít hlasy hledaných osob, zločinců i nepohodlných aktivistů v telefonických hovorech po celé Číně.

A nejde jen o domácí dozor. Špičkové technologie jsou od nepaměti spjaté i s mocenskou politikou: s vojenstvím, kde se v tajných laboratořích dále rozvíjí, se špionáží a obecně zvyšováním vlivu ve světě. Technologický náskok v posledním století podpořil postavení Spojených států coby planetárního lídra. Pokud se Čína opravdu stane novým premiantem, bude to mít mezinárodněpolitické důsledky, které dnes nelze přesně předpovědět. Už nyní například čínské metody a techniky kontroly internetu a jeho uzavírání do národního, cenzurovaného prostoru přejímá stoupající počet autoritářských zemí.

Umělá inteligence pro středoškoláky

Zcela klíčová je z čínského pohledu oblast umělé inteligence (AI). Kdo tuto technologii ovládne, tomu podle stratégů v Pekingu patří budoucnost. Zatím je v tomto dovětví napřed Amerika. Eric Schmidt, bývalý šéf Googlu, v hojně citovaném výroku varoval, že Čína náskok rychle snižuje: „Do roku 2020 nás doženou. V roce 2025 budou lepší než my. V roce 2030 budou sektoru umělé inteligence dominovat.“

V roce 2017 celá polovina světových investic do startupů v oblasti umělé inteligence proběhla v Číně (38 procent v USA). Podstatné ale nejsou jen podobné málo představitelné statistiky. Podle německého čtvrtletníku Internationale Politik se v Číně o umělé inteligenci vyučuje v hodinách informatiky na běžných státních školách. Čtyřicet vybraných středních škol v pilotním projektu nabízí studentům vyšších ročníků kurzy o umělé inteligenci, které by svou náročností patřily spíše na univerzitu. Ministerstvo školství pro tento účel v dubnu představilo učebnici. Fascinace sci-fi odvětvím je všudypřítomná: ve státní televizi v hlavním vysílacím čase slaví úspěch pořad, ve kterém lidé v různých disciplínách soupeří s umělou inteligencí.

Čína v tomto odvětví těží z velkého počtu obyvatel i z toho, že soukromí a osobní data nejsou ani zdaleka tak chráněny jako v demokraciích. Dobrým příkladem je opět „rozpoznávač hlasů“ iFlytek. Není jasné, kde firma bere obrovská kvanta dat, která jsou zásadní podmínkou rozvoje umělé inteligence. Jedním z vlastníků původně studentského startupu, který je posledních deset let na burze, je však podle The New York Times státní telekomunikační gigant China Mobile. Operátor má 800 milionů čínských klientů a iFlytek provozuje jeho zákaznickou linku.

Technologickým startupům přitom nenahrává jen zvnějšku neprůhledné propojení se státem a neprůhledná „těžba dat“ o chování občanů. Čínská společnost může proti nápadům své mocenské elity protestovat jen velmi omezeně, případně s velkým rizikem. Zahraniční reportéři navíc popisují, že Číňané ve srovnání se skeptičtějšími Evropany jsou vůči novým technologiím nekritičtí, sběr osobních dat obvykle považují za snesitelnou cenu za pokrok a bezpečnost.

Prvky umělé inteligence se tak dostávají do míst, kam by je citlivější Evropané nevpustili. Již citovaný text v magazínu Internationale Politik uvádí, že se do veřejných toalet čínských měst postupně instaluje systém rozpoznávání tváří. Toaletní papír dostanete, jen když do chytré kamery nastavíte svou tvář, při každém použití WC ale jen čtyři útržky. Inteligentní systém neumožní vzít si jich více. Technologie tak pomáhá při potírání rozšířeného nešvaru: krádeží toaletního papíru na veřejných záchodcích. Biometrické systémy se používají i při přijímačkách na univerzity, kde mají zabránit tomu, aby za sebe někteří ze studentů poslali svého chytřejšího „dvojníka“.

Jaký je tvůj rating, miláčku?

Hlavním zájemcem o novinky na poli rozpoznávání tváří a hlasů jsou bezpečnostní složky. Policisté v některých městech testují používání „inteligentních“ brýlí, které jim hlásí, když na ulici rozpoznají tvář hledané osoby. Novinky na trhu dokážou rozpoznat tvář i v tisícihlavém davu nebo na rozmazaném záběru. Nový produkt popisovaný týdeníkem Der Spiegel dokáže odhalit i člověka se zahalenou tváří: pozná jej přesně podle způsobu chůze.

Po Číně je nyní instalováno kolem 200 milionů kamer a toto číslo se má v příštích letech zdvojnásobit. Žádná ulice a zákoutí nemají zůstat bez dohledu. „Důvěryhodní lidé budou moci svobodně bloumat pod nebesy, pro diskreditované bude těžké udělat i pár kroků,“ cituje australský veřejnoprávní kanál ABC čínského komunistického předáka v multimediální reportáži, která ukazuje využití kamer ve spojení s algoritmy a technologiemi rozpoznávání tváří a hlasů.

Čína v roce 2020 zavede „sociální kredity“, což je v zásadě státem zadaný systém hodnocení důvěryhodnosti občanů. Informace z kamerových systémů se propojí například s daty ze zdravotních databází, se školními výsledky, s výpisy bank, s informacemi tajných služeb a výsledkem bude cosi jako „občanské skóre“. Kdo bude hodnocen dobře, ten dostane přístup k levným půjčkám, VIP zacházení v hotelích a na letištích, rychleji povýší v práci a zvýší svou atraktivitu na internetových seznamkách. Koho kamery zaznamenají při přechodu na červenou, při častém nákupu alkoholu v obchodech, nebo dokonce při psaní z pohledu vlády podezřelých zpráv na sociální sítě, tomu hodnocení klesá.

ABC v říjnovém unikátním materiálu zblízka ukázala jeden z pilotních projektů, které v tuctu čínských měst běží. Představuje v něm 43letého investigativního novináře Lioua Chua, který odkryl řadu vražd i korupčních kauz v komunistické straně. Soud ho v roce 2015 uznal vinným z pomluvy místního politika, později redaktor odmítl zaplatit z jeho pohledu neoprávněný poplatek nařízený soudcem. Jeho skóre v „občanském hodnocení“ dramaticky kleslo, což nyní omezuje i jeho svobodu pohybu. Když si zkouší koupit lístek na rychlovlak do vzdálenějšího města, tak jeho platba neprojde. Má fakticky omezené cestování nejmodernějšími vlaky a obává se, jaký budou mít jeho „prohřešky“ dopad na blízké a zda ho nečeká společenská izolace.

Čína je pevně rozhodnutá tento systém za dva roky spustit na celostátní úrovni. Různé firmy z pověření státu vymýšlejí, jak přesně by „hodnocení občanů“ mohlo fungovat, jak přesně odměňovat a trestat. Cíl je však daný a žádná veřejná debata o něm v podmínkách diktatury neprobíhá. Je samozřejmě stále možné, že se tato orwellovská vize z různých důvodů nenaplní – a že obecně čínské technologické ambice skončí podobným neúspěchem jako ty sovětské.

Příkladů toho, co nefunguje podle plánu, je po celé Číně dost. Na složité křižovatce ve městě Siang-jang například místní úřady s pomocí umělé inteligence zavedly systém, který tvář a jméno řidiče porušujícího dopravní předpisy promítne na velkoplošnou obrazovku podél silnice. Bude pokutován, ale hlavním trestem a varováním má být ostuda, kterou utrpí před ostatními řidiči. Systém však pořádně nefunguje. Ukazuje tváře provinilců se zpožděním několika dní a podle reportáže The New York Times se fotografiemi provinilců místo umělé inteligence pořád prohrabávají lidé z masa a kostí. Problémy má i šampion v rozpoznávání hlasu iFlytek: jeden tlumočník firmu v září obvinil z toho, že simultánní překlad z čínštiny do angličtiny na technologické konferenci nedělala umělá inteligence, ale on, reálný člověk.

Čekání na sputnik

Podobné pochybnosti však neznamenají, že Západ může čínské ambice a pokroky sledovat v klidu. Znepokojení projevují zvláště Spojené státy. Tamní úřady začaly přísně bránit snaze čínských investorů o vstup do amerických technologických firem. Zájem Pekingu míří například směrem k výrobcům mikroprocesorů, které jsou pro rozvoj umělé inteligence důležité. Čínské firmy je zatím nedokážou v požadované kvalitě vyrobit. Dvouměsíčník Foreign Affairs v aktuálním vydání uvádí, že Čína v roce 2016 za jejich dovoz zaplatila 228 miliard dolarů, více než za dovoz ropy.

Opatrnost vůči čínským investicím je důležitou součástí západní reakce, sama o sobě však stačit nebude. The Economist navrhuje, aby se demokracie inspirovaly svou vlastní historií, konkrétně tím, jak reagovaly na sovětskou technologickou hrozbu po druhé světové válce. Dramaticky tehdy zvýšily státní investice do vzdělání a výzkumu. V USA byl podíl investic do vědy a výzkumu před 50 lety třikrát větší než dnes. V tomto prostředí vyrostlo Silicon Valley a rozvíjel se migrační systém přitahující slibné mozky z celého světa. V pohledu na čínský rozvoj ale zatím, zdá se, „okamžik sputniku“ ukazující naléhavost výzvy ještě nenastal.

Zdroj:Respekt

Vytisknout článek

© Copyright Cinsky.cz 2005-2018