Úpadek Spojených států pozvedá na hlavní jeviště Čínu

31.10. 2017 Čínské komentáře
Zatímco v USA jsou zprávy a analýzy posedlé každodenním cirkusem spojeným s Donaldem Trumpem, na opačné straně světa se právě odehrálo něco skutečně historického.

Čína dala najevo, že samu sebe vnímá jako druhou světovou velmoc, jako stát schopný stavět se do pozice alternativy, či snad dokonce soupeře Ameriky. To není můj názor založený na věštění z čajových lístků čínské politiky. Jedná se o jasně artikulovaný postoj čínského nejvyššího vůdce Si Ťin-pchinga. Ten minulý týden ve svém vystoupení před delegáty 19. sjezdu Komunistické strany Číny prohlásil, že Čína se nachází „na historické křižovatce“ a že vstupuje do „nové éry“. Ta bude typická tím, že se země stane „mocnou silou“ ve světě a bude sloužit jako model politického a ekonomického rozvoje. Zdůraznil, že čínský „politický systém (…) je velkým dílem“, jež nabízí „ostatním zemím nové možnosti“. Neopomněl připomenout, že jeho země bude žárlivě bránit vlastní zájmy a zároveň se stane světovým lídrem v záležitostech, jako je klimatická změna nebo volný obchod. Od chvíle, kdy Čína v sedmdesátých letech opustila maoismus, určoval její základní filozofii Teng Siao-pching. Země se potřebovala učit od Západu, především od Spojených států, a integrovat se do existujícího mezinárodního řádu. Podle Tenga měla být její zahraniční politika skromná a nenápadná, země měla „lampu skrývat pod nádobou“ a „nechat věcem jejich čas“. Podle nynějšího prezidenta však teď nastala chvíle, kdy je říše středu připravena vstoupit na „hlavní světovou scénu“. Prezidentův projev je důležitý, protože letošní stranický sjezd ukázal, že není obyčejným lídrem. Druhého funkčního období se chopil, aniž by jasně jmenoval nástupce z nadcházející generace stranických kádrů, a drží tak moc pevněji než jeho bezprostřední předchůdci. Ještě důležitější je, že strana jeho myšlenky vtělila do ústavy, a taková čest předtím za života potkala pouze Mao Ce-tunga. (Tengovy myšlenky také skončily v ústavě, ale teprve po jeho smrti.) To znamená, že Si a jeho představy budou po zbytek jeho života dominovat čínské komunistické straně.

Síla ekonomiky

Andrew Nathan v posledním vydání The New York Review of Books poznamenal, že politika Západu vůči Číně obecně počítala s tím, že Čína s postupujícím časem zmodernizuje svoji ekonomiku a zároveň se stane pluralističtější doma a otevřenější spolupráci v zahraničí. Také však připomněl, že někteří autoři, třeba James Mann, se vždy obávali, že Čína přece jenom zůstane autoritářskou zemí a bude podporovat jiné nedemokratické režimy. Skutečnost není tak vyhrocená, jak Mann předpovídal. Čína zůstává rezolutně autoritářskou zemí – v posledních letech dokonce více než dříve. V bodech jako změna klimatu nebo obchod se Severní Koreou je ale více nakloněná spolupráci. I když se Peking pokouší vybudovat vlastní alternativní mezinárodní instituce, je také třetím největším přispěvatelem do rozpočtu OSN a druhým největším do rozpočtu mírových operací stejné organizace. Čína se snaží o změny v mezinárodním systému, jež by odrážely její stoupající moc, nikoli ale o revoluci nebo úplné nahrazení systému vybudovaného Západem. Čínský nový postoj ke světu a způsob, jakým je přijímán, jsou výsledkem neutuchající síly čínské ekonomiky a rostoucího politického sebevědomí komunistické strany pod vládou prezidenta Si Ťin-pchinga. Ke změnám ale dochází také na pozadí totálního zhroucení politické a morální autority Spojených států ve světě. Poslední průzkum agentury Pew Research Center ukazuje na čtrnáctiprocentní propad obliby USA napříč třiceti zkoumanými zeměmi. Státy jako Austrálie, Nizozemsko nebo Kanada mají dnes příznivější postoj k Číně než ke Spojeným státům. Mnohé zkoumané země, mezi nimi Německo, Chile nebo Indonésie, důvěřují více čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi než jeho americkému protějšku Donaldu Trumpovi. Čína se usilovně snaží vylepšit svůj obraz ve světě, utrácí miliardy dolarů za rozvojovou pomoc, slibuje obchod a investice a otevírá pobočky Konfuciova institutu, v nichž propaguje čínskou kulturu. A teď si představte, jak se zbytku světa musí nyní jevit Spojené státy. Jsou politicky paralyzované, neschopné učinit jakékoli významné rozhodnutí. Ačkoli jejich dluh pořád roste, investice do vzdělání, infrastruktury, vědy a technologie zásadním způsobem chybějí. Politika se stala typem reality show, prošpikována každodenními útoky, slavnými návraty a barvitými komentáři. Historická vůdčí role Ameriky ve světě byla nahrazena úzkoprsou a omezenou ideologií. Zahraniční politika se stala hříčkou stranického soupeření, v níž Washington porušuje dohody, mění směr a obrací svá rozhodnutí téměř kompletně v zájmu domácích politických zisků. Posun v pověsti obou zemí, jehož jsme nyní po celém světě svědky, nesouvisí ani tolik se vzestupem Číny jako spíše s úpadkem Ameriky.

Zdroj:Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.