Doposud pasivní nová čínská střední třída možná brzy začne vznášet větší nároky
Cchao Tchien je obchodník s realitami, který snil o tom, že změní své město. Tento básník a spisovatel, jehož vedení centrální čínské provincie Che-nan zvolilo jednou z deseti kulturních osobností provincie roku 2006, nepochybně nepostrádal představivost. Když v květnu roku 2011 oznámil starosta Čeng-čou, hlavního města provincie Che-nan, že odstupuje, Cchao Tchien prohlásil, že se bude ve volbách ucházet o jeho funkci. Nejenže se vzdá platu, ale složí 100 milionů jüanů (15,4 milionu dolarů) jako záruku, že se bude v úřadu chovat vzorně.
Pokus to byl chvályhodný, ale Cchao Tchien sám věděl, že je odsouzen k nezdaru. Čínské zákony povolují nezávislým kandidátům ucházet se o funkci starostů velkých měst. Teoreticky jim stačí podpora 20 členů městského zastupitelstva, což jsou v Čeng-čou méně než čtyři procenta z celkového počtu. Ovšem zastupitele pečlivě vybírá komunistická strana. Většina z nich jsou funkcionáři a členové strany. Cchao Tchien tvrdí, že mluvil se šesti, které znal, ale nikam to nevedlo. Všichni byli "velmi poslušní" straně. "Můžete s nimi jíst, můžete s nimi hrát, ale nelze s nimi mluvit o kandidatuře ve volbách," říká. Úřady mu to daly jasně najevo. Zahájily v jeho společnosti daňovou kontrolu, což je běžná taktika, jak opozičníky zastrašit. Cchao Tchien na několik měsíců odjel z města. Nikoho nepřekvapilo, že do funkce starosty Čeng-čou byl městskými zastupiteli zvolen zastupující starosta Ma I.
Zachovat status quo
Kandidatura Cchao Tchiena byla nezvyklým projevem troufalosti. V Číně se podnikatelé jako on obvykle nepouštějí do politického aktivismu, protože obchody zpravidla závisejí na dobrých vztazích se stranou. V době Cchao Tchienovy kandidatury na úřad starosty byli čínští vrcholní představitelé nervóznější než obvykle v důsledku řady prodemokratických povstání v arabském světě. Internetoví aktivisté tehdy anonymně požadovali, aby Čína provedla vlastní "jasmínovou revoluci", jak byla nazvána tuniská revolta z konce roku 2010. Internetové cenzory plně zaměstnávala snaha odstranit jakýkoli odkaz na slovo "jasmín", policie zatýkala disidenty, a dokonce zakazovala květinářstvím jasmín prodávat.
Nebyla to vhodná chvíle k provokování oficiálních míst, zejména když šlo o někoho jako Cchao Tchien, který měl záznam v rejstříku. Po prodemokratických nepokojích roku 1989 byl odsouzen ke 12 letům odnětí svobody za "kontrarevoluční" činnost (uspořádal protest proti krvavému potlačení povstání v Pekingu). Domnívá se, že díky zahraničnímu tlaku na Čínu si odseděl jen necelé tři roky, ale na vězení vzpomíná jako na "peklo". Uvádí, že v rámci trestu musel přihlížet střílení odsouzených vězňů.
Podle názoru strany rychlé rozrůstání střední třídy v Číně zvyšuje riziko, že se více lidí jako Cchao Tchien bude chtít politicky vyjadřovat. Přestože ho živí obchod s realitami, Cchao Tchien překvapivě tvrdí, že ve funkci starosty by se byl snažil držet na uzdě prudce rostoucí ceny nemovitostí. Domnívá se, že by k tomu přispělo jejich zdanění, ale proti tomu by se stavěli mnozí zkorumpovaní funkcionáři, kteří vlastní drahé nemovitosti.
Panuje názor, že nová čínská střední třída si vesměs přeje zachování politického statu quo. Mezi jejími zámožnějšími příslušníky jsou funkcionáři, bývalí funkcionáři nebo lidé úzce spojení s oficiálními strukturami. Ovšem ekonomické složení středních čínských vrstev se rychle mění. Poradenská společnost McKinsey vyčíslila, že v roce 2012 patřilo k "vyšší střední třídě", jak ji nazývá, jen 14 procent velkoměstských domácností (s ročním příjmem 106 000 až 229 000 jüanů v reálných hodnotách roku 2010) a 54 procent spadalo do "širší střední třídy" (s příjmy od 60 000 do 106 000 jüanů). Firma odhaduje, že v roce 2022 se vyšší segment rozroste na více než polovinu a široká část se zúží na 22 procent (viz graf Houstnucí smetánka). Rostoucí počet "informovaných a zkušených zákazníků", jak jim společnost McKinsey říká, bude chtít více mluvit do správy měst. "Pokud jejich požadavky nebudou splněny, mohlo by to vyvolat společenské napětí," konstatovaly ve společné zprávě z roku 2012 Světová banka a čínské Centrum pro výzkum rozvoje. Ve druhé společné zprávě s názvem Velkoměstská Čína, kterou tyto organizace zveřejnily letos v březnu, už požadují komplexní reformy.
Jen málokdo se vůči straně vymezuje politicky, ale čím dál více lidí se zapojuje do kampaní na ochranu svých domovských čtvrtí proti vládním stavebním projektům, které by mohly mít vliv na zdraví, pohodlí nebo cenu nemovitostí. Takové protesty občas získají politický nádech a schová se pod ně množství nesouhlasných postojů vůči netransparentnosti městské správy, panovačnosti úředníků a všudypřítomné korupci.
Střední třída se nejhlasitěji ozvala při protestech proti továrnám na výrobu paraxylenu, což je chemikálie používaná při produkci polyesteru. Od roku 2007 propukly rozsáhlé protestní akce již v pěti městech, která výstavbu těchto zařízení plánovala. Hlavním důvodem byly obavy z jedovatých plynů, které by chemičky mohly vypouštět do ovzduší. Obavy jsou pravděpodobně přehnané, poukazují však na to, nakolik je mezi lidmi rozšířena a jak hluboko je zakořeněna nedůvěra vůči státnímu aparátu. Schopnost demonstrantů shromáždit se na veřejných prostranstvích v počtu desítek tisíc za pomocí textových zpráv a mikroblogů je jasným důkazem toho, že cenzura v Číně má slabiny. Lidé opozičního smýšlení se za chemikálii zvanou krátce PX schovávají, aby si mohli rýpnout do komunistické strany, a se škodolibou radostí vypočítávají města, která protesty proti PX zažila: v červnu 2007 to bylo město Sia-men, v srpnu 2011 Ta-lien, v říjnu 2012 Ning-po, v květnu 2013 Kchun-ming a na začátku dubna letošního roku Mao-ming.
Jedním z nich je i recenzentka restaurací Čou Min z Kchun-mingu. Dříve se o politiku nezajímala, jenže loni v květnu v jejím městě policie na protesty odpověděla zadržením desítek aktivistů. Úřady se dokonce na krátkou dobu pokusily zastavit prodej zdravotních roušek ze strachu, že by si je mohli nasazovat demonstranti. "Změnila jsem názor," říká paní Čou Min. Také ji policie vyslýchala, a jak sama tvrdí, falešně ji obvinila z organizování demonstrace. "Kéž bychom měli hlasy na to, abychom mohli podobné projekty vetovat," prohlašuje se zjevným rozčilením. Při nedávných protestech proti PX ve městě Mao-ming na jihu země policie použila proti demonstrantům slzný plyn a obušky.
Čínská města většinou očividné známky nespokojenosti nevykazují. Strana od konce devadesátých let minulého století vede zemi obdobím rychlého růstu střední třídy a expanze měst díky velkému přílivu migrantů. Nepokojů ve městech je pozoruhodně málo. Protesty byly dosud mnohem častějším jevem na venkově, kde se bouřili zejména zemědělci proti státním záborům půdy. Povětšinou pokojné demonstrace proti PX patří u netečné střední třídy spíše k vzácným výjimkám.
Z té horší stránky
Je však možné, že se nálada v čínských městech mění. Příslušníci střední třídy ve městech hledí do budoucna se stále většími obavami. Mají strach ze zpomalení hospodářského růstu, ze škodlivých účinků znečištěného ovzduší a kontaminovaných potravin a z rostoucích cen domů, kvůli nimž je středostavovský sen o vlastním bydlení stále nedostižnější. Děsí je břímě v podobě stále početnější stárnoucí populace, o niž se budou muset postarat, a zejména čerství absolventi se bojí, že nenajdou práci. Majetnější Číňané se obávají, zda dokážou ochránit bohatství, jež za posledních několik let nashromáždili. Nemůže se proti nim obrátit městská chudina, dosud odsouvaná na okraj společnosti? Nemůže je dostat do vězení protikorupční kampaň, již v současné době vede prezident Si Ťin-pching? Stále více lidí volí jako východisko odchod.
V průzkumu, který provedla Šanghajská univerzita v letech 2012 a 2013 mezi téměř dvěma tisíci lidí v městských oblastech kolem Šanghaje a pěti čínských provinčních hlavních měst, uvedl bezmála jeden z pěti respondentů, že by emigroval, pokud by měl k tomu šanci. Opustit zemi měli chuť zejména lidé v nejbohatších městech. V Šanghaji uvedla celá jedna třetina respondentů, že by ze země odešli, kdyby mohli, a v Kuang-čou to bylo takřka 40 procent. Společnost Hurun Report, která v Číně monitoruje bohaté lidi, v lednu uvedla, že z téměř čtyř stovek Číňanů s osobním vlastnictvím ve výši nejméně 10 milionů jüanů (1,6 milionu dolarů), kteří se zúčastnili průzkumu, jich emigruje nebo emigraci plánuje 64 procent v porovnání s 60 procenty v předešlém roce.
Prezident Si Ťin-pching svými řečmi o "čínském snu" vyvolal mezi krajany debatu o tom, jak daleko má podle nich Čína k vysněnému státu. Jak vyplynulo z loňského průzkumu Čínské akademie společenských věd, který zkoumal postoj lidí k "čínskému snu", jen o něco málo více než polovina ze 7300 respondentů věří, že žije v "dobré společnosti". Puncem takové společnosti jsou podle účastníků průzkumu hodnoty jako rovnost, demokracie, bohatství a moc. Sama strana se těmito pojmy ohání neustále, Li Čchun-ling z akademie však tvrdí, že demokracie, jak ji chápe středostavovská Čína, se více blíží jejímu západnímu pojetí.
Čínským vedoucím představitelům to dělá starosti. Dokazuje to nebývalé množství na koleně dělaných překladů a analýz díla Starý režim a revoluce z pera francouzského myslitele Alexise de Tocquevilla vydaného v roce 1856. Zájem o knihu vyvolalo v roce 2012 doporučení Wang Čchi-šana, který je nyní členem stálého výboru politbyra. Co přesně Wang Čchi-šana na knize zaujalo, není známo, avšak čínská média se zaměřila na jednu z jejích hlavních tezí, a to že k revolucím v autoritářských režimech nedochází v době největších represí, ale mnohem pravděpodobněji v okamžiku, kdy společnost začíná provádět reformy. V provládních novinách China Daily se píše, že knihy byly vystaveny na prominentních místech pekingského knihkupectví prestižní školy, která vychovává nejvýše postavené funkcionáře komunistické strany. Na nových výtiscích se skví upoutávky typu "Wang Čchi-šan doporučuje". Podtitulek jedné zní: "Proč prosperita uspíší příchod revoluce?"
Případná revoluce je podle všeho ještě daleko, hrozba rozsáhlejších společenských nepokojů v městských oblastech však roste. A čínští vedoucí představitelé by ve snaze odvést pozornost od problémů na domácí půdě mohli být v pokušení demonstrovat svou sílu v zahraničí.