24. 5. 2017 | 3:29:29
Výběr jazykové verze
cs csen encn cn
Nové články
E-mail
Login
Heslo
Počasí
Měnové kurzy
$l
1 CNY = 3,429 Kč
$l
1 EUR = 26,480 Kč
$l
1 USD = 23,615 Kč
Zdroj: ČNB
Aktualizace: 24. 5. 2017
Čas
Peking:
Praha:
Dnes se událo v Číně
Technology by DANTEM

 

Čína zažila nový druh politického procesu

Podnikání v Číně - 19. 9. 2013 - Proces s jedním z partajních bossů poodhaluje záhady vlády komunistů v Číně. Po Si-laj (64) neuspěl, ale jeho nápad s využitím maoistické propagandy se zjevně zalíbil.

foto

Rudé kníže

Tudy, soudruzi, cesta určitě nepovede. Podnikat a hromadit majetky, to ano. Držet se myšlenek předsedy Maa, to nepochybně. Ale vnášet do Číny ideologii ctění občanských práv, to určitě ne! To je totiž prach sprostá diverze.

Takhle zhruba to přednesl osmdesáti milionům soudruhů z Komunistické strany Číny (KSČ) Si Ťin-pching (60), od loňského listopadu šéf armády a hlava partaje a od letošního března formálně "prezident" lidové Číny. V KSČ koluje "oběžník č. 9" s dubnovým datem vypočítávající hrůzy, jimž se strana musí zásadně vyhnout. Dopisovatel listu New York Times měl příležitost ho vidět a jeho autentičnost ověřit u svých zdrojů.

Papír ve stylu padesátých let varuje straníky před subverzí lidově demokratického zřízení: "Západní síly nepřátelské Číně a disidenti v naší zemi soustavně infiltrují ideologickou sféru," varuje dokument, který shrnuje hlavní úskalí budování socialismu číhající na maoisty. Nepřátelé vlády jedné strany "vyvolali potíže kolem majetku činovníků, používají internet pro boj s korupcí, dozor nad médii a další citlivé záležitosti, aby vyprovokovali nespokojenost se stranou a vládou", jak citují newyorské noviny.

Není recese jako recese

Strana a vláda (tohle není parodie z časů velké kulturní revoluce před půl stoletím) vidí největší nebezpečí pro Čínu v západní parlamentní demokracii, v "univerzálních hodnotách" lidských práv, v západní představě nezávislosti médií, v občanské společnosti, "v horlivém protržním neoliberalismu a nihilistickém kriticismu vůči traumatizující partajní minulosti".

Výroky jako vyňaté z Citátů předsedy Mao Ce-tunga neboli Rudé knížky, která v době kolem roku 1968 spolu s Maovou "plackou" slavila ve střední Evropě úspěchy mezi mladými recesisty.

Zase jednou si svět dělal marné naděje na změnu. Jako by nechápal, že když je zle, může být ještě hůř. Za Chu Ťin-tchaa (70), Siova předchůdce vládnoucího partaji od roku 2002 a s nevoleným prezidentským titulem od roku 2003, expandovalo čínské hospodářství dosud v historii nevídanou rychlostí a objemem. Státní koncerny začaly těžit suroviny od Peru po Austrálii, Čína se stala neodmyslitelnou součástí americké a světové ekonomiky a čínští vůdci si zvykli jednat s Američany přehlíživě.

To, že nový čínský vůdce Si předvádí po celý rok kamerám svou manželku, pěvkyni lidové armády a estrádní hvězdu, ještě neznamená, že by otáčel politikou: to na soudruhy ve stálém výboru politbyra ústředního výboru, které se po deseti letech vrátilo z devítičlenného obsazení k sedmičlennému, vůbec neplatí.

Zatracený Snowden

Ostatně když Si s chotí Pcheng Li-jüan (50) navštívil na začátku letošního léta Kalifornii a jednal mezi čtyřma očima s Barackem Obamou (52), americká první dáma zůstala bez komentáře doma na východě. Čínsko-americké sbližování prvních rodin se nekonalo, mezi Číňany nastalo rozčarování z neochoty Michelle Obamové (49) sehrát planetární společenské divadlo. Stalo se však tehdy pro vzájemné vztahy něco ještě horšího. Dva dny před setkáním vyšel v britském deníku The Guardian článek o rozsáhlém špiclování amerických rozvědek. Sotva Si doletěl domů do Pekingu, stal se bývalý agent CIA Edward Snowden (30) mediální hvězdou (viz TÝDEN č. 25/13). Kromě toho, že celý Západ dostal naservírováno konstatování, že svět je systematicky sledován on-line pomocí zákonů na ochranu před muslimským terorismem, zničil Snowden jednu z agend Obamovy politiky vůči maoistům, že totiž jejich elektronická rozvědka prošťourává Západ, aby se dostala k vojenským a hospodářským informacím.

Z velkého argumentu se stala ještě větší ostuda a zrádce Snowden se kromě toho skrýval v Hongkongu, než utekl do Ruska.

Nic na stylu KSČ se nezmění, neboť by to největší partaj světa založenou roku 1921 v Šanghaji zničilo. Si, který patří do generace "rudých princů" neboli synů klasických vysokých maoistických kádrů, je tvrdší než Chu, který si cestičku do pekingských partajních kanceláří musel vyšlapat sám.

Chu na sebe poprvé upozornil jako šéf partaje v Tibetu, kde se vyznamenal při likvidaci protičínských nepokojů na jaře 1989, tři měsíce před pověstným krveprolitím na náměstí Brány nebeského klidu. Někteří pekinologové jsou přesvědčeni o tom, že Chuova tibetská rezolutnost podnítila Teng Siao-pchinga, aby se v Pekingu nezdráhal použít proti studentům největší tvrdosti.

Ostře proti liberálům

V prostředí přepychu, kde rodinní příslušníci podnikají, děti jezdí ve velmi drahých vozech a pobývají na studiích nebo dokonce i studují na vybraných univerzitách Ameriky a Anglie, se kuriózně do módy dostává povzdychávání po starých časech nejkrvavější despocie dějin Mao Ce-tunga (zemřel roku 1976), jehož 120. narozeniny veškerý čínský lid zřejmě radostně oslaví letos v prosinci.

Možná je v tom snaha podchytit nálady nižších partajních kádrů a ultralevicového křídla KSČ, které nikdy s budováním kapitalismu reformátorem Tengem (zemřel roku 1997) nesouhlasilo; možná to vůdce Si a jeho předseda vlády Li Kche-čchiang (58), nasoukaní do západních obleků, myslí zcela vážně.

Muž, který Sia tomto ohledu předstihl a pravděpodobně inspiroval, mu už stát v cestě nebude. Po Si-laj se zničil sám, ale jeho politické poselství ho přečkalo. Ke smůle celé Číny a k rozčarování všech, kteří soustavně vykládají, že s maoismem mají dnešní čínští komunisté společného máloco.

Od března, kdy se stal prezidentem, spustil Si čistku mezi blogery a aktivisty občanských práv. Policie zatkla více než padesát lidí a v den, kdy začal proces s Poem, putoval za "pobuřování" do vazby po měsících domácího vězení právník Chu Č’-jung (40). Jeho zločinem je to, že požaduje, aby se Čína řídila ústavou, a to je v očích maoistů téměř velezrada.

Podle ústavy je totiž lidová Čína "socialistický stát s demokratickou diktaturou lidu vedeného dělnickou třídou a spočívající na spojenectví dělníků a rolníků". Konstitucionalismus, tedy názor, že státní celky a jejich instituce se řídí ústavami, patří podle Siových ideologů výhradně ke kapitalismu, a ten přece v Číně není. Strach ze sovětského konce a ruské cesty objal KSČ velmi pevně: konec KSSS a ztráta "provincií" proměněných v národní státy, jak se stalo koncem roku 1991, čínské komunisty děsí.

Ztráta Tibetu a ujgurského západu s kusy Mongolska a Mandžuska je noční můrou čínské cesty k socialismu. Budiž o všem připomenuto, že již otec zakladatel Číny s jednou stranou a se státním kapitalismem Teng ujišťoval, že demokracie nebude v Číně dříve než za sto let.

Policejní čmuchal

Po Si-laj (Bo Xilai) souzený v Ťi-nanu patřil mezi partajní tajemníky s nejlepším "puděrem" (původ dělnicko-rolnický, viz Rudé kníže). Začínal roku 1993 kariéru jako starosta Ta-lienu, pokračoval jako guvernér jedné z mandžuských provincií, v níž Ta-lien leží, od roku 2004 byl ministrem obchodu. Od roku 2007 až do svého pádu loni v březnu stál v čele samosprávného městského okresu Čchung-čching vyčleněného z provincie S’-čchuan: okres o ploše o něco větší než ČR má více než třicet milionů obyvatel.

Jméno si udělal nejen okázalým maoistickým konzervativismem, kritizujícím vládní podporu neomezeného podnikání pod partajní kontrolou, ale hlavně jako bojovník s korupcí a mafi ánskou zločinností. Hlavouny místního podsvětí dal Po v sérii procesů odsuzovat na smrt, zatímco státní vysílače pouštěly do éteru staré revoluční vypalovačky a do mobilů dával rozesílat v esemeskách Maovy výroky.

Poův model vlády a nové kulturní revoluce měly svou popularitu a pro 25 soudruhů v politbyru ústředního výboru KSČ, mezi něž patřil, byl zřejmě těžkou konkurencí. Cestu ještě výše, do stálého výboru politbyra, mu však zkřížil rodinný skandál s mezinárodní zápletkou (viz TÝDEN č. 15/12).

V listopadu 2011 byl ve svém hotelovém pokoji v Čchung-čchingu nalezen britský podnikatelský poradce Neil Heywood (41), spřátelený s Poovou rodinou. Prý se upil, srdce to nevydrželo; nic nebylo zprvu vyšetřováno. Nicméně Poova pravá ruka, šéf policie Wang Li-ťün (64), který si za svou horlivost vysloužil na webech přezdívku "Superpolicajt", začal strkat nos, kam nemá. Zjistil, že ve vraždě figuruje Poova manželka, generálská dcerka, právnička a podnikatelka Ku Kchaj-laj (54).

Na konci února 2012 to řekl svému šéfovi Poovi a ten ho na hodinu z funkce vyhodil. Bezradný Wang ze strachu před vendetou (postavte se členovi partajního politbyra) odjel na vzdálený americký konzulát v Čcheng-tu, hlavním městě S’-čchuanu. Svěřil se Američanům a v bezvýchodné situaci se pak úřadům vzdal. Dostal později za krytí vraždy patnáct roků.

Po byl loni v březnu zbaven své satrapie a všech dalších funkcí, které v KSČ měl. V srpnu se Ku přiznala, že po hádce o správu majetku Heywooda otrávila. Byla odsouzena na smrt, ale trest je podmínečný pro případ, že se ve svém doživotním pobytu za mřížemi bude chovat dobře.

Doživotní cena

Po byl obžalován ze zneužití moci a braní úplatků, buď že je bral sám, nebo jeho manželka Ku či jejich společný syn Po Kua-kua (25), absolvent Oxfordu a Harvardu a od září zapsaný na práva Kolumbijské univerzity v New Yorku.

Obžaloba Poovi spočetla, že za svého tajemníkování vzal 21 790 586 jüanů, tedy asi sedmdesát milionů korun. Hlavně od podnikatele Sü Minga (42) z Ta-lienu, člena Č’-kung, jedné z osmi straniček povolených komunisty, dnes rovněž vězněného. Poův veřejný proces budil v Číně velkou pozornost. Havarovaný tajemník má stále hodně fandů, mezi které ovšem partajní špička nepatří.

Ve videovém svědectví dosvědčila Poova manželka, že věděl o penězích, které vzala od Süa ("Ku je šílená, stále lže," reagoval suverénně Po). Roku 2000 dostali od podnikatele vilu v Cannes za 68 milionů korun, spravovanou přes nastrčenou firmu jistým francouzským architektem. Od téhož roku žila Ku se svým synem Kua-kuou v Londýně, kde se úspěšně živila jako právnička: Po jí byl nevěrný a k usmíření došlo až o sedm let později. Správou majetku pak pověřila Heywooda, ale nebyla s ním spokojena. Sü jí proto dohodil jistou Feng Jiang Dolbyovou, televizní moderátorku s britským občanstvím, která od roku 2001 žila v Anglii provdána za anglického inženýra.

Když Heywood žádal odškodnění a hrozil, že "bude mluvit", otrávila ho Ku kyanidem. V tuto verzi však nevěří forenzní expertka nejvyšší prokuratury Wang Süe-mej a den před vypuknutím procesu na svou funkci rezignovala; gesto na Čínu neobvyklé.

Ještě jako Číňanka Ťiang Feng studovala společenské vědy u šanghajského profesora Wang Chu-ninga, dnes člena politbyra, který býval poradcem vůdců Ťiang Ce-mina, Chua i současného Sia. Propojení kauzy rodiny Po je skutečně hvězdné. Dolbyová sama vlastní řadu nemovitostí a provozuje firmu specializující se na obstarávání míst na amerických a britských školách dětem komunistických potentátů.

O klienty se obávat jistě nemusí. Jeden z nich, Po Si-laj, sice čeká doživotí, ale takových je v partaji nepřeberně

Pozn.:

Poův otec Po I-po (Bo Yibo) byl jedním z vůdců čínského protijaponského odboje a organizátorů komunistické armády. Po válce zastával řadu významných míst, patřil mezi nejbližší Maovy spolupracovníky. Jak bylo v jisté zvrácené logice mezi podobnými funkcionáři v éře kulturní revoluce zvykem, patnáct let strávil v pracovním táboře a rodina ve vyhnanství v zaostalé venkovské oblasti ve středu země. Poova matka byla tehdy buď zavražděna, nebo si vzala život; o tom se Po mladší nikdy nezmínil. Po Maově smrti se Po starší vrátil na partajní výsluní, byl místopředsedou vlády a patřil k reformní skupině Teng Siao-pchinga, zakladatele originálního spojení komunistické diktatury se státem kontrolovaným kapitalistickým podnikáním. Zemřel roku 2007.

"Po Si-laj byl příliš nebezpečný. Lidé uvnitř strany ho srovnávali s Hitlerem," prozradil loni vysoce postavený úředník Komunistické strany Číny. "Ovšem kdyby Číňané měli právo volit, tak by za svého prezidenta vybrali právě jeho," dodal pak v neformálním rozhovoru s novináři Financial Times.

Po byl rozhodně nejvíce charismatickým čínským politikem. Ve svém rajonu – třicetimilionové čínské megalopoli Čchung-čching – nechal při boji s mafií pozatýkat tisíce lidí, stavěl parky i paneláky pro chudé a nutil občany ke zpěvu maoistických písní. Budoval si mocenskou základnu v armádě i v tajných službách a svým šarmem dokázal okouzlit zahraniční delegace. Rád na sebe strhával pozornost veřejnosti a médií a lišil se tak od ostatních stranických kádrů.

Pak ale následoval pád. V těchto dnech Po Si-laj čeká na rozsudek v procesu, v němž je obviněn z korupce a zneužití pravomocí. Vynucený konec jeho kariéry je největším veřejným rozkolem ve vedení čínské komunistické strany od demonstrací na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Po byl synem jednoho z "osmi nesmrtelných", jak v Číně říkají předákům komunistické revoluce, a měl nakročeno do nejvyššího vedení státu. Skvostnou kariéru zastavil skandál jako z filmu, jenž stojí za stručné shrnutí.

Na konzulátu USA ve středočínském Čcheng-tu se loni v únoru zjevil blízký spolupracovník Po Si-laje. Bál se o život a překvapeným diplomatům předložil stohy papírů: důkazy, že tajemnou smrt britského obchodníka má na svědomí manželka Po Si-laje. K vraždě došlo ve chvíli, kdy čínské tajné služby zkoumaly korupci charismatického komunisty. Reportérovi Financial Times jeho zdroje potvrdily, že vyšetřování zahájili Po Si-lajovi vnitrostraničtí odpůrci. Chtěli posbírat důkazy a pak je nepohodlnému populistovi předložit s nabídkou: buď se přestaneš ucházet o nejvyšší posty, anebo tě čeká soud za korupci.

Tento plán se vymkl kontrole. Psychicky labilní, depresemi trpící manželka Po Si-laje díky svým kontaktům o vyšetřování tajných služeb věděla. Když jí dlouholetý britský známý při hádce pohrozil, že zveřejní důkazy o její zkorumpovanosti, zpanikařila. Vylákala ho do hotelu a otrávila kyanidem.

Málem férový proces

Spektakulární skandál předvedl čínské veřejnosti detaily o luxusu, korupci, nevěře a intrikách vládců, kteří se tak rádi prezentují jako skromní služebníci lidu. Současně ukázal tvrdost, s níž různé frakce bojují o moc ve straně – Po by totiž nedopadl tak špatně, kdyby nepatřil k maoistickému křídlu, jež momentálně tahá za kratší konec.

Nečekaný vývoj postavil stranu před nepříjemné dilema. Proces nesměl být příliš uzavřený a rychlý, aby nevypadal jako fraška a oblíbený Po se v očích veřejnosti nestal mučednickou obětí. Nesměl ovšem být ani příliš otevřený – aby o korupci a bohatství čínských elit neukázal více, než je nutné.

Výsledkem je kompromis, nová forma politického procesu, která ukazuje značnou schopnost komunistické strany adaptovat se na nové situace. Procesy s nepohodlnými odpůrci v minulosti probíhaly beze svědků a končily rychlým přiznáním i rozsudkem. Tentokrát soud působil férově. Po Si-laj se pět dní statečně hájil, kladl nepříjemné otázky svědkům obžaloby a toho hlavního označil za "šíleného psa". Soudní zpravodajové takřka v přímém přenosu pouštěli na sociální sítě novinky z jednací síně.

Jenže nakolik to bylo reálné? Nešlo o pečlivě připravenou inscenaci? To jsou otázky, které dlouho zůstanou bez odpovědi. Není však důvod dělat si iluze. Soudní představení by se v této formě nekonalo bez souhlasu vedení strany. A stejně tak je jisté, že trest nad Po Si-lajem nevynesou soudci, ale nejspíše ho už v zákulisí vyjednali nejmocnější politici komunistické strany.

Zdroj: Respekt

Vytisknout článek

© Copyright Cinsky.cz 2005-2017