Studie Olgy Lomové, která přednáší čínskou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, představuje Wang Wejovo umění přírodní lyriky v širších souvislostech jeho života a díla s ohledem na dobové básnické konvence. Wang Wejovy osobité, zdánlivě impresionistické črty odhalují duchovní poselství krajiny, hluboko zakotvené v čínské kultuře. U monografií, které jsou v Čechách věnovány čínské poezii, jsme si již zvykli, že obsahují v první řadě překlady. Tyto knihy, domnívám se, nacházejí slušný ohlas u čtenářů; překlady z čínské poezie, na nichž většinou spolupracuje sinolog, který překládá s básníkem, který "přebásňuje" mají jistě svůj půvab (v nejmenším je zde nenapadám), avšak do jaké míry se vyrovnávají s originálem, zůstává čtenáři tajemstvím, protože originál je drtivé většině víceméně nepřístupný. Bohužel ani o teoretickém pozadí čínské poezie se toho příliš nedozvědí, protože v těchto knihách patří literární teorii obvykle pouze úvod nebo doslov o skoupém počtu stránek, které dovolí říci jen to nejzákladnější - snad aby čtenáře přílišná dávka teorie neskolila. Kniha Olgy Lomové Poselství krajiny konečně z této řady vybočuje. Jiný přístup Tvrdím-li, že kniha Poselství krajiny je průkopnickým činem, pak mám na mysli především odvahu nakladatele, který svolil vydat akademickou studii na místě, kde se očekává pouze navyklé básnické opojení s přidáním orientálního tajemna. Tak byla veřejnost naší knižní produkcí vychována, takovému stavu uvykla, a proto bude nejspíš zaskočena tím, že si někdo mimo univerzitní půdu prosadil jiný přístup k čínské poezii. Čtenář bude možná překvapen, že stará čínská poezie JE jiná - taková, jak ji tato kniha vykládá. Rozhodně by se neměl nechat odradit obsáhlým výkladem o struktuře básnického jazyka ani čínskými znaky, které jsou zde funkční, a nikoliv pouze pro ozdobu. Právě naopak: konečně vychází opravdu seriózní a všestranná studie z oboru, který má v našem literárním povědomí již dlouho své místo, ač z různých důvodů v poněkud zkreslené podobě. Není to dlouho, kdy úspěšný překladatel čínské poezie a učený sinolog specializující se na tchangské básníky vedli v Lidových novinách vleklou debatu o své pravdě. Oním sinologem byla právě Olga Lomová. Velmi zjednodušeně řečeno, vytýkala oněm překladům neodbornost, z níž plynulo mimo jiné například to, že nepostihují různorodost básníků v originále. Poselstvím krajiny autorka velmi přesvědčivě ukazuje, jak opodstatněná byla její kritika. Její výklad o formě čínské básně by měl být v této knize srozumitelný i tomu, kdo klasickou čínštinu nezná; čínštináře zase nanejvýš potěší, že je výklad doložen originálem, bez něhož by žádný argument nebyl nic než tápání ve tmě. Doprovodný výklad o formě je totiž mnohem důležitější u básnictví tak odlišného a u jazyka tak vzdáleného, jako je např. čínština, než u západních originálů, evropských i amerických, které jsou nám svou literaturou a kulturou, nesrovnatelněji blíže. Jazyk toho, jenž "stonal přírodou" Studie Poselství krajiny se zabývá přírodní tematikou ve staré čínské poezii, a to na příkladu básníka, s nímž je přírodní lyrika obvykle, byť ne zcela oprávněně, spojována: s Wang Wejem (žil 699 až 760). Tento autor u nás není neznámý: ve Zpěvech staré Číny, jakési tamější čítance čínské poezie u nás, nalezneme sedm jeho básní (v nejúplnějších vydáních z roku 1957 nebo 1988), a v roce 1987 dokonce vyšla antologie Trojzvuk, sestavená pouze z jeho básní a z básní dvou dalších tchangských básníků (v překladu Marty Ryšavé). Lomová v Poselství krajiny charakterizuje Wang Weje jako formálně vytříbeného básníka, který dokáže prostými slovy přesvědčivě zobrazit krajinu a jejím prostřednictvím "vyjádřit myšlenky a pocity, které fyzickou podobu krajiny přesahují a mysl čtenáře provokují ještě dlouho poté, co vlastní báseň dozněla" (str. 135). Autorka obrací pozornost k Wang Wejovým dvojverším a zjišťuje, že jeho "sláva básníka přírody" vychází právě z nich. Dvojverší (tuej-lien) byla a jsou v Číně nesmírně oblíbená, lze říci, že v praxi jsou vnímána jako samostatná forma. Českému čtenáři dosud vlastně nebyla zprostředkována. Na příkladech Wang Wejových dvojverší se autorka pouští do komplexního rozboru jeho básnického jazyka a čtenář si podle něho může vytvořit solidní představu o básnickém jazyku čínských regulovaných básní vůbec. Rozbor Wang Wejova básnického jazyka lze objektivně hodnotit jako nejoriginálnější část knihy, v rámci české poetiky je tato kapitola přínosem nejen díky obsahu, ale i díky své novosti. Kniha napoví, jak těžké je pracovat s původní terminologií čínské básnické teorie. Kromě nutnosti vypořádat se s významy abstraktních pojmů je zde navíc nutné zorientovat se i v jejich mnohoznačnosti, která je pro čínštinu příznačná. Není vyloučeno, že budoucí autoři zvolí jiné ekvivalenty než ty, které autorka užívá (str. 120, 135, 137-138, 150, 217 aj.), ale ještě pravděpodobnější je, že se její verze klíčových pojmů definitivně "ujmou". Velmi pádným nástrojem pro názornost je totiž všudypřítomné znění v originále, doplněné všestrannou a pečlivou argumentací. To ostatně platí i pro výklad textů Wang Wejových básní i básní jiných básníků (v druhé kapitole). Poselství krajiny vzbuzuje velké naděje, které bezprostředně nesouvisejí s obsahem knihy. Můžeme totiž říci, že česká sinologie stojí dnes na prahu své vlastní renesance, díky poměrně vysokému počtu studentů a nových absolventů čínštiny na Karlově univerzitě a na Univerzitě Palackého. Dá se očekávat, že se její odborná úroveň stane příkladem řadě podobných erudovaných prací, které zprostředkují českým čtenářům čínskou poezii a kulturu vůbec podstatněji než tomu bylo dosud. Lucie Olivová, Lidové noviny, 9.9.1999
Další články
Co znamenají čínské barvy
05.06. 2005Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.
První Nobelova cena pro čínského spisovatele
05.06. 2005V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.
Křesťané a komunisté v Číně
05.06. 2005Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…